Ohrožená příroda a dopady lidské činnosti

Nadměrný tlak ze strany člověka způsobuje postupné změny naší planety. Vlivy ohrožující přírodní sféru nevytvářejí podmínky pro existenci života na Zemi. Naším způsobem života jsme závažně narušili rovnováhu přírody a nastartovali tak procesy, které by v budoucnosti mohly mít následky pro veškerý život na Zemi. Teprve dnes začínáme chápat, že vše co děláme, se může projevit globálně.

Globální enviromentální změny a kritické oblasti

Minulé vlády ale zanedbaly programy, vztahující se ke globálním enviromentálním změnám. Globální změny postihují především citlivé ekosystémy, které jsou dnes již vyčleňovány jako enviromentálně kritické oblasti. Kritičnost území je posuzována podle zranitelnosti, tj. pravděpodobnosti poškození ovlivňovaného systému. Aby se mohly sledované a analyzované enviromentální změny v ekosystému brzy rozpoznat a snad i odstranit, bylo nutné definovat nové pojmy (v odborné lit. ENVIR.

Příklady enviromentálně kritických oblastí

Typickým příkladem území s vysokou zranitelností jsou ostrovy a pobřežní nížiny v souvislosti s potenciálními důsledky skleníkového efektu, resp.

Severní moře

Je oblast o rozloze 850 000 km2 na kontinentálním šelfu severozápadní Evropy. Je součástí Atlantského oceánu s dostatečným množstvím srážek, což podporuje intenzivní průmyslové i zemědělské využití. Hlavně střední část dostává nečistoty z Velké Británie, Belgie, Nizozemska a Francie. Znečišťování emisemi se ukazuje dnes mnohem horší, než se předpokládalo. Stále vyšší poptávka po zdrojích energie posiluje hledání ropy a zemního plynu jednak v oblastech klimatických extrémů(Aljaška, Sibiř, Sahara…), jednak v oblastech šelfových moří(Mexický záliv, Perský záliv, Severní moře…). V Severním moři těží Velká Británie, Nizozemsko, Německo, Dánsko a Norsko, díky nimž se ročně dostane do vody 260 000 tun oleje z tankerové dopravy. Nezřídka se objevují obrovské plovoucí skvrny, vznikající z ropy unikající z prasklin ropovodů, vypouštěním ropných zbytků z tankerů a také kvůli haváriím. ukládání odpadů na mořské dno.

Hornoslezská pánev

Je historické území na jihu Polska, tvořící jeden z nejvýznamnějších průmyslových regionů. Součástí Hornoslezské pánve je i pánev Ostravská v České republice. Je to nížinatá oblast vnějších Karpatských sníženin. Nacházejí se zde největší ložiska černého uhlí v Polsku a České republice. Těžba v tomto regionu začala ve 30. letech 19.století a vázal se na ni rozvoj hutnictví i energetiky, především tepelných elektráren. I dnes představuje těžba až 80% celostátní produkce obou zemí. Extenzivní industrializace se rychle projevila na poškození životního prostředí. Nikdo nehlídal množství vypouštěných zplodin, kontaminaci půd a vod a regionu se rychle vytvořily antropogenní tvary (poklesy, haldy) reliéfu, podzemní a půdní vody byly znečištěny a jejich hladina neustále klesala. Následkem toho bylo zkracování průměrného věku a nárůst dětské nemocnosti. I přes dnešní snahy o omezení těžby (na katastru Ostravy se již netěží) a hlídání zplodin v ovzduší, vodě a půdě je tento region stále řazen k nejvíce postiženým z celého světa.

Čtěte také: České mincovny a ochrana přírody

Povodí Rýna

Je rozsáhlá oblast na území Nizozemska, Německa, Francie a Švýcarska. V polovině 19. Století se začalo upravovat koryto Rýna k omezení povodní a získání nové zemědělské půdy. Kvůli úpravám povrchu zbylo z původních olšových porostů pouhé 1%, kvůli přehradám se zvýšila eroze a hladina podzemní vody klesala současně s hloubením koryta Rýna pro zlepšení lodní dopravy. V poslední době se ale povodně objevují znovu. Vše kvůli antropogenním neuváženým zásahům do krajiny. Asi 1/8 povrchu Německa je tvořena nepropustnými materiály(asfalt, beton). Díky tomu se odtok vody z Německa zrychluje.

