Využití odpadu při zpracování ryb: Cesta k udržitelnosti a inovacím

Deset procent obyvatel ČR nejí maso vůbec nebo se mu snaží vyhýbat. Ale i když nejste milovníky hovězích steaků či dozlatova vypečené kachničky, možná se také někdy zamýšlíte nad tím, jak a kde končí části zvířat, které jsou po porážce nepoužitelné pro potravu lidí? A čím vlastně krmíme naše domácí mazlíčky?

Pro odpovědi na tyto eticky nejednoduché otázky jsem se vydala do firmy MONTS s.r.o. Pane Lieble, vaše společnost se specializuje na tlaková zařízení pro zpracování „živočišného odpadu“ neboli vedlejších živočišných produktů. Zpracovávají rizikové i nerizikové odpady z jatek, uhynulá zvířata a jejich součásti - maso, kosti, kůže, peří, krev, ryby a dále veškeré odpady z líhní a masného průmyslu.

Zpracování živočišného odpadu

Ze suroviny kategorie 3, což je neriziková surovina z jatek bez uhynulých zvířat, je možné vyrábět krmiva pro zvířata. Výrobci krmiv pro kočky a psy používají obvykle pouze drůbeží masokostní moučku. Ano, surovina živočišného původu se po nadrcení sterilizuje v tlakové nádobě při teplotě 133 °C a tlaku 3 bary po dobu 20 minut. To zaručuje zničení všech choroboplodných zárodků včetně salmonely, BSE, moru prasat a ptačí chřipky. Poté se suší v diskových sušárnách, které rovněž vyrábíme.

Pro zpracovatelské linky o malém výkonu se používají tlakové nádoby (destruktory), kde se nadrcená surovina uvaří, vysterilizuje a usuší. Dále se surovina zbavuje tuku na šnekových lisech. Masokostní moučka se mele a skladuje v zásobnících.

Nemohu si pomoci, ale u všech těchto procesů si představím, že zpracovávaný materiál vydává nepříjemný zápach. Nepříjemný zápach se likviduje pomocí chemické nebo biologické dezodorizace. V případě velkých linek nebo celých závodů se obě tyto metody kombinují. Intenzivní pachové zatížení se likviduje v chemické části a zatížení z budovy se likviduje v biologické části.

Čtěte také: Cascara a bioenergie z višní

Zpracovaná masokostní moučka a tuk ze suroviny kategorie 1 (vysoce riziková surovina vč. suroviny s BSE a uhynulá zvířata) jsou využívány jako palivo. Masokostní moučka se spaluje v cementárnách, tím se šetří část klasického paliva (uhlí, plynu). Tuk se spaluje v kotlích a slouží k výrobě páry a tepla.

Mírně zatížená surovina kategorie 2 (málo riziková surovina z jatek, odpady z čistíren a bioplynových stanic, bez rizikové suroviny s BSE a uhynulých zvířat) se také sterilizuje a tato masokostní moučka se poté zpracovává v kompostárnách na hnojivo. Masokostní moučka a tuk ze suroviny kategorie 3 (ostatní neriziková surovina z jatek bez uhynulých zvířat) je považována za krmivo a přidává se do krmných směsí pro drůbež, chovy vepřů a ryb.

Další využití kafilerního tuku a sádla zřejmě zajímá více oborů. Již před 13 lety odborníci zvažovali možnost zpracovat je na biopalivo.

Linka na zpracování odpadů z ryb

Zákazníkům navrhujete řešení na míru. Námi vyráběné strojní zařízení má víceméně univerzální prvky, které se pro každý případ mírně upravují. Tak těch jsme realizovali již poměrně hodně - v celé Evropě i dalších státech světa. Například linku na zpracování odpadů z ryb. Pro německého partnera jsme navrhli, vyrobili a dodali nízkoteplotní linku o výkonu 5 t/h. Sušení se provádí ve třístupňových odparkách při vysokém podtlaku. V této lince se topí odpadními parami ze stávající diskové sušárny, která odpařuje ze suroviny přebytečnou vodu (a využívá tak odpadní teplo). Tato technologie významně šetří tepelnou energii potřebnou k sušení, zlevňuje provoz a snižuje ekologické zatížení při zpracování suroviny.

