Příroda ve čtvrtohorách a archeologické sbírky Národního muzea

Archeologickou sbírku tvoří více než půl milionu předmětů. V CES je evidováno 417 962 inventárních čísel. Hlavním zdrojem vytváření sbírkových fondů je terénní archeologický výzkum, vlastní nebo prováděný jinými institucemi, od nichž jsou nálezy následně přebírány (např. Archeologický ústav AV ČR Praha, v.v.i). Bohaté sbírky jsou prezentovány také formou přednášek a odborných publikací. Část nálezů je využívána k výstavní prezentaci, jejíž výraznou kapitolou byly (a po rekonstrukci hlavní budovy Národního muzea zase budou) stálé expozice. Databáze je výsledkem dlouholetého postupného převádění rukopisných a strojopisných inventárních záznamů o archeologické sbírce NM do digitální podoby.

Starší a střední doba kamenná (paleolit a mezolit)

Starší a střední doba kamenná (paleolit: 2,6 milionu let - 9600 př. Kr, a mezolit: 9600-5600/5500 př. Kr.) představují zdaleka nejdelší období od počátku vývoje lidské kultury ve starších čtvrtohorách (pleistocénu) až po současnou dobu meziledovou (holocén). Obživu poskytoval lov a sběr rostlinné potravy. Nálezový fond, budovaný činností pracovníků Národního muzea (např. J. Petrbok, J. Neustupný, K. Sklenář), Archeologického ústavu v Praze i řady dalších badatelů a sběratelů, tvoří kamenné nástroje, polotovary, odpad z jejich výroby i části štípané suroviny. Ty doprovází občas zbytky ulovené fauny, jen ojediněle nástroje kostěné, parohové i doklady tzv.

Nejstarší z nálezů (starý paleolit a starší fáze středního paleolitu), pocházejících ze středních a severozápadních Čech, se vyráběly různými technikami štípání valounů i bloků lokální suroviny, jak to dokumentují třeba kolekce z Bečova, Přezletic či Prahy-Sedlce. Ve středním paleolitu dokladů osídlení přibývá (např. Mělník-Mlazice, Slaný, Zadní Třebaň), ale potíže s přesnějším datováním zůstávají. Jejich výrobci byli jistě neandertálci, vystřídaní na počátku mladého paleolitu lidmi našeho typu (homo sapiens). Mezi soubory odpovídajícími časově slavné kultuře lovců mamutů na jižní Moravě (gravettien), vynikají nálezy ze sídlišť v Praze-Jenerálce, Lubné u Rakovníka či Řevnic u Prahy. Další kvalitní celky patří mladší kultuře doznívající poslední doby ledové, tzv. magdalénienu. Zvláště cenné ukázky pocházejí z otevřených i jeskynních sídlišť v Českého krasu, kde se našly i ojedinělé doklady umělecké tvorby (Hostim, Tmaň - Děravá jeskyně). Závěr paleolitu (pozdní paleolit) dokumentují především soubory nálezů z Kvíce na Slánsku, Lhoty u Kestřan či Voletin u Trutnova. Vzorek z pestré hmotné kultury lovců, sběračů a rybářů mezolitu, patřícího již do holocénu, ukazují kolekce drobnotvarých štípaných artefaktů např.

Mladší doba kamenná (neolit)

Pro období mladší doby kamenné je charakteristické především produktivní hospodářství opírající se o zemědělskou výrobu a s ním souvisejícími stálými sídlišti. Převážnou část poměrně bohaté sbírky muzea tohoto období tvoří keramika, v menší míře broušené kamenné nástroje, kamenná štípaná industrie a další druhy nálezů. Významný soubor nálezů byl např. získán ze sídliště kultury s lineární keramikou v Kosoři (okr. Praha-západ). Důležité z hlediska vývoje poznání této kultury jsou i nálezy z jeskyní Českého krasu.

Druhá významná skupina nálezů z období neolitu pochází ze žárového pohřebiště kultury s vypíchanou keramikou v Praze-Bubenči. Jde zejména o keramické nádoby, broušené kamenné nástroje, pískovcové brousky, pazourkové čepelky. Soubor je cenný mj. tím, že tvoří jeden ze základních pilířů pro stanovení chronologického vývoje zmíněné kultury. Jiný významný soubor nálezů, zejména keramiky z období lengyelské kultury (kultury s moravskou malovanou keramikou), byl získán na sídlišti s mohutným příkopovitým ohrazením ve tvaru oválu, na několika místech přerušeným vchody v Hlubokých Mašůvkách (okr. Znojmo). Další cenný soubor nálezů pochází ze sídliště kultury s vypíchanou keramikou ve Mšeně (okr. Mělník), na jehož ploše bylo mj. objeveno 15 úplných nebo částečně zachovaných půdorysů stavebních struktur, převážně domů, tvořených kůlovými jamkami a základovými žlábky. K nejvzácnějším nálezům pocházejícím z této lokality patří hromadný nález kamenných nástrojů, který sestával z kopytovitého klínu, ploché kopytovité sekery a dvou kopytovitých sekeromlatů rozdílné velikosti. Depot, který se našel uvnitř domu, představuje zřejmě tzv. základovou oběť.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

