Ohrožení cizím psem a zákon v České republice

Problematika volně pobíhajících psů a s tím spojené riziko napadení člověka je v České republice stále aktuální. Práva a povinnosti chovatelů psů jsou v současné době upraveny jednotlivými městskými vyhláškami, což znamená, že v každém městě platí něco jiného. Podle Víta Cvrčka je nezbytné, aby byla tato problematika řešena na území celého státu jednotně zákonem.

Velká část lidí se volně pobíhajících psů bojí. Nikdy si totiž nemůžeme být jisti, jak ho majitel vychoval. U dětí může mít napadení psem následky na celý život.

Právní aspekty a možnosti obrany

Pokud se v obci objeví zatoulaný pes, vzniká otázka, kdo se má o něj postarat. Povinnost k odchytu psů není generálně stanovena. Policejní složky by měly zasáhnout v případě napadení/agresivity toulavého psa, veterinární orgány by měly zasáhnout, pokud by k tomu byly v rámci spolupráce vyzvány. Pokud obec taková pravidla nemá upravena, nelze ji přímo donutit k akci.

Lze tedy využít podněty/stížnosti na obec, policejní orgány či veterinární orgány. Lze též využít postupy dle občanského zákoníku k ochraně pokojného stavu nebo nutnou obranu podle tohoto zákona v případě, že hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně. Pak může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit.

Bezdůvodné usmrcení jakéhokoliv zvířete je obecně zakázáno, a to zákonem o ochraně zvířat proti týrání. Možnosti, které jsou v popsaném případě relevantní, jsou zejména nutná obrana nebo krajní nouze. Tyto případy přitom nerozlišují, zda se jedná o zvíře toulavé, jehož majitel není znám nebo neexistuje, nebo zvíře, jehož vlastník je znám.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Jednání v krajní nouzi nebo nutné obraně vylučuje protiprávnost (trestní odpovědnost), vždy však za splnění zákonných podmínek. V krajní nouzi, resp. nutné obraně jedná ten, kdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem (ochrana zdraví, života, vlastnictví), přičemž toto nebezpečí není možné za daných okolností odvrátit jinak a způsobený následek nesmí být zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.

Tyto podmínky splňuje případ, kdy toulavý pes přímo útočí na člověka (nebo i jiného psa) nebo útok bezprostředně hrozí. Vždy by bylo posuzováno, zda obrana byla přiměřená. Nelze psa např. Pokud by území, kde se toulavý pes pohybuje, spadalo do honitby, pak by bylo reálné usmrtit psa též podle mysliveckého zákona.

Trestné činy související s chovem zvířat

Trestným činem se rozumí protiprávní čin, který zákon označuje za trestný. Trestné činy jsou uvedeny v trestním zákoníku č. 40/2009 Sb. (dále jen TZ).

Mezi trestné činy, které se týkají zvířat, patří:

• Týrání zvířat (§ 302 TZ): Surové nebo trýznivé týrání zvířete může být potrestáno odnětím svobody až na 3 roky.
• Chov zvířat v nevhodných podmínkách (§ 302a TZ): Ohrožování života zvířat nebo způsobování značných útrap chovem většího počtu zvířat v nevhodných podmínkách.
• Zanedbání péče o zvíře z nedbalosti (§ 303 TZ): Způsobení trvalých následků na zdraví nebo smrti zvířete z hrubé nedbalosti.
• Šíření nakažlivé nemoci zvířat (§ 306 TZ): Způsobení nebo zvýšení nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci zvířat.
• Poškození cizí věci (§ 228 TZ): Zvíře je dle trestního zákoníku považováno za věc. Za tento trestný čin může hrozit postih pachateli, který zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Příkladem je úmyslné zastřelení psa, bez splnění podmínek uvedených v zákoně o myslivosti.
• Poškozování spotřebitele (§ 253 TZ): Uvádění vědomě nepravdivých informací při prodeji zvířat, falšování očkovacích průkazů a ostatních dokumentů nebo zatajení zdravotního stavu, věku a ostatních vad prodávaného zvířete.
• Neoprávněné podnikání (§ 251 TZ): Neoprávněné poskytování služeb nebo provozování výrobní, obchodní nebo jiné podnikání ve větším rozsahu.

Nutná obrana a krajní nouze v kontextu útoku zvířetem

Jestliže je v současné době samotná problematika nutné obrany a jejích podmínek širokou veřejností stále ještě ne zcela pochopena, pak v případě ohrožení zvířetem to platí dvojnásob. Nebezpečné chování zvířat není útokem ve smyslu ustanovení o nutné obraně, vyjma situace, kdy je zvíře poštvané člověkem. Domnívám se, že podmínka subsidiarity (například útěk), je také daleko spíše splnitelnější v případě útoku člověka nežli psa.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Napadený člověk, jenž při obranném jednání nesplní podmínku subsidiarity a proporcionality a útočícího psa například zabije, se tak zde ocitá v roli obviněného před trestním soudem (jako pachatel trestného činu poškození cizí věci dle § 228 TrZ), kde si v rámci dokazování vyslechne úvahy, zda nebylo možno spíše utéct či se snad jen schoulit do klubíčka a přečkat do doby, než o něj pes ztratí zájem.