Určitě tlakové nádoby a jejich části. Problémem je výbušnost masokostní a krevní moučky při určité granulaci a koncentraci prachových částic. Stroje musí být proto speciálně konstruovány s ohledem na výbušný tlak. Své produkty dodáváte do většiny evropských zemí, ale třeba i do velmi vzdáleného Pákistánu. V některých muslimských zemích musíme mít na paměti, že se v těchto linkách nemohou zpracovávat uhynulá zvířata, například v Indii se nesmí jednat o krávy a odpady z nich.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Problémy strojírenských firem

Myslím, že nyní se potýkají s problémy téměř všechny strojírenské firmy. Na trhu není dost materiálu na zpracování. Proto je nedostatek plechů, trubek a dalších produktů. Alternativy bohužel nemůžeme použít. Jedná se o certifikovaný proces a u tlakových nádob použití alternativ není možné. Pracujeme intenzivně na předzásobení tam, kde to jde. Vzhledem k tomu, že většina našich zakázek je realizována v eurech, zajišťujeme kurz tzv. forwardy. Znamená to zafixování kurzu eura a jeho směny na české koruny na určité období a v určité částce.

Nejčastěji se jedná o silikonové těsnění s dutinkou, které používáme mezi příruby. V práci je to určitě velká chuť našich zaměstnanců posunout firmu mezi top výrobce a dodavatele zařízení na zpracování živočišných odpadů v Evropě. Soukromě pak mé dcery, které jsou ve svých oborech (zubařka a právnička) velmi úspěšné. Nemohu zapomenout na mou ženu, která mi vytváří dokonalé zázemí a bez které bych nemohl svou práci s takovým nasazením dělat. Těší mne i práce kolem domu, kdy zapomenu na starosti všedních dní a tzv. dobíjím baterky. Po revoluci pracoval v Německu. Od roku 2001 působí na nejvyšších manažerských pozicích (jednatel, generální ředitel, předseda představenstva) v různých průmyslových firmách. Je činný i jako krizový manažer na různých projektech v ČR i v zahraničí (Kdynium a. s., P-D Refractories CZ a.s., SanSwiss s.r.o.).

Rozhovor s Ing. Martinem Lieblem, MBA, LL.M, DBA připravila v březnu 2022 Ing. Monika Sivulková, marketingová specialistka společnosti GUMEX.

Kolagen z rybího odpadu

Odpad ze zpracování sladkovodních ryb je podle zlínských vědců vítanou surovinou pro výrobu kolagenu. Vzniklý kolagen a želatiny získávají ekologickou metodou rozkladu enzymy za nízkých teplot. Hlavy, šupiny, kosti a kůže tvoří například u kapra až polovinu odpadu a představují velké množství nevyužitých surovin bohatých zejména na bílkoviny, tuky, minerální látky a vitamíny. A kaprů se v Česku se ročně uloví až dvacet tisíc tun. Běžně se kolagen vyrábí z hovězích a vepřových zbytků pomocí kyselin nebo louhů. Zpracování z ryb je ale ekonomicky nenáročné a více šetrné k životnímu prostředí.

MarinaTex - bioplast z rybích šupin

Rybí šupiny jsou od pradávna symbolem štěstí. Unikátní bioplast s názvem MarinaTex vzniká z rybích šupin a kůží zbylých po zpracování ryb. Jako pojivo slouží červená mořská řasa. Na originální a ekologický způsob využití tohoto jinak odpadového materiálu přišla studentka produktového designu Lucy Hughes z Velké Británie. MarinaTex je pevný průsvitný materiál připomínající plastovou fólii. Rozkládá se však pouze 4 až 6 týdnů a jeho výroba je velmi málo energeticky náročná. Autorka nápadu vidí potenciál tohoto materiálu například při výrobě sáčků na pečivo. Z odpadu z jedné Atlantické tresky přitom vznikne až 1400 pytlíků.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Alternativy ke spalování

Spalování odpadů se nám ve srovnání s jeho skládkováním může na první pohled zdát jako ideální řešení. Není tomu tak, mimo jiné proto, že spalovny se bez skládek neobejdou. Skládky na druhé straně v žádném případě nepovažujeme za alternativu ke spalování odpadů, a to ani komunálních, ani jiných. Za ideální způsob nakládání s komunálními (i jinými) odpady považujeme systémy nazývané „zero waste“, neboli, přeloženo do češtiny, „nulový odpad“. Jsou to systémy šité na míru danému místu. Jinak vypadají pro rybářskou vesnici, kde značnou část odpadů tvoří vedlejší produkty ze zpracování ryb, a jinak pro stotisícové město.

