Odpadky v přírodě: Problémy a řešení s důrazem na Afriku

Odpad nejen v oceánech je celosvětový problém.

Problémy s odpadem v přírodě

Prohlubující úbytek biologické rozmanitosti má přímé dopady na dostupnost vody, potravin, zdraví obyvatel i ekonomickou stabilitu společnosti. „Biodiverzita není okrajové environmentální téma. Je to základní infrastruktura fungující krajiny a společnosti,“ říká koordinátor programu Radim Hédl z Botanického ústavu AV ČR a dodává: „Globální krize biodiverzity je vedle klimatické změny nejvážnější ekologickou hrozbou pro lidstvo. Česká společnost ji však podceňuje.

Kontejnery, z nichž přetékají pomačkané PET lahve, igelitové sáčky a další plastový odpad, který vítr honí po ulicích, nevypadají dobře, ale to je ještě ten lepší obrázek. Horší jsou ostrovy plastových odpadků plující oceány a rozpadající se na mikročástice ohrožující život.

I když obsah kontejnerů na plastový tříděný odpad na pohled vypadá ve své nevábnosti jednolitě, není tomu tak. Ve skutečnosti se díváme na směs různých druhů plastů, z nichž každý má jiné vlastnosti a jinými metodami se také musí recyklovat. Jen tak namátkou: populární igelit spadá do stejné rodiny jako novodur, ze kterého se dělají odpadní trubky − obojí je polyvinylchlorid (PVC), i když s výrazně odlišnými vlastnostmi. Naproti tomu z úplně jiného gangu jsou mikroten a PET, jejichž parta si říká polyetylen (zkratka PET znamená polyetylentereftalát).

Všechny plastové odpady mají společné to, že se přirozenou cestou v přírodě rozkládají velmi pomalu (v oceánu plastová lahev "zmizí" až za 450 let). Ještě ke všemu se obvykle nepromění na něco neškodného, ale na mikročástice, které se začleňují do potravního řetězce − a dříve či později končí na našich talířích a v našich nápojích.

Čtěte také: Vlastnosti malých pytlů na odpad

Společnou mají ale ještě jednu věc: jejich hrozivé množství v oceánu, na které ekologičtí aktivisté poslední dobou naléhavě upozorňují, z největší části pochází ze zemí třetího světa. Podle statistiky OWID mají 60 procent na svědomí země východní Asie a Oceánie, 11 procent jižní Asie, téměř devět procent subsaharská Afrika a přes sedm procent Latinská Amerika. Naproti tomu na Evropu i se Střední Asií dohromady připadá 3,6 procenta a na Severní Ameriku pouhých 0,9 procenta.

Každou minutu se na světě prodá okolo milionu PET lahví. Jejich všudypřítomnost provokuje nejen ekologické aktivisty, ale i kutily všeho druhu, kteří sociální sítě zaplavují tisíci návody, jak je dál využít − od krmítka pro ptáky až po stavbu domů.

Na první pohled paradoxně ale totéž platí i o velkoprůmyslové recyklaci. I kdyby se všechny odpadní PET lahve vrátily zpět do výrobního procesu, vznikne z nich zase jenom plast na bázi polyethylenu − a je úplně jedno, jestli to budou nové lahve, svetr, bunda, čalounění vozu nebo cokoliv jiného. Dříve nebo později (spíš dříve) se z toho zase stane odpad. A ten se v nejlepším případě přidá k lahvím, které mezitím průmysl dál vychrlil.

Evropská opatření a snahy o řešení

Pro omezení znečištění jednorázovými plasty se při hlasování v Evropském parlamentu vyjádřila naprostá většina europoslanců. Nová pravidla zakáží používání určitých plastových výrobků na jedno použití, v jejichž případě existují alternativy. Tyto předměty dohromady tvoří 70 % všech odpadků v mořích. Nová pravidla jsou přiměřená a zacílená tak, aby dosáhla co nejlepších výsledků. Na různé výrobky se proto budou uplatňovat rozdílná opatření.