Ural

Rusko má mnoho znečištěných lokalit. Mezi nejvíce postižené regiony patří Ural, kde ve 30. letech nastal díky přírodním zdrojům(lesy, vodstvo, nerostné suroviny, …) obrovský rozvoj průmyslu. Dlouhou dobu byla oblast Uralu pro okolní svět tabu. V současné době je Ural střediskem těžkého, strojírenského, chemického a dřevozpracujícího průmyslu, zpracování stavebních hmot a energetiky. Nejvíce znečištěná je atmosféra, kvůli častým inverzím a únikům CO, CO2, SO2, H2S a formaldehydu. Velkým problémem je i radioaktivita, která se dostává do řeky Techo ukládáním radioaktivního materiálu na otevřené skladiště. I přesto, že emise za posledních 20 let poklesly o 20%, vzrostl počet hospitalizovaných novorozenců 3x a počet lidí nemocných rakovinou 2x.

Aralské jezero

Podniků a zakázání dosavadních technologií, čemuž ale brání finanční situace. Tato oblast je jedním z nejtypičtějších kritických regionů. Příčinou krize je nesprávná orientace výrobních sil, zaměřená na rostliny náročné na vodu a špatná projekce a konstrukce závlahových systémů. Hladina Aralského jezera citlivě reagovala na přítok řek Amudarja a Syrdarja. Rovnováha výparu a přítoku byla soustavně narušována od 50. let. Během 30-ti let se hladina zmenšila o třetinu, poklesla o 13 metrů, objem vody se zmenšil třikrát a Aralské jezero se rozdělilo na Malé a Velké jezero. Jak klesá kladina jezera, roste počet obyvatel středí Asie-přírůstek obyvatelstva činí až 3,5%. Již 40 let řeky Amudarja a Syrdarja v ústí do Aralského jezera takřka neexistují. Zbylo po nich jen vyschlé řečiště až s metrovou vrstvou soli, která je roznášena do okolí a znehodnocuje půdu. Rybáři se pomalu stěhují pryč a vesnice jedna po druhé zanikají. Tato rozšiřující se poušť se nazývá Aralkum. Jediným řešením jsou změny ve struktuře průmyslu i zemědělství v závislosti na nejnovějších poznatcích o závlahovém hospodářství. Tomu však opět brání ekonomické problémy. Z hlediska ekologických následků je oblast Aralského jezera řazena mezi ekologické katastrofy srovnatelné s havárií v černobylské jaderné elektrárně.

Himálaj (Nepál)

Himálaj představuje citlivý ekosystém ovlivněný lavinami, sesuvy, záplavami a zemětřeseními, což podmiňuje extrémní členitost území. Klíčovými přírodními zdroji Nepálu jsou půda a voda právě v Himálaji. V souladu s narůstajícím počtem obyvatel, směřuje ke zdvojnásobení zemědělské produkce. Důsledkem narůstající produkce je však půdní eroze(následkem kácení lesa) a znečištění vod prostřednictvím intenzivního využívání umělých hnojiv. Přesto zcela jistě nevíme, zda příčinou degradace krajiny je člověk, nebo přirozeně vysoká eroze mladého pohoří. Mezi velké problémy Nepálu patří povodně řeky Brahmaputry, podporované stavěním přehrad. Druhým problémem je nekontrolované kácení lesů. Po třiceti letech je vykáceno již 40%. Jedním z primárních zdrojů příjmu Nepálu je horská turistika. Nepálci vydělají jako nosiči mnohem více, než za celoroční práci na poli, kterou tedy přenechávají ženám. Tím se výnosy z polí zmenšují a vede to ke změně složení stravy. Lidem proniká turismus do všech forem života a hrozí ztráta kontroly nad vlastní ekonomikou a kulturou. V Nepálu jsou katastrofické hygienické podmínky. Kanalizace je neznámá a haldy odpadků se kupí za vesnicemi. V dnešní době je sníh pokryt vrstvou sazí z Indie. Vedle nedostatečně rozvinuté ekonomiky má Nepál další starost. Ekologické problémy(způsobované hlavně sociálně-ekonomickými faktory), které, i když je řešení známé, nemůže kvůli financím řešit.

