Klima Třídy: Důležitý Faktor pro Vzdělávání a Pohodu Dětí

Mluvíme-li o třídním klimatu, máme na mysli náladu, atmosféru a vztahy mezi dětmi ve třídě nebo mezi třídním kolektivem a pedagogy. Příjemné, pozitivní, na společnou práci zaměřené klima má do velké míry vliv na efektivnější osvojování učiva. V podstatě všichni vyučující (nejvíce pak třídní učitelé) neustále sledují třídní klima a usilují o to, aby bylo co nejpříjemnější pro všechny.

Školní třída je nedílnou součástí školy, má své jedinečné a originální třídní klima. Každá třída, kterou navštěvují stejně staré děti a získávají zde vědomosti, dovednosti, postoje a vznikají v ní vzájemné interakce mezi žáky a učiteli a žáky navzájem, je odlišná, protože do školní třídy vstupují děti z různého rodinného prostředí, s rozdílným socioekonomickým zázemím, z odlišného kulturního, případně jazykového prostředí. Do školní třídy si žáci přinášejí své dovednosti, zkušenosti, postoje, komunikační vzorce, vzorce chování ze své základní sociální skupiny, tedy rodiny.

Na základě tohoto můžeme říci, že klima školní třídy ovlivňuje mnoho faktorů, společností počínaje, přes rodinu a další sociální skupiny až po školu, s přihlédnutím k jednotlivcům, kteří jsou členy sociální skupiny zvané školní třída.

Klíčové Pojmy Související s Klimatem Školní Třídy

Pokud chceme hovořit o klimatu školní třídy, je nutné si upřesnit jednotlivé termíny, které s tímto pojmem souvisejí:

• Prostředí školní třídy: Jedná se o obecný termín, který zahrnuje nejen sociálněpsychologické aspekty, ale také aspekty architektonické, ergonomické, estetické, hygienické a akustické.
• Atmosféra třídy: Jedná se o krátkodobý jev podmíněný momentální situací a měnící se během dne, případně i během vyučovací jednotky.
• Klima školní třídy: Zahrnuje dlouhodobé jevy, které jsou po několik let, případně měsíců typické pro konkrétní školní třídu. Toto klima vytvářejí všichni žáci ve školní třídě, je ovlivněno primárními neformálními skupinkami, jednotlivci a učiteli, kteří do dané třídy vstupují. Zároveň je ovlivňováno klimatem školy a klimatem pedagogického sboru.

Pobyt, učení a chování žáků jsou ovlivňovány mikrosociálním prostředím, v němž se žáci pohybují. Jedná se zejména o prostředí dané třídy a interakci se spolužáky a učiteli, kteří ve třídě vyučují. Obecně je klima školní třídy popisováno jako trvalejší sociální a emocionální naladění žáků ve třídě, které vytvářejí a prožívají učitelé a žáci v interakci, a jako ustálený způsob vnímání, hodnocení a reagování všech aktérů na to, co se ve třídě děje, co se dříve stalo, co je očekáváno, že se odehraje. (Čáp, Mareš, 2001)

Čtěte také: Problémy životního prostředí Evropa

Třídní klima má zásadní vliv na chování, jednání a studijní úspěšnost žáků ve třídě. Jde o subjektivní hodnocení prožitků a emocí, které nelze objektivně změřit pouhým pozorováním nebo testováním. Skutečný obraz o klimatu třídy si utvoříme na základě přímé konfrontace s žáky a učiteli.

Čapek (2010) definuje klima školní třídy jako souhrn subjektivních hodnocení a sebehodnocení vnímání, prožitků, emocí a vzájemného působení všech účastníků, které v nich jako ve spolutvůrcích a konzumentech vyvolávají edukační a jiné činnosti v daném prostředí.

Typy Třídního Klimatu

Rozlišování třídního klimatu na jednotlivé druhy není úplně jednoduché. Nejjednodušší rozdělení je uváděno v Pedagogickém slovníku (Průcha, Walterová, Mareš 2013):

• Aktuální klima školní třídy: je klima, které se v dané třídě v dané chvíli nachází. Aktéři ho mohou vnímat negativně či pozitivně, přičemž ho nemusejí všichni účastníci vnímat stejně.
• Preferované klima školní třídy: jedná se o požadované klima každého člena sociální skupiny školní třídy.