Obecně tyto systémy zahrnují především třídění odpadů s návazným kompostováním jejich kompostovatelné složky a recyklací dalších odpadů (například skla, plastů, kovů a dalších složek). Důležitou součástí takových systémů je i opětovné použití některých výrobků po jejich opravě, vyčištění anebo úpravě. Samozřejmě vždy zbude nějaká část, kterou bude těžké takto využít, většinou odpady obsahující například toxické látky anebo těžko či vůbec nerecyklovatelné výrobky.

Ve spalovnách odpadů končí také široká škála nebezpečných odpadů. Například odpadní oleje lze upravit a regenerovat. Je možné je zpracovávat na průmyslové oleje či obráběcí emulze. Regeneraci transformátorových olejů prováděly v roce 2001 dvě mobilní regenerační jednotky. Zpracované oleje byly znovu použity jako transformátorové oleje.

Na zpracování odpadů s přítomností perzistentních organických látek (POPs), tedy látek poměrně stálých a odolných rozkladu, existuje řada osvědčených nespalovacích technologií. Jedna z nich byla například použita k vyčištění staré ekologické zátěže ve Spolaně Neratovice. Daleko širší škálu těchto technologií pak používají k čistění průmyslových zátěží například v Japonsku. Nespalovací technologie lze s výhodou použít i při čištění zemin kontaminovaných ropnými látkami, přestože různé společnosti dnes preferují jejich spalování.

Odpady ze zdravotnictví představují specifickou část nebezpečných odpadů. Jejich nebezpečnou vlastností může být infekčnost. Společně s mezinárodní sítí Health Care Without Harm vydalo sdružení Arnika brožuru „Nespalovací technologie pro nakládání se zdravotnickými odpady“, ve které jsou prezentovány technologie dostupné na evropském trhu, představující alternativu ke spalování zdravotnických odpadů. Jde například o technologie používající horký vzduch anebo horkou páru, případně krátkovlnné elektromagnetické záření (využívané také v mikrovlnné troubě) k tomu, aby zlikvidovaly choroboplodné zárodky a zbavily tak odpad infekčnosti. Tyto technologie mají rovněž srovnatelnou účinnost, co se týče snížení objemu odpadu.

Kdyby se v našich nemocnicích zvýšilo procento třídění odpadů, snížilo by se celkové množství odpadu klasifikovaného jako nebezpečný pro jeho infekčnost. Infekční jsou jen například obvazy, použité infuzní sety, injekční stříkačky a další podobné zdravotnické materiály a pomůcky. Infekční však není papírový odpad, plastové obaly od nápojů a zbytky potravin mimo infekční oddělení a celá škála odpadů podobných těm, které vznikají také v domácnostech. Pro zpracování infekčního odpadu po vytřídění neinfekční složky (kterou lze recyklovat podobně jako v případě komunálního odpadu) by pak stačila daleko menší kapacita zařízení dezinfikujících zdravotnický odpad a snižujících jeho objem.

Řada závodů každoročně zpracuje značné množství ryb, po kterém zůstává množství odpadu a který bývá bez užitku vyhazován. Vědci ze zlínské Univerzity Tomáše Bati ale našli metodu, díky které tento odpad dostává šanci na další zpracování. Vědci z Fakulty technologické Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně se zaměřili na zkoumání potenciálního využití zbytků z kapra obecného, který je nejpopulárnější a nejvíce konzumovanou rybou v Česku - ročně se ho uloví až dvacet tisíc tun. Hlavy, šupiny, kosti a kůže tvoří u této ryby až polovinu odpadu a představují velké množství nevyužitých surovin bohatých zejména na bílkoviny, tuky, minerální látky a vitamíny.

„Mnoho závodů na zpracování ryb se recyklačními technologiemi nezabývá, odpadní vody se vypouští do vodního prostředí a pevné látky končí na skládkách a veterinárních asanačních ústavech.

Výzkumný tým se věnuje zpracování odpadních skeletů, jako jsou například kosti, kůže, ploutve a šupiny kapra obecného na želatiny.

Běžně se kolagen vyrábí z hovězích a vepřových zbytků pomocí kyselin nebo louhů. Metoda vědců ze Zlína je ale mnohem více šetrná k životnímu prostředí a v různých částech světa může produkty z vepřové či hovězí želatiny nahradit.