Pokud existují dostupné a cenově přijatelné alternativy, bude prodej plastových výrobků na jedno použití zakázán. U produktů, které nelze snadno nahradit, se návrh zaměřuje na jejich omezení prostřednictvím snižování spotřeby v jednotlivých státech, požadavků na design a označování a povinností výrobců ohledně nakládání s odpady / odklízení odpadků. Komise navrhla, aby náklady na odstraňování znečištění nesli producenti plastových výrobků.

Čtěte také: Jak dlouho trvá rozklad?

Frans Timmermans, první místopředseda Komise odpovědný za udržitelný rozvoj, prohlásil: „Tato Komise slíbila, že bude ambiciózní v důležitých věcech a ostatní ponechá na členských státech. Plastový odpad takovou důležitou věcí nepochybně je a Evropané musí na řešení tohoto problému pracovat společně, protože plastový odpad se nakonec dostává do našeho ovzduší, půdy a oceánů i do našich potravin. Dnešní návrhy prostřednictvím řady opatření omezí plasty na jedno použití v našich obchodech.

Jyrki Katainen, místopředseda Komise odpovědný za pracovní místa, růst, investice a konkurenceschopnost, doplnil: „Plasty mohou být skvělá věc, ale musíme je používat odpovědněji. Plasty na jedno použití nejsou ekonomicky ani ekologicky ideální a dnešní návrhy pomohou podnikům i spotřebitelům přeorientovat se na jejich udržitelné alternativy. Evropa se tak může dostat do čela tohoto úsilí, vytvářet produkty, po nichž bude ve světě v příštích desetiletích poptávka, a získávat z vzácných a omezených zdrojů, které máme k dispozici, vyšší hospodářskou hodnotu.

Plasty tvoří celosvětově 85 % odpadků v mořích. Zavedením systémů pro opětovné používání (např. systémů vratných záloh) si mohou podniky zajistit stabilní přísun kvalitního materiálu. Poté, co byla v roce 2015 přijata opatření týkající se plastových tašek, uvedlo 72 % Evropanů, že používání plastových tašek omezili (Eurobarometr). Nyní EU obrací pozornost k deseti druhům plastových výrobků na jedno použití a lovným zařízením, které společně představují 70 % odpadků v evropských mořích.

Konkrétní opatření

• Zákaz některých plastových výrobků: Pokud existují dostupné a cenově přijatelné alternativy, bude prodej plastových výrobků na jedno použití zakázán. Zákaz se bude vztahovat na plastové vatové tyčinky, příbory, talíře, brčka, míchátka a tyčky k balonkům, které budou muset být vyrobeny výlučně z udržitelnějších materiálů.
• Povinnosti pro výrobce: Výrobci se budou podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady a úklidem a také s osvětovými opatřeními, pokud jde o nádoby na potraviny, sáčky a obaly (např. od bramborových lupínků a cukrovinek), nápojové obaly a kelímky, tabákové výrobky s filtry (např. cigaretové nedopalky), vlhčené ubrousky, balonky a lehké plastové tašky.
• Požadavky na označování: Některé produkty budou muset mít jasné a standardizované označení, které obsahuje informace o tom, jak se má odpad odstraňovat, o negativním dopadu výrobků na životní prostředí a o přítomnosti plastů v nich.

Pokud jde o lovná zařízení, která tvoří 27 % všech odpadků na plážích, hodlá Komise doplnit stávající rámec politiky zavedením systémů odpovědnosti pro výrobce lovných zařízení, která obsahují plasty. Výrobci těchto zařízení budou povinni hradit náklady na sběr odpadu z přístavních zařízení pro příjem odpadu, jeho přepravu a zpracování. Ponesou rovněž náklady na osvětová opatření.

Dnešní iniciativou se uskutečňuje závazek obsažený v evropské strategii pro plasty, totiž řešit problematiku nehospodárného a škodlivého plastového odpadu prostřednictvím legislativních opatření, který byl příznivě přijat Evropským parlamentem a Radou i občany a zainteresovanými stranami.

