Využití odpadu ze skláren v České republice

Sklo má v našich životech nenahraditelnou roli a bylo objeveno již kolem roku 3000 př. n. l. v Egyptě. Z hlediska složení jde o tuhý roztok kovových oxidů v oxidu křemičitém, obecněji nekrystalický materiál vyrobený tavením. Prakticky z kapalné látky se při ochlazování stává pevná díky plynulému růstu viskozity.

Sklo jako odpad je významnou druhotnou surovinou. Význam recyklace skla je velmi vysoký z hlediska ekologického, energetického i technického. Do oběhu či výrobního koloběhu lze totiž navrátit téměř celé množství surovin, ale i část energie vložené do skla v původním výrobním procesu, přičemž vlastnosti výrobku, tj. recyklovaného skleněného odpadu, zůstávají stejné jako při výrobě z nových surovin a jsou zdravotně nezávadné.

Skleněný odpad lze rozdělit do dvou skupin:

• Skleněný odpad vzniklý při výrobě skla a skleněných výrobků.
• Dalšími zdroji skleněného odpadu jsou skleněné obaly, autovraky, stavební a demoliční činnost, při úpravě odpadů (třídění, drcení) a komunální odpad.

Tradičním v České republice je sběr a recyklace obalového skla. Stále významnější se stává sběr a recyklace odpadového plochého skla.

Jak třídit odpad ze skla?

Zajisté jste si u svých domovů všimli různých druhů kontejnerů, především barevně odlišených. Mezi nimi se určitě najde bílý a zelený. A právě tyto dva slouží pro třídění odpadu v podobě skla. Rozdílné barvy znamenají, že do zeleného patří sklo barevné a do bílého pochopitelně čiré. Pokud je k dispozici kontejner na sklo pouze v jedné z barev, tak obě varianty skla vhazujete do jednoho. Sklo má natolik skvělé vlastnosti, že se nechá recyklovat do nekonečna.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Vhazuje se do zeleného nebo bílého kontejneru. Pokud jsou k dispozici oba, je důležité třídit sklo i podle barev. Barevné do zeleného, čiré do bílého. Pokud máme kontejner na sklo jen jeden, pak do něj dáváme sklo bez ohledu na barvu. Vytříděné sklo není nutné rozbíjet, bude se dále třídit!

• Do zeleného kontejneru můžeme vhazovat barevné sklo, například lahve od vína, alkoholických i nealkoholických nápojů a také tabulové sklo z oken a dveří.
• Do bílého kontejneru vhazujeme sklo čiré, tedy lahve od nápojů, sklenice od kečupů, marmelád či zavařenin.

Co do kontejnerů patří a nepatří?

Do připravených kontejnerů na sklo bez pochyb patří různé lahve od alkoholických i nealkoholických nápojů, vína, sklo z oken, dveří, obrazů, sklenice od zavařenin, kečupů, marmelád, skleničky, které již nepoužíváte nebo se vám rozbily a podobně. Rozhodně tam nepatří keramika ani porcelán, sklo z oken automobilů, zrcadel, zlacená, pokovená nebo drátovaná skla, varné či laboratorní sklo, sklokeramické výrobky či dokonce ještě plné sklenice marmelády, hořčice a podobně. Tříděné sklo nemusí být zcela čisté, ale je vhodné jej vyprázdnit a zbytky aspoň vyškrábat třeba lžičkou.

Co se děje s roztříděným sklem dál?

O kontejnery naplněné roztříděným sklem se následně postará svozová firma. Sklo je převezeno na dotřiďovací linku, která je buď samostatná, nebo součástí skláren. Proběhne důkladné dotřídění, aby nedošlo k znehodnocení skla. Potom se sklo drtí, upravuje, čistí a z takto dokonalého skla se začne znovu vyrábět obalový materiál jako např. lahve na minerálky, alkohol, pivo.

Pomocí dopravníků se odpad dopraví do třídící kabiny. Tady obsluha linky odpady dál dotřídí na různé druhy, podle materiálového složení nebo podle požadavků konečných zpracovatelů. Z projíždějícího pásu lidé vybírají správné druhy odpadů a shazují je do velké klece, která je umístěna pod kabinou. Roztříděné odpady se pak lisují do balíků a putují ke konečným zpracovatelům - buď jako druhotná surovina, anebo přímo k recyklaci.

