Ohrožení hnízdiště břehule říční a možnosti ochrany

Břehule říční (Riparia riparia) je tažný druh drobného pěvce z čeledi vlaštovkovití (Hirundinidae), který hnízdí v holoarktické oblasti včetně Česka. V Česku je zákonem chráněná jako ohrožený druh a zároveň jde o jedinou zde žijící břehuli. Globální populace je považována za málo dotčenou. Zimuje v Africe, Jižní Americe a jihovýchodní Asii.

Popis a charakteristika

Břehule říční je malá hnědá vlaštovka, létající poněkud ploše a bezhlučně. Měří 11,5-12,5 cm. Samci a samičky jsou stejného zbarvení. Horní část těla je hnědá v kontrastu se spodní částí, která je bílá. Přes prsa má břehule říční typický hnědý pruh. Břehule je o něco menší než vlaštovka, svrchu hnědá, ze spodu světlejší s tmavším páskem na hrudi. Ocásek je krátký a slabě vykrojený. Pohlaví se navzájem neliší. Samec i samice jsou na horní straně těla hnědí, na spodní bílí. Charakteristickým znakem je zemitě hnědý příčný proužek na hrdle a mělce vidlicovitě vykrojený ocas.

Rozšíření a stanoviště

Břehule říční je rozšířena po celé Evropě, částečně se vyskytuje také v Asii, severní Africe a severní Americe. Obývá místa s vysokými hlinitými břehy nebo podobné stěny, například v pískovnách. Po umělé regulaci vodních toků našla náhradní stanoviště v pískovnách a dalších těžebních prostorech.

Způsob života a hnízdění

Břehule říční létá rychle a obratně. Nad vodou přechází často do mírného obloukovitého letu. Hmyz loví neúnavně nad hladinou jezer, řek a rybníků, často daleko od stěn, v nichž hnízdí. Pro všechny ptáky z čeledi vlaštovkovitých je typické, že loví hmyz za letu. Loví často nad vodou a od jiných vlaštovek ji lehce rozeznáme.

Břehule hnízdí pospolitě v pískovnách a ve strmých písčitých stěnách, ve kterých si vyhrabává dlouhé vodorovné nory na konci vystlané stébly, vlákny a peřím. Jedná se o koloniálně hnízdícího ptáka. V jedné kolonii může být i několik stovek hnízd. Hnízdí do nadmořské výšky 450 m n.m. V době hnízdění se vyskytuje v blízkosti hnízdních kolonií. Často se pohybuje ve skupinách. Většinou jí můžeme zahlédnout nad hladinami větších řek, rybníků nebo těžebních jezer, kde loví hmyz.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

V těchto stěnách vyhrabávají oba partneři hnízdní nory, které končí hnízdní komůrkou, vystlanou trávou a peřím. Samice snáší do hnízda 4-7 bílých vajec ( 17,7x12,6mm). Na 4-6 bílých vejcích sedí oba rodiče 16-18 dní. Mláďata se vylíhnou asi po 15 dnech. Hnízdí v květnu až červenci dvakrát ročně. Samice snáší 4 - 6 bílých vajec na kterých sedí oba rodiče po dobu 12 - 16 dnů a mláďata krmí též oba rodiče asi 20 dní. Živí se převážně létajícím hmyzem.

Po vylétnutí z hnízda se zdržují pohromadě a čekají na potravu, kterou jim rodiče přinesou.

Ohrožení a ochrana

Břehule patří mezi ohrožené druhy ptáků. Dříve břehule říční vytvářela nory na přírodních březích řek. S rozvojem vodohospodářství se změnil ráz břehů a břehule říční si musela najít hnízdiště jinde. Obsadila proto pískovny, štěrkovny a hliniště. V těchto místech si vyhrabává chodbu dlouhou až 1m. Na konci jí rozšíří v komůrku. Zde si vytvoří hnízdo bohatě vystlané peřím nebo suchou trávou.

