Ohrožení Klienta Okolí: Intervence Sociální Práce v České Republice

Sociální práce hraje klíčovou roli v ochraně klientů a jejich okolí, zejména v situacích ohrožení. V České republice je tato činnost zakotvena v legislativě a vykonávána různými subjekty, včetně sociálních kurátorů. Každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství.

Legislativní rámec a základní principy sociální práce

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, definuje základní principy poskytování sociálních služeb:

• Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob.
• Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování.
• Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod osob.

Sociální služby se poskytují také osobě, která není uvedena v odstavci 2, pokud oprávněně pobývá na území České republiky podle zvláštního právního předpisu. Sociální služby se poskytují také osobě, která je obětí trestného činu obchodování s lidmi nebo trestného činu zavlečení.

Příspěvek na péči

Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Nárok na příspěvek má osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb. Osoba, která je v terminálním stavu vyžadujícím poskytování paliativní péče, jestliže jde o konečné stádium nevyléčitelné nemoci s očekávaným koncem života a tato osoba doložila potvrzení podle § 21 odst. 1 písm.

Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. U osoby do 18 let věku se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby podle § 9 odst. 1 a při hodnocení potřeby mimořádné péče porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Při stanovení stupně závislosti u osoby do 18 let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Role sociálního kurátora

Jedním z důvodů, proč je práce sociálního kurátora specifická, je množství cílových skupin, se kterými pracovník přijde ve své práci do kontaktu. Sociální kurátoři koordinují poskytování sociálních služeb a poskytují odborné sociální poradenství osobám ohroženým sociálním vyloučením z důvodu předchozí ústavní nebo ochranné výchovy nebo výkonu trestu, osobám, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby, osobám, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností. Konkrétní seznam cílových skupin sociálního kurátora není taxativně vymezen.

Mezi další skupiny osob, se kterými sociální kurátoři pracují, patří:

• Osoby po ukončení léčby chorobných závislostí.
• Osoby propuštěné z psychiatrické léčebny nebo léčebného zařízení pro chorobné závislosti.
• Osoby, které nemají uspokojivě naplněny životně důležité potřeby vzhledem k tomu, že jsou osobami bez přístřeší.

Práce s osobami propuštěnými z výkonu trestu odnětí svobody

Osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody tvořily historicky první klientelu sociálních kurátorů a dosud zůstávají nejpočetněji zastoupenou skupinou klientů. Sociální kurátor provádí kontinuální sociální práci s klientem ve všech fázích řízení, tzn. na svobodě, během výkonu vazby, v průběhu soudního řízení, během výkonu trestu odnětí svobody a posléze v rámci reintegračního a resocializačního procesu po propuštění na svobodu. Cílem spolupráce je upevnění nebo vytvoření jeho pozitivní vazby k okolí jako prevence sociální izolace.

Propuštění na svobodu představuje vždy pro člověka opouštějícího věznici větší nebo menší zátěž, jejíž intenzita bývá přímo úměrná délce uvěznění a dalších níže uvedených faktorů. U propuštěného jedince může docházet ke „krizi ze svobody“, jako projevu nezvládnutí náhlé zásadní změny, či zvládnutí adaptační fáze na svobodě. Délka adaptační fáze je zcela individuální, ovlivněna mnoha faktory. Návrat do společnosti mohou ztěžovat různé okolnosti:

• Propuštěný člověk často nemá sociální zázemí, nemá kam jít, nikam nepatří, nikdo na něj nečeká.
• Často je bez finančních prostředků a bez motivace k práci.

V praxi se často ukazuje jako problém, že si ve vězení klienti osvojí určitý hodnotový systém a s tím související způsob komunikace a chování, který na svobodě již nefunguje tak dobře. To se může negativně projevit např. při úředním jednání, řešení sporů i navazování nových vztahů.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Obecní úřad obce s rozšířenou působností umožňuje sociálnímu kurátorovi výkon kontinuální sociální práce s pachateli trestné činnosti, tzn. zejména návštěvy klientů ve věznicích a vazebních věznicích, během vazby či výkonu trestu odnětí svobody a před propuštěním z výkonu trestu.

