Výhody a nevýhody plastového odpadu

Lidský příběh je často rozdělen do „dob“ definovaných hlavním materiálem toho času. Máme dobu kamennou, dobu bronzovou, dobu železnou a nyní dobu plastovou. Kámen byl nalezen, bronz byl slit, železo získáno z rudy. Plasty však dosáhly nové úrovně sofistikovanosti, protože jsou syntetizovány - zrodily se díky nám!

Pak přišla nová éra přírodních dějin a geologické období - antropocén -, ve kterém jsme se, jako druh schopný pochopit fungování entropie a termodynamiky, stali určovateli trendů pro globální chemii. Plasty jsou prvořadým příkladem této kreativity, protože se jedná o syntetické verze jejich přírodních analogů, jako je celulóza a hedvábí, vyrobené z molekul s úžasnými vlastnostmi, jako je pevnost a trvanlivost.

Výhody plastů

Jednou z výhod plastu je jeho nízká váha a snadná modifikovatelnost. Tedy lze měnit jeho barevnost i jiné vlastnosti, díky takzvaným aditivům. Jsou malé, skladné a hodně odolné. Obaly musí plnit svou funkci. Jejich struktura a složení zajišťují ochranu, hygieničnost, přepravu a tak dále. A ty plastové to umí velmi dobře. Plasty zde hrají nezastupitelnou roli, právě hygienickou, ochrannou, přepravní. Pro potravinářské výrobky musí mít jakýkoliv obal atest - tzn. že se zkoumají látky a jejich působení na lidské zdraví. Moc takových materiálů se v potravinářství zatím nevyskytuje.

Například jejich použití při výrobě automobilů znamená, že automobily jsou mnohem lehčí, a mají tedy menší spotřebu než kdykoliv předtím. To se promítá do nižších emisí u automobilů s vnitřním spalováním a připravuje to cestu pro budoucí elektromobily. Plastové obaly zlepšují konzervaci potravin a prodlužují jejich trvanlivost, což výrazně snižuje plýtvání jídlem.

Nevýhody plastů

Ale tyto užitečné vlastnosti jsou dvojsečná zbraň. Dlouhá životnost plastů je žádoucí při vytváření kajaků, izolací domů nebo okenních rámů odolných vůči povětrnostním vlivům, ale stává se problémem, když se o ně nestaráme a odhazujeme je do našeho životního prostředí. Hromadění tohoto zázračného materiálu na našich polích, v našich lesích a mořích je až příliš viditelné a opodstatněně vyvolává obavy.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Aditiva a plniva, která dodávají žádanou variabilitu plastům, jsou ale zdrojem značných komplikací při recyklaci. Tyto přidané látky způsobí, že stavebním prvkem plastů označené jako “polypropylen” je polypropylen, ale jejich vlastnosti se diametrálně liší. Ruční ani automatické třídění není v současné době dostatečně efektivní a značná část plastů ze žlutých popelnic končí jako alternativní palivo v cementárnách. V dobách nízkých cen ropy bylo také obvyklé, že primární plast byl levnější než plast recyklovaný.

Samotná recyklace plastu pak naráží i na reálné možnosti třídění tohoto materiálu. V současnosti se ze žlutých popelnic znovu využije zhruba třetina materiálu. Nejlépe na odbyt jdou PET lahve, které se dobře recyklují, a pak ještě polyethylenové fólie. PET sice patří mezi nejžádanější materiály, ale i u ostatních plastů platí, že jsou využitelné. Neměly by se ale kombinovat navzájem, aby se recyklovat daly.

Alternativy plastů

Že výběr mezi papírem a plastem, ať už v případě nákupní tašky nebo obalového materiálu, není jednoduchý, je jisté. Výroba papíru je dosti energeticky náročná a dopad produkce papíru na přírodu kolem nás je nepopiratelný. Papír, pokud ho chceme vyrobit, spotřebovává neuvěřitelné množství energie. Dokonce čtyřikrát více než výroba plastových tašek. Spotřeba vody, nejen její znečišťování výrobou papíru, je také jedním z ekologických problémů, které by neměly zapadnout.

Bohužel ani s papírem to není tak jednoduché v případě možností recyklace, a to i když bereme v úvahu, že je papír vyroben vlastně z přírodního materiálu. Jeho recyklace je bohužel v mnoha případech neúčinná. Samotný recyklační proces totiž spotřebuje více energie, než je využito na výrobu stejného množství papírových tašek nebo obalů. A skutečný problém nastává ve chvíli, když se papír nerecykluje vůbec. Osmdesát procent komunálního odpadu totiž činí papír. A oproti obecnému předpokladu, že se papír na skládce snáze a rychleji rozkládá než plast, studie bohužel ukazují spíše odvrácenou stranu používání papíru ať už jako obalu nebo tašky či sáčku.