Břehule říční je tažný pták, ze zimovišť v Africe přilétá na přelomu dubna a května a odlétá v září. Samec při toku vábí samičku tichým TČERRP-TČERRRIP. Zpěv je nevýrazný.

Břehule říční, drobní nenápadní ptáci podobní vlaštovkám, dříve hnízdily ve strmých říčních březích pravidelně obnovovaných povodněmi. Regulací řek a zpevňováním břehů o přirozená hnízdiště přišly, dokázaly se ale přizpůsobit a k hloubení hnízdních nor začaly využívat především pískovny. Břehule měří sice jenom 12 centimetrů, dokáže si ale vyhrabat hnízdní noru hlubokou až metr.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

„Pískovna, ve které probíhá těžba, se neustále mění. Vznikají tu nové biotopy, které jsou jinde v krajině vzácností - místa bez vegetace, obnažené svislé břehy a místy dokonce i periodické tůňky.

Česká společnost ornitologická chce v novém programu občanské vědy zmapovat hnízdiště břehulí a zjistit o těchto nenápadných ptácích víc. „Kromě pískoven si k hnízdění vybírají například i hromady zeminy na staveništích, mostní zdivo v centrech měst a stěny říčních náplavek. Břehule se u nás v posledních sto letech postupně soustředily do velkých kolonií. Společně může hnízdit až několik stovek párů. Dodává, že hnízdiště v aktivních velkých pískovnách jsou už často monitorována. „V těch menších a neaktivních ale mohou být kolonie břehulí nenápadné a pro nás zatím neznámé. Proto uvítáme informace o každém pozorování těchto ptáků i o případném ohrožení dané kolonie.

Břehule se, stejně jako její příbuzné vlaštovka a jiřička, živí hmyzem. „Pátrat po břehulích tak mohou dobrovolníci i mezi ptáky létajícími nad řekou. To nám napoví, zda v okolí může být kolonie. Oproti vlaštovkám a jiřičkám má břehule hnědavý odstín. Stejně jako jiřička má krátký ocas, ale chybí jí bílý kostřec, tedy místo nad ocasem. Břehule říční si hloubí hnízdní noru, která je až metr hluboká. „Oceníme také fotografie z lokalit.

Monitoring hnízdišť břehulí prostřednictvím občanské vědy podpořila v rámci projektu Pískovny pro břehule mezinárodní skupina HeidelbergCement, která patří mezi největší světové výrobce stavebních materiálů. Těžební prostory společnosti Českomoravský štěrk a.s.

Jak již jejich jméno napovídá, břehule říční dříve obývaly především nátrže říčních břehů, ve kterých si hrabaly své až metr dlouhé nory. "S rozvojem vodohospodářství však divočící řeky z krajiny zmizely a břehule si musely hledat nová hnízdiště. Tento koloniálně hnízdící pták nově obsadil pískovny, štěrkovny a hliniště. Dnes dokonce existují pískovny, kde hnízdí i několik tisíc párů břehulí.

Čtěte také: Pracovní rizika

Úbytek břehulí a jejich lokalit souvisí především se zánikem většiny malých pískoven a s rychlým postupem rekultivačních prací v těžebnách velkých. Břehule dnes obsazují především velké štěrkopískovny, kde vytvářejí početné kolonie až mnoha stovek párů. Naštěstí je mnoho těžebních firem ochotno se na ochraně hnízdních stěn dohodnout - zodpovědné plánování těžby i s ohledem na břehule je výborným příkladem pozitivního vlivu těžby na živou přírodu.

"Těžebny písků a štěrkopísků se stávají fenoménem, který do značné míry určuje ráz krajiny, nebo vytváří krajinu novou. Při vhodném managementu umožňují nejen zahnízdění břehulí, ale toto nové prostředí využívají i další stovky druhů organismů," říká dr. Petr Heneberg z Univerzity Karlovy v Praze, který se problematice využití těžeben jako náhradních stanovišť pro živočichy dlouhodobě věnuje.