Z odpadů upravených na druhotnou surovinu se pak pomocí recyklace vyrábí buď úplně nové výrobky, většinou se ale přidávají k dalším surovinám pro výrobu nových předmětů. To je třeba případ papíren nebo skláren, kde se sběrový papír a skleněné střepy přidávají k primárním surovinám.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Vytříděné odpady, které nelze zpracovat, projedou na dotřiďovací lince až na konec dopravního pásu a vyřazují se do odděleného kontejneru - jde o tzv. výmět. Ten buď putuje na skládku, nebo do spalovny, kde se využívá k výrobě tepla a elektrické energie.

Recyklace a její dopad

Používání recyklovaného skla šetří neobnovitelné přírodní zdroje (písek, dolomit, vápenec, živec atd.) a znamená i méně zásahů do přírody, vede k poklesu energetické náročnosti výroby a snižuje objem emisí CO2 vznikajícím rozkladem sody, vápence a dolomitu při tavení. V neposlední řadě odlehčí skládkám komunálních odpadů a nevyvolává potřebu skládek nových.

Při využití sběrového skla sklárny ušetří jednak suroviny, jednak se snižuje i spotřeba energie ve výrobě (každých 10 % střepů snižuje energetickou náročnost výroby zhruba o 3 %).

Recyklace obalového skla

• Snižování energetické náročnosti výroby: Energetická náročnost u výroby obalového skla se pohybuje mezi 4,5 GJ/t - 5 GJ/t utavené skloviny.
  • při zvýšení podílu střepů ve sklářské vsázce o 10% klesne energetická náročnost výroby skla o 2,5% (za základ je brána 35% vsázka střepů)
  • při 60% vsázce střepů klesne energetická náročnost o cca 7,5%
  • při 80% vsázce střepů (je možné pouze u výroby zeleného skla) klesne energetická náročnost o cca 11,5%
• Snižování emisí CO2 z procesu tavení: Emisní faktor se u obalového skla v současnosti pohybuje mezi 350 - 400 kg CO2/t utavené skloviny.
  • při základní vsázce střepů 35% se snižuje objem emisí CO2 o cca 18,5%
  • při 60% vsázce střepů klesne objem emisí CO2 o cca 32,1%
  • při 80% vsázce střepů (je možné pouze u výroby zeleného skla) klesne objem emisí CO2 o cca 42,8%

Recyklace plochého skla

• Snižování energetické náročnosti výroby: Energetická náročnost výroby plochého skla se pohybuje mezi 9,1 - 10,1 GJ/t utavené skloviny. Při zvýšení objemu střepů ve vsázce o 1% se sníží spotřeba energie na tavení o 0,25% na tunu utavené skloviny.
• Snižování emisí CO2 Emisní faktor u plochého skla je v současnosti asi 595 kg CO2 / t utavené skloviny. Zvyšování objemu skleněných střepů ve vsázce snižuje objem emisí CO2 do ovzduší ze surovin používaných pro výrobu skla a snižuje se spotřeba plynu. Vzhledem k tomu, že cca 78% objemu emisí CO2 při výrobě skla pochází ze spalování zemního plynu a cca 22% ze surovin, potom lze říci, že při zvýšení objemu střepů ve vsázce o 1% se sníží produkce emisí CO2 o 0,42% na tunu utavené skloviny.

Současný stav sběru a recyklace v ČR

Češi mohou třídit odpad už do více než 473 tisíc barevných kontejnerů a menších nádob. S naprostou samozřejmostí to dělají už bezmála ¾ obyvatel v ČR. Díky jejich odpovědnosti se tak v roce 2019 v obcích a městech vytřídilo přes 693 tisíc tun papíru, skla, plastů, nápojových kartonů a kovů. V roce 2020 dosahovala míra recyklace veškerého vytříděného skla 88 %. Podle dat za rok 2020 vytřídili Češi celkem cca 187 000 tun skla, do barevných kontejnerů pak lidé vytřídili cca 161 000 tun skla.