Plošina Ordos

Plošina Ordos je součástí sprašových oblastí okolo středního toku řeky Chuang-che. Tento stabilní blok byl vyzdvižen do výšky 1000-1500 metrů. Plošina je již více než 5000 let zemědělsky využívána. Severní část plošiny je již takřka polopoušť. Nedostatek lesů a prudké dešťové přívaly zapříčiňují silnou vodní erozi. Tím je zapříčiněno typické žluté zbarvení řeky. Každoročně se usadí až 6 cm v říčním korytě, důsledkem čehož teče dnes řeka 10 m nad původní úrovní. Je využíváno mnoho svahů. zatravnění svahů se sklonem větším než 20% a ostatní svahy se mají upravit terasováním.

Čtěte také: Ochrana přírody v numismatice: Ledňáček

Tropické lesy

Tropické lesy na celém světě dnes jen stěží odolávají drancování. Poptávka po drahých druzích dřeva neklesá a místní státy tento trend ještě podporují. Výhody tohoto typu hospodaření jsou však jen krátkodobé. Ročně se na Zemi odlesní 7,5 mil. hektarů deštného pralesa. V Asii je to 1,82 mil. ha z celkové plochy 305,5 mil. ha, v Latinské Americe 4,12 mil. ha ze 678 mil. ha a v Africe 1,33 mil. ha z 216,6 mil. ha. Odstraňování vegetace se projevuje zvyšováním záplav a vymíráním rostlinných a živočišných druhů, kterých se v pralesích nachází neuvěřitelných 50%. Největším importérem dřeva, kulatiny i překližky je Japonsko, obchodující se dřevem z jihovýchodní Asie. Je třeba zbavit se mýtů, že domorodé obyvatelstvo není schopno postarat se o své životní prostředí. Je dokázáno, že lidé na Nové Guineji se zasloužili o rozšíření pralesů, prostřednictvím zakládání malých ostrůvků, které, jak vědí, chrání vesnici před požárem ze savany, intenzivním zářením Slunce, je producentem paliva, stavebního materiálu, léků, dřeva, ale i místem rituálů. Pro život domorodců je prales stejně důležitý jako savana, využívaná jako pastvina.

Japonsko

Japonsko je státem, kde se dají sledovat nejen vznik a důsledky jednotlivých enviromentálních konfliktů, ale i hledání východisek. Již v roce 1610 začala těžba mědi a byla otevřena huť Ashio, později také v Besshi(na ostrově Šikoku) a na ostrově Šisaka. Okolí hutí je i 100 let po jejich zavření zamořeno těžkými kovy, v řekách jsou toxické prvky a pH půdy je jen 3-4. Dodnes v této části pracuje rafinérie Annaka, otevřená v roce 1937. Další etapa konfliktů je spojena s prudkým rozvojem. V 50-tých letech se rozšířila nemoc „itai-itai“ z kadmia a „minamoto“ z rtuti. V roce 1968 se objevila ještě další nemoc „kanemi yusko“ z průmyslového odpadu, přesněji z PBC. Oblasti velkých aglomerací byly v minulosti postiženy Znečištěním ovzduší z průmyslových závodů, dopravy a energetických zařízení. V Tokiu proto začali používat počítačový systém sledující kvalitu ovzduší a dnes mají lepší vzduch než např. ve Vídni. problémem je zimní monzun přinášející velké množství sněhu znečištěného emisemi z Číny a Koreje. Blízko Japonska pomalu vyrůstá nový ostrov z odpadu, který je ukládán do moře. Značný problém způsobují obsažené dioxiny a rtuť. Díky těmto chybám přistoupilo Japonsko na velmi přísnou politiku ochrany životního prostředí. Výdaje státu na ochranu pokrývají ze 4/5 průmysloví znečišťovatelé a z 1/5 doprava. Jsou zabezpečeny i náklady na lékařské ošetření a důchod lidí, žijících v postižených oblastech.