Široké uplatnění může nalézt například v potravinářství při výrobě některých druhů cukrovinek, mléčných nebo masných produktů, ve farmacii jako pojivo při výrobě tablet, v lékařství pak při výrobě hydrogelů, nanovláken či obvazů.

„Rybí želatina je vhodná také do kosmetických přípravků, a to jako aditivum do pleťových krémů, gelující prostředek v koupelových solích, šamponech, krémech na opalování, tělových mlécích nebo lacích na vlasy,“ dodává Jana Navrátilová z Ústavu inženýrství polymerů. Celosvětová spotřeba želatiny je podle zlínských vědců zhruba 600 tisíc tun ročně a stále roste.

Rybí siláž jako krmivo pro kuřata

Zařazení rybí siláže do výživy brojlerových kuřat vede ke zlepšení růstových parametrů zvířat a kvality jejich masa. Využitím tohoto alternativního krmiva snižuje plýtvání přírodních zdrojů a znečištění životního prostředí. Díky celosvětovému problému s africkým morem prasat je vysoká poptávka po výrobcích z drůbežího masa. Vzhledem k pokračujícím klimatickým změnám a konkurenci v oblasti potravin se bude dostupnost vysoce nákladných konvenčních zdrojů bílkovinných krmiv (například sójové a rybí moučky) stále snižovat.

Svět čelí rostoucím obavám o životní prostředí a rybí siláž by mohla být jednou z možností, jak tomuto problému čelit. Produkty rybího odpadu (hlavy, kosti, vnitřní orgány), které by byly jinak bez použití, se mění na krmivo pro zvířata. Rybí siláž lze produkovat, pokud je nabídka ryb pro výrobu rybí moučky omezená nebo příliš drahá. Anaerobní podmínky skladování snižuje náchylnost rybí siláže k oxidaci a žluknutí, což umožňuje její dlouhodobé uchování. Okyselení navíc snižuje pH siláže, čímž se zpomalí růst většiny patogenních bakterií.

Výzkumníci z Nayaritské univerzity v Mexiku se ve své studii zabývali nutriční hodnotou rybí siláže z hlediska růstu brojlerů a kvality jejich masa. Ve srovnání s kontrolní skupinou byl u kuřat krmených směsí s obsahem rybí siláže a sójové moučky zjištěn zvýšený nárůst tělesné hmotnosti díky efektivnějšímu využití živin. Vědci to odůvodňují tím, že rybí siláž obsahuje hydrolyzovanou bílkovinu, která vzniká během procesu fermentace a dále esenciální aminokyseliny v zastoupení histidinu, treoninu, metioninu, glycinu, alaninu a tyrosinu. Za celé období trvání pokusu (28 dní) byly pozorováno nejlepší výsledky u skupiny s 20% podílem rybí siláže a sójové moučky ve směsi.

Vykrmená kuřata, jimž se podávala krmná směs s podílem rybí siláže a sójové moučky (10 %, 20 % a 30 %) měla maso šťavnatější, křehčí a celkově kvalitnější. Ani při 30% podílu alternativního bílkovinného zdroje v podobě rybí siláže v krmivu se nezměnila smyslová kvalita masa vykrmovaných kuřat.

Podobnému výzkumu se věnovali i vědci z norské zemědělské univerzity (the Agricultural University of Norway). Na rozdíl od mexických kolegů zařadili do pokusu na brojlerových kuřatech (do 35 dní věku) rybí siláž, obsahovala i rybí tuk. A výzkum vztáhli až na brojlery staré 1-35 dní. Také oni potvrdili vyšší růstovou schopnost kuřat. Navíc se ukázalo, že zařazením rybího tuku do výživy se u kuřat snížila hladinu vitamínu E a ceruloplasminu (glykoprotein v plasmě). Ve směsích s vyšším podílem rybího tuku dochází u brojlerů k nežádoucímu zvýšení antioxidace. Podle norských vědců se navíc může změnit smyslová kvalita masa. Zjistili, že množství 17g/kg a více rybího tuku způsobují „mimochuť“ v mase.

Nutriční složení je důležitým faktorem pro stanovení úrovně podílu rybí siláže ve směsích. Složení rybích siláží je ovlivněno druhem ryb, výší podílu vedlejších úlovků a použitými odpadními částmi ryb ke zpracování.