Piťha, Helus 1993 in Kalhous, Obst a kol. 2002 uvádějí následující druhy třídního klimatu:

• Pozitivní klima: pokud ve školní třídě převládá pozitivní klima, jsou žáci a učitelé motivování k lepší spolupráci a k celkově vyšší produktivitě školní práce s efektivnějšími výsledky. Zároveň eliminuje nepříjemné pocity úzkosti, strachu a obav. Z dlouhodobého hlediska posiluje sebedůvěru a sebevědomí jednotlivých žáků. V neposlední řadě poskytuje žákům a učitelům kladné a vhodné vzorce chování, které si odnášejí do dalšího života. Pozitivní klima zvyšuje otevřenost, spolupráci, kooperaci všech účastníků výchovně vzdělávacího procesu.
• Negativní klima: ovlivňuje práci ve třídě ve smyslu ztráty motivace, chuti do školní práce, někdy vede až k apatii a v některých případech až k somatickým, případně psychickým obtížím.
• Neutrální klima: je přijímáno členy skupiny bez emočních výkyvů. Není mnoho motivující, ale neškodí. Žáků se dění ve třídě netýká.

Činitelé Ovlivňující Klima Školní Třídy

Na otázku, kdo je hlavním zdrojem utváření klimatu ve školní třídě, odborníci odpovídají odlišně. Průcha (2002) uvádí:

Čtěte také: Přečtěte si o ekologických problémech

Někteří míní, že hlavním zdrojem jsou žáci - jejich jedinečná struktura, vlastnosti, chování, které jsou odlišné od jedné třídy k druhé. Jiní odborníci soudí, že hlavním tvůrcem klimatu ve třídě je učitel, neboť tento subjekt svými vlastnostmi a především rolí, kterou má ve vyučování, může významněji ovlivňovat klima třídy.

Nejvíce se pravdě přibližuje tvrzení, že na tvorbě klimatu se podílejí oba aktéři výchovně vzdělávacího procesu, tedy učitel a žáci společně. Je ovlivněno prostředím třídy, klimatem školy, klimatem pedagogického sboru, rodiči.

Měření Klimatu Třídy

Klima třídy nelze vnímat nahodile, přestože jeho neuchopitelnost k tomu svádí. Klima třídy lze měřit a na základě výsledků měření dále klima třídy zkvalitňovat a pracovat s ním v průběhu výchovně vzdělávacího procesu.

Mareš (1998) ve své přehledové studii uvádí následující shrnutí měření klimatu školní třídy:

• Sociometrický přístup: objektem studia je školní třída jako sociální skupina. K měření se používá sociometrický dotazník.
• Interakční přístup: hlavní důraz se klade na interakci mezi učitelem a žákem v průběhu hodiny. Metodou je pozorování, případně počítačové metody, popis a rozbory nahrávek z interakce.
• Pedagogicko-psychologický přístup: zkoumá především spolupráci žáků ve třídě, kooperace, nejčastěji pomocí posuzovací škály (Clasroom Life Instrument - CLI).
• Školně-etnografický přístup: objektem studia je školní třída, učitelé a celkový přirozený život školy. Zkoumá se, jakým způsobem klima funguje, jak jej vnímají, hodnotí a popisují jeho aktéři.
• Vývojově-psychologický přístup: předmětem zkoumání je žák jako osobnost a školní třída jako sociální skupina, ve které se žákova osobnost vyvíjí.
• Sociálněpsychologický a environmentalistický přístup: objektem je školní třída jako prostředí pro učení, žáci dané třídy a pedagogové působící v dané třídě. Zkoumá se kvalita klimatu, jeho struktura, aktuální podoba klimatu a podoba ve stavu očekávání (preferovaná forma klimatu třídy).

Důležitost Vztahů ve Škole

Výsledky českých i zahraničních studií hovoří jasně: vzdělávací výsledky dětí úzce souvisejí s jejich postojem ke škole a vztahy, které v ní navazují. Co dělat, když tyto vztahy, ať už s učiteli nebo spolužáky, nefungují?