K vzácným předmětům neolitu se řadí i nálezy, které souvisí s tehdejším kultem: např. torzo velké sošky z nejstaršího stupně kultury s lineární keramikou z Chabařovi, okr. Ústí nad Labem, antropomorfní nádoba lengyelské kultury ze Svodína, okr. Nové Zámky (Slovensko), a z Buštěhradu u Kladna, jakož i nádobka zdobená čtyřmi lidskými stylizovanými postavami z Prahy-Podbaby. Do stejného duchovního okruhu patří asi i mísa kultury s vypíchanou keramikou z Litoměřic; její vnitřní výzdoba je rozdělena do čtyř kvadrantů s celkem 27 (původně asi 28) značkami, což připomíná kalendář, měsíc rozdělený na týdny a dny. Z hlediska posuzování vztahu kultury s keramikou vypíchanou a lengyelskou má klíčový význam kostrový hrob z Prahy-Dejvic, vybavený sedmi keramickými nádobami, třemi pazourkovými čepelemi a kamenným sekeromlatem.

Pozdní doba kamenná (eneolit)

Pozdní doba kamenná (eneolit 4400-2200 př. Kr.) představuje ve střední Evropě období, v němž došlo k výrazným změnám v ekonomické sféře, k vyvrcholení specializace kamenných a kostěných artefaktů a k zavedení nových výrobních nástrojů. Tehdy se na našem území objevila první skutečná hradiska (výšinná opevněná sídliště) a začala se rozvíjet barevná metalurgie (měď). Užití oradla způsobilo změny zasahující do samé podstaty uspořádání společnosti. Dochází k vyšší míře dělby práce, ke vzniku a stabilizaci patriarchátu a k postupné majetkové a společenské diferenciaci pravěké společnosti.

Z období časného a staršího eneolitu má v Čechách značný význam především kultura nálevkovitých pohárů, kterou ve sbírkách reprezentují dva význačné soubory sídlištních nálezů. První pochází z výšinného sídliště v poloze Hrada pod vrchem Mužský u Mnichova Hradiště. Výzkum přinesl mimo jiné doklady o tamní zemědělské osadě, která se patrně podílela i na těžbě jaspisu na Kozákově u Turnova. Druhý velký soubor je ze sídliště obce Makotřasy poblíž Slaného. Jeho součástí byl ojedinělá, příkopem a palisádou ohrazená přes 9 ha velká čtvercová plocha, mající pravděpodobně kultovní a astronomický účel. Na sídlišti se nalezly rovněž nejstarší doklady tavby mědi v Čechách.

Do středního eneolitu jsou u nás řazeny zejména kultura s kanelovanou keramikou neboli badenská, kultura řivnáčská a kultura s kulovitými amforami. V našich sbírkách z prvně jmenovaného období pochází např. stolní picí souprava keramických nádob (džbán, dva menší džbánky a 13 koflíčků - čerpáčků), nalezená v Dřevčicích u Brandýsa n. Labem. Speciální picí nádoby se servisem spolu s určitým kodifikovaným způsobem společného pití měly rituální význam jakožto sociální symbol tehdejší patriarchální společnosti. Důležitý je rovněž inventář unikátního hrobu z Velvar (okr. Kladno). V kameny obložené hrobové jámě spočívaly dvě neúplné kostry a v amforovité nádobě přepálené zlomky lidských kostí. Kromě dalších tří nádob patřily k hrobové výbavě dva měděné spirálovité manžetovité náramky, závěsky z měděného plechu i z mořských lastur a zejména vytepávanou výzdobou opatřený honosný náprsník (pektorál) z měděného plechu.