Čtěte také: Jak vybrat koš do dětského pokoje?

Dnešní směrnice vychází ze stávajících pravidel, jako jsou rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí a směrnice o odpadech, a doplňuje další opatření proti znečišťování moří, například v rámci směrnice o přístavních zařízeních pro příjem odpadu, a navrhovaná omezení mikroplastů a oxo-rozložitelných plastů. Využívá podobný přístup jako úspěšná směrnice o plastových taškách z roku 2015, která se dočkala kladného přijetí a vedla k rychlé změně chování spotřebitelů.

Navrhovaná směrnice bude znamenat přínos z hlediska životního prostředí i hospodářství. V rámci veřejné konzultace od prosince 2017 do února 2018 souhlasilo 95 % respondentů s tím, že je nezbytné a naléhavé přijmout opatření v otázce plastů na jedno použití, a 79 % se domnívalo, že tato opatření by měla být přijata na úrovni EU, aby byla účinná. Také 70 % výrobců a 80 % značek odpovědělo, že opatření jsou nezbytná a naléhavá.

Iniciativy soukromých společností

IKEA zavazuje využívat plasty, které by jinak skončily v oceánu. Ve světových oceánech se nachází více než 86 miliónů tun plastů. IKEA chce být proaktivní a zabránit dalšímu znečišťování oceánů plasty. Rozhodla se proto zapojit do iniciativy NextWave, jejíž cílem je využívat plastový odpad dříve, než skončí v oceánu. IKEA se tak stane součástí prvního dodavatelského řetězce na světě, který se zaměřuje na využívání odpadních plastů. IKEA zároveň letos oznámila, že do roku 2020 vyřadí ze své nabídky všechny plastové výrobky na jedno použití. Je to jedna z iniciativ, díky které se IKEA chce stát do roku 2030 cirkulární společností.

Mezi plasty, které označujeme jako „ocean-bound″, čili plasty znečišťující oceány, patří všechny plasty nacházející se ve vzdálenosti 50 km od nejbližší vody. A je jedno, jestli se jedná o řeky, jezera nebo moře. Když se tento druh plastů neodstraní, dostane se časem až do otevřeného oceánu, kde se přidá k už existujícím 86 miliónům tun plastového odpadu. V souladu s cíli v oblasti udržitelnosti si IKEA dala závazek vyrábět do roku 2030 všechny produkty a obalové materiály z obnovitelných nebo recyklovaných materiálů, což zahrnuje i postupné vyřazení plastů vyráběných přímo z fosilních surovin. IKEA svým členstvím v NextWave udělala důležitý krok na cestě k tomuto cíli. Koncem roku 2019 chce představit první prototypy výrobků vyrobených z plastů, které mohou znečistit oceán.

„Chceme, aby se z plastů, které znečišťují oceány, stala v budoucnosti komodita. Rovněž plánujeme podniknout kroky, které zabrání tomu, aby plasty skončily v oceánu. Doufáme, že toto členství nám přinese nové poznatky a inovace a že budeme inspirací pro další společnosti, aby se k nám přidali,“ dodává Lena Pripp Kovac, Sustainability Manager v Inter IKEA Group.

Na jaře letošního roku Lidl Česká republika oznámil, že do roku 2025 sníží množství plastů u zboží svých privátních značek o 20 %. V prvním kroku zruší ve všech prodejnách v České republice do konce roku 2019 prodej jednorázových plastových výrobků. K těm se řadí plastová brčka, kelímky, talíře a příbory na jedno použití, ale i vatové tyčinky do uší obsahující plast. Místo nich chce Lidl nabízet výrobky z alternativních a recyklovatelných materiálů, na nichž již nyní spolupracuje se svými dodavateli.

Ve druhém kroku Lidl zruší i používání jednorázových plastových příborů a brček v oblasti čerstvých potravin a nápojů určených k okamžité spotřebě. „Naše strategie v oblasti plastů má jasný cíl: plastům se chceme vyhýbat, snižovat jejich množství a recyklovat je. Vyřazením jednorázových plastových výrobků z naší nabídky přispějeme ke snížení jejich používání,“ komentuje rozhodnutí Michal Farník, jednatel společnosti Lidl odpovědný za sortiment.