Čtěte také: Dopad obnovitelných zdrojů na životní prostředí

Každodenní zkušenosti učitelů, výchovných poradců, školních a poradenských psychologů upozorňují na skutečnost, že učení a chování žáků není pouze individuální záležitostí, ale je ovlivňováno mikrosociálním prostředím, v němž se žáci pohybují. Platí to zejména o prostředí konkrétní školy, konkrétního učitelského sboru, konkrétní školní třídy a konkrétní skupině vrstevníků s níž se žák či žákyně kamarádí, na jejíž mínění dá. Taková referenční skupina mívá (zejména na dospívající) mnohem větší vliv, než učitelé a rodiče.

Prevence a Řešení Problémů v Klimatu Třídy

Ve třídách, které navštěvují sociálně znevýhodněné děti, může mít skupinová dynamika specifický náboj. V dětském kolektivu se může jakákoliv odlišnost stát příčinou konfliktu, problematické chování se přitom může objevit i ve zdánlivě bezproblémové třídě. Prvním krokem k prevenci i řešení konfliktů je diagnostika třídního klimatu. Diagnostika nám napomůže přesněji určit obtíže, kritické a zdravé vztahy, to, jakým způsobem a kde je třeba začít intervenovat. Na základě výsledků usoudíme, zda vůbec a jak vztahy řešit.

Už na prvním stupni základní školy děti vnímají odlišnosti jiné etnické skupiny nebo „společenské třídy“. Na chvostu třídy bývají děti chudší, děti cizinců, děti jiných minoritních skupin, i když to samozřejmě nemusí být pravidlem. Že něco není úplně v pořádku, poznáme už podle toho, že dítě nemá ve třídě kamarády, o přestávkách je samo nebo se zdržuje v blízkosti učitele, je častým terčem posměchu, nezapojuje se do skupinového dění, škola jej příliš nebaví.

Zdravé třídní klima znamená především to, že se každé dítě cítí ve třídě příjemně a není mu ubližováno (nemyšleno pouze fyzicky). Jediným řešením je prevence. Každý kolektiv je živým organismem, který se vyvíjí, a pouze systematická práce se vztahy ve třídě může mít za výsledek „prima partu“. V případě, že se se třídou nepracuje, může vést vyhrocení vztahů k šikaně. Doporučovány jsou pravidelné třídnické hodiny a práce v kruhu. Záleží ale na každém učiteli, zda se klimatem třídy takto otevřeně zabývá.

Mějme oči otevřené. Mluvme s dětmi. Najít si chvilku na nezávaznou konverzaci je často v každodenním školním režimu velmi těžké. Přesto to zkusme. Z běžného neformálního rozhovoru můžeme vyzískat nejvíce. Věnujme pozornost rovnoměrně. Sami pro sebe si zhodnoťme, zda je ve třídě dítě (děti), které „máme méně rádi“. Děti jsou jako lakmusové papírky a cítí, když někoho přehlížíme.

Nepodceňujme stížnosti. Každou stížnost od dětí (ač se nám může zdát jako prkotina) chápejme jako důležitou a věnujme jí pozornost. Vyslechněme dítě se zájmem a empaticky a snažme se společnými silami (i s celým třídním kolektivem) najít všem vyhovující řešení. Po čase se přesvědčme, jestli se společný plán podařil a potíže jsou pryč.

Nezapomínejme se smát. Smějme se společně s dětmi. Plánujme společně. Chvalme se. Chvalme děti často, oprávněně a snažme se u každého najít něco, co pochvalu zaslouží. Sami se nechme od dětí pochválit. Naučme děti chválit jeden druhého - jmenovitě, adresně a konkrétně. Důležité je, aby pochvala byla slyšena a vyslyšena. Ideální je, když přitom děti sedí v kruhu.

Jak Řešit Konflikty ve Třídě

Děti se posmívají za chudobu nebo za etnický původ. Jak se k tomu postavit?