Využití ryby od hlavy až k ocasu

Ryba není jen o filetu. Při její přípravě jde totiž využít úplně všechno - od hlavy až po ocasní ploutev. A co více, využitím celé ryby otevřete dveře novým chutím a texturám. Věděli jste, že až polovina živé hmotnosti ryb končí při zpracování jako vedlejší produkt? Tyto zbytky bychom ale rozhodně neměli považovat za odpad. Začněte tím, že se zbavíte předsudků ohledně toho, co patří do odpadkového koše. V kuchyni také nemusíte být profesionálem, abyste rybu dokázali využít celou. Mrkněte po nových receptech na internet nebo se podívejte na náš blog. Najdete tam tipy na to, jak ryby snadno očistit, vykuchat či naporcovat.

Rybí kůže jako pochoutka

Kůže ryby je často považovaná za nepoživatelnou. S vhodnou úpravou se ale může stát originální pochoutkou třeba k vašemu oblíbenému seriálu. Příprava rybích chipsů navíc není vůbec náročná. Kůži důkladně vyčistěte od šupin, a poté ji jemně osušte. Následně ji osolte a nechte odpočinout. Tímto krokem z ní odstraníte přebytečnou vodu. Okořeňte ji dle vlastních preferencí, a pak už ji stačí jen vypražit. Můžete to udělat na pánvi, v troubě ale i na grilu.

Vývar z rybích kostí a hlavy

Podobně jako rybí kůže, i další části umí zajistit jedinečný gastronomický zážitek. Rybí hlava, kosti a další odřezky jako ploutve či hřbet se totiž dají vyvařit. Příprava vývaru je opět nenáročná a zvládne ji i úplný začátečník. Zbytky ryby povařte s petrželí, celerem a tymiánem alespoň 30 až 45minut. Výsledek můžete jednoduše uskladnit v mrazáku. Během roku ho pak můžete postupně obměňovat různými druhy jarní a letní zeleniny, houbami nebo doplňovat zavářkami.

Rybí karbanátky

Rybí karbanátky jsou další vynikající způsob, jak využít zbytky a připravit z nich chutné jídlo. Odřezky rybího masa povařte v osolené vodě. Maso vyndejte, posekejte a dochuťte solí a pepřem. Vše důkladně promíchejte a vytvarujte malé kuličky. Přípravou všech částí ryby minimalizujete množství zbytků a přispíváte tak k udržitelnějšímu stravování. Konzumací těchto vedlejších produktů ani neztrácíte na kvalitě nebo chuti, ba naopak.

Tipy a triky

Pokud nechcete těžké jídlo, majonézu nahraďte smetanovým jogurtem. Do jogurtu vmíchejte jen lžičku majonézy, poté sůl, pepř a citrónovou šťávu. Přidejte ještě lžičku dijonské hořčice a nasekanou cibulku. Následně směs promíchejte s kousky rybího masa. Sendvičový chléb natřete připravenou směsí a doplňte křupavou zeleninou.

Zejména v zimním období nám přijdou k chuti rybí polévky. Klidně si můžete připravit do zásoby větší množství rybího vývaru a ten následně zamrazit. Tento vývar výborně poslouží jako základ pro polévky a omáčky.

Nejen správná příprava, ale i způsob čištění ryby ovlivňuje celkový zážitek z jídla. Zejména pokud jde o mražený kousek.

Využití bioodpadů

Stejně jako třídění je neméně důležité i následné využití separovaných materiálů. Proč bychom se také jinak namáhali s tím, abychom od sebe jednotlivé složky oddělili? Dnes se podíváme na to, kam může putovat obsah hnědých popelnic nebo jiných nádob a jaké jsou možnosti využití bioodpadů.

Důvodů, proč bychom vůbec měli biologicky rozložitelné odpady neboli bioodpady využívat, existuje hned několik. Třeba, že tím snižujeme množství odpadů, které by jinak skončilo na skládkách a tím i množství emisí skleníkových plynů, zejména metanu. V roce 2030 navíc začne platit zákaz skládkování využitelných složek odpadu, takže nám nezbyde nic jiného, než odpady zpracovávat.S tím se pojí i ekonomické aspekty, protože využíváním bioodpadů snižujeme náklady na jejich likvidaci. Navíc vyrábíme produkty, které můžeme prodat, jako je kompost nebo bioplyn, případně využívat pro vlastní potřebu třeba k vytápění nebo hnojení půdy. Je tedy patrné, že s bioodpady se pojí značný potenciál, proto bychom měli pečlivě zvážit, jakým způsobem je budeme zpracovávat a využívat.

