Likvidace Rybího Odpadu a Ochrana Vodního Prostředí

Povinnost obcí zajistit celoročně místa pro oddělené soustřeďování jedlých olejů a tuků platí již od roku 2020. Tuky dříve končily povětšinou v kanalizacích, což způsobovalo vodohospodářům značné problémy.

Problémy Způsobené Tuky v Kanalizaci

Tuky vylité do kanalizace poškozují vodohospodářskou infrastrukturu. Tuk se totiž usazuje na stěnách kanalizace, kde tuhne a kde na sebe nabaluje další a další nečistoty. Dochází tak k omezenému průtoku v potrubí či dokonce k jeho ucpání. Rozsáhlé škody vznikají díky ucpaným čerpadlům.

Čistírny odpadních vod jsou sice vybaveny lapači tuků, ale ty mají omezené kapacity. Tuky mají rovněž vliv na biologické čištění vod. Čistírny pak mohou pěnit, nebo v některých místech i zahnívat. To vše snižuje kvalitu vyčištěné vody a samozřejmě i zvyšuje náklady na provoz čistírny odpadních vod.

Využití Upotřebených Jedlých Olejů a Tuků

Vylévání olejů znamená plýtvání cenným zdrojem pro další využití. Upotřebené jedlé oleje a tuky jsou kvalitní surovinou, která se po zpracování dále využívá v řadě odvětví, ať se již jedná o průmysl chemický, energetický, gumárenský, dřevařský apod. Často se také oleje používají k výrobě biopaliv.

Možnosti Sběru Použitých Jedlých Tuků a Olejů

Obce mohou zajistit sběr použitých jedlých tuků a olejů různými způsoby. Ukládat tento druh odpadu je možné do:

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

• speciálně určených kontejnerů v ulicích - občané do těchto kontejnerů ukládají olej v plastových nádobách (PET láhve atd.);
• speciálně určených nádob distribuovaných obcí občanům - po naplnění je nádoba odevzdána na určeném místě a občan obdrží další nádobu;
• sběrných dvorů - občané odevzdávají olej v plastových nádobách na sběrném dvoře obce podle instrukcí obce.

Rozdíl Mezi Jedlými a Technickými Oleji

Do nádob na jedlé tuky a oleje patří všechny druhy potravinářských olejů (slunečnicový, řepkový, olivový, kokosový a další) a tuků (máslo, margarín nebo sádlo). Týká se to i olejů a tuků z konzerv či potravin nakládaných v oleji nebo marinád na grilování. Oleje ze smažení a fritování se nechají vystydnout a přelejí se ideálně do PET lahví, ve kterých se odevzdávají do nádob na tříděné tuky a oleje či do sběrného dvora. V plastových nádobách se doporučuje odevzdávat všechny jedlé tuky a oleje.

Do nádob na jedlé tuky a oleje naopak nepatří technické oleje, maziva, barvy, laky a pod.

Dopady Rybolovu na Mořské Ekosystémy

I když si tedy ryby nežádají 70 % veškeré pitné vody k zálivce, ani 29 % veškeré plochy souše ke své produkci, jako třeba zemědělské plodiny, úplně „laciné“ také nejsou. Nebereme si je z ničeho, ale z intenzivně narušovaného ekosystému, na který tahle extrakce neblaze dopadá.

„Dna oceánů jsou největším úložištěm uhlíku světa,“ říká Juan Mayorga, spoluautor studie. „A pokud chceme zastavit globální oteplování, musíme tato na uhlík bohatá hlubinná úložiště ponechat netknutá.“ V opačném případě totiž nedecimujeme velkokapacitním rybářstvím (s tažnými sítěmi) jen mořský biotop a biodiverzitu, ale také uvolňujeme a znovu zpřístupňujeme uhlík, tisíce let odpočívající, a nově opět přispívající ke klimatickým změnám.

Moře a oceány pokrývají 70 % povrchu Země, ale k této formě rybolovu se zdají být příhodné jen lokality nacházející se víceméně při pobřeží, na pevninském šelfu. Taženými sítěmi se ročně mobilizuje kolem 1,04-2,08 gigatun uhlíku. Tedy zhruba stejně nebo jednou tolik, kolik ročně do atmosféry přenese letecká přeprava osob (pokud zrovna není pandemie).

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Emisní bilance ještě včera neškodných ryb se tím sune do vcelku extrémních výšin. A ani trochu s tím nepomáhá, když započteme i emise ze spotřebovaného paliva rybářských lodí. Ty totiž od roku 1998 narostly o 28 % na 179 milionů tun CO2 (v roce 2011). Tedy zhruba na 4 % ze čtvrtiny veškerých emisí spojených s produkcí potravin. Což ryby, prohlašované za šetrný zdroj živočišných bílkovin, sune o poznání výše, k vepřovému a jehněčímu. A to jistě nejsou započtené všechny neduhy moderního rybolovu.

Aquaponie: Udržitelné Pěstování Ryb a Rostlin

Termín Aquaponie vznikl ze dvou slov aquaculture (pěstování ryb v uzavřeném prostředí) a hydroponics (pěstování rostlin obvykle v prostředí bez půdy). Je to společné pěstování ryb a rostlin ve vybudovaném, recirkulujícím ekosystému využívajícím přirozené bakteriální cykly k přeměně rybího odpadu na výživu rostlin. Aquaponie spojuje akvakulturu a hydroponii do jednoho produkčního systému. Akvaponie se spoléhá na potravu pro ryby, která slouží jako vstupní surovina systému. Poté voda (nyní bohatá na čpavek) odtéká spolu s nesnědenou potravou a rozkládajícími se rostlinami z nádrže s rybami do biofiltru.

Sladkovodní systémy aquaponie se spoléhají na 3 hlavní složky: sladkovodní živočichy (ryby), nitrifikační bakterie a rostliny - všechny tři jsou na sobě závislé. Bez bakterií, které zpracovávají rybí odpad, by ani rostliny neměly použitelnou formu živin - proto je biologická filtrace klíčová.

Závěr

Je důležité si uvědomit komplexní dopady našeho chování na vodní prostředí a hledat udržitelné způsoby, jak minimalizovat negativní vlivy. Správná likvidace odpadu, efektivní čištění odpadních vod a rozumný přístup k rybolovu jsou klíčové pro ochranu tohoto cenného zdroje.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

tags: #likvidace #rybího #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Včelařství v ČR a zákony
• O knize Rok v přírodě
• Environmentální poradenství - co byste měli vědět
• Tipy na hotely a penziony pro školy v přírodě
• Průběh recyklace elektrospotřebičů