• Rozhovor: Nejvhodnější metoda, jak se dopátrat osobního výkladu situace dítěte. Měl by být veden ohleduplně, bez odsuzování a tvrdých výroků na adresu ostatních. V rozhovoru se soustřeďme na současnou situaci a současný problém, nediskutujme vlastnosti dítěte ani dřívější situace jeho sociálního chování, aby u něj nevznikl dojem, že mu nejsme ochotni pomoci.
• Naslouchejme aktivně: S vidinou vlastního řešení a v touze po rychlém nalezení východiska často nevnímáme, co vlastně děti o dané situaci říkají.
• Vyjednávejme s ohledem na zájmy všech zúčastněných stran.
• Konflikt nemusím vyřešit sám/sama: Angažujme žáky do řešení problémů ve třídě, a rozvíjejme tak jejich sebepoznání a zodpovědnost.
• Konflikt nemusíme vyřešit teď hned: Ujistěme zúčastněné, že o konfliktu víme.

Když se nám dítě s potíží svěří, ujistěme jej, že problému rozumíme, že si vážíme toho, že nám o situaci řeklo, a že ji společnými silami vyřešíme. Nebojme se přiznat, že momentálně nevíme, jak se situaci postavit, což ovšem neznamená, že se tomu nebudeme věnovat. Bezprostřední řešení konfliktů výrazně ovlivňuje atmosféra ve třídě. Nedostatek času, negativní emoce žáků a učitelovy emoční stavy mohou vést ke zkratkovitému jednání a zabránit odhalení skutečných příčin konfliktu. Bezprostřední řešení vede spíše k odstranění nežádoucí situace než její příčiny. Často nevhodně užívanými prostředky jsou sankce, domluvy, výzvy, poučování a výhružky.

Řešení konfliktů s časovým odstupem naopak vede k objektivnějšímu pohledu, umožňuje vybavit si souvislosti vzniku a počáteční průběh konfliktu bez bezprostředních emočních prožitků. Obraťme se na své kolegy. Sdílejme konfliktní situaci s kolegy. Třeba se s obdobným problémem již setkali a mají návod, jak ho vyřešit. Nechme se obohatit různými pohledy. Když si nevíme rady, nebojme se kontaktovat odborníky.

Diagnostika Třídního Klimatu

O diagnostice třídního klimatu mluvíme tehdy, když chceme změřit - kvantifikovat nebo kvalifikovat - vzájemné vztahy mezi žáky. Cílem diagnostiky je zmapovat situaci v kolektivu žáků. Důvody pro zmapování vztahů jsou různorodé. Nejčastěji je pedagogové využívají, když se v třídním kolektivu začnou objevovat konflikty, náznaky nezdravých vztahů nebo šikany.

Standardizované metody představují především dotazníky. K dispozici je široká škála podkladů od obecnějšího zaměření po sledování konkrétních jevů.

Příklady Dotazníků pro Diagnostiku Klimatu Třídy

• Dotazník D-1, D-2 (Doležal): Vhodný pro druhý stupeň základní školy a především pro diagnostiku počínajících fází šikany.
• Dotazník MCI (Fraser): Určen pro žáky 3.-7. ročníků a zjišťuje pohled dětí na svou třídu. Jeho nespornou výhodou je rychlá administrace a rychlé vyhodnocení.
• Dotazník CES (Mareš): Sleduje sociální klima ve třídě, vychází z předchozího dotazníku MCI, porovnává mínění dětí a pedagogů o situaci ve třídě.
• Dotazník DSA (Juhás): Zaměřený na sociální adaptaci 1. a 2. tříd ZŠ, je vhodný pro zjišťování toho, jak se dítě cítí ve třídě akceptováno druhými.
• SO-RA-D (Hrabal): Vychází z morenovské sociometrie. Zkoumá preference dětí, sympatie a atraktivitu.
• Dotazník B-4 a B-3 (Braun): Určen pro žáky ZŠ. Staví proti sobě kladné a záporné body z preferencí ve třídě a zároveň sonduje spokojenost dítěte se třídou.
• SOCIOKLIMA (Mikulková): Je metodou on-line mapování vztahů ve třídě.