Lidl ČR počítá s tím, že stávající množství plastových výrobků, které pro své prodejny již nakoupil, ještě odprodá a poté postupně přejde na alternativní materiály. To zákazníkům zajistí, že i nadále budou moci v prodejnách Lidl pořídit výrobky, na které jsou zvyklí. Přispět ke snížení spotřeby plastů je jedním z dlouhodobých závazků společnosti Lidl.

Jako celosvětově působící obchodní společnost si je vědoma své odpovědnosti vůči životnímu prostředí. Proto vyvinula rozsáhlou strategii, v rámci které pracuje na vývoji a realizaci nejrůznějších opatření, jejichž cílem je snížení spotřeby plastů. V České republice tak například Lidl ve svých prodejnách nikdy nenabízel jednorázové igelitové tašky zdarma a před rokem jejich prodej zrušil úplně. Tento krok vedl ke snížení spotřeby jednorázových igelitových tašek minimálně o 27 milionů kusů, což odpovídá více než 796 tunám plastu.

Inovativní přístupy a technologie

Bioremediace, kterou se nové centrum zabývá, je ekonomicky a ekologicky přijatelná metoda řízeného nakládání s odpady, jež snižuje hladinu znečišťujících látek v půdě nebo odpadech na přijatelnou úroveň.

„Dosud bylo v centru zpracováno asi 1500 tun kontaminované zeminy a kalů převážně z pilotních projektů, protože v zemi nebyl realizován ani jeden projekt sanace celé lokality. Úspory dosažené jedním takovým projektem biosanace nebezpečných odpadů oproti klasickému vývozu z Bosny a Hercegoviny do Evropské unie jsou značné.

Kromě tradičního obchodu je společnost Dekonta aktivní i v oblasti rozvojové spolupráce. Společnost je zapojena do projektu České rozvojové agentury s názvem Umělé mokřady zlepšují životní podmínky v rurálních oblastech rozvojových zemí.

Po vzniku biosanačního centra Dekonta zintenzivnila práce na rozvojových projektech s cílem čištění kalů z čistíren odpadních vod, které v zemi představují závažný problém.

„Za posledních deset let jsme s lokálními a externími spolupracovníky realizovali přes 30 projektů, převážně se zaměřením na hodnocení dopadů a rizik infrastrukturních projektů a nakládání s nebezpečným odpadem. Dlouhodobě se Dekonta aktivně zabývá inovací a implementací kořenových systémů pro čištění odpadních vod pro malé obce nebo jednotlivá zařízení.

„Výsledkem tohoto úsilí bylo dokončení a zprovoznění demonstrativního příkladu vybudovaných mokřadů v Goražde, v místní komunitě Bogušići v roce 2019 za podpory programu rozvojového partnerství pro soukromý sektor České rozvojové agentury. Stejně jako v České republice není zavádění nových systémů jednoduché a přímočaré, ale naše společnost v něm vidí jedno z nejpoužitelnějších řešení založených na přírodních procesech,“ upozorňuje Maja Čolović Daul.

O úspěchu české společnosti v zemi svědčí i ocenění od UNDP v Bosně a Hercegovině. UNDP udělilo společnosti Dekonta letos v září roku 2022 cenu za naplňování Cílů udržitelného rozvoje OSN a přínos v oblasti inovativních řešení a přístupů.

Dekonta je mezinárodní poskytovatel environmentálních služeb a technologií s kancelářemi v celé Evropě a partnerstvími v Asii a Africe. Od roku 1992 poskytuje na míru šitá řešení pro environmentální výzvy a problémy různých průmyslových odvětví, mezinárodních a národních organizací. Tato česká společnost se opírá o jedno z nejaktivnějších oddělení výzkumu a vývoje v České republice. Ředitelka společnosti Dekonta BH Maja Čolović Daul je zkušená odbornice na ochranu životního prostředí a nakládání s odpady, která se podílela na mnoha celostátních projektech a iniciativách.

