Odpady v domě řešíme společně se stavbou domu již v základech. A kdo na ně nemyslí, musí se spokojit se suchým záchodem na dvoře a každodenně svádět s masařkami lítý boj o dobytí území. Stavba začíná na papíře a odpady v projektové dokumentaci nesmí chybět. Vždyť na ně se musí myslet už při stavbě základové desky.
V ní je potřeba připravit rozvody, abychom na ně pak mohli namontovat celý odpadní systém, který povede domem. Avšak ještě dříve, než vůbec základovou desku vytvoříme, musíme vědět, jak budeme s odpady nakládat.
Ideální by bylo, kdyby všechny objekty byla napojeny na systém kanalizace a čistírnu odpadních vod. Ne všude však podmínky a terén takový komfort dovolují a proto tam, kde veřejná kanalizace není, je potřeba vybudovat na svém pozemku septik nebo domácí čistírnu odpadních vod, popř. akumulační nádrž - žumpu. V souvislosti s tím je samozřejmě nutné důsledně dohlížet a zajišťovat pravidelné vyvážení a likvidaci odpadů.
Kanalizaci rozlišujeme jako jednotnou a oddílnou. Jednotná je ta, kde všechny splaškové odpady včetně svodu dešťové vody odcházejí do kanalizace. Oddílná odpady rozlišuje a proto má likvidační systém na splašky a vodní recipient (vodní útvar, do něhož vyúsťují povrchové vody nebo znečištěné odpadní vody) na dešťovku.
Stavba kanalizace v domě
Při stavbě kanalizace v domě začínáme vždy od kanalizační přípojky a pokračujeme hlavním a poté vedlejšími svody a svislými odpady. Dále připojíme potrubí ke koncovým předmětům. Musíme dbát na sklon potrubí, který je min. 3% ( 3 cm na 1 m).
Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově
Kontrola nepropustnosti potrubí se provádí ucpáním všech vývodů a v nejspodnější části se zapálí např. dehtový papír, aby bylo možno pozorovat, zda potrubí těsní či nikoliv.
Připojovací potrubí - vodorovné připojení zařizovacích předmětů se svislým, tj. odpadním potrubím je vedeno jako nevětrané (uzavřené) a je jedno pod sklonem 3 %. Je-li delší než 4 m, je potřeba ho osadit čistící tvarovkou (prvek, který se usazuje na dále upřesněných místech, slouží ke kontrole a případnému čištění odpadů).
Tloušťku tohoto potrubí určují normy, obecně ale platí, že pro připojení WC a výlevek se používá DN100, u van, umyvadel a dřezů pak DN70. Toto potrubí by mělo být co nejrovnější a nejkratší.
V závislosti na úhlu odboček, které se vyrábějí jako 15°, 30°, 45°a 60° je potřeba počítat i s výškou koncových zařízení - umyvadlo, WC. Připojovací potrubí lze na odpady napojit i stropem, popř. pod ním.
Odpadní voda by měla stékat po stěnách potrubí a ne v celém průřezu, protože pak dochází k přetlaku vzduchu pod kapalinou. Uložení kanalizační přípojky se doporučuje minimálně 70 cm, u namáhaného terénu 1 m pod povrch.
Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace
Větrací a svodné potrubí
Větrací potrubí - část svislého odpadního potrubí nad nejvyšším připojovacím potrubím, vede nad střechu, přirozeně vyrovnává tlak v potrubí, vyvádí se 0,5 m nad úrovní střechy, pokud ovšem není střecha obytná. V takovém případě se vyvádí 3 m nad úroveň střechy a má-li střecha ještě další konstrukci nad sebou, zvyšuje se vývod o další 3 m. Jako varianta na větrací potrubí se používá kanalizační přivzdušňovací ventil.
Svodné potrubí - prochází pod konstrukcí podlahy a přes základy do revizní šachty, je vedeno pod stropem podúrovňových místností nebo přímo v zemi pod objektem. Důraz je kladen na co nejjednodušší rozvod bez zbytečných odboček. Ke svodnému potrubí musí být umístěny revizní šachty a čistící tvarovky a to vždy po 18 m délky potrubí.
Zde u svodového potrubí je nutnost kontrola statika kvůli prostupu pasovým základem. Prostup se provádí nad základovou spárou v rozumné výšce. Prostup těsně u základové spáry bychom měli obetonovat.