Velmi četné jsou doklady o materiální náplni kultury řivnáčské. Kromě předmětů z eponymního naleziště (kopec Řivnáč severně od Prahy) je ve sbírce velký soubor nálezů z opevněného pahorku Homolka u Stehelčevsi (okr. Kladno). Pro tuto kulturu jsou specifické džbánky a hrnky s uchy protaženými v jejich horním oblouku do dvou výčnělků - tzv. V závěru eneolitu se v Čechách a značné části Evropy střetáváme se dvěma výraznými kulturními okruhy - kulturou se šňůrovou keramikou a kulturou se zvoncovitými poháry (zasahující až do severní Afriky). V souvislosti s prvním můžeme zejména upozornit na unikátní zásobní nádobu nalezenou v úzké skalní puklině na vrchu Bacín u Berouna, na hrobové nálezy z Prahy-Bubenče (obsahovaly i náhrdelník a náramky ze psích zubů a perleťových kroužků), či na předměty z pohřebiště nedaleko Bylan u Českého Brodu (drobné měděné ozdoby, náhrdelník z jantarových korálků). Z kultury zvoncovitých pohárů pojmenované po typických, často bohatě zdobených nádobách stojí za zmínku nálezy z hrobů od Bylan u Českého Brodu (v jednom z hrobů byla zdobená obdélná destička ze zlatého plechu) a pak obsah kostrového hrobu ze Stehelčevsi (okr. Kladno). Ten kromě poháru a kamenné sekerky obsahoval měděnou dýku, kamenný brousek na opracování násad šípů, kamennou „nátepní“ destičku (používanou jako ochrana zápěstí lukostřelců) a vápencový idol.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Doba bronzová (2200-800 př. Kr.)

Charakteristickým znakem doby bronzové je výskyt a postupem doby široké využití bronzu (slitiny mědi a cínu) pro výrobu ozdob, nástrojů, zbraní a dalších artefaktů. Užívání bronzu bylo bezpodmínečně spojeno s rozvojem specializovaných znalostí a dovedností. O mistrovství kovolitců starší doby bronzové svědčí např. bronzové dýky z hromadného nálezu na Kozích hřbetech v Praze 6-Suchdole. V hrobech únětické kultury byly poměrně hojně uloženy předměty ze zlata a jantaru. Z období kultury mohylové nad jiné vyniká dvojice zlatých manžetovitých náramků s plastickou výzdobou z Kralup nad Vltavou - Minic. Vzácný depot kultury knovízské z Jenišovic (okr. Mělník) obsahoval 205 bronzových předmětů, 3 jantarové korálky a železný kroužek. Za pozornost stojí zejména 14 tepáním zdobených knoflíků z bronzového plechu a 2 štítové bronzové spony.

Jiného charakteru je depot nalezený u dvora Rymáň u Svárova (okr. Kladno). Sestává z 5 zdobených bronzových kruhů, kování ve tvaru přesýpacích hodin a zejména ze dvou téměř stejných bronzových mečů s rukojetí původně vykládanou kostí. Tyto meče svým štíhlým tvarem a délkou nasvědčují tomu, že byly jezdeckou zbraní, třebaže hlavní vojenskou sílu v té době představovala pěchota. Jeden z nejbohatších hrobů 13. století př. Kr. ve střední Evropě je spjat s mohylou objevenou u Milavčí na Domažlicku. Kromě jiného vydal zcela ojedinělý čtyřkolový bronzový vozík s kotlem, bronzový meč, 2 bronzové nádoby a kožený pancíř s bronzovými ozdobami.

K jiným mimořádným předmětům můžeme přiřadit i zlatou sekerku - symbol bohatství a moci - nalezenou na poli u Sokolče (okr. Nymburk), svitky zlatých drátů svinutých do tvaru osmičky (Černilov u Hradce Králové) nebo depot bronzových labutěk nalezený na břehu Jizery u obce Svijany poblíž Turnova. Posledně zmíněný soubor obsahuje 14 labuťkovitých kování s tulejkou, zákolníček s hlavou ve tvaru labuťky, bronzový hřeb s ozdobnou hlavou a 2 kuželovité nástavce s vrcholy zdobenými třemi prstenci.

Starší doba železná (doba halštatská)

Starší doba železná (doba halštatská, 800-450 př. Kr.) představuje období, ve kterém ve střední Evropě dochází k významným sociálním proměnám. Tehdejší společenské uspořádání se projevuje výraznou diferenciací zejména na pohřebištích, kde nalézáme vedle chudých žárových hrobů také hroby bohaté a hroby se zbraněmi. Zvláštní kategorií jsou „knížecí“ komorové hroby pod mohylami, vybavené čtyřkolovými vozy, jejich součástmi, koňskými postroji a keramickými nebo i bronzovými nádobami, zbraněmi a šperky (Lovosice, Horákov). Uvedená diferenciace svědčí o tom, že ve společnosti tohoto období hrají výraznou roli vojenské družiny, soustředěné kolem vedoucí osobnosti-náčelníka.

