Ohrožení bezpečnosti státu: Definice a kontext v České republice

Bezpečnostní prostředí, v němž Česká republika uskutečňuje svoji zahraniční politiku, je výsledkem vzájemného působení řady faktorů. V současné době prochází bezpečnostní prostředí výraznými dynamickými změnami, kdy i Evropa a euroatlantický prostor jsou vystavěny zásadním bezpečnostním výzvám a hrozbám z východního a širšího jižního směru.

Bezpečnostní hrozby, jejich zdroje a nositelé mají jak státní, tak stále více i nestátní a nadnárodní charakter. Zdrojem hrozeb jsou i mocenské aspirace některých států, které v rostoucí míře přestávají respektovat mezinárodní uspořádání a základní principy mezinárodního práva.

Vzhledem ke zhoršující se bezpečnosti a stabilitě v hraničních částech Evropy a v oblastech s Evropou sousedících již dnes nelze vyloučit přímé ohrožení území některých členských států NATO a EU, to jak ve vojenské podobě, tak v nejednoznačné podobně tzv. Určité trendy v globálním prostředí posilují nárůst a potenciál asymetrických bezpečnostních hrozeb a umožňují, aby se tyto hrozby šířily i z relativně vzdálených oblastí. Dochází k prolínání vnitřních a vnějších hrozeb a stírání rozdílů mezi nimi.

Mezi trendy a faktory lze řadit ambice nových globálních a regionálních aktérů, fenomén zhroucených států, využívání globalizace ze strany nestátních aktérů (vč. jejich schopnosti ohrožovat stabilitu a integritu zasažených států), fenomén zahraničních bojovníků, nerovnoměrný demografický vývoj, omezenost energetických zdrojů, surovin, potravin a vody, migrační tlaky a klimatické změny.

Některé státy se pokoušejí budovat sféry vlivu prostřednictvím kombinace politického, hospodářského a vojenského tlaku. Mezi aktuální hrozby, kterým je ČR přímo či nepřímo vystavena, patří oslabování kooperativní bezpečnosti a mezinárodněprávních závazků v důsledku aktivit některých revizionistických států, nestabilita a regionální konflikty v euroatlantickém prostoru a jeho okolí, terorismus, šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, kybernetické útoky, negativní aspekty migrace, extremismus a nárůst interetnického a sociálního napětí, organizovaný zločin, zejména závažná hospodářská a finanční kriminalita či korupce, ohrožení funkčnosti kritické infrastruktury, přerušení dodávek strategických surovin a důsledky živelních pohrom či průmyslových havárií.

Čtěte také: Ohrožení bezpečnosti státu v českém právu

Tyto okolnosti výrazně ovlivňují podobu bezpečnostní a zahraniční politiky. Roste význam komplexního přístupu, který kombinuje vojenské a civilní nástroje, včetně diplomatických a ekonomických prostředků s využitím všech mezinárodních mechanismů.

ČR rozvíjí nástroje k prosazování svých bezpečnostních zájmů jak na národní úrovni, tak i prostřednictvím aktivního působení v multilaterálních, regionálních a bilaterálních vztazích. Komplexní přístup spojený s důslednou koordinací všech součástí bezpečnostního systému státu je základním předpokladem pro efektivní zvládnutí aktuálních i budoucích bezpečnostních hrozeb.

Česká republika má pro fungování bezpečnostního systému vytvořené legislativní, koncepční, strategické a plánovací dokumenty, které se na základě praktických zkušeností i průběžného vyhodnocování postupně aktualizují. Legislativa pro zajišťování bezpečnosti ČR v podstatě vychází z Ústavního zákona o bezpečnosti ČR č.110/1998 Sb. Tento zákon však pojem „bezpečnost České republiky“ definuje ve čl. 2 pouze nepřímo, neobsahuje základní pojmy uvozující brannou a krizovou legislativu (např.