Svádíme-li odpad do veřejné kanalizace, měla by revizní šachta odpovídat nárokům, které určuje správce sítě veřejné kanalizace. Máme na výběr buď šachtu plastovou, která je lehčí a levnější, nebo betonovou (dražší a náročnější). Kanalizační přípojka by pak měla být samostatná pro každý objekt, v minimální tloušťce DN150 se sklonem mezi 2 % - 40 %.
Podstatná je výška hladiny vzduté vody - k tomu dochází např. při přívalových deštích, kdy vzdutá voda proudí kanalizační přípojkou do potrubí vnitřní kanalizace a může vytékat z vpustí a zařizovacích předmětů umístěných pod její hladinou. S touto problematikou vás seznámí správce veřejné kanalizace a když hladina není známa, považuje se za hladinu vzduté vody úroveň terénu.
Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice
Může se stát, že úroveň naší podlahy bude pod úrovní hladiny vzduté vody a v takovém případě musíme nejlépe za pomoci odborníka řešit ochranu v podobě kalového šoupěte nebo zpětné klapky.
Umístění potrubí a výběr materiálu
Kvůli značné tloušťce odpadního potrubí se nedoporučuje toto vést zdmi a podlahou. Jednoduše řečeno se nám tam prostě nevejde, navíc při zasekávání potrubí do stěn může dojít k narušení akustické či tepelné izolace stěn a taktéž by mohlo dojít k narušení celé statiky.
Kam tedy potrubí umístit? Ideální je postavit předstěny pro připojovací potrubí a instalační šachty pro svislé potrubí. Pokud nám nezáleží na tom, zda bude nebo nebude potrubí vidět, nezakrýváme ho vůbec a vedeme ho podél stěn.
Od potrubí očekáváme, aby bylo pevné, lehké a pokud možno levné. Vybírat tedy budeme z plastových materiálů, např. KG systém. Ten nabízí odolné PVC trubky s hladkým povrchem zvenku i uvnitř. Potrubí se dá snadno zkracovat a napojovat díky důmyslnému systému trubek a spojovaček. Podobné potrubí nabízí i HT systém, avšak je vyroben z polypropylenu. Je však stejně zpracovatelný jako KG systém.
Větrání vnitřní kanalizace
Vnitřní kanalizace může být zdrojem zápachu v budově. Průniku zapáchajících plynů do interiéru brání vhodně řešené větrání kanalizace a instalace zápachových uzávěrek (slangově nazývaných sifony). O nutnosti větrání vnitřní kanalizace víme od 19. století.
Odvádění zapáchajících plynů z vnitřní kanalizace i kanalizace pro veřejnou potřebu, popř. Není-li vnitřní kanalizace v některých budovách větrána, šíří se v nich často zápach pronikající nejen odsátými zápachovými uzávěrkami, ale i malými netěsnostmi, zejména v místech napojení některých zařizovacích předmětů. Větrání vnitřní kanalizace zajišťují větrací potrubí vyvedená nad střechu. Větrací potrubí tvoří pokračování svislých splaškových odpadních potrubí. U nepodsklepených přízemních budov mohou větrací potrubí navazovat na ležatá potrubí svodná.
Vnitřní kanalizace v každé budově musí být opatřena alespoň jedním větracím potrubím, které má být napojeno na jedno ze splaškových odpadních potrubí, nebo na horní konec svodného potrubí v nejvzdálenějším místě od vyústění svodného potrubí z budovy. Pokud je to možné, mají být větrána i ostatní splašková odpadní potrubí.
Pokud splaškovým odpadním potrubím neprotékají odpadní vody, proudí zapáchající plyny z kanalizace vlivem komínového tahu tímto odpadním potrubím a navazujícím větracím potrubím nahoru. Projektanti nízkoenergetických a pasivních budov namítají, že toto proudění zvyšuje tepelné ztráty budovy.
Ve vyšších budovách bývá nutné přívod vzduchu do odpadního potrubí posílit doplňkovým větracím potrubím vedeným souběžně s potrubím odpadním (obr. 1). Doplňkové větrací potrubí se s odpadním potrubím propojí v každém druhém podlaží a jeho horní konec se spojí s hlavním větracím potrubím, nebo se vyvede samostatně nad střechu.
