Ohrožení kytovců vlivem člověka

Období průmyslového velrybářství, jež zdecimovalo populace většiny velkých kytovců, patří k temným epizodám lidské historie. Jak bylo naznačeno výše, v našich krajích vzaly glaciální megafauny vlivem změn klimatu a činnosti člověka dávno za své.

V současnosti ohrožení velryb lovem polevilo (i když nevymizelo úplně), velmi rychle však narůstají rizika pro tato zvířata spojená s poškozením životního prostředí. V tomto směru aktuálně ohrožení velryb vlivem lovu polevilo, narůstají ovšem jsou rizika související s poškozením životního prostředí.

Mezinárodnímu týmu odborníků se v sérii vědeckých studií podařilo ilustrovat, jakým problémům velryba jižní (Eubalaena australis) v současnosti čelí. Mezinárodní tým, jehož součástí je i doktorandka Petra Nevečeřalová a její školitel Pavel Hulva z Přírodovědecké fakulty UK, v sérií vědeckých prací ilustroval, jakým problémům čelí v Antropocénu velryba jižní, která se vyskytuje v Jižním oceánu.

V Jižním oceánu - v jejím „bydlišti“ - totiž mizí hlavní potrava velryb: korýši označovaní jako kril se vlivem globálních změn klimatu stahují směrem k Antarktidě.

Velryba jižní patří podobně jako např. velryba grónská mezi pomalu se pohybující filtrátory planktonu. Velrybáři ji proto mohli snadno dostihnout, navíc po zabití zvíře kvůli velkému množství tuku zůstane na rozdíl třeba od plejtváků na hladině. Tyto vlastnosti se velrybám jižním staly téměř osudnými.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Po vynálezu parního a dieselového pohonu lodí se obrovské oceány jižní polokoule staly v 19. století rutinně dostupné pro velrybáře a používání harpunových děl vedlo v průběhu zhruba sta let ke kolapsu populací na zlomek původních počtů a riziku vyhynutí druhu. Po následujícím propadu velrybářství a vzniku ochrany přírody se naštěstí populace velryby jižní začaly zotavovat.

Ke konci dvacátého století a zejména ve století jednadvacátém se však čím dál více ukazuje, že velryby nemají na růžích ustláno vlivem narůstajících antropogenních faktorů - např. kolizí s lodní dopravou, hluku, znečištění, důsledků globálních změn klimatu a destrukce mořských ekosystémů.

V časopise Global Change Biology se vědci zabývali změnou potravního chování velryby jižní. Práce mezinárodního týmu, publikovaná v časopise Global Change Biology, který je titulem č. 1 v oblasti vědy o ochraně biodiverzity, studovala změnu potravního chování velryby jižní. Analýzy stabilních izotopů z kůže ukázaly, že oproti konci dvacátého století hledají velryby jižní potravu na začátku jednadvacátého století v severnějších oblastech, což zřejmě souvisí s tím, že areál krilu se zmenšil a posunul na jih, velryby se proto musely přeorientovat na jinou potravu, např. klanonožce.

Ve studii publikované v časopise Journal of Heredity autoři zase ukázali, jakou roli hrají v globálních migračních trasách oblasti, kde se populace velryb po éře velrybářství zotavila. Ve studii publikované v časopise Journal of Heredity autoři ukázali, jakou roli hrají v globálních migračních trasách oblasti, kde se populace velryb po éře velrybářství zotavila, včetně např. Jižní Georgie, ostrova v chladných vodách jižního Atlantiku, kde bývala až do 60. let velká továrna na zpracování velryb.

Studie v časopise Global Ecology and Conservation pomocí genetických metod ukázala, jakou roli hraje jihoafrická subpopulace velryby jižní v rámci její globální populace. Mělká šelfová moře jižních kontinentů slouží těmto kytovcům jako “jesle”, kde odchovávají mláďata. Demografické modely ukázaly, že jihoafrická subpopulace je největší v rámci svého druhu. Genetické parametry však potvrzují, že dochází ke změnám migračního chování a že populace trpí problémy, např. v ní roste příbuzenské křížení (inbreeding).

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Všechny tři studie využily v případě africké subpopulace i unikátní neinvazivní způsob sběru vzorků pro genetické analýzy, který je v případě vzácných a atraktivních druhů zvláště žádoucí. Petra Nevečeřalová uvádí: “Tradičně se v cetologii využívají malé šipky vystřelované z kuše nebo pušky, které odeberou malý vzorek kůže. Zde byla jako zdroj DNA využita stará kůže, které se velryby zbavují např. při vyskakování z vody po připlutí z Antarktických vod na místa porodů.” K tomu bylo možno využít i občanskou vědu v podobě spolupráce s komerčními společnostmi, které turistům nabízejí pozorování velryb a omezit tak zbytečné rušení zvířat dalšími plavidly a odběrem biopsií.

Pavel Hulva dodává: “Ukazuje se, že žijeme v době velkého zrychlení, kdy řada vlivů člověka na globální ekosystém rychle roste. Rozsáhlé přestavby mořských ekologických sítí a následné změny biologie klíčových druhů, jako jsou např.

Čtěte také: Pracovní rizika

tags: #ohrožení #kytovců #vlivem #člověka

Oblíbené příspěvky:

• Svatba v okrese Přerov
• Péče o tělo a přírodní kosmetika
• Dopady ostrova z odpadků
• Postup napojení odpadu
• Sklárna Žihle: Škola v přírodě s dobrodružstvím