Břehule znamenají i příjemné oživení pro zaměstnance těžebních společností, jak potvrzuje Ing. Jan Špaček, ředitel pro ekologii společnosti Lafarge Cement, a.s., generálního partnera kampaně Pták roku 2013: "V loňském roce nám břehule hromadně osídlily hromadu energosádrovce, materiálu, který se přidává k surovině pro výrobu cementu a je uskladněn na volném prostranství v cementárně. Desítky jedinců tam od jara do podzimu tvořily milou společnost našim zaměstnancům. Při realizaci projektu na podporu hnízdění sokola stěhovavého jsme s českými ornitology narazili na možnost rozšířit spolupráci a podpořit ochranu břehulí. Přišlo nám to příhodné, zvláště když pro propagaci a popularizaci tohoto druhu máme své vlastní živé exempláře.

Břehule je tažný pták, který zimu tráví v subtropické a tropické Africe. Jako většinu stěhovavých ptáků ji negativně ovlivňuje také stav afrických zimovišť a tahových cest - na řadě míst se vysouší, dřívější močály se přeměňují v kulturní krajinu. Drastické snížení početnosti břehulí způsobují i opakovaná sucha v oblasti Sahelu. Na našich hnízdištích s objevují ze všech vlaštovkovitých nejpozději - od poloviny dubna do května. S břehulí říční se setkáme nejčastěji v nížinách a pahorkatinách, kde většinou loví nad vodní hladinou větších řek, rybníků nebo těžebních jezer. Břehule se v hnízdní době většinou nezdržují daleko od své kolonie.

Mapování břehulí

Česká společnost ornitologická vyzývá veřejnost k mapování hnízdišť břehulí. Zejména hnízdiště mimo aktivní těžebny písku mohou snadno unikat pozornosti. Cenné jsou i údaje o případném ohrožení břehulí - v akutní situaci je vhodné informovat sekretariát ČSO nebo přímo Českou inspekci životního prostředí. Do míst s aktivní těžbou písku bývá vstup zakázán, je potřeba v zájmu vlastní bezpečnosti respektovat tato nařízení!

Calla se o kolonie břehulí stará úspěšně již několik let. Díky našemu úsilí a spolupráci dalších jednotlivců i organizací se v posledních letech podařilo zastavit prudký pokles břehulí populace v jižních Čechách. Mezi lety 1999 a 2009 totiž klesly stavy místních břehulí o více než polovinu.

V minulých dnech Calla obnovila hnízdní stěny pro břehule ve třech jihočeských pískovnách. Obnova stěn s pomocí těžké techniky proběhla letos v pískovnách Třebeč (u Borovan), Majolice (u Nových Hradů) a Lžín (u Soběslavi). Pískovny pro zásah byly vybrány podle stavu hnízdní stěny a velikosti hnízdní kolonie v minulých letech. Všechny zásahy byly prováděny s ohledem na výskyt dalších ohrožených druhů, které v pískovnách nacházejí útočiště.

„Obnovu stěn pro břehule a další ohrožené živočichy je třeba provádět opakovaně a dlouhodobě. Proto musíme všem dárcům velmi poděkovat. Tento projekt je realizován za podpory Státního fondu životního prostředí ČR a Ministerstva životního prostředí ČR.

V roce 2006 jsme zahájili Záchranný program pro břehuli říční pro Královéhradecký kraj. Jeho cílem je nejprve zmapovat nejlépe všechny známé kolonie v Královéhradeckém kraji, zjistit míry a příčiny ohrožení jednotlivých kolonií a následně se snažit co nejvíce všechny negativní vlivy eliminovat. Prozatím jsme zmapovali přes 37 známých, historických a potencionálních hnízdních lokalit. Zjistili jsme zde 14 hnízdních kolonií.