V návaznosti na tento ústavní zákon byla souběžně vytvořena soustava tzv. branných zákonů v gesci ministerstva obrany (MO) a krizových zákonů v gesci ministerstva vnitra (MV). Toto „dvojkolejné“ pojetí je do značné míry dáno zaměřením krizové legislativy, definovaným v §1 zákona 240/2000 Sb. o krizovém řízení (krizový zákon): „Tento zákon stanoví působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na krizové situace, které nesouvisejí se zajišťováním obrany České republiky před vnějším napadením“.

Toto ustanovení je dále doplněno definicí krizové situace jako „mimořádné události, při níž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu (dále jen „krizové stavy“). Z této definice mimo jiné vyplývá, že válečný stav není považován za nejvyšší stupeň krizového stavu nebo že stav ohrožení státu je považován za krizovou situaci, „která nesouvisí se zajišťováním obrany ČR před vnějším napadením“.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Obdobně lze diskutovat o tom, že v duchu stávající branné a krizové legislativy zpracovávají všechny rezorty a další příslušné orgány a instituce dvojí plány - plány obrany a krizové plány. Tento stav však do určité míry řeší poněkud komplikovaně formulovaná novela zákona 222/1999 Sb. o zajišťování obrany ČR § 9a, odst.

V rámci diskuse o provázanosti branné a krizové legislativy je rovněž potřebné poukázat na ustanovení §3 zmíněného zákona č.241/2000 Sb., který stanovuje, že „Hospodářská opatření pro krizové stavy jsou přijímána po vyhlášení krizových stavů …“.

V rámci NATO je krizové řízení jednou ze základních bezpečnostních funkcí komplexního systému NATO Crisis Response System (NCRS), zahrnujícího jak nevojenská, tak vojenská opatření k řešení celého spektra krizí - před, během i po konfliktech. Termín „Bezpečnostní systém ČR“ není v žádném legislativním nebo normativním dokumentu definován.

Za jeho definici je možné považovat charakteristiku obsaženou v aktuálně platné Bezpečnostní strategii ČR z roku 2015: „ K zajištění svých bezpečnostních zájmů ČR vytváří a rozvíjí komplexní hierarchicky uspořádaný bezpečnostní systém, který je propojením roviny politické (vnitřní a zahraniční), vojenské, vnitřní bezpečnosti a ochrany obyvatel, hospodářské, finanční, legislativní, právní a sociální.

Základ tohoto systému je především v legislativním vyjádření působností a vzájemných vazeb jednotlivých složek (zákonodárné, výkonné, soudní moci, územní samosprávy a právnických a fyzických osob) a jejich vazeb mimo bezpečnostní systém a ve stanovení jejich povinností“.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Tato dosti rozsáhlá definice ve svém závěru stanovuje trvale platnou a momentálně velmi aktuální zásadu: „Bezpečnostní systém musí neustále reagovat na měnící se podmínky a změny v bezpečnostním prostředí a vznikající nové hrozby.

V rámci vývoje bezpečnostního systému ČR byla již v roce 2005 mezirezortní pracovní skupinou zpracována komplexní analýza, jejíž závěry byly posléze uloženy k realizaci usnesením vlády ČR č.1214/2005 pod názvem „Optimalizace současného bezpečnostního systému ČR“.

Na zmíněnou analýzu navázal v roce 2016 tzv. Audit národní bezpečnosti pod gescí ministerstva vnitra, jehož závěry byly rovněž realizovány v rámci příslušného „akčního plánu“.

Mezi ně patří úprava „kompetenčního zákona/ č. 2/1969 Sb., jíž bylo na Úřadu vlády České republiky zřízeno pracovní místo poradce pro národní bezpečnost, který je současně tajemníkem Bezpečnostní rady státu.

Tato novela rovněž stanovuje jeho působnost: „podílí se na koordinaci činnosti státních orgánů v oblasti zajišťování bezpečnosti a obrany České republiky a na základě rozhodnutí vlády zastupuje Českou republiku při jednáních s cizími státy a mezinárodními organizacemi ve věcech týkajících se bezpečnosti a obrany České republiky, včetně závazků vyplývajících z členství České republiky v mezinárodních organizacích nebo institucích“.

