Environmentální legislativa patří mezi velké úspěchy posledních dvaceti let. Zajistila, aby podstatně a rychle kleslo znečištění ovzduší i vod, aby došlo k eliminaci nebezpečných skládek odpadu a podstatně se zlepšila péče o přírodu a krajinu.
Dobře připravené zákony se významně podílejí na tom, že se Češi mohou těšit lepšímu zdraví a žít příjemnější, kvalitnější život. Ubylo nákladů na zdravotní péči i zbytečného plýtvání surovinami v průmyslu. Zákonodárci a vládní exekutiva musí na tyto výsledky navázat a obdobně řešit zbývající vážné problémy - nikoli udělat sérii velkých kroků nazpět.
Některé oblasti současné české environmentální legislativy jsou příliš komplikované, málo srozumitelné a trpí častými změnami, které snižují účinnost legislativních opatření. Nepřehlednost zákonů omezuje jejich dodržování na straně občanů, firem či institucí. Z toho však nevyplývá, že by měly být akceptovány legislativní návrhy, které jsou principiálně nepřijatelné, jak vyplývá z následujícího vyjádření.
Vysoké koncentrace látek znečišťujících ovzduší jsou patrně nejakutnějším českým environmentálním problémem. Poškozují zdraví velké části populace. K překračování platných norem dochází ve městech a obcích, kde žijí miliony lidí. Ilustrovala to katastrofální situace, která letos v zimě vznikla v Moravskoslezském kraji.
Emisní stropy jsou důležitý a účinný prostředek, jak cíleně snižovat zdraví škodlivé emise z průmyslových podniků v extrémně znečištěných oblastech, například na Ostravsku.
Čtěte také: Řešení problému černé skládky
Nové střední zdroje znečištění mohou při umístění v už nyní postižených místech vést k nepřijatelně vysoké koncentraci zdraví škodlivých látek.
KŽP AV ČR už loni speciálním stanoviskem upozornila, že neuvážené kácení městské zeleně a následné vyšší znečištění ovzduší může způsobit zhoršení zdraví české populace.
Možnost, aby občané připomínkovali správní řízení, kde se rozhoduje o stavebních projektech, kácení stromů a podobných záměrech v sousedství jejich domova, patří mezi demokratické samozřejmosti. Příslušný paragraf zákona využívají v drtivé většině případů místní občanská sdružení lidí z dotčených měst a obcí. Skoro ve všech případech je naprosto bezproblémové. Napomáhá hledání konsensu mezi investory, státní správou a dotčenými lidmi, a předchází tak zbytečným konfliktům.
MPO navrhuje z Integrovaného registru znečištění, kde průmyslové podniky publikují každoroční údaje o svých emisích, zcela vyškrtnout chemické látky v odpadech.
Ministerstvo navíc chce z registru úplně vyloučit některá odvětví. Například z deseti největších zdrojů emisí potenciálně karcinogenního styrenu do ovzduší by zůstaly jen dva.
Čtěte také: Jaroslav Vrchlický a příroda
Přístup MPO k environmentální legislativě je jednostranný a nevyvážený. Vychází z chybných premis a nedoložených funkčních závislostí.
Ministerstvo uvádí výhradně náklady a nezabývá se účelem - a potažmo přínosy - právních norem. Avšak environmentální legislativa chrání zdraví a zajišťuje kvalitní prostředí k životu, snižuje náklady na zdravotní péči a podporuje technologické inovace či nová odvětví.
MPO vychází z nedoložené hypotézy, že vyšší environmentální standardy snižují konkurenceschopnost ekonomiky. Přitom ekonomický výzkum potvrzuje, že to neplatí. Například skandinávské státy vedou žebříčky konkurenceschopnosti, a přitom patří mezi země s nejpřísnější environmentální legislativou.
Komise je velmi vážně znepokojena postupem, kterým návrh vznikl. Ministerstvo umožnilo dílčím zájmovým skupinám znečišťovatelů, aby sestavily oficiální návrhy na změnu legislativy, která je samotné reguluje, a bez dalšího je převzalo za své. Kdokoli jiný byl z procesu vyloučen. Například zástupci velkých znečišťovatelů na Ostravsku tak mohli navrhnout, zda a jak proškrtat předpisy, podle kterých mají snižovat zdraví škodlivé emise.
Soubor předkládaných návrhů se obsahově ani argumentačně nevymezuje vůči klíčovému dokumentu Evropské unie „Evropa 2020“, zejména ve vztahu k části 2 „Inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“.
Čtěte také: Příroda v díle Adama Michny
Vstup České republiky do EU znamená začlenit, mimo jiné, více než 200 právních aktů komunitárního práva do české environmentální legislativy. A především připravit podmínky pro jejich uplatňování a prosazování.
