Odpadové hospodářství v rozvojových zemích: Problémy a řešení

Řada rozvojových zemí znečišťuje oceány a přírodu plasty. My sice třídíme plasty, ale velkou část vůbec neumíme zpracovat či recyklovat.

Problémy ohrožující ostrovní státy

Zapomenuté ostrovní státečky Tichomoří a Indického oceánu přitom patří k nejzranitelnějším místům planety, a to nejen kvůli stoupající hladině oceánu. Maledivy, Tuvalu a Nauru mohou kvůli globálnímu oteplování zcela zmizet z mapy. Na vině ale zdaleka není jen příroda.

Nemoc AIDS

Málokdo také ví, že karibská oblast je po subsaharské Africe regionem nejvíce zasaženým nemocí AIDS. Po subsaharské Africe je nejspostiženější oblastí Karibik, v Dominikánské republice je AIDS hlavní příčinou smrti žen v produktivním věku.

Klimatické změny

Za posledních sto let vzrostla hladina oceánu o 10 až 20 centimetrů. Samozřejmě u ostrovních zemích, které čelí vzestupu hladin oceánu a jsou kvůli změnám klimatu odsouzeny k zániku. Výrazné dopady vidíme také v zemích subsaharské Afriky, které se kvůli zvyšující se teplotě a extrémům v počasí stávají prakticky neobyvatelné.

Budoucnost Tuvalu, Barbadosu, Komor, Malediv a dalších řeší OSN na zvláštní konferenci. "Lidé vnímají palmové ostrovy jako ráj. Bez pomoci ostatních ale nepřežijí," varoval Jagdish Koonjul z Mauricia, který předsedá Alianci malých ostrovních států.

Čtěte také: Akrylátová vana a poškození odpadní vodou

Ostrovní státy si stěžují na "tyranii vzdálenosti", která oslabuje jejich ekonomiku, závislou na exportu zemědělských produktů. Zahraniční pomoc směřující do ministátů se za poslední desetiletí snížila více než o polovinu.

Po vlnách tsunami ale získaly ostrůvky pozornost, kterou chtějí využít, přinejmenším na vybudování chybějícího varovného systému proti přívalovým vlnám. "Bude trvat několik desetiletí, než se taková příležitost naskytne znovu," prohlásil předseda konference Anwarul Chowdhury.

Specifické problémy v odpadovém hospodářství

Příklad z Madagaskaru: ostrov dováží stále více zboží, avšak jen šest procent odpadu se zpracovává. "Většina lidí odhazuje odpadky, kam se právě hodí, ať už na pláže, nebo jinam do přírody," napsal deník Guardian. Problém ještě zhoršují neukáznění turisté.

Bohaté země globálního severu způsobily změnu klimatu a chudé země globálního jihu už dnes zažívají důsledky, které jim komplikují život. Pokud komerční společnost těží zlato nebo kovy v rozvojové zemi, vypouští zbytkové chemické látky na korály.

Záleží na rozvojové zemi, někde s přírodními zdroji zachází velmi neuváženě, jinde můžeme naopak najít příkladné jednání podporující životní prostředí. V takových zemích je častá komunitní péče o životní prostředí, komunitní vysazování stromů.

Čtěte také: Inspirace pro motivační dopis v odpadovém hospodářství

Řešení a inovace

Ekologie je obrovskou příležitostí pro inovace. Zajímejte se o environmetální problematiku, čtěte zprávy, dohledávejte si ověřené informace. Zajímejte se o to, z jakého materiálu jsou výrobky vyrobené a jaký to má vliv na životní prostředí. Například dnes populární elektronika je velmi materiálově náročná a má velkou uhlíkovou stopu.

Ekologický turismus

Ekologický turismus, známý také jako eko-turismus, je stále oblíbenější formou cestování. Zahrnuje odpovědný přístup k přírodě, podporu místních komunit a minimalizaci negativních dopadů na životní prostředí. Kostarika je jedním z nejlepších příkladů země, která si zakládá na ekologickém turismu.

Hulhumale: Umělý ostrov jako řešení

Hulhumale je umělý ostrov vytvořený jako řešení přetížení hlavního města Malediv, Male. Ostrov slouží jako domov pro tisíce místních obyvatel, kteří dojíždějí za prací do Male, do blízkých resortů a na okolní lokální ostrovy.

Výstavba Hulhumale začala v roce 1997 jako ambiciózní projekt maledivské vlády s cílem vyřešit rostoucí přelidnění hlavního města Male. Tento umělý ostrov byl vytvořen postupným zasypáváním laguny pískem a materiály vytěženými z mořského dna. Projekt byl rozdělen do několika fází a při jeho realizaci byla využita moderní technologie, včetně ekologických opatření ke snížení dopadů na okolní mořský ekosystém.