Bioplasty

Bioplasty mají několik výhod oproti tradičním plastům vyráběným z fosilních paliv. Většina tradičních plastů je vyráběna z ropy, což je neobnovitelný zdroj. Použití biomasy jako obnovitelné suroviny pro výrobu bioplastů pomáhá snižovat tuto závislost a šetří cenné přírodní zdroje (7). Výroba bioplastů z biomasy může produkovat méně emisí oxidu uhličitého než tradiční výroba plastů z fosilních paliv. Navíc rostliny, které se používají k jejich výrobě, během svého růstu absorbují CO2 z atmosféry. Důkazem toho je skutečnost, že rostliny, ze kterých jsou bioplasty vyrobeny, absorbují při kultivaci stejné množství oxidu uhličitého, jaké se uvolní během jejich biologického rozkladu (6). Dalším příkladem nižší uhlíkové stopy je rozklad PLA, při kterém se vypouští o 70 % méně skleníkových plynů v porovnání s rozkladem obyčejných plastů (6). Navíc při výrobě bioplastů se spotřebuje o 65 % méně energie než je tomu při výrobě plastu z fosilních paliv (8).

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Bioplasty však mají i určité nevýhody, jako je vyšší cena, omezená odolnost některých druhů či potřeba specifických podmínek pro rozklad (8). Jednou z hlavních výzev a omezení, které brání širšímu přijetí bioplastu, je problematika jejich rozkladu a kompostování. Ne všechny bioplasty jsou biologicky rozložitelné. Existují bioplasty, které jsou sice vyrobeny z obnovitelných zdrojů, ale nejsou schopny se rozložit v přírodních podmínkách (např.

Mnoho spotřebitelů si bohužel mylně myslí, že jakýkoliv bioplast je automaticky kompostovatelný nebo biologicky rozložitelný v přírodních podmínkách, což vede k nepochopení a špatnému nakládání s odpadem. Proto bioplasty, které nejsou průmyslově kompostované, často končí na skládkách, kde se nerozkládají, protože zde chybí potřebné podmínky. Bioplasty na skládce se mohou chovat podobně jako tradiční plasty - mohou setrvávat po dlouhou dobu, aniž by se rozložily, a přispívat ke stejným problémům, jaké způsobují běžné plasty např. Recyklace bioplastů je složitější než recyklace běžných plastů kvůli jejich odlišným chemickým vlastnostem a nedostatečné infrastruktuře pro zpracování (4).

Recyklace bioplastů

• Shromáždění a třídění: Identifikace a třídění bioplastu má zásadní význam pro následné kroky recyklace. Krok třídění však může být náročný kvůli mnoha typům různých polymerů přítomných v toku sběru odpadu, ale také kvůli smíchání různých materiálů (4).
• Mechanická recyklace: Lze definovat jako zpracování odpadu fyzickými prostředky a je považována za hlavní přístup k využití bioplastů, protože je obecně levnější a vyžaduje relativně jednoduchou technologii. Mechanická recyklace začíná sběrem odpadu, tříděním a ručním a/nebo automatickým tříděním. Skládá se z několika kroků, jako je mletí, praní, sušení, kompaundace/vytlačování a granulace (4).
• Recyklace chemickými procesy: Chemická recyklace, nazývaná také terciární recyklace, je cesta související s přeměnou odpadních produktů na užitečné chemikálie, jako jsou monomery a/nebo oligomery, které lze znovu zavést do hodnotového řetězce polymeru a znovu použít k polymerizaci. Chemickou recyklaci lze provádět technikami depolymerizace suchým teplem (např. pyrolýza) nebo metodami solvolýzy (např.

Recyklace bioplastů čelí několika výzvám jako je například nedostatečná infrastruktura. Existuje jen málo zařízení specializovaných na recyklaci bioplastů, zejména těch biologicky rozložitelných. Většina současných recyklačních center není vybavena na třídění a zpracování bioplastů (18). Navíc, když se smíchá bioplast s běžným plastem, tak se může narušit kvalita recyklátu (9). Recyklace bioplastů, zejména chemickou cestou, je často dražší než výroba nových plastů, což brzdí jejich širší zavedení (8). K tomu všemu, spotřebitelé často neví, jak bioplasty správně třídit, protože mnohé produkty nejsou správně označeny.

