Ohrožení majetku ve svěřenském fondu

Po vlně ne zcela pozitivních ohlasů odborné veřejnosti k letní snaze Ministerstva spravedlnosti obsáhle novelizovat kodex občanského práva v prvním roce jeho účinnosti, přistoupilo ministerstvo k přípravě tzv. Pokud jde o svěřenské fondy, nejpalčivějším problémem je především nedůvěra v jejich fungování za stabilních legislativních podmínek a v tomto světle bohužel ministerská novela příliš povzbuzení nepřináší.

Úskalí a rizika svěřenských fondů

Existuje zde ovšem několik úskalí, která mohou mít za následek, že se opatření minou účinkem. Zaprvé není vůbec jasné, jak bude vykládáno kritérium veřejného zájmu. Ač jde o pojem, který občanský zákoník zná, používá ho v jiných souvislostech. Není ani zcela jasné, kdo se bude u rejstříkového soudu veřejného zájmu dovolávat či bude-li jednou znepřístupněný údaj možné zpřístupnit a naopak.

Také může nastat situace, kdy bude znepřístupnění právě pro veřejný zájem odmítnuto nebo správce svěřenského fondu znepřístupnění údajů veřejnosti vůbec nenavrhne a obmyšlení (či jejich zákonní zástupci) nedají souhlas se svým zápisem. Jmenování nebo určení obmyšleného má být účinné až dnem zápisu do veřejné evidence. Současně se mají zapsat i dosavadní obmyšlení, jinak „zaniknou účinky jejich jmenování“. Nebudou-li zapsáni do veřejné evidence, proti vůli zakladatele vůbec nemusí získat plnění, které pro ně bylo zamýšleno.

Osoba označená za obmyšleného má navíc právo dohledu nad správou i aktivní legitimaci k zahájení řízení ve věcech svěřenského fondu, případně jí náleží postavení účastníka řízení. Přestože tato opatření ztíží praktické fungování fondu, není příliš jasné, z čeho by mělo vyplývat, že „evidence svěřenských fondů (…) představuje opatření, které je s to omezit mnohá korupční jednání.“

Diskreční svěřenské fondy a anonymita obmyšlených

V případě takzvaných diskrečních svěřenských fondů mohou být obmyšlení jmenováni správcem z předem daného okruhu osob a správce rovněž za podmínek statutu rozhoduje o výši plnění. Identita obmyšlených tedy může zůstat do poslední chvíle skryta. Ostatně, i kdyby případné „rizikové osoby“ byly zapsány, samotné zveřejnění existence fondu a jeho beneficientů nebezpečí zneužití příliš neomezí.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Hlavním „bezpečnostním“ nedostatkem fondů je totiž fakt, že nikde není k určitému datu fixován stav majetku, který byl do fondu vyčleněn po jeho založení, a to ani ve statutu. Povinnost zveřejňovat „nabývací“ tituly ve sbírce listin, pokud se na daný fond vztahuje, by toto sice mohla napravit, vzhledem k malé vymahatelnosti takové povinnosti ale nelze očekávat valný praktický přínos. Nic navíc nebrání vložení listin antedatovaných.

Řešení v podobě stanovení obligatorní písemné formy s požadavkem úředně ověřeného podpisu pro zvýšení majetku fondu, stejně jako pro sestavování inventáře, novela nepřináší. Pak je ovšem požadavek na veřejnou evidenci nelegitimní a využití se zužuje jen na potřeby případného vyšetřování a daňové kontroly, k čemuž by plně postačilo zřízení neveřejné evidence statutů svěřenských fondů.

Hlavní autor kodexu obecně zásahy do úpravy svěřenských fondů kritizoval jako „absolutní nepochopení podstaty tohoto institutu“ a hovořil o „populistickém útoku na soukromí“. Sama důvodová zpráva pak uvádí, že „případné dopady [na ochranu soukromí a osobních údajů] nicméně ve svém souhrnu nepřekračují mez únosnosti, mají svou obdobu v dopadech, které již nyní pro osoby vyplývají z úpravy zákona o veřejných rejstřících, a jsou odůvodněny legitimními cíli, pro něž je evidence svěřenských fondů navrhována.“

Má-li tímto legitimním cílem být bezmezná transparentnost, mohlo by být obdobně navrženo i zveřejňování údajů o účastnících všech ostatních právních vztahů, např. Česká advokátní komora ve svém stanovisku tyto části novely zásadně odmítla jako nekoncepční s požadavkem, aby o - jinak nutné - novelizaci tak specifické záležitosti, jako jsou svěřenské fondy, byla nejdříve vedena odborná diskuze. S tím nezbývá než souhlasit a do této diskuse - doposud nepříliš živé - se zapojit.