Stavba ostrova Phase 1 byla zahájena v roce 1997. Při stavbě byl využit i odpad, který byl zalit betonem. První obyvatelé se na ostrov začali stěhovat v roce 2003. Najdete zde dlouhou, písečnou pláž. Na ostrově najdete velký počet obchodů, restaurací a kaváren.

Čtěte také: Přínos Michala Kadlece

Od roku 2016 slouží místním i turistům Central Park, který se nachází ve střední části ostrova Hulhumale v oblasti zvané Phase 1. Park je klidným místem s dobře udržovanou zelení, spletí chodníků, fontánou, vzrostlými stromy a jezírkem s lekníny. Park je oblíbeným místem pro pikniky, jogging a večerní procházky, kdy je okolí krásně osvětlené a vytváří příjemnou atmosféru.

Nejsevernější část ostrova Hulhumale, známá jako Phase 2, je aktuálně ve stádiu výstavby. V této oblasti probíhá intenzivní výstavba bytových domů. V současné době tato část ostrova nenabízí mnoho důvodů k návštěvě.

Na ostrově Hulhumale je k dispozici hromadná autobusová doprava, která je cenově dostupná a spojuje hlavní části ostrova, včetně letiště Velana a Phase 1. Pro pohodlnější a rychlejší přepravu ovšem doporučujeme využít taxi.

Hulhumale nabízí širokou škálu gastronomických zážitků, které potěší jak milovníky místní kuchyně, tak i ty, kteří preferují mezinárodní pokrmy. Maledivská kuchyně, známá svými čerstvými rybami, kokosem a kořením, je zde snadno dostupná. Pro návštěvníky, kteří dávají přednost mezinárodní kuchyni, jsou k dispozici restaurace nabízející indické, thajské, čínské i italské speciality. Gastronomie v Hulhumale je nejen o jídle, ale také o atmosféře. Mnoho restaurací a kaváren nabízí venkovní posezení, odkud můžete pozorovat západ slunce nebo poslouchat šumění moře.

Udržitelný rozvoj a plýtvání potravinami

Členské země Evropské unie mají od letošního roku povinnost zavést preventivní opatření, která povedou ke snižování množství potravinových odpadů ve všech fázích potravního řetězce. Řešení problematiky potravinových odpadů (někdy hovoříme o gastroodpadech) patří mezi hlavní priority nejen na úrovni Evropské unie, ale celého světa. Důvodem je plýtvání potravinami, jež podle studie Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů představuje přibližně jednu třetinu celosvětové produkce potravin - ta je buď ztracena, nebo vyplýtvána [1].

Studie rovněž uvádí, že průmyslové země plýtvají výrazně více potravinami než rozvojové země, a to zejména na spotřebitelské úrovni. Například spotřebitelé v Evropě a Severní Americe ročně produkují 95 až 115 kg potravinového odpadu na obyvatele, zatímco v subsaharské Africe a jihovýchodní Asii vzniká pouze 6 až 11 kg na obyvatele.

Z tohoto důvodu Organizace spojených národů (OSN) přistoupila k závazku dosáhnout celosvětově udržitelného rozvoje do roku 2030 (tzv. Agenda 2030). Tento globální akční plán stanovil 17 cílů udržitelného rozvoje (SDGs) a 169 specifických podcílů ve třech oblastech udržitelného rozvoje: ekonomika, společnost a životní prostředí. Cíl SDG 12 se zaměřuje na zajištění udržitelných vzorců výroby a spotřeby. Specifický cíl 12.3 pokrývá ztráty potravin i snížení plýtvání. Vyzývá k omezení celosvětového plýtvání potravinami na polovinu v oblasti maloobchodu a spotřebitelů a také ke snížení ztrát potravin v rámci výrobních a dodavatelských řetězců, včetně ztrát po sklizni [2].

Tento akční plán byl později implementován zavedením tzv. monitorovacího rámce pro oběhové hospodářství (Evropská komise, 2018), v němž je potravinový odpad výslovně uveden jako jeden z deseti ukazatelů oběhového hospodářství [3, 4]. Akční plán byl také začleněn do legislativy EU. Konkrétně jde o Směrnici Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2018/851 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech, jež uvádí, že členské státy by měly přijmout opatření na podporu předcházení a omezování vzniku potravinového odpadu v souladu s Agendou pro udržitelný rozvoj 2030 přijatou Valným shromážděním OSN dne 25. září 2015, a zejména s jejím cílem, tedy s omezením celosvětového potravinového odpadu na obyvatele na úrovni maloobchodu a spotřebitelů a snížením plýtvání potravinami ve výrobních a dodavatelských řetězcích, včetně posklizňových ztrát, do roku 2030 na polovinu.