Osobní přístup a možnosti jednotlivce

Přestože to mnohdy vypadá, že řešení globálních environmentálních problémů nemohou jednotlivci ovlivnit, Bedřich Moldan apeluje, abychom úsilí o kvalitnější životní prostředí nevzdávali. Přispět ke zlepšení vyhlídek na budoucnost můžeme všichni.

Je třeba si uvědomit, že lidé nejsou jenom jednotlivci. V prvé řadě mají zpravidla rodinu, a když jde o spotřebu, mluvíme spíše o rodině než o jednotlivci. Nakupujeme jako rodina a společně také spotřebováváme. Měli bychom se tedy podívat na svou uhlíkovou stopu a spotřebu usměrnit tak, aby naše chování bylo co nejméně zatěžující pro životní prostředí.

Kromě rodiny máme také zaměstnání nebo studujeme a do zaměstnání a do školy se nějak dostáváme. Já jsem chodil do práce většinou pěšky, dobré je jezdit na kole nebo využívat hromadnou dopravu. To také můžeme sami ovlivnit. V práci jsme v nějaké pozici a i v ní lze brát ohled na životní prostředí. Například řidič svým stylem jízdy ovlivňuje spotřebu pohonných hmot, úředník v kanceláři může snížit spotřebu papíru tím, že zbytečně vše netiskne; podobných příkladů je celá řada. Značný vliv na životní prostředí mají zemědělci. U těch našich mě velmi mrzí jejich odpor k platbám na environmentální opatření.

Další šanci na to, jak prosadit přírodě prospěšná opatření, skýtají různé spolky, sdružení a komunity, které mohou v ekologické oblasti působit velmi aktivně. Vždyť organizace občanské společnosti hrály zásadní roli už při vzniku světového ekologického uvědomění v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Například Den země vznikl jako happening iniciovaný několika jednotlivci v USA, a hned prvního ročníku v roce 1970 se zúčastnilo 20 milionů Američanů. A to tenkrát neexistoval internet ani žádné sociální sítě.

Není tedy pravda, že jako jednotlivci nemůžeme nic ovlivnit.

Specifické problémy v chráněných oblastech

Je skvělé, že lidi chodí do přírody. Její návštěvnost stoupá každým rokem. Krkonošský národní park je šestý nejnavštěvovanější národní park na světě (přepočteme-li lidi na plochu). Před českým Krkonošským národním parkem (KRNAP) je jeho polský protějšek - Karkonoský Park Narodowý. Ročně do Krkonoš (cca KRNAP + jeho ochranné pásmo) přijede téměř 14 milionů lidí. Dostavba dálnic v Polsku a dálnice D11 z Jaroměře na hranice s Polskem slibuje nárůst hlavně jednodenních návštěvníků ještě větší.

Vybalancovat tedy délku cest a množství turistického vybavení pro vzrůstající množství návštěvníků, je těžké. Cesta s dobrým a aspoň trochu pohodlným povrchem, s lavičkami, informačními panely atd.

Kde je problém? V klidových územích národního parku nesmíte opustit cestu. Tedy nocleh opravdu na cestě, nikoli vedle ní. Na území KRNAP nesmíte rozdělávat oheň mimo vyhrazená místa1 a cigareta a vařič na plyn už oheň je. Tedy bez ohřáté polévky (pokud nepoužíváte ohřívací sáček, který vyrábí třeba Adventure menu). Usnout a spát se smí. Tábořit - stavět stan a rozdělávat oheň, už povolené na území KRNAP není. Podobně to řeší v národních parcích i mimo ně lesní zákon č. 289 z roku 1995, který táboření v lese mimo vyhrazená místa zakazuje.