V roce 2004 jsme zahájili obnovu hnízdní stěny pro břehule v Jaroměři v písníku na Jakubském předměstí. Před mnoha lety, kdy řeka Labe nebyla ještě zregulována a spoutána do uměle vybudovaných koryt, vytvářela na svém toku mnoho písčitých stěn, ve kterých si pravidelně hloubily své nory břehule říční. Bohužel tyto časy jsou již dávno pryč. Dnes na celém toku Labe od pramene až k Hradci Králové neexistuje jediná písčitá stěna, kde by tito ptáci mohli hnízdit. Ti se proto v zájmu přežití museli přizpůsobit.

Jak všichni dobře víme, netěží bagry písek kvůli břehulím, a proto jsou tato hnízdiště často zničena postupující těžbou. Problém je však o to složitější, že břehule potřebuje každý rok čerstvě stržené kolmé břehy (v minulosti toto zajišťovala každoroční jarní velká voda). To znamená, že z písníků, kde se přestane těžit písek, břehule za několik let vymizí. Na území Velkého Jaroměřska takovýmto způsobem zanikla všechna historická hnízdiště. Poslední místo, kde břehule hnízdily, se nacházelo v bývalém písníku dnešního biocentra “Obora” u Smiřic. Proto jsme se rozhodli ve spolupráci s přírodovědným kroužkem ANAX Smiřice obnovit toto hnízdiště. Během dvou dnů v třetí dekádě dubna 2002 jsme tuto stěnu upravili do podoby vhodné ke hnízdění. Již 29.dubna 2002 létal okolo nově zbudované stěny jeden dospělý pták břehule říční. O čtyři dny později, tedy 3. května bylo možno sledovat 15 břehulí, jak si vyhrabávají v námi vybudované stěně hnízdní nory. Během týdne se na lokalitě vyskytovalo okolo osmdesáti jedinců, kteří zde začali rovněž hnízdit. Hnízdní stěna je od té doby obsazena každoročně, v roce 2005 zde hnízdilo 90 - 95 párů břehulí. Každý rok na podzim, nebo v předjaří je hnízdní stěna znovu upravována, aby byla připravena na další hnízdní sezónu.

Popis: Břehule říční je naším nejmenším zástupcem čeledi vlaštovkovitých, je znatelně menší a štíhlejší než vlaštovka obecná nebo jiřička obecná (délka těla 12-13 cm, rozpětí křídel 27-29 cm). Od ostatních našich vlaštovkovitých ji na první pohled odlišíme jednolitě hnědým zbarvením svrchní strany těla (hlava, hřbet, křídla, ocas). Spodní strana těla je kontrastně bílá, avšak přes hruď se táhne výrazný, ostře ohraničený hnědý příčný pásek. Hrdlo pod zobákem je čistě bílé. Ocas je poměrně krátký a jen mělce vidlicovitě vykrojený, nikoli hluboce jako u vlaštovky. Let břehule je velmi rychlý a obratný, s rychlými údery křídel, ale působí méně elegantně a více trhaně a třepotavě než let vlaštovky či jiřičky. Pohlaví se zbarvením neliší.

Výskyt a prostředí: Břehule říční má obrovský areál rozšíření, patří mezi ptáky s největším hnízdním areálem na světě. Hnízdí v mírném a subarktickém pásu téměř celé severní polokoule - v Severní Americe, Evropě a Asii. Je to striktně tažný pták; evropské a asijské populace zimují v subsaharské Africe a jižní Asii, americké populace v Jižní Americe. V České republice je pravidelně protahujícím a hnízdícím druhem. Její výskyt je však velmi lokalizovaný a zcela závislý na přítomnosti vhodných hnízdních stěn. Hnízdí v koloniích v nížinách a pahorkatinách po celé republice, nejčastěji podél větších vodních toků a v oblastech s aktivními či nedávno opuštěnými pískovnami, hliništi a lomy. Jižní Morava, s neregulovanými úseky řek Moravy a Dyje a s četnými pískovnami a štěrkovnami, představuje pro břehuli jednu z nejvýznamnějších oblastí výskytu v ČR. Klíčovým prvkem jejího biotopu jsou kolmé nebo téměř kolmé, nezpevněné stěny z písčitého, hlinitého nebo sprašového materiálu, do kterých si může vyhrabat hnízdní nory. Ty nachází na přirozených, erodovaných březích řek a potoků, a velmi často také na těžebních stěnách pískoven, hlinišť a lomů. Někdy zahnízdí i v náspech, strmých okrajích polí nebo v hromadách navezené zeminy.

