Společnost DE.PO.NA Praha, s.r.o. je Vám k dispozici po celý rok.
Naše firma byla založena v roce 1995 jako fyzická osoba Jarmila Bílková-Depona. V lednu 2005 se firma Bohuslav Bílek - nákladní autodoprava a firma Jarmila Bílková - Depona sloučily ve firmu DE.PO.NA PRAHA, s.r.o.
Do Srpna 1998 byla naše provozovna umístěna v ul. Tiskařská, v Praze 10-Malešicích, od září 1998 se naše deponie nacházela v ul. Neiderleho, v Praze 10-Malešicích. V červnu 2001 jsme otevřeli naši druhou provozovnu v ul. Gen. Šišky v Praze 4-Modřanech. I tato provozovna je uzavřena. Tato provozovna je od října 2009 přestěhována. Od října 2009 máme nově otevřenou provozovnu v ul. Pramenná, Praha 4 - Kunratice.
Naše firma se zabývá nakládání s odpady tj. příjem odpadů na naší provozovnu, likvidace odpadů, autodoprava velkoobjemovými návěsyprodej písku, kameniva, štěrků, zahradní zeminy dále pak zajišťujeme prodej písku, kameniva, zahr. zeminy apod.Dále zajišťujeme autodopravu velkoobjemovými návěsy, sola vozy, kontejnerovou dopravu od 3m3 - 40 m3.
Nejvytíženější a nejkomplexnější náplní naší práce je řešení otázek nakládání s odpadem. Zajištění odvozu odpadu a následná recyklace odpadu pomocí mobilních zařízení patří mezi naše služby. Snažíme se také o kvalitu životního prostředí, proto s odpadem nakládáme tak, aby nedošlo ke znečištění životního prostředí.
Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj
Přistavíme a následně odvezeme také kontejner na BIO odpad, což je vlastně vše z přírody - tráva,listí, větvě, aj.
Pokud potřebujete odvézt jakýkoliv odpad nebo máte zájem o koupi písku či štěrku, neváhejte a kontaktujte nás!
Stálým zákazníkům nabízíme slevy ze standardního ceníku, vše je na domluvě obou stran.
Recyklace je klíčovou součástí moderního snižování odpadu a je třetí součástí hierarchie odpadů „Omezit, znovu použít a recyklovat“.
Recyklace je proces přeměny odpadních materiálů na nové materiály a předměty. Jedná se o alternativu k „konvenční“ likvidaci odpadu, která může ušetřit materiál a snížit emise skleníkových plynů.
Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí
Recyklovatelné materiály zahrnují mnoho druhů skla, papíru, lepenky, kovu, plastu, pneumatik, textilu, baterií a elektroniky. Kompostování nebo jiné opětovné použití biologicky rozložitelného odpadu - například potravinového nebo zahradního odpadu - je také jednou z forem recyklace.
Recyklace byla běžnou praxí pro většinu lidské historie, se zaznamenanými obhájci již od Platóna ve čtvrtém století před naším letopočtem. V období, kdy byly zdroje vzácné a těžko dostupné, archeologické studie starých skládek ukazují méně domácí odpad (jako je popel, rozbité nástroje a hrnčířská hlína) - což znamená, že bez nového materiálu bylo recyklováno více odpadu.Nápojové láhve byly recyklovány vratným vkladem u některých výrobců nápojů ve Velké Británii a Irsku kolem roku 1800, zejména u Schweppes.
Ve Švédsku byl zaveden oficiální recyklační systém s vratnými depozity pro láhve v roce 1884 a hliníkové plechovky na nápoje v roce 1982; zákon vedl k míře recyklace nápojových obalů v závislosti na typu na 84-99 procentech a skleněnou láhev lze v průměru plnit více než 20krát.
Recyklace (nebo „záchrana“, jak bylo tehdy známo) byla pro vlády během druhé světové války hlavním problémem. Finanční omezení a významný nedostatek materiálu kvůli válečnému úsilí způsobily, že země musely znovu použít zboží a recyklovat materiály.
Tento nedostatek zdrojů způsobený světovými válkami a jinými takovými událostmi, které mění svět, velmi podporoval recyklaci. Válečné boje si vyžádaly většinu dostupných materiálních zdrojů, takže pro civilní obyvatelstvo zůstalo jen málo.
Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů
Pro většinu domácností bylo nezbytné recyklovat jejich odpad, protože recyklace nabídla další zdroj materiálů, který lidem umožnil co nejlépe využít to, co jim bylo k dispozici. Recyklace domácích materiálů znamenala více zdrojů pro válečné úsilí a lepší šanci na vítězství.
V 70. letech došlo k výrazným investicím do recyklace v důsledku rostoucích nákladů na energii.
Ačkoli spotřební elektronika takový jako televize byla populární od dvacátých lét, jejich recyklace byla téměř neslýchaná dokud ne brzy 1991. První systém recyklace elektronického odpadu byl zaveden ve Švýcarsku, počínaje sběrem starých chladniček, ale postupně se rozšiřoval tak, aby pokrýval všechna zařízení.
Konečným nařízením vlády o zvýšení poptávky je označování recyklovaných výrobků. Pokud jsou výrobci povinni označit své obaly množstvím recyklovaného materiálu ve výrobku (včetně obalu), jsou spotřebitelé lépe schopni se vzdělávat.
Spotřebitelé s dostatečnou kupní silou pak mohou zvolit ekologičtější možnosti, přimět výrobce ke zvýšení množství recyklovaného materiálu ve svých výrobcích a nepřímo zvýšit poptávku.
tags: #recyklace #dřeva #pramenna #ulice