Práce s oběťmi trestných činů

Legislativní rámec pomoci obětem trestných činů lemuje zákon č. Na sociálního kurátora se nejčastěji obracejí oběti trestných činů, oběti domácího/partnerského násilí a oběti transgeneračního násilí. Oběti trestného činu, které se nejvíce obracejí na sociálního kurátora se žádostí o pomoc, bývají především oběti tzv. bagatelní kriminality (např. krádež osobních dokladů, krádež peněženky či dalších osobních věcí apod.), dále jsou to i oběti závažné trestné činnosti (např. loupežné přepadení, znásilnění, týrání osoby ve společném obydlí atd.). Většinou se jedná o osoby, které se obrátí na sociálního kurátora jednorázově, v době po proběhlé události.

Oběti trestného činu často řeší dilema, zda skutečnost, která se stala, mají ohlásit na policii nebo dalším orgánům činným v trestním řízení. Mají strach, že nebudou ve výpovědi dostatečně věrohodné a že obsah jejich výpovědi bude zlehčován.

Specifické skupiny obětí

Oběti transgeneračního násilí vyhledávají sociální podporu spíše zřídka, v pozdních etapách života spíše mlčí, stydí se, nesvěřují se ani přátelům, ani příslušníkům širšího okruhu rodiny, ale ani profesionálním pomáhajícím institucím. Špatné zacházení se staršími členy rodiny mohou odstartovat faktory, jako jsou například dlouhodobé latentní konflikty v rodině, osobnostní dispozice, situační stresy, abúzus alkoholu či drog u potomků. K častým důvodům mlčení obětí staršího věku bývá tzv. toxický stud provázený pocity vlastní bezcennosti, bezmoci, ztráty lidské hodnoty a negativní stigmatizace.

Zvláštní skupinu obětí v problematice násilí a týrání tvoří osoby bez přístřeší. V mnoha případech se stávají oběťmi partnerského násilí, včetně násilí sexuálního. I když mívají posunutou hranici vnímání násilí, jedná se o velmi zranitelnou skupinu. Opakovaně bývají bez osobních dokladů, bez finančních prostředků a sociálních dávek, v mnoha případech trpí drogovou závislostí či psychickým nebo psychiatrickým onemocněním, v důsledku extrémních podmínek na ulici nejednou trpí chronickým posttraumatem.

Čtěte také: Pracovní rizika

Prevence a intervence

Hlavní možnosti prevence a intervence jsou:

• Směrem k obětem: navázání a budování důvěrného vztahu spolupráce s profesionály, zasáhnout co nejdříve, pracovat s obětí ještě před odchodem od násilné osoby, pěstovat mezilidské vztahy, vytvářet bezpečné prostředí pro oběti a podporovat jejich aktivity.
• Směrem k systému: pracovat s aktuálními místními potřebami, budovat nouzové služby pro nouzové situace, šířit osvětu, aplikovat osvědčené postupy ze zahraničí ohledně sekundární viktimizace, umožnit učinit výslech oběti v přípravném řízení na videozáznam, podporovat vznik center pro oběti znásilnění a sexuálního obtěžování, realizovat systematické proškolování pracovníků v pomáhajících profesích, pracovníků orgánů činných v trestním řízení, zdravotníků.

Krizová intervence

Práce sociálního pracovníka s lidmi je smysluplná, ale zároveň klade na takového člověka nároky - umět reagovat v náročných emočně vypjatých situacích, zvládnout sebe, zredukovat okamžitě ohrožení. Krizová intervence zahrnuje nácvik krizově intervenčního rozhovoru včetně telefonické intervence. Kurz se věnuje základním komunikačním technikám při poskytování intervence, které pomáhají zvládat emoce i chování klienta a které vedou k nalezení aktuálního řešení zátěžové situace.

tags: #ohrožení #klienta #okolí #intervence #sociální #práce

Oblíbené příspěvky:

• Definice a Hodnocení Hluku
• Boj proti mikroplastům: Strategie
• Otázky a příklady k ekologické olympiádě
• Chata Doubravka: školy v přírodě
• Co je CIS emise IP adresy?