Tato opatření by měla být zaměřena na předcházení vzniku a snižování potravinového odpadu v prvovýrobě, při zpracovávání a výrobě, v maloobchodě a jiných způsobech distribuce potravin, v restauracích a stravovacích službách i v domácnostech. S cílem přispět k dosažení cíle udržitelného rozvoje OSN by členské státy měly usilovat o dosažení indikativního celounijního cíle, jímž je snížení potravinového odpadu do roku 2025 o 30 % a do roku 2030 o 50 %. S ohledem na environmentální, sociální a hospodářský přínos předcházení vzniku potravinového odpadu by měly členské státy v této oblasti přijmout konkrétní opatření, zahrnující i názorné osvětové kampaně, které by jasně ukázaly, jak předcházet vzniku potravinového odpadu, a staly by se oficiální součástí přijatých programů.

Členské státy by rovněž měly měřit pokrok dosažený při snižování potravinového odpadu. Pro měření míry tohoto pokroku a také pro usnadnění výměny osvědčených postupů mezi členskými státy Unie i mezi provozovateli jednotlivých potravinářských podniků by měla být vytvořena společná metodika.

Potravinový odpad dle Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpadech (dále jen Rámcová směrnice o odpadech) spadá pod definici biologického odpadu (biologicky rozložitelné odpady ze zahrad a parků, potravinářské a kuchyňské odpady z domácností, kanceláří, restaurací, velkoobchodu, jídelen, stravovacích a maloobchodních zařízení a srovnatelný odpad ze zařízení potravinářského průmyslu).

Stejná směrnice uvádí definici potravinového odpadu jako veškerých potravin ve smyslu článku 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, které se staly odpadem. Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech tuto definici potravinového odpadu převzal, problém však nastává u první a druhé fáze sledovaného řetězce.

Zákon o odpadech v § 2, odst. 1, písmenu d) uvádí, že se nevztahuje na exkrementy, slámu a jiné přírodní látky ze zemědělské výroby nebo lesnictví, které nevykazují žádnou z nebezpečných vlastností uvedených v příloze přímo použitelných předpisů Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů a využívají se v zemědělství nebo lesnictví v souladu se zákonem o hnojivech či k výrobě energie prostřednictvím postupů nebo metod, které nepoškozují životní prostředí a neohrožují zdraví lidí.

Každoroční ohlašovací povinnost o vzniku potravinového odpadu zavedená Rámcovou směrnicí o odpadech platí od roku 2019, kdy došlo k přijetí rozhodnutí v přenesené pravomoci, přičemž prvním referenčním rokem je rok 2020. Cílem podávání zpráv je sledovat a hodnotit provádění opatření k předcházení plýtvání potravinami v členských státech na základě společné metodiky měření úrovně plýtvání potravinami v různých fázích potravního řetězce.

Prvním je Rozhodnutí Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/1597 ze dne 3. května 2019, jímž se doplňuje Rámcová směrnice o odpadech, pokud jde o společnou metodiku a minimální požadavky na kvalitu pro jednotné měření úrovní plýtvání potravinami. Množství potravinového odpadu se měří zvlášť pro každou z pěti fází potravního řetězce.

Druhé rozhodnutí definuje formát hlášení a nazývá se Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/2000 ze dne 28. listopadu 2019, kterým se stanoví formát pro vykazování údajů o potravinovém odpadu a pro předkládání zprávy o kontrole kvality v souladu s Rámcovou směrnicí o odpadech.

V současné době existují v zemích EU dva metodické přístupy k odhadu plýtvání potravinami. Jeden přístup je založen na analýze materiálového toku (MFA) a kombinuje statistické informace o výrobě a obchodu s potravinářskými produkty s koeficienty plýtvání potravinami. Druhý přístup odhaduje plýtvání potravinami na základě statistiky odpadu (WS).

Odhady plýtvání potravinami získané pomocí přístupu MFA jsou obecně vyšší než odhady získané pomocí přístupu WS. Rozdíly jsou významnější pro prvotní/primární fáze potravního řetězce, tj. prvovýrobu a zpracování potravin. Tyto nesrovnalosti jsou velmi pravděpodobně způsobeny nedostatečným vykazováním odpadů evidovaných příslušnými statistikami, protože toky potravin vzniklé v těchto fázích mohou být zpracovány na místě takovým způsobem (např. spalováním zbytků pro výrobu energie, anaerobní digescí), že se vůbec nestanou odpady, a proto nemusejí být hlášeny.