Kuvajt

Invaze iráckých vojsk do Kuvajtu a jeho sedmiměsíční okupování přinesli pravděpodobně nejrozsáhlejší akutní zásah do životního prostředí. Při ústupu bylo zapáleno 697 ropných vrtů, které pokryly zemi kilometrovými ropnými skvrnami a bylo vypuštěno a 8 milionů barelů ropy do Perského zálivu. V následujících osmi měsících se podařilo uhasit 584 vrtů. Za tu dobu se do ovzduší dostalo 500 milionů barelů ropy a země byla zamořena olejovými aerosoly, sazemi, nespálenými sloučeninami uhlíku a oxidy síry i dusíku. Denně shořely 3 miliony barelů ropy a do ovzduší se uvolnilo 5000 tun sazí. Dýmová mračna, která na dlouhé období pokryla většinu Kuvajtu i přilehlá území byla viděna i z dálky 1100 km. U zapálených vrtů vypustila irácká armáda 19. tun ropy a vytvořila tak olejovou skvrnu, která zamořila 770 km saúdsko-arabského pobřeží. Zplodiny hoření dosáhly po pěti dnech Japonsko a katastrofální záplavy v Číně, při kterých zahynuly 2000 lidí, se dávaly do souvislosti s možným efektem „nukleární zimy“. Nejzávažnější důsledky se očekávaly na fauně a floře. Skutečně v prvním vegetačním období po válce bylo území bez jakékoliv vegetace. K všeobecnému údivu přineslo druhé vegetační období obrovský výskyt rostlinstva právě v nejzamořenějších oblastech. Opakovaná měření ovzduší vyloučila průkazný vliv dýmové clony na globální povětrnostní podmínky a detailní měření kontaminace vod prokázala biodegradaci ropné skvrny a přes úhyn některých tvorů intenzívní samočisticí aktivitu pobřežních vod. území nadále pokračují a o konečných výsledcích se ještě zdaleka nedá hovořit.

Keňa

Toto území v suché oblasti východní Afriky je známo extrémními klimatickými podmínkami. Krajina má dvě období dešťů( 1. duben-květen, 2. listopad), kdy zemi bičují prudké deště, které provází rychlé povodně a intenzivní eroze půdy. Část zavlažovaných půd je postižena zvyšující se salinitou a pastviny jsou nadměrně spásány. Obojí vede ke znehodnocení půdy. Přírodní podmínky zabraňují rozvoji klasického zemědělství, převažuje nomádský způsob-pasení ovcí, koz a velbloudů u vodního zdroje a stěhování za palivem, čímž se lidé podílí na odstraňování vegetace z krajiny. Dnes se již někteří pastevci začínají soustřeďovat ve městech, nebo u čajovníkových plantáží, což je jedním ze dvou velkých zdrojů financí v Keni(další je turistika). Díky programu OSN se zvyšuje produktivita farem kvalitnějším a intenzivnějším hospodařením. Předpovídaná katastrofa se v této oblasti snad již neuskuteční, jelikož podíl lesů stále roste.

Nil

Nil,druhá nejdelší řeka světa, odvodňuje 10% Afriky a každoročně přináší 120 miliónů tun sedimentů. Již před 5000 lety byla v této oblasti vyspělá zemědělská společnost. V současnosti žije podél Nilu, na 35000 km2 50 miliónů obyvatel, což přináší nemalé problémy s jejich výživou. Vybudování obrovské přehrady Asuán umožnilo celoroční zavlažování půdy a sklizeň až 3x do roka. Asuán přinesl ale v důsledku spíše další problémy: 1.Rozšířením obhospodařované půdy se zvýšila hladina podzemní vody a vznikají zasolené a podmáčené půdy. 2.Předpokládané intenzivnější využívání obráběných ploch znamenalo na druhé straně rozšíření nemocí v důsledku pomalého či žádného pohybu vody v kanálech. 3.správné zavlažování mělo zabránit erozi půd, ale tam, kde je spád vody příliš silný nebo nejsou terasy, dochází k odnosům dále. 4.Velké plány v oblasti cestovního ruch se též neuplatnily, protože jak Nil, tak jeho přítoky, jsou v důsledku zemědělství velmi znečištěné a je tam zákaz koupání. 5.Vybudovaný přehradní systém znamenal zásah nejen do ekosystémů ovlivněných řek, ale i do kulturních hodnot. Předpokládá se, že celá řady neobjevených památek byla zaplavena. Asuán je tedy příkladem chybného plánování ekonomického i enviromentálního. Delta Nilu má však i jiné problémy. Zejména Káhira je příkladem města s rychlým rozvojem. Přesto, že má 15000000 obyvatel, nemá téměř žádnou infrastrukturu, kanalizaci a všechen hluk i odpad směřuje na ulici. Toto je ideální prostředí pro vznik všemožných nákaz. Intenzita využívání země dosahuje limitu a Egypt se tak stává závislý na pitné vodě, jejíž zdroje jsou mimo území státu.