Během rozhodování je důležité vzít v potaz zejména to, že různé druhy bioodpadů vyžadují odlišné zpracovatelské postupy. Dále musíme vědět, jaké množství odpadu budeme mít k dispozici, které technologie jsou dostupné a je potřeba zohlednit i náklady spojené s jednotlivými způsoby zpracování a potenciální finanční úspory.

Druhy bioodpadu a jejich využití

Zelený bioodpad, nebo také biologicky rozložitelný odpad rostlinného původu, zahrnuje trávu, listí, větve a jiné rostlinné zbytky z údržby zahrad a parků. Dále se jedná o biologicky rozložitelné odpady z kuchyní a stravoven, které jsou rostlinného původu. To znamená zbytky potravin, slupky z ovoce a zeleniny nebo zbytky.

Biologickou metodou využívání rostlinné složky bioodpadu je kompostování. Během něho se organický materiál za přítomnosti kyslíku rozkládá a mikroorganismy, jako jsou bakterie, houby a červi, přeměňují bioodpad na kompost. Kompostovat můžeme doma, komunitně nebo na průmyslových kompostárnách, vždy je ale nutné sledovat surovinovou skladbu, neboli poměr uhlíku a dusíku, přístup kyslíku, přítomnost mikroorganismů a optimální vlhkost kompostu.

Výsledný kompost je tmavý, drobivý materiál, který je bohatý na živiny a má řadu využití. Můžeme ho používat jako organické hnojivo pro zlepšení kvality půdy, zvýšení úrodnosti a schopnosti zadržovat vodu. Kompost může být případně použit jako mulč pro zadržování vlhkosti, ochranu rostlin a potlačení růstu plevelů. Nebo ho můžeme smíchat s dalšími materiály a vytvořit výživný zahradní substrát.

Bioodpady rostlinného původu je možné využívat k mulčování i přímo, když rozdrcené větve nebo listí, trávu či jiné rostlinné zbytky aplikujeme na půdu. Mulč, která vytváří ochrannou vrstvu, se využívá nejen v zahradách, ale také v zemědělství a krajinářství.

Mezi živočišné odpady, neboli bioodpady živočišného původu, které vznikají při zpracování masa, mléčných výrobků, ryb a dalších živočišných produktů, patří například kosti, maso, tuk, zbytky mléčných výrobků a rybní odpad. Tyto odpady jsou vzhledem ke své povaze specifické - během rozkladu mohou nepříjemně zapáchat, lákají škůdce, jako jsou hlodavci a mouchy a mohou obsahovat škodlivé patogeny způsobující nemoci - proto se využívají zejména v bioplynových stanicích. V nich vzniká během rozkladu organického materiálu bez přístupu vzduchu bioplyn, který má srovnatelné vlastnosti jako zemní plyna digestát, který je vedlejším produktem a je možné ho použít jako hnojivo. Bioplyn se nejčastěji používá k výrobě tepla, elektřiny nebo výjimečně chladu.

Živočišné odpady můžeme využívat i prostřednictvím kompostáren, nicméně se tak děje v omezené míře. V České republice je něco takového možné až po jejich hygienizaci, během které jsou bioodpady zahřáty na určitou teplotu, která má zničit patogeny.

Poslední variantou zpracování bioodpadů je v zařízení na energetické využití odpadů, tzv. ZEVO.

Plasty z rybího oleje

Tým vědců z newfoundlandské Memorial University vedený Franceskou Kertonovou zjistil, že plasty založené na rybím oleji by mohly poskytnout řešení šetrné k přírodě a zároveň se vypořádat s problematikou odpadu z továren na zpracování ryb. Aby vytvořili nový materiál, použili vědci olej extrahovaný z kousků lososa, které zbyly po okrájení masa určeného pro konzumaci. Nejprve do oleje přidali v kontrolovaném prostředí kyslík, aby vytvořili epoxidy - molekuly podobné těm v epoxidové pryskyřici. Pak k epoxidům přidali oxid uhličitý a vzniklé molekuly spojili s dusíkatými deriváty uhlovodíků.

tags: #odpad #pri #zpracovani #ryb #využití

Oblíbené příspěvky:

• Život lososa obecného ve volné přírodě
• Další informace o environmentální stabilitě Země
• Papírové propisky pro reklamu
• Bezpečnost v přírodě: Medvědi
• Efektivní Kompostování s Biopon Urychlovačem