Poranění, která při útoku způsobí pes, vedou také poměrně často ke vzniku vážného infekčního onemocnění.

Odpovědnost majitele za škodu způsobenou zvířetem

Každý je povinen učinit opatření proti úniku zvířat. Za tento přestupek je stanovena pokuta do výše 100 000Kč. Každý je povinen zajistit, aby zvíře, které chová, nezranilo ani neusmrtilo zvíře jiného chovatele. Za tento přestupek je stanovena pokuta do výše 1 000 000 Kč.

I za tento přestupek jsou v uvedeném zákoně stanoveny sankce. Musíte počítat i s tím, že Vaše volně pobíhající zvíře může způsobit škodu jiným osobám. Může jít až o milionové částky (např. způsobí-li zvíře pád cyklisty z kola). Můžete se dopustit i ublížení na zdraví z nedbalosti a za to hrozí i vězení nebo zaplatíte milionové odškodné.

Je to důkaz, že nedodržujete zákon, stejně jako když Vaše zvíře bylo opakovaně odchyceno a umístěno v útulku. Situaci mohou zachytit i kamerové systémy či svědci, kteří vše zdokumentují mobilem a obratem pošlou policii či městskému úřadu. Uvedené paragrafy se vztahují i na venčení psů bez vodítek.

Čtěte také: Pracovní rizika

Pamatujte na to, i pokud se psy jezdíte na výlety, protože v každé obci či městě platí jiná pravidla. Při výletech na hory a do přírody počítejte s tím, že se pohybujete v chráněných územích, respektujte zákazy volného pobíhání psů. Totéž platí i v parcích, oborách, lázních. Pokuty a úhrady za škody spáchané na chráněných živočiších, rostlinách či kulturních památkách jsou opravdu velmi vysoké!!! Povinnosti uhradit škody způsobené zvířetem se těžko zbavíte a zaplatíte i soudní výdaje.

Možná máte sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu, což je rozumné. Ale i pojišťovna ověřuje okolnosti, za jakých škoda vznikla, a zda jste škodě nemohli předejít. Případy, kdy volně pobíhající zvíře zraní člověka, zraní či usmrtí jiné zvíře nebo poškodí cizí věc, řeší i Trestní zákoník.

Problémům se částečně můžete vyhnout i tím, že zvíře viditelně označíte . Lidé, kteří ho uvidí někde pobíhat, budou kontaktovat přímo Vás, můžete tak předejít problémům dříve, než to někdo nahlásí úřadu či policii.

Poškození cizí věci z nedbalosti se můžete dopustit i tím, že bez vědomí majitele jeho zvíře krmíte. Koním, ovcím a zvířatům v zookoutcích a oborách můžete způsobit smrtelnou koliku. Nevíte, zda pes, kterému házíte přes plot piškoty, není na speciální dietě.

Informace pro ty, kterým byla způsobena škoda volně pobíhajícím zvířetem nebo chtějí tomuto nebezpečí zabránit:

• Volejte městskou policii 156, informujte obecní či městský úřad.
• Pokud odmítnou situaci řešit, volejte PČR 158 - ta je povinna řešit trestné činy podle Trestního zákoníku.
• Jste-li zraněni, vyhledejte lékařské ošetření a nechte si napsat lékařskou zprávu.
• Se zraněným zvířetem navštivte veterináře, vyžádejte si lékařskou zprávu a platební doklady.
• Veškeré škody nafoťte, informujte pojišťovnu, uložte si doklady o pojistné události.
• Požádejte svědky o kontakt, incident mohly zaznamenat i kamery v okolí.

Přestupky a trestné činy spáchané psem

Přestupek je definován ust. § 5 zákona č. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky je k odpovědnosti fyzické osoby za přestupek vyžadováno zavinění.

Zákon o některých přestupcích definuje několik přestupků, ve kterých může určitou roli hrát pes. V praxi nejčastější jsou případy, kdy se vlastník psa dopustí přestupku ve smyslu ust. § 4 odst. 2 zákona o některých přestupcích, tj. poruší povinnost plynoucí mu stanovenou obecně závaznou vyhláškou obce nebo kraje. Obecně závazné vyhlášky obcí často stanovují pravidla pro pohyb psů na veřejných prostranstvích. Vlastník psa může spáchat přestupek tím, že tato pravidla nedodrží. Nejtypičtějším příkladem zřejmě bude, když vlastník umožní psovi volně pobíhat na veřejných prostranstvích. Ve smyslu ust. § 4 odst. 3 a 4 zákona o některých přestupcích lze za tento přestupek uložit pachateli pokutu a omezující opatření. Na tomto místě je vhodné zmínit, že nevedení psa na vodítku je jednou ze tří nejčastějších příčin napadení psa jiným psem.