Vztah k dědickému právu a nepominutelným dědicům

Příkladem takové nejasnosti může být vztah fondu k institutu nepominutelného dědice, který je neznámý jak v zemích common law, kde má své kořeny trust, tak bohužel i v Québecu, odkud zákonodárce přejal úpravu svěřenských fondů. Výslovná ustanovení o vztahu svěřenského fondu mortis causa a dědického práva totiž chybí.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Zásadní rozpor teorie panuje v tom, zda majetek bude součástí pozůstalosti a jeho „nabytí“ potvrdí soud, popř. Dle názoru autora je potřeba vycházet z toho, že svěřenský fond mortis causa se zřizuje pořízením pro případ smrti. Půjde tedy o závěť či dědickou smlouvu (popř. dovětek), které v sobě budou zřejmě muset obsahovat náležitosti statutu a současně budou muset splňovat formální požadavky na ně kladené.

Pokud tedy majetek součástí pozůstalosti je, lze mít za to, že zřizovací instrument (tj. pořízení pro případ smrti) musí respektovat ustanovení o povinném dílu, a to zřejmě i v případě, kdy by zůstavitel zamýšlel zřídit svěřenský fond ohledně veškerého svého majetku ve prospěch nepominutelného dědice. Předně proto, že povinný díl může být zůstaven jen v podobě dědického podílu nebo odkazu a především musí být zcela nezatížen, ale také proto, že samotným vytvořením fondu se nepominutelnému dědici ničeho nezůstavuje, a tak se dědic dle názoru autora nemůže při použití § 1644 odst. 3 OZ ani rozhodnout pro přijetí takto omezeného „dědictví“ namísto povinného dílu.

Proto autor nesouhlasí s názorem, podle kterého by bylo nutné započtení plnění poskytnutých obmyšlenému ze svěřenského fondu na jeho souběžný dědický podíl podle § 1662-1664 OZ, neboť postavení dědice sui generis zde má svěřenský správce a nikoliv obmyšlený. Pokud však pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele a svěřenský fond mortis causa jeho smrtí vzniká, přičemž majetek ve svěřenském fondu není ve vlastnictví zakladatele, logickým se jeví i názor opačný - totiž že takový majetek vůbec součástí pozůstalosti není.

Vzhledem k výše uvedenému má autor za to, že majetek vyčleněný do fondu mortis causa součástí pozůstalosti je, při započtení však nelze bez dalšího přihlížet k tomu, zda a komu z něj má být plněno. Pokud tedy nepominutelní dědicové nezískají z pozůstalosti kvůli zřízení fondu alespoň povinný díl, budou mít vůči správci fondu pohledávku na peněžní vyrovnání. Otázka však zdaleka není vyřešená.

Svěřenské fondy a insolvence

Zdá se tak, že novela je urgentní až příliš a balíček první pomoci neobsahuje ta správná léčiva. Jsou obavy ze svěřenských fondů opodstatněné a je opravdu nutné ukvapeně měnit institut, který není zatím zcela pochopen? Upozorňuje se na možnost využití či zneužití fondu jako „prevence proti insolvenci“. I Lepaulle poznamenává, že historii trustu z velké části tvoří boj proti věřitelům.

Čtěte také: Pracovní rizika

Je však na místě oddělit situace, kdy (i) zakladatel je insolventní, popř. Common law se s první situací vypořádává relativní neplatností převodu majetku provedeného v určitém čase před bankrotem, aniž by byl dlužník schopen plnit své závazky i bez převáděného majetku. OZ zavádí solidární odpovědnost správce, zakladatele či obmyšleného v případě činů sledujících poškození věřitelů zakladatele.

Komentář k OZ připouští relativní neúčinnost zakladatelského právního jednání, tím spíše pak mohou být relativně neúčinná ta jednání, která k újmě věřitelů převádí majetek do již vzniklého fondu. Druhá situace, tedy „preventivní vyčlenění“ v případě tzv. ochranného svěřenského fondu, je však žádoucím důsledkem insolvenčního efektu, který má chránit majetek fondu a jeho ekonomické určení.

Před dojmem falešného bohatství by měl věřitele v případě nemovitostí ochránit zápis v katastru nemovitostí. U ostatních věcí