Diagnostiku je třeba vnímat jako užitečný nástroj, který nám umožní lepší orientaci v problému. Je na ni však třeba navázat dalšími postupy práce se třídou tak, aby získané diagnostické údaje skutečně napomohly zkvalitnění práce s třídním kolektivem. Potřebujeme se lépe zorientovat ve skupinovém dění. Potřebujeme potvrdit či vyvrátit naše domněnky.

Standardizované metody nejčastěji využívají externí organizace: pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče, nestátní neziskové organizace. Diagnostika třídního kolektivu je týmovou prací. K diagnostice využíváme zmíněných nástrojů, pedagogické citlivosti a taktu. Je vhodné, když se závěry diagnostiky třídního kolektivu neopírají pouze o výsledky jednoho šetření, ale jsou souhrnem několika na sobě nezávislých procesů - pozorování, rozhovorů, standardizovaného dotazníku apod.

Prostředí a Načasování Diagnostiky

Jaké prostředí vybereme, abychom zjistili co nejvíce? Běžně se diagnostikuje ve třídě v rámci vyučování nebo třeba na vícedenních školních výletech. Důležité je správné načasování. Ideální je, když jsou přítomni všichni žáci a jsou dostatečně motivováni se diagnostiky účastnit. Důležité je též zvážit načasování v průběhu školního roku a v průběhu školního dne. Obzvláště náročnější standardizované dotazníky vyžadují vyšší míru pozornosti a soustředění.

Příprava a Realizace Diagnostiky

• Příprava žáků, potažmo rodičů: Při sběru dat standardizovaným dotazníkem je nutný informovaný souhlas rodičů.
• Zadání: Standardizované diagnostické metody se řídí přesným zadáním. U nestandardizovaných metod záleží na pedagogickém citu a taktu.
• Vyhodnocení: Obdobně jako u zadání mají standardizované metody přesné postupy i pro vyhodnocení.

Se získanými informacemi musíme pracovat maximálně citlivě, veškeré údaje jsou důvěrné. Seznámení s výsledky je třeba provádět rovněž velmi citlivě jek ve vztahu k dětem, tak ve vztahu k ostatním vyučujícím. Děti budou na výsledky zvědavé - na tyto informace mají bezpochyby nárok. Je však důležité zvážit, jaké informace dětem a jejich pedagogům poskytneme. Samotná diagnostika nikdy nesmí zůstat osamoceným činem.

Sociální Vnímání Učitele a Jeho Vliv

Klima třídy je výrazně ovlivňováno třídním učitelem, asistentem pedagoga a dalšími pedagogickými pracovníky, kteří ve třídě působí. Při sociální percepci (sociálním vnímání) jde vlastně o to, jakým způsobem vnímáme ostatní osoby a jaké „teorie“ si o nich utváříme. Sociální vnímání podléhá určitým zákonitostem. Máme tendenci uvažovat o ostatních v určitých kategoriích, stereotypech a schématech a často hodně spoléháme na „první dojem“.

Tyto „mentální zkratky“ slouží jako „ekonomická opatření“, která nám umožňují „udělat si o někom obrázek“ bez dlouhých úvah a přispívají ke snadnější orientaci v sociálním prostředí. Zásadní je zde vliv sympatie, antipatie, předsudků, stereotypizací, analogií, tzv. hotových teorií osobnosti a přejímání názorů kolegů.

Příklady Teorií Osobnosti a Efektů v Sociálním Vnímání

• Soukromé teorie osobnosti: Např.: Komu nejde čeština, nerad čte. Komu nejde fyzika, nejde mu ani matematika.
• Sebenaplňující předpověď (Pygmalion efekt, Golemův efekt, Rosenthalův efekt): Učitel pronese o žákovi určitý soud, výrok, který dítě a jeho okolí ovlivní tak, že se pak často vyvíjí tímto směrem.
• Haló efekt: Ještě než člověka poznám, než promluví, vím, jaký je a co si o něm mám myslet. Často nějaký dominující znak, který vnímáme jako první, pak ovlivní celek.
• Předem determinovaná odpověď: Hledáme a registrujeme ty informace, které nám potvrzují, že náš odhad či předpoklad byl správný.
• Stereotypizace a analogizace: Dojem na základě mechanicky přijatých zkušeností z minulosti.