U odpadních potrubí v mrakodrapech, která jsou zatížena velkými průtoky odpadních vod, se do doplňkového větracího potrubí zaúsťují ještě větrací potrubí od jednotlivých připojovacích potrubí zařizovacích předmětů. Toto řešení větrání odpadních a připojovacích potrubí se nazývá sekundárním větráním.
Doplňkové větrací potrubí nemusí být instalováno při použití speciálních odboček pro napojení připojovacích potrubí známých pod názvem SOVENT [1] a lze ho nahradit také instalací zařízení omezujícího přetlak, a popř.
Vyústění větracího potrubí se umísťuje do půdorysné vzdálenosti nejméně 3 m od teras, oken nebo jiných otvorů spojených s trvale používanými místnostmi budovy. Pokud je nutná vzdálenost menší, musí se vyústění větracího potrubí nacházet nejméně 1 m nad nejvyšší částí okna nebo otvoru, popř.
Není-li možné vyústit všechna hlavní větrací potrubí samostatně nad střechu, např. z důvodu blízkosti oken či otvorů pro sání větracího vzduchu do vzduchotechnických jednotek, nebo z estetických důvodů, mohou se tato větrací potrubí spojit do společného větracího potrubí vyvedeného nad střechu v jednom místě (obr. 2).
Ukončování větracích potrubí větrací hlavicí se nedoporučuje, protože větrací hlavice způsobuje tlakovou ztrátu při proudění vzduchu, zejména v zimním období, kdy může zarůst jinovatkou, neboť větráním odváděný vzduch má obvykle vysoký obsah vodních par.
Spodní část odpadních potrubí zalomených o více než 45° se při průtoku odpadních vod může chovat téměř jako nevětrané odpadní potrubí, pokud nebudou provedena žádná opatření. V části odpadního potrubí pod zalomením může docházet k velkým podtlakům. Proto je nutné do této části odpadního potrubí přivést vzduch, což se provede obtokovým potrubím instalovaným okolo zalomení.
U odpadních potrubí vysokých nejvíce 30 m je možné zajistit distribuci vzduchu do jejich části pod zalomením zvětšením světlosti odpadního potrubí těsně nad zalomením. Při malých průtocích odpadních vod a malé výšce nemusí podtlak v odpadním potrubí překročit přípustnou mez. Proto se dříve mohla navrhovat i nevětraná splašková odpadní potrubí ukončená nad nejvyšší odbočkou zátkou, která však musela být oproti větraným odpadním potrubím předimenzována.
Předimenzováno muselo být tedy i navazující svodné potrubí, což při úsporném splachování záchodů malým objemem vody není optimální. Přivzdušňovací ventily mohou nahradit jednu funkcí větracího potrubí. Přisátím vzduchu do odpadního potrubí dokážou omezit podtlak, aby nedocházelo k odsávání vody ze zápachových uzávěrek.
Obvykle se tedy instaluje za demontovatelnou mřížkou v instalační šachtě, nad demontovatelnou mřížkou v podhledu apod.). V článku Proč se v místnosti po instalaci plynového kondenzačního kotle objevil zápach? autor zmiňuje použití přivzdušňovacího ventilu k zabránění průniku zápachu do interiéru v souvislosti s instalací kondenzačního kotle a potřeby vytvořit odbočku na odpadním potrubí pro odvádění kondenzátu.
Toto řešení obvykle není nutné a případný průnik zápachu je způsoben spíše použitím nekvalitní zápachové uzávěrky (např. s malou výškou vodního uzávěru), případně vysycháním vody v zápachové uzávěrce v době, kdy kotel není v provozu, nebo v době s velmi nízkou tvorbou kondenzátu v kotli. Proto se pro odvod kondenzátu z kotlů musejí používat zápachové uzávěrky s výškou vodního uzávěru nejméně 50 mm a přídavnou zápachovou uzávěrkou mechanickou.
Zápachová uzávěrka nesmí zároveň sloužit jako vodní uzávěrka zamezující sání vzduchu do kotle a úniku spalin z kotle do interiéru.