Nicméně model MFA představuje komplexní obraz potravinového systému, protože poskytuje rozpis odhadů plýtvání potravinami podle fáze potravního dodavatelského řetězce a podle skupiny potravin, což umožňuje identifikaci kritických skupin potravin a fází potravního řetězce. To je zvláště důležité, protože to může podpořit navržení efektivních opatření k předcházení plýtvání potravinami poté, co své závěry zkombinuje s environmentálními aspekty, aby bylo zajištěno, že prioritu budou mít skupiny potravin, které mají největší integrované dopady.

V původním modelu MFA byl potravinový odpad definován jako „potraviny a nepoživatelné části potravin odstraněné z potravního dodavatelského řetězce“, které mají být znovu získány nebo zlikvidovány (včetně kompostování, zaorávání/nesklizení plodin, anaerobní digesce, výroby bioenergie, kogenerace, spalování, likvidace do kanalizace, skládkování nebo vypouštění do moře) [12]. Místo toho byla v současném modelu (verze 1.0) definice potravinového odpadu sladěna s definicí potravinového odpadu v EU (viz oddíl 2.2), která nezahrnuje plodiny ponechané na poli nebo zaorané a úmrtnost zvířat připravených na porážku ve vykazování plýtvání potravinami. Tato množství jsou nicméně odhadnuta aktualizovaným modelem a jsou označena jako „potravinové ztráty“.

Obr. 1. Model plýtvání potravinami.

Cílem našeho výzkumu bylo shromáždění dat o produkci potravinových odpadů ve všech fázích potravního řetězce.

Celkem bylo dotazováno 183 producentů. Konkrétní údaje pro každou kategorii odpadů jsou uvedeny v tab. 3. Jde tedy o 15% návratnost. Nejčastějším odůvodněním neochoty spolupracovat byla nepovinnost.

K získání dat o produkci potravinových odpadů ve fázích restaurace a stravovací služby a domácnosti jsme zvolili metody přímého měření.

Rozbor odpadu z kuchyní a stravoven (konkrétně restaurací a školních jídelen) byl zaměřen na složení ve smyslu poživatelných a v našich kulturních podmínkách nepoživatelných částí potravin. Mezi nepoživatelné jsme řadili u živočišných potravin skořápky od vajec, kosti, pařáty apod., u rostlinných potravin slupky citrusů, cibule, melounů apod. a tvrdé části stonků, jádřince ovocných plodů typu malvice, pecky atd. Rozlišovali jsme i potraviny, které byly v syrovém a vařeném stavu. Vařený stav u zeleninového odpadu znamená stav poživatelný. Do vařených potravin rostlinného původu jsme zahrnuli i pečivo, těstoviny, knedlíky.

Dalším zkoumaným materiálem byl tříděný biologicky rozložitelný odpad (20 02 01). Šlo o svozy z pražských městských částí, v nichž bylo pilotně zavedeno třídění biologické složky komunálního odpadu.

V rámci sběru dat pro vykazování produkce potravinových odpadů z domácností jsme zkoumali směsný komunální odpad, resp. obsah gastroodpadu a zahradní zeleně z pražských sídlišť. Evidence těchto dvou položek probíhala zvlášť, aby bylo zřejmé, zda jde o odpady vhodné ke kompostování, evidované jako zahradní zeleň, nebo gastroodpady, které jsou organického původu, ale nejsou vhodné ke kompostování. Do složky zahradní zeleň byly zařazeny zejména kompostovatelné kuchyňské odpady jako slupky a běžně nekonzumované části ovoce, zeleniny a kořenové baly květin spolu se zeminou.

Z 28 producentů pouze 3 odpověděli, že jejich odpady jsou potravinovou ztrátou. Ti, kteří uvedli, že jejich odpady jsou potravinovou ztrátou, ji i evidují, přičemž u jednoho představuje 0,5 %, u druhého 1 % a u posledního 3 %. Všichni producenti odpadů kategorie 02 01 (Odpady ze zemědělství, zahradnictví, rybářství, lesnictví a myslivosti) shodně uváděli, že nejde o potravinový odpad. U odpadů kategorie 02 02 (Odpady z výroby a zpracování masa, ryb a jiných potravin živočišného původu) šlo o potravinovou ztrátu. U odpadů katalogového čísla 02 05 (Odpady z mlékárenského průmyslu) jsou odpady potravinovou ztrátou v případě vyřazených kvalitativně nevyhovujících mléčných výrobků.

tags: #odpadové #hospodářství #rozvojové #země #problémy

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana přírody v ČR
• Co potřebujete vědět o STK a emisích
• Průvodce kreslením tužkou
• Ozon a zdraví v České republice
• Přečtěte si o Ekologickém Modelu Násilí WHO