Každý obyvatel ČR průměrně vytřídil 66,8 kg odpadu (toto číslo zahrnuje sklo, papír, plasty, kovy a nápojové kartony), pro porovnání - v roce 2010 to bylo 38,9 kg. Podle dostupných dat za rok 2020 se obyvatelům ČR podařilo společným tříděním odpadu zachránit přes 30 km2 přírody a podařilo se také snížit zátěž životního prostředí v přepočtu o zhruba 942 000 tun CO2e.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

I přesto, že Češi patří v třídění odpadu ke špičce, potýkají se tuzemští výrobci skla s nedostatkem střepů, které by mohli použít.

Současný systém sběru zabezpečuje pouze částečné využití skleněných střepů. V obcích jsou převážně sbírány střepy všech barev do jednoho kontejneru. Právnické a fyzické osoby (restaurace, hotely, atd.) nejsou ničím nuceny k tomu, aby si pořídily sběrové nádoby na tříděné sklo.

Kvalitativní požadavky skláren v České republice jsou rok od roku přísnější. Je to způsobeno výrobou nových typů lahví (odlehčené jednocestné lahve). Tato výroba je velice náročná na kvalitu suroviny. Nebezpečí pro výrobu skla znamenají příměsi a nečistoty ve střepech, zejména porcelán, keramika, sklokeramika, kamení a žáromateriály. Tyto materiály se nedají roztavit, rozpouštějí se pomalu a zůstávají ve sklovině ve formě neprotavenin nebo kaménků a negativním způsobem ovlivňují pevnost lahví.

Vzhledem ke konkurenci v odpadovém hospodářství se vytváří nelogický tlak na neustálé snižování cen za svoz a nakládání se separovaným komunálním odpadem. Tento tlak vyvíjejí obce na firmy, které mají zájem u nich tuto činnost provozovat. V některých případech firmy, jejichž hlavním programem je svoz a ukládání TKO, nabízejí služby spojené se sběrem separovaného odpadu zdarma.

Nejslabším ekonomickým článkem tohoto systému jsou zpracovatelské firmy. Na nich leží největší podíl nákladů. Tyto firmy musí separované sklo nakoupit, dopravit k třídicím linkám zpracovat a dopravit do skláren. Vytříděné nečistoty (min. 12 %) musí uložit na své náklady na skládku.

Sklářský průmysl (výrobci obalového skla) je v současné době charakterizován centralizací a internacionalizací. Nákup všech surovin se odehrává spíše na mezinárodním trhu. Zde se projevuje tlak na snížení ceny za recyklované sklo, způsobený levným, silně dotovaným sklem, především z Německa. To způsobuje problémy recyklačním podnikům z malých členských zemí EU (např. Nizozemsko, Belgie, Česká republika), které fungují za nižších dotací nebo úplně bez dotací.

Dalším problémem je, že ve sklářském průmyslu je poptávka především po střepech oddělených barev. To znamená bílé, zelené a hnědé. O míchané střepy je minimální zájem.

Ceny míchaných neupravených střepů se pohybují v rozmezí od 0 do 10 euro včetně dopravy do recyklačního zařízení. Ceny upravených míchaných střepů jsou v rozmezí od 40 do 45 euro včetně dopravy do skláren.

Převis nabídky míchaných upravených střepů od zahraničních recyklačních firem (především silně dotovaného skla z Německa a Rakouska) nad poptávkou má za následek trvalý tlak na snížení prodejní ceny skleněného recyklátu na území ČR.

Cena míchaného neupraveného skla na území ČR se pohybuje mezi 650-1100 Kč (22-37 euro) včetně dopravy do recyklačních zařízení.

Sklárny požadují po českých zpracovatelích cenu srovnatelnou se zahraničím, odmítají odebírat veškeré množství míchaného skla sebraného na území ČR a raději si podstatnou část nakoupí za hranicemi.

Česká republika nemá nijak zajištěnu ochranu domácího trhu a dotace celého systému sběru a recyklace skla nejsou na takové výší i jako v sousedních zemích EU.

Vzhledem k vývoji systému sběru odpadových surovin by bylo zapotřebí se zamyslet nad možnou změnou současného systému dotací a plateb v návaznosti na okolní státy EU.

tags: #odpad #ze #sklaren #využití

Oblíbené příspěvky:

• Sběrné kontejnery na velkoobjemový odpad ve Světlé nad Sázavou
• Recenze ekologické likvidace vozidel
• Typy a využití dřevěných košů
• Doklad o ekologické likvidaci odpadu v ČR
• Ochrana slepýše křehkého