Kombinovaný sběr odpadů

Kombinovaným sběrem rozumíme sběr různých druhů vytříděných odpadů do společné nádoby. Nejčastěji se v našich podmínkách jedná a kombinaci plasty plus kovy.„Podle nového zákona o odpadech obec není povinna odděleně soustřeďovat odpad plastů, skla a kovů, pokud tím nedojde s ohledem na další způsob nakládání s nimi, k ohrožení možnosti provedení jejich recyklace. Kombinovaný sběr je tedy umožněn, nicméně nesmí dojít k ohrožení provedení recyklace jednotlivých společně sbíraných složek. To je zásadní požadavek, proto mezi vyjmenovanými komoditami není uveden papír,“ sděluje ke kombinovanému sběru odpadů Dominika Pospíšilová z Ministerstva životního prostředí.

Výhody kombinovaného sběru odpadů

Vícekomoditní sběr umožňuje obcím menší zábor veřejného prostranství, protože se ušetří místo za více odpadových nádob, obce mají nižší náklady na svoz odpadu a občané získají větší komfort pro třídění odpadu. Na svozech lze ušetřit zejména při přepravě v kombinaci s vytříděnými plasty, ale společná přeprava více druhů odpadu má vliv i na frekvenci svozů a plánování svozových tras.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Nevýhody kombinovaného sběru odpadů

Vždy musí být vyhodnoceny možnosti návazných zařízení, zda jsou schopna si s kombinovaným sběrem poradit. Vícekomoditním sběrem nesmí dojít ke zhoršení kvality jednotlivých vytříděných složek, aby tak nebyla ohrožena úroveň recyklace, do které vytříděné složky vstupují.

Kombinovaný sběr odpadů jako možnost navýšení sběru kovových odpadů

„Většinou se provádí kombinovaný sběr plastů a kovů, kde je následná separace poměrně jednoduchá. Vždy se ovšem jedná o rozhodnutí obce, která musí vyhodnotit možnosti následného zpracování takto sbíraných složek komunálních odpadů,“ upozorňuje Dominika Pospíšilová. S účinností od 1. ledna 2015 mají obce dle zákona o odpadech povinnost zajistit třídění kovových odpadů. Růst počtu nádob na kovy instalovaných v obcích je v posledních letech výrazný.

Kvalita třídění hraje klíčovou roli

Kontejnery, ve kterých je umožněna realizace kombinovaného sběru odpadu, musí být speciálně označeny. „Občané by se měli řídit pokyny uvedenými na sběrné nádobě,“ podotýká Kristina Jakubcová, mluvčí FCC Česká republika a doplňuje: „U společného sběru kovů a plastů je nezbytné nevkládat např. znečištěné a mastné konzervy, protože ty posléze kontaminují vytříděné plasty.“ Pro zavedení společného sběru různých materiálů je nezbytnou podmínkou dohoda se svozovou firmou a dotřiďovací linkou, na které probíhá úprava a dotřídění sesbíraných odpadů. Kvalita třídění odpadu je přitom velmi důležitá. „Společnost FCC dává přednost oddělenému sběru obou komodit. Je ekonomicky výhodnější a přináší vyšší procenta vytříděnosti,“ objasňuje Kristina Jakubcová a dodává: „Důsledky nekvalitně vytříděného odpadu jsou pro třídicí linky zásadní. Je obrovský rozdíl, jestli je výsledkem třídění 90 % recyklovatelné suroviny jako často v případě papíru, nebo jen 25 % jako velice často v případě plastů. Náklady přitom zůstávají. Jedná se o zbytečnou práci lidí na třídicí lince, jsou zde náklady na odvoz, lisování a následně odstranění nejrůznějších plastů. To vše jsou důsledky pro firmu, která třídí.“

Rozhodnutí je na obci

O způsobu sběru odpadů rozhoduje obec a to, zda vyhodnotí vícekomoditní sběr jako výhodný či naopak, je zcela na jejím uvážení. Rozhodnutí vždy záleží na konkrétní situaci v každé jednotlivé obci, na dohodě s dodavatelem svozových služeb a možnostech dostupných koncových zařízení. Nicméně v současné době je podporován zejména kombinovaný sběr kovů s další komoditou a fungují finanční programy, které mají za cíl obce k tomuto sběru motivovat a přispět tak k dalšímu rozvoji současného systému.

tags: #odpad #v #plastu #vyhody #a #nevyhody

Oblíbené příspěvky:

• Příroda pro čtvrtou třídu – pracovní sešity Fraus
• Levandule a kompost
• Třídění bioodpadu v Novém Městě
• Průvodce výběrem šedého koše
• Tříděný odpad Plzeň