Čtěte také: Madagaskarský šamanismus

Sahel

Oblast Sahelu, o rozloze přibližně 4 milióny km2, je přechodem mezi Saharou a savanami. Zasahuje do oblastí Mauritánie, Senegalu, Mali, Burkiny, Nigeru,Čadu, Súdánu a Etiopie. Sahel je oblast afrického kontinentu mezi 12°-18° severní zeměpisné šířky. Srážky dosahují 150-600 mm za rok a jsou koncentrovány jen v letním období. V ostatních částech roku je výpar vysoký a období sucha jsou velmi častá a různě dlouhá. Klimatologové rozeznávají sucha krátká, které domorodci přežívají bez následků, a sucha dlouhodobá, delší než dva roky, kdy se domorodci důsledkem hladu stěhují více na jih a počet utečenců u velkých měst narůstá. Před 10 tisíci lety byla oblast Sahelu pokryta lesem. Již asi 8-2 tisíce let se poušť stále rozšiřuje. Zvýšený nárůst obyvatelstva a tím i zvýšená potřeba potravin vedou k přetěžování krajiny. Je zde chováno 60% zvěře ze severní Afriky. Pokusy o omez...

Dopady na životní prostředí

Spalováním fosilních paliv, především černého uhlí a mýcením obrovských ploch deštných pralesů bezděky přispíváme k celkovému oteplování planety. I nepatrný vzrůst teploty země může vést k nepředvídatelným změnám podnebí, které mohou být například příčinou katastrofických záplav v důsledku tání ledovců okolo pólů. Počet lidí neustále roste. Naše planete má v současnosti přes 6 miliard obyvatel a jejich počet roste stále rychleji. A čím dál víc lidí si neváží životního prostředí a ostatním je to téměř jedno. Jen pár lidí oproti většině se snaží životní prostředí chránit. Nepohazují věci po ulicích, třídí odpadky - sklo, papír a plasty. Ale je to málo, protože jsou lidé, kteří pohazují věci po ulicích a po silnicích. Na světě je hodně nečistot, a proto by měli státy vydat zákony. Aby v ulicích bylo čisto a lidé třídili odpadky. Zlepší tím: zpracovatelnost odpadků na skládkách a bude čisto na ulicích. Z odpadů se často uvolňuje velké množství jedovatých látek, které ovlivňují ekologickou rovnováhu způsobem, jemuž dosud nerozumíme. Jakákoliv změna, kterou byť jen v části našeho životního prostředí způsobíme, se nepříznivě projeví na stavu zvěřiny i rostlinstva. I ovzduší je čím dál horší. Továrny vyprodukují velmi mnoho látek, které se dostanou do prostředí, proto mají mít vzduchové filtry. Také auta v dnešní době mají katalyzátory (filtr), dříve je neměla a znečišťovala ovzduší. Za dobu než se začali používat filtry, se ovzduší znečistilo. Začali kyselé deště a začal se ztenčovat ozón. Lidé kácejí lesy, a tím napomáhají znečišťování ovzduší. Ochránci přírody jsou proti tomu, aby se kácely lesy, ale moc lesů nezachrání, protože je potřeba dřevo na papír, latě, stavební materiály a jiné věci. Při znečišťování dochází k tomu, že atmosféra (vzdušný obal Země) se chová jako vakuum a přitom se zahřívá. A jak může člověk jako jedinec přispět svým dílem k alespoň částečným řešením některých těchto problémů? Asi nijak zřetelně, ale na druhou stranu, na přísloví, které říká „stokrát nic umořilo osla“ také něco bude. Lidé by měli chránit životní prostředí a né ho ničit.