Ocenění a Pochvala

Ocenění a pochvala není zcela totéž. Velmi jednoduše řečeno - chválíme za vykonanou práci, za splnění úkolů, které jsme uložili. Ocenění na rozdíl od pochvaly směřuje více k osobnosti dítěte, k jeho schopnostem a dovednostem. Zkusme tedy „Chválím tě…“ občas nahradit „Oceňuji na tobě, že jsi na to nezapomněl, že ses snažil…“.

Nezapomínejme na oceňování dítěte před kolektivem (nejen za dobrou známku, ale i za pomoc učiteli, za pomoc mladšímu sourozenci ve škole apod.). Pozor, dítě někdy pochvale za snahu nerozumí. Je potřeba zjistit, jak pro dítě ocenění či pochvala zní. Je dobré se ptát: „Jak poznáš, že se ti něco povedlo?“ Někdy se můžeme dozvědět i to, že dítě neví, jak takovou věc pozná, nebo že ho vlastně nikdo nechválí.

Sociálně znevýhodněné děti velmi často pochvalu ani ocenění z domova příliš neznají. Pak se můžeme ptát: „Co bys vlastně chtěl slyšet, aby tě to potěšilo? Co rád posloucháš, když se o tobě říká?“ apod.

Diagnostický Proces Krok za Krokem

1. Plánování Diagnostiky

• Stanovení cíle a účelu: Co chceme zjistit a k čemu nám to bude?
• Zadání a zadavatel: Kdo dává podnět k diagnostice a komu budeme sdělovat výsledky?
• Realizátor diagnostiky: Bude diagnostický proces vést učitel, školní metodik prevence, nebo externí odborník?
• Časový horizont: V jakém časovém horizontu budeme informace sbírat?
• Metody: Jaké metody použijeme? Zvládneme jejich výsledky správně interpretovat?
• Legislativa: Jakákoli diagnostika se musí vždy řídit aktuálně platnou legislativou. Standardizované metody můžeme dětem zadávat pouze oproti informovanému souhlasu zákonných zástupců.
• Ochrana dat: Pracujeme-li s citlivými údaji, musíme je dostatečně chránit proti zneužití a zvažovat způsob jejich archivace.
• Následné kroky: Promyslíme, co bude následovat po diagnostice.

2. Sběr Diagnostických Údajů

• Pozorování: Pozorujeme dění ve třídě v přirozených situacích a zjištění, která upoutají naši pozornost, si zaznamenáváme.
• Rozhovor: Děti se učiteli často svěřují s cennými informacemi z dění ve škole, ale i mimo ni.
• Dotazníky: Respondenti zapisují své odpovědi podle připravených otázek nebo vybírají z odpovědí předem připravených.
• Postojové škály: V postojových škálách se respondenti vyjadřují k nějakému tématu, které mají hodnotit na předem stanovené škále.
• Sociometrie: Jedná se o techniky a metody dovolující hlubší vhled do vztahů ve skupině a do její struktury.
• Projekční techniky: V principu v nich zjišťujeme „skryté“ obsahy mysli a názory pomocí podnětového materiálu, který snižuje vnitřní psychické obrany člověka.

3. Vyhodnocení a Interpretace Dat

Sesbírané údaje vyhodnocujeme buď kvantitativně, kvalitativně, nebo kombinujeme oba způsoby. Dáváme si velký pozor, abychom data nezkreslili vlastními předpoklady a názory na dění ve třídě. Nezapomínáme, že zjištění diagnostických šetření klimatu školní třídy (pokud jsme je tedy realizovali „oficiálně“) by měla být školou archivována.

4. Podpora Pozitivního Sociálního Klimatu

Pro podporu pozitivního sociálního klimatu je vhodné využívat třídnických hodin. Pedagog (či asistent pedagoga) má nelehkou roli. Nesmí být jen soudcem, který rozhoduje či dozorcem (někdy je to ale nezbytné).

tags: #problém #klimatu #tridy

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce kompostováním
• Význam EURO 5/6
• Využití meteostanic v ekozemědělství
• Kukuřičný odpad: Zahradní a domácí využití
• Údržba sifonu Franke