Dimenzování splaškových odpadních potrubí
Dimenzování spočívá ve stanovení průtoku splaškových odpadních vod (jedná se o špičkový průtok) a návrhu průměru potrubí vhodného pro tento průtok. Průtok splaškových odpadních vod se stanoví podle empirického vzorce uvedeného v ČSN EN 12056-2 a ČSN 75 6760.
Při stanovení průtoku splaškových odpadních vod se ve výše uvedeném vzorci sečtou výpočtové odtoky všech zařizovacích předmětů napojených na splaškové odpadní potrubí. Kromě průtoku splaškových odpadních vod se ve splaškovém odpadním potrubí může vyskytnout také trvalý průtok (např. odtok kondenzátu z klimatizačních zařízení či kondenzačních kotlů nebo průtok z hromadných umýváren a sprch), který by bylo nutné k průtoku splaškových odpadních vod přičíst.
Budovy s pravidelným používáním zařizovacích předmětů (budovy občanského vybavení sídlišť, např. Budovy, jejichž jednotlivé části jsou charakterizovány oběma výše uvedenými druhy budov (např. Záchodová mísa s tlakovým splachovačem, záchodová mísa s nádržkovým splachovačem o objemu 6,0 nebo 7,5 l, popř.
Návrh průměru splaškového odpadního potrubí musí zohledňovat, že voda proudí po vnitřním povrchu potrubí, na kterém vytvoří plášť. Okolo osy potrubí se nachází vzduchové jádro. V místě vtoku vody z připojovacího potrubí však vtékající voda překrývá velkou část průřezu odpadního potrubí, což způsobuje velkou tlakovou ztrátu při proudění vzduchu (obr. 4).
Jmenovitá světlost potrubí se u splaškových odpadních potrubí s hlavním větracím potrubím o celkové výšce do 60 m a u splaškových odpadních potrubí do výšky 30 m ukončených přivzdušňovacím ventilem navrhuje na základě porovnání vypočteného průtoku s hydraulickou kapacitou (maximálním dovoleným průtokem) uvedenou v tabulce 3, ve které jsou uvedeny také empirické zásady.
Při použití doplňkového větracího potrubí jsou hydraulické kapacity splaškového odpadního potrubí oproti hodnotám uvedeným v tabulce 3 o 30 až 40 % větší. Při použití speciálních odboček (SOVENT) uvádí hydraulickou kapacitu splaškového odpadního potrubí výrobce odboček [3]. Navržená jmenovitá světlost je po celé výšce odpadního a větracího potrubí stejná.
U splaškových odpadních potrubí s hlavním větracím potrubím o výšce nad 60 m do 100 m je možné tabulku 3 využít pro předběžný návrh jmenovité světlosti. Po předběžném návrhu jmenovité světlosti je třeba posoudit, jestli podtlak v odpadním potrubí nepřekračuje hodnotu 464 Pa a nemůže tedy dojít k odsátí vody ze zápachové uzávěrky o výšce vodního uzávěru 50 mm po jeho částečném odpaření.
Podtlak v odpadním potrubí ∆pmax [Pa] je největší pod napojením připojovacího potrubí, ze kterého do odpadního potrubí přitékají odpadní vody, a stanoví se např.
Jmenovitá světlost společných větracích potrubí se navrhuje o jednu dimenzi větší než jmenovitá světlost největšího napojeného hlavního větracího potrubí. Pouze při malých vypočtených průtocích odpadních vod ve splaškových odpadních potrubích se jmenovitá světlost společného větracího potrubí nemusí zvětšovat.
Např. Při dimenzování přivzdušňovacích ventilů je třeba znát průtok vzduchu přivzdušňovacím ventilem a porovnat jej s průtokem vzduchu uvedeným výrobcem přivzdušňovacího ventilu. Průtok vzduchu přivzdušňovacím ventilem uvedený jeho výrobcem musí být větší než osminásobek celkového průtoku odpadních vod ve splaškovém odpadním potrubí.
Vliv proudění vody a vzduchu ve splaškových odpadních potrubích na tlakové poměry v těchto potrubích se zkoumá od 19. století do současné doby (viz např. [1], [2], [3]). Za dlouhou dobu výzkumu stanovili různí odborníci různé výpočtové vztahy popisující tento jev a umožňující dimenzování splaškových odpadních potrubí (stanovení jejich hydraulických kapacit).
tags: #odpad #z #toalety #a #koupelny #společný
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]