Nejvýznamnějším zásahem je přijetí Směrnice 96/61 EC o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC). Dne 6. 6. 2001 vláda schválila návrh zákona o integrované prevenci, který následně postoupila do parlamentu. Parlament ČR schváli tento návrh jako zákon č. 76/2002 dne 5. 2. 2002.
Cílemsměrnice je dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku, tj. neposuzovat odděleně dopad činnosti na jednotlivé složky životního prostředí, ale vycházet ze široké škály možných vlivů činnosti na kvalitu životního prostředí a lidské zdraví.
Směrnice stanoví požadavky, které mají členské státy přijmout pro to, aby se zamezilo znečišťování ovzduší, vody a půdy, případně, aby se toto znečištění co nejvíce omezilo.
Rozhodnutí mohou být souhlasná pouze v případě, že zařízení, o které se jedná, splní požadavky směrnice a zajistí vysokou úroveň ochrany životního prostředí jako celku, prostřednictvím ochrany ovzduší, vody a půdy.
Podmínky povolení musí především obsahovat emisní limity pro látky vyjmenované ve směrnici, pokud budou vypouštěny ve významném množství a vzhledem k jejich schopnosti přenášet znečištění z jednoho média do druhého.
Směrnice 96/61 EC (Směrnice IPPC) vykazuje mnoho zcela nových rysů a přístupů, které přebírá tento návrh zákona. Celá Směrnice IPPC pojednává o sjednocení přístupu a kritérií povolování výrobních činností všech členských a kandidátských zemi EU.
Princip přenášení rozhodovací pravomoci na nejnižší možnou úroveň. V evropském měřítku to znamená, že orgány EU řeší jen ty problémy, které nemohou řešit členské země jednotlivě. Na národní úrovni se posiluje úloha regionů.
Jedním z nejdůležitějších rysů Směrnice IPPC je důraz na aktivní spoluúčast veřejnosti na procesu vyjednávání, stanovování a dodržování podmínek povolení provozu výrobních zařízení a na možnost přístupu všech zájemcům ke všem relevantním dokumentům celého procesu IPPC.
Každý výrobní provoz je posuzován na základě emisních limitů a parametrů výroby odpovídající nejlepší dostupné technice (BAT). Rozsah a interval, ve kterém se pohybují přiměřené emise a parametry, odpovídající BAT, jsou k disposici v Referenčních dokumentech nejlepší dostupné techniky (BREF´s) , které se postupně zpracovávají pro všechny typy výrobních zařízení. Jedná se o směrné hodnoty, ne o závazné limity.
Pojem "nejlepší dostupná technika" se v posledních letech zavádí do všech mezinárodních dokumentů (dohod, protokolů aj.), které se zabývají problematikou ochrany životního prostředí. Jedná se prakticky o porovnávání parametrů technologií a postupů pomoci předem stanovených indikátorů (např.
Výsledkem systému výměny informací má podobu tzv. referenčních dokumentů BAT (BAT Reference Documents - BREF) a je postupně zveřejňován pro všechny sledované činnosti, které spadají do režimu IPPC (Příloha I. směrnice).
BREF odrážejí stav techniky, kterého průmysl dosáhl, a průmysl tak svými inovacemi umožňuje vytváření nových standardů v oblasti BAT, a tedy i odvozených emisních limitů.
Záměrem referenčního dokumentu musí být poskytnutí informací kompetentním orgánům pro stanovení podmínek provozu, včetně informací o dosažitelných hodnotách emisních limitů škodlivin, ale také o výši spotřeby surovin, energií a materiálů, které mohou být dosaženy.
Technické pracovní skupiny (TWG) jsou poradní sbory pro jednotlivá odvětví pro přípravu a připomínkování návrhů referenčních dokumentů (BREF). Pracovní prostor zajišťuje jmenovaným expertům TWG, pracujícím s koncepty dokumentů, mechanismus výměny názorů na návrhy textů i další informace, nezbytné ještě před uvolněním dokumentů širším zájemcům.
Každý členský stát musí zřídit vlastní systém výměny informací o BAT a odvozených emisních limitech, který bude propojen se systémem EU. Účelem systému je poskytovat informace o BAT a emisních limitech nejen úředním orgánům a institucím, ale i průmyslu a veřejnosti a zpětně Evropské komisi.
Česká republika může ovlivnit vytváření tohoto rámce na úrovni EU především zapojením svých odborníků do pracovních skupin. V současné době má Česká republika jednoho zástupce v pracovní skupině pro přípravu referenčních dokumentů nejlepších dostupných technik (BREF), a to v pracovní skupině pro textilní průmysl.
Účelem zákona je, v souladu s právem Evropské unie, dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku uplatněním integrované prevence a omezování znečištění vznikajícího činnostmi uvedenými v příloze č. 1.