Možnosti nápravy a pozitivní příklady

Počátkem září se děti s učiteli ze základní školy v Dolním Bousově u Mladé Boleslavi vydaly počítat hořečky nahořklé. Školáci mají patronát nad lokalitou, kde rostou stovky kusů kriticky ohrožené rostliny. Pomáhají o ně pečovat, chystají nástěnku a referáty ve škole. Projekt, který organizuje ZO ČSOP Klenice, by měl hořečky proměnit v obecní cause célèbre.Je to jeden z devíti projektů, které letos zapojují místní obyvatele do záchranných programů pro ohrožené druhy rostlin a živočichů. Blízko Klášterce nad Ohří vznikne zahradní hřiště pro děti s líhništěm pro užovku stromovou, které postaví spolek Zamenis. Další líhniště s informačními tabulemi chystá brněnská Veronica v továrním areálu ve Vlárském průsmyku. Česká společnost ornitologická chce ukazovat zemědělcům na Znojemsku, jak hospodařit, aby se do krajiny vrátili dropi. Besedy pro chovatele ovcí i odborné semináře pořádá Hnutí DUHA Olomouc v Máchově kraji nebo v Krušných horách, kam se vracejí vlci. Moravští vinaři, kteří o své tratě pečují tak, aby v nich našli domov vymírající sysli, dostanou speciální známku Sysli na vinici. Společnost Herpeta tvoří informační programy o ropuše krátkonohé a pracuje s těžebními firmami na ochraně jejího biotopu.

Státní fond životního prostředí ČR

Zdá se, že trendy sebelikvidace člověka nešetrným zacházením s přírodou se zastavují. Problematika životního prostředí se stala veřejným a politickým materiálem a jedním z hmatatelných výsledků všeobecné podpory ochrany životního prostředí bylo i založení Státního fondu životního prostředí. Hlavním důvodem pro založení Fondu bylo vytvořit jednotný operativní a flexibilní finanční nástroj politiky životního prostředí. Ukázalo se totiž, že vedle výchovných úkolů v oblasti ochrany životního prostředí je nejmocnějším nástrojem, který ovlivňuje chování a jednání jednotlivých subjektů, nástroj finanční.

Standardními příjmy fondu jsou :

• úplaty za vypouštění odpadních vod do vod povrchových (13,3 %)
• poplatky za vypouštění škodlivých látek do ovzduší (32,5 %)
• poplatky podle zákona o odpadech (2,5 %)
• odvody za trvalé i dočasné odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě (12,2 %)
• poplatky za výrobu a dovoz látek poškozujících ozónovou vrstvu Země a pokuty uložené státními orgány na úseku ochrany životního prostředí (39,5 %)

V letech 1992 až 1998 dosáhly příjmy Fondu celkové částky 29,06 mld. Kč. Standardním typem výdajů Fondu jsou :

• dotace na provedení ekologických akcí
• podpora formou půjčky
• záruky za úvěr až do výše 50 mil. Kč
• různé kombinace výšeuvedených způsobů

Typickým příjemcem podpory z Fondu je komunální sféra, města a obce, jimž připadá největší procento z celkově poskytnutých prostředků, dále podnikatelská sféra, rozpočtové organizace a ostatní. Výdaje Fondu dosáhly v letech 1992 - 1998 celkem 23,06 mld. Kč, z toho 40,9 činily poskytnuté půjčky.

Z prostředků Fondu bylo v letech 1992 - 1998 finančně podpořeno:

• 558 ČOV a kanalizací
• 106 akcí k odstranění povodňových škod (povodeň 1997 a 1998)
• 1513 plošných plynofikací obcí a plynofikací kotelen, včetně ostatních technologií
• 578 akcí ke snížení zátěže přírody a krajiny

Také pro příští léta bude Státní fond životního prostředí účinně napomáhat k realizaci technických a investičních opatření, která povedou ke zlepšení životního prostředí.

tags: #ohrožená #příroda #referáty

Oblíbené příspěvky:

• Obecné ohrožení
• Metody rizika v diagnostice
• Obnovitelná elektřina a její cena
• Městský úřad Domažlice a poplatky
• Úsporné praní