Potrava a způsob obživy: Břehule je typickým vzdušným hmyzožravcem. Živí se výhradně drobným létajícím hmyzem, který loví obratně za letu. V její potravě převažují dvoukřídlí (mouchy, komáři, pakomáři), jepice, mšice, drobní broučci a létající stadia mravenců.

Chování: Je to vysoce společenský pták, což se projevuje zejména v době hnízdění, kdy vytváří husté kolonie. I mimo hnízdění se často sdružuje do hejn, například při lovu potravy nebo při hromadném nocování ve velkých rákosinách před odletem na zimoviště. Její let je rychlý, ale působí poněkud trhaně a nepravidelně. Často posedává v řadách na drátech elektrického vedení nebo na větvích v blízkosti hnízdní kolonie. Její hlas je poměrně tichý a nenápadný, většinou se ozývá skřípavým nebo švitořivým „črip“, „črrp“ nebo „trrit“.

Hnízdění: Břehule říční hnízdí výhradně v norách, které si sama hrabe v kolmých písčitých nebo hlinitých stěnách. Je typickým koloniálním hnízdičem - kolonie mohou čítat od několika párů až po stovky či dokonce tisíce hnízdních nor těsně vedle sebe. Noru si pár (nebo oba partneři střídavě) hrabe pomocí zobáku a nohou. Nora je obvykle 50-100 cm dlouhá (někdy i delší), mírně stoupá (kvůli odtoku vody) a na konci je rozšířena v oválnou hnízdní komůrku. Tuto komůrku pak vystýlají suchou trávou, kořínky a především peřím. Pár je obvykle monogamní pro danou hnízdní sezónu. Samice snáší 4-6 (nejčastěji 5) čistě bílých vajec. Na vejcích sedí oba rodiče (i když samice pravděpodobně více) po dobu asi 14-16 dní. O vylíhlá mláďata se starají také oba rodiče, kteří je krmí hmyzem přinášeným v zobáku. Mláďata opouštějí noru ve věku 18-24 dní. Břehule často hnízdí dvakrát ročně.

Tah: Břehule říční je dálkovým migrantem. Evropské populace zimují v Africe, jižně od Sahary (především v oblasti Sahelu a ve východní a jižní Africe). Na svá evropská hnízdiště přilétá jako jedna z prvních vlaštovkovitých, již od konce března, ale hlavní vlna příletu spadá do dubna a začátku května. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 1. dubna 2025), tedy začíná hlavní období jejich návratu z afrických zimovišť. Odlet na zimoviště probíhá od srpna do konce září.

Ochrana a ohrožení: Přestože je břehule říční celosvětově stále považována IUCN za málo dotčený (Least Concern) druh díky svému obrovskému areálu rozšíření, v mnoha částech Evropy, včetně České republiky, byly v posledních desetiletích zaznamenány výrazné poklesy její početnosti. V Červeném seznamu ptáků ČR je proto hodnocena jako zranitelný (VU) nebo téměř ohrožený (NT) druh a požívá zákonné ochrany. Přímé ničení hnízdních stěn lidskou činností (např. při stavebních pracích, nevhodné údržbě břehů). Dalšími negativními faktory mohou být úbytek létajícího hmyzu v krajině v důsledku používání pesticidů a změn ve struktuře zemědělské krajiny, a potenciálně také problémy na migračních trasách a zimovištích (např.

tags: #ohrožení #hnízdiště #břehule #říční #ochrana

Oblíbené příspěvky:

• Březnová příroda: Kalameny
• Dotace na ochranu vod
• Školy v přírodě poblíž Malé Skály
• Nakládání s odpady
• Brabantia Bo 12l recenze