Základním typem obydlí se staly domy částečně zahloubené do země - polozemnice. Součástí osad bývají opevněné dvorce pro výše postavené jedince. „Knížata“ pohřbívaná ve velkých mohylách si jako svá sídla budovala malá opevněná hradiště. Na některých z nich nalézáme i doklady kontaktů s jižními nebo jihovýchodními oblastmi. Tím je např. hradiště v Minicích u Kralup n/Vlt. s nálezy výhonků středomořského korálu či zlomkem amforovité nádobky snad z Karpatské kotliny, která představuje nejstarší doklad nádoby točené na hrnčířském kruhu u nás.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

V technologii výroby dochází k rozvoji železářství. Nicméně bronz je v této době nadále používán k výrobě nejrůznějších druhů artefaktů. Základem ekonomiky halštatského období je však nadále zemědělství a chov dobytka. Pro náboženské obřady lidé stavěli svatyně, uctívali stromy a nápadné přírodní útvary (Burkovák u Nemějic), ve zvýšené míře užívali jeskyně (Habrůvka-Býčí skála). Pozdně halštatské období je zároveň charakteristické výraznějším výskytem importovaných výrobků středomořského původu. Některé importy jižní provenience známe sice již ze starších fází (Hánov), avšak nově se setkáváme např. s výraznějším výskytem některých typů bronzových etruských tzv. zobákovitých konvic či s athénskou černofigurovou nebo červenofigurovou keramikou. Přejímání některých módních prvků dokládají např.

Mladší doba železná (doba laténská)

Mladší doba železná (doba laténská, 2. polovina posledního tisíciletí př. Kr.) je charakterizována nástupem Keltů. Jsou prvními obyvateli našich zemí, které známe pod jménem. Keltové ve velkém množství vyráběli rozmanité nástroje, zbraně a ozdoby, zdokonalili výrobu keramiky za pomoci hrnčířského kruhu. Od konce 2. století př. Kr. budovali opevněná výrobní a obchodní střediska - oppida, považovaná často za počáteční formu měst.

Nejstarší keltské památky starolaténského slohu patří především 5. století př. Kr. období charakterizovanému tzv. dvorským prostředím. Kontakty s civilizacemi u Středozemního moře, především s Etrusky, se projevily i v dovozu luxusního zboží, mj. šperků ze zlata a bronzu, bronzových, keramických a výjimečně i skleněných nádob. Svědectví o tom vydala např. mohyla z Hradiště u Písku: 2 bronzové konvice, 2 bronzové mísy etruské výroby a 2 páry zlatých náušnic etruského původu, 1 spirálovitý a 2 masivní kruhy ze zlata atd. Mohyla bývá považována za hrob ženy z nejvyšší „knížecí“ vrstvy. Podobný „knížecí“ hrob se našel v minulém století u Hořoviček, okr. Rakovník. Jeho nitro skrývalo železné součásti koňského postroje, 2 bronzové mísy a jiné předměty, mezi nimiž vynikaly bronzové faléry s maskovitou výzdobou.

Jiné nálezy z tohoto období pocházejí z pohřebiště Manětín-Hrádek (okr. Plzeň-sever), např. bronzová spona, jejíž lučík je tvořen poloplastikou figurky muže, přehnutou v oblasti kolen a hrdla. Velký přelom v historii a kultuře Keltů znamená období krátce po roce 400 př. Kr., které se považuje za počátek expanze keltských vojenských družin. Klasickou ukázkou pozdějšího vysokého stupně zručnosti tehdejších řemeslníků je např. soubor několika tisíc kovových šatových spon, kroužků a náramků, prstenů a dalších předmětů nalezených v bronzovém kotlíku, který byl pravděpodobně jako votivní dar uložen do Obřího pramene v Lahošti u Duchcova. Podobným dokladem úrovně umělecko-řemeslné práce Keltů je výbava stovek pohřbů 4.-3. století př. Kr.

Vyvrcholení vývoje keltského osídlení představuje pozdně laténské období, zvané též období oppidální. Jedno z oppid - Třísov u Českého Krumlova - má v síti středoevropských opevněných sídlišť mimořádné postavení. Leží totiž v krajině bohaté na ložiska tuhy.

tags: #příroda #ve #čtvrtohorách #muj #antikvariát

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické využití recyklace
• Funkce a použití přivzdušovacího ventilu
• Benefity chia semínek
• Postupy a metody čištění ropných skvrn
• Jak minimalizovat dopad odpadu