Zařízení je stacionární technická jednotka, ve které probíhá jedna či více průmyslových činností uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, a jakékoli další s tím přímo spojené činnosti, které po technické stránce souvisejí s průmyslovými činnostmi uvedenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu probíhajícími v dotčeném místě a mohly by ovlivnit emise a znečištění, nejde-li o stacionární technickou jednotku používanou k výzkumu, vývoji a zkoušení nových výrobků a procesů; za zařízení se považuje i stacionární technická jednotka, ve které neprobíhá žádná z činností uvedených v příloze č. 1.
Emisní limit je nejvýše přípustná emise vyjádřená množstvím, koncentrací, hmotnostním tokem nebo jinou specifickou veličinou, která nesmí být během jednoho či několika časových období překročena; emisní limity mohou být též stanoveny pro určité skupiny, druhy či kategorie látek, zejména pro ty, které jsou uvedeny v příloze č. 2.
Při určování nejlepší dostupné techniky se přihlíží k hlediskům uvedeným v příloze č. 3.
Změna v užívání, způsobu provozu nebo rozsahu zařízení, pokud sama o sobě dosahuje prahových hodnot uvedených v příloze č. 2.
Referenčním dokumentem o nejlepších dostupných technikách je dokument, jenž je výsledkem výměny informací uspořádané na úrovni Evropské unie podle čl. 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU, je vypracován pro určené činnosti a popisuje zejména použité techniky, současné úrovně emisí a spotřeby, zvažované techniky pro určení nejlepších dostupných technik, jakož i závěry o nejlepších dostupných technikách a jakékoli nově vznikající techniky, se zvláštním přihlédnutím ke kritériím uvedeným v příloze č. 3.
Nebezpečnými látkami jsou látky nebo směsi vymezené v čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16.
Úřad do 10 dnů ode dne doručení žádosti ověří, zda žádost obsahuje všechny předepsané náležitosti (§ 4) a zda je zařízení v žádosti vymezeno v souladu s tímto zákonem a prováděcím právním předpisem.
Pokud úřad po uplynutí lhůty podle odstavce 3 v průběhu řízení dojde k závěru, že bez dalšího doplnění žádosti není možné pokračovat v řízení, vyzve provozovatele zařízení k jejímu doplnění.
Základní zpráva musí obsahovat informace, které jsou zapotřebí k určení stavu znečištění půdy a podzemních vod, aby bylo možno učinit kvantifikované srovnání se stavem při úplném ukončení provozu zařízení podle § 15a.
Základní zprávu mohou zpracovávat pouze odborně způsobilé osoby podle § 3 zákona o geologických pracích.
Ministerstvo životního prostředí zajistí odbornou podporu výkonu státní správy v oblasti integrované prevence prostřednictvím jím řízené příspěvkové organizace (dále jen "agentura").
Splnění podmínky podpory nejméně 200 osob podle odstavce 1 písm. g) prokazuje právnická osoba předložením podporující podpisové listiny.
Každá osoba podporující právnickou osobu podle odstavce 1 písm. g) uvede na podpisový arch své jméno, příjmení, datum narození a adresu místa pobytu a připojí vlastnoruční podpis.
Úřad současně ve lhůtě podle odstavce 1 prostřednictvím informačního systému integrované prevence, na své úřední desce a na úřední desce obce, na jejímž území je nebo má být zařízení umístěno, zajistí zveřejnění žádosti a stručného shrnutí údajů podle § 4 odst. 1 písm. d) a informaci o tom, kdy a kde lze nahlížet do příloh žádosti, které nejsou dostupné v elektronické podobě, a, pořizovat si z nich výpisy, opisy, popřípadě kopie. Úřad a obec tyto informace vyvěsí a na svých úředních deskách na dobu 30 dnů. V této lhůtě může každý zaslat úřadu své vyjádření k žádosti.
Úřad je povinen zabezpečit ochranu obchodního tajemství, osobních údajů a dalších údajů chráněných podle zvláštních právních předpisů, pokud jsou tyto údaje jako chráněné v žádosti označeny. Takto nelze označit údaje podle § 4 odst. 1 písm. c).
Úřad si může k posouzení žádosti vyžádat zpracování odborného vyjádření k aplikaci nejlepších dostupných technik nebo ve zvláště složitých případech k celé žádosti.
Agentura zašle odborné vyjádření úřadu do 30 dnů ode dne, kdy žádost obdržela.
Úřad o žádosti provozovatele zařízení rozhodne ve lhůtě do 45 dnů ode dne uplynutí lhůty podle § 9 odst. 1.
tags: #oficiální #vyjádření #k #vypouštění #škodlivých #látek