Z hlediska věcného obsahu a nutnosti vrcholové koordinace bezpečnostního systému ČR je stanovená působnost „poradce pro národní bezpečnost“ dostatečně obsažná a doufejme, že jeho „podílení se na koordinaci činnosti státních orgánů“ bude v praxi co nejúčinnější.

Významným přínosem je rovněž nově schválený zákon o financování obrany, a to nejen v zakotvení (minimální) výše obranných výdajů na úrovni 2 % HDP, ale i ve vytvoření možnosti zahrnout do nich také výdaje spadajících do rozpočtových kapitol jiných rezortů.

Pokud se jedná o avizovanou revizi krizové legislativy, tak se potřeba provedení legislativních úprav rovněž objevuje ve stávajících koncepčních dokumentech MO. Revize by proto měla být pojímána komplexně, s cílem dále optimalizovat celou soustavu zákonů poskytujících konzistentní legislativní oporu pro optimální fungování celého bezpečnostního systému ČR.

V neposlední řadě je potřeba vyzdvihnout zásadní význam probíhající aktualizace Bezpečnostní strategie ČR, Obranné strategie ČR a dalších koncepčních a strategických dokumentů. Do aktualizací se nepochybně promítnou všechny aktuální poznatky a analýzy. V prvé řadě ty, které plynou z probíhající války na Ukrajině a s ní souvisejících okolností.

Vládní programové prohlášení však stanovuje i to, že tato aktualizace bude „bude vycházet z výsledků nově provedeného auditu národní bezpečnosti“. Problematika zajištění bezpečnosti naší země je vzhledem k aktuální situaci prvořadým politickým tématem.

Charakter potenciálně hrozících krizových situací potvrzuje, jak zásadní podmínkou efektivnosti je komplexní přístup k jejich řešení. Zárukou kvality a konsensuálních závěrů této revize je aktivní zapojení zejména výborů PČR, ale i představitelů obranného průmyslu, akademické sféry a expertů z takzvané bezpečnostní komunity.

Vzhledem k důsledně alianční orientaci zajišťování naší bezpečnosti a obrany by pro koncipování potřebných systémových úprav měl být vodítkem i důsledně integrovaný krizový, resp.

Legislativní rámec pro zajišťování bezpečnosti ČR

Česká republika má pro fungování bezpečnostního systému vytvořené legislativní, koncepční, strategické a plánovací dokumenty, které se na základě praktických zkušeností i průběžného vyhodnocování postupně aktualizují. Legislativa pro zajišťování bezpečnosti ČR v podstatě vychází z Ústavního zákona o bezpečnosti ČR č.110/1998 Sb. Tento zákon však pojem „bezpečnost České republiky“ definuje ve čl. 2 pouze nepřímo, neobsahuje základní pojmy uvozující brannou a krizovou legislativu.

Krizové stavy v České republice

Krizové stavy jsou definovány jako mimořádné události, při nichž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu. Tyto stavy jsou upraveny v zákoně č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení (krizový zákon). Zákon stanoví působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na krizové situace.

Bezpečnostní systém ČR

Termín „Bezpečnostní systém ČR“ není v žádném legislativním nebo normativním dokumentu definován. Nicméně, v aktuálně platné Bezpečnostní strategii ČR z roku 2015 je charakterizován jako komplexní a hierarchicky uspořádaný systém, který propojuje politické, vojenské, hospodářské, finanční, legislativní, právní a sociální roviny. Systém reaguje na měnící se podmínky a nové hrozby.

tags: #ohrozeni #bezpecnosti #statu #definice

Oblíbené příspěvky:

• Spalování dřeva a emise
• Bezdotykové koše Lamart
• Co s živým vánočním stromkem po Vánocích?
• Kompaktní řešení pro třídění odpadu
• Archeologické sbírky Národního muzea