Správa KRNAP sledovala jeleny přes GPS vysílačku na obojku vůdčí laně ve stádě. Když byla sezóna a hodně lidí na horách, tak jsou v Krkonoších jeleni spíš noční zvířata, a ve dne spí. Když je lidí na horách málo - je mezisezóna, pasou se jeleni přes den2. Lidi nocující v přírodě jelenům rozhodí cirkadiální rytmy o několik hodin. Sice víme, co to dělá jelenům, ale nevíme, co to dělá ostatním živočichům, hlavně ptákům.

Problém s hygienou v přírodě

Podíváte-li se kolem útulen nebo do kleče na některých cestách - třeba z Růžové hory na Sněžku, najdete neuvěřitelné množství kapesníčků použitých jako toaleťák. Většinou bez podpapíráku, tedy zanechaných dámami. V lepším případě jsou kapesníčky papírové, v horším z celulózy kombinované s plasty.

Množství odskakujících si turistů je značné. Zásobují prostředí dusíkem, což vítají nitrofilní (dusíkomilné) rostliny jako jsou kopřivy, starček, šťovík a další, které na takových místech začínají jiné druhy vytlačovat. Kromě přecpávání půdy dusíkem jsou kapesníčky v přírodě estetický problém. Nic z nich neteče, myšky se v nich netopí, jeleni nedusí. Jsou jen hnusné. Asi nikdo do Krkonoš nepřijel, aby se díval na kapesníčky kolem cest. Přesto tam jsou. Papírové se rozkládají rychleji, vlhčené pomalu, jsou-li z plastu, tak i mnoho let.

Oblíbené „hřbitovy odpadků“ tedy přehled, jak rychle se v přírodě rozkládají různé materiály, vesměs lžou nebo jsou aspoň hodně nepřesné. Ono totiž hodně záleží na tom, zda kapesníček odhodíte u Vrchlabí, kde je vegetační doba 200 dní v roce, nebo na Sněžce, kde je pouhých 70 dní. Vegetační dobu chápejte jako období, kdy kytky kvetou, plodí, ptáci nejsou v teplých krajích, sešlapaná tráva se narovnává, odpadky se rozkládají. Hodně záleží na tom, zda kapesníček je v přírodě od prosince a má před sebou celou zimu nebo ho kdosi odhodí na jaře. Hřbitovy odpadků uvádějí jakýsi univerzální údaj, ten ale na horách vůbec neplatí! Prostě: „Nevěřte hřbitovům (odpadků)!“.

Některé destinační agentury a instituce doporučují, a někde dokonce i prodávají, malé lopatičky a nabádají turisty, aby svoje výdobytky v přírodě zahrabávali. Je to trochu lepší, než když je nechají ležet jen tak. Ale také to nemusí být to nejlepší řešení. Na některých místech lopatičku používající turista narazí na starší, dosud nerozložené vrstvy, a kapesníčků je tam tolik, že by lopatičkami rozhrabaná půda připomínala minové pole po výbuchu.

Většina společnosti už ví, že se odpadky v přírodě nezanechávají, a taky to nedělá. Kromě kapesníčků. Tam to vůbec neřeší.

Děvčata reagovala na problém zanechaných kapesníčků různě. Jedna skupina krčila rameny s tím, že holt kapesníček pro jednou nepoužije; druhá skupina byla svolná s tím, že si ho odnese stejně tak jako jiný podobný materiál, který používá každý měsíc. Kapesníčky řešení vlastně mají. Je jednoduché, elegantní a levné - upozornit na ně a nechat holky, ať si ho sami vyřeší dle svého.

Řešení uvedených problémů je jednoduché. Útulny používat k čemu jsou určené - a přespávání to není. Tím klesne i počet kapesníčků v jejich okolí. I jinde než v okolí útulen kapesníčky prostě nezanechávat. Ponechám na každé(m), zda jej použije a odnese, nebo se na výletě obejde bez něj.

tags: #odpadky #v #přírodě #Afrika #problémy #řešení

Oblíbené příspěvky:

• Přístrojová technika pro ovzduší
• Zodpovědné chování v outdooru
• Neztracené snímky přírody
• Alternativní vzdělávání Ekoškola
• Udržitelná budoucnost