Lze si představit, že se vlastník psa dopustí přestupku podle ust. § 5 odst. 1 písm. d) zákona o některých přestupcích, tj. rušení nočního klidu, kdyby pes například rušil noční klid štěkotem. Poměrně časté v praxi bude spáchání přestupku podle ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona o některých přestupcích, tj. pes znečistí veřejné prostranství a jeho vlastník nesplní povinnost veřejné prostranství uklidit.

Dále k přestupku ve smyslu ust. § 7 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích, tj. ublížení na zdraví. Zde připadá v úvahu jednak úmyslné zavinění vlastníka psa, kdyby cíleně poštval psa k útoku na jinou osobu, ale i zavinění nedbalostní, pokud by pes mimo sféru ovladatelnosti svého vlastníka zaútočil. Při nedbalostním zavinění tohoto přestupku může navíc dojít k situaci, kdy se vlastník psa současně dopustí také přestupku podle ust. § 4 odst. Posledním přestupkem v režimu zákona o některých přestupcích, při jehož spáchání může určitým způsobem figurovat pes, je přestupek ve smyslu ust. § 7 odst. 1 písm. c) bodu 1. zákona o některých přestupcích, tedy pokud by majitel psa vyhrožoval jinému útokem psa. Zavinění je v tomto případě možné pouze úmyslně, pachateli opětovně hrozí postih ve formě peněžité pokuty a uložení omezujícího opatření.

Z hlediska zavinění postačí ke spáchání přestupku v režimu zákona na ochranu zvířat proti týrání nedbalost. Ust. § 2 zákona na ochranu zvířat proti týraní je zakázáno týrání zvířat a všechny formy propagace týrání zvířat. Pojem týrání je demonstrativním výčtem vymezen v ust. Pro účely tohoto článku je nutné poukázat na ust. § 13 odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání, které mj. ukládá vlastníkovi zvířat v zájmovém chovu povinnost učinit opatření proti úniku zvířat. Nedodržením této povinnosti se vlastník psa dopustí přestupku podle ust. § 27 odst. 2 písm. f) zákona na ochranu zvířat proti týrání.

Pokud vlastník psa neučiní dostatečná opatření proti jeho úniku, pes unikne a mimo sféru ovladatelnosti svého vlastníka následně zraní, nebo dokonce usmrtí jiné zvíře, pak vlastník psa odpovídá nejen za porušení povinnosti podle ust. § 13 odst. , nýbrž i za nedodržení zákazu týrání zvířat podle ust. § 2 odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Za spáchání tohoto přestupku hrozí pachateli pokuta. Jak již bylo konstatováno výše v textu, pokud vlastník nedodrží pravidla stanovená pro pohyb psa obecně závaznou vyhláškou, dopouští se tímto přestupku podle ust. § 4 odst.

Pokud dojde ke konfliktu dvou psů dvou různých vlastníků, nelze automaticky dovozovat, že pachatelem přestupku je vlastník psa, který z konfliktu vyjde vítězně. Pachatelem přestupku je vlastník útočícího psa. Dispozice psa jsou pro určení osoby odpovědné za spáchání přestupku irelevantní.

V kontextu všeho výše uvedeného jsem osobně toho názoru, že by se mělo dbát na důsledné dodržování stávajících veřejnoprávních povinností vlastníky psů bez ohledu na plemeno jejich psa.

Předně je třeba zdůraznit, že trestněprávní odpovědnost za chování zvířete ponese osoba, která v době spáchání skutku měla psa v držení. Tato osoba může a nemusí být shodná s chovatelem, tj. vlastníkem zvířete.

Pes může při páchání trestného činu sloužit jako zbraň, v těchto případech bude dáno úmyslné zavinění vlastníka. Je v praxi možné, aby pes spadal pod citovanou definici zbraně. Tímto se zabýval Nejvyšší soud České republiky kupříkladu v usnesení ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 7 Tdo 628/2007, kde uvádí: „Jednání obviněného, který se chtěl vyhnout svému zadržení ze strany příslušníků Policie České republiky tím, že na ně poštval svého psa, vykazuje za splnění dalších podmínek zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákona.

Poslední mediálně známý případem, kdy vlastník použil psa jako zbraň, se odehrál v létě roku 2019 v Jihlavě. Vlastník svého psa poštval k útoku a následně byl obviněn ze spáchání trestného činu vydírání ve smyslu ust. § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku.

V praxi budou patrně nejčastější případy, kdy vlastník psa omisivním jednáním poruší své povinnosti (umožní psovi volný pohyb, neučiní dostatečná opatření před únikem psa, atd.), v důsledku čehož pes napadne jiné zvíře, člověka, či způsobí škodu na majetku. Zavinění postačí ve formě nevědomé nedbalosti, tj.

tags: #ohrozeni #cizim #psem #zákon

Oblíbené příspěvky:

• Návod k obsluze kompostéru Smart 700
• Efektivní řešení pro kuchyň
• Průzkumník přírody – recenze
• Svoz odpadu Nový Knín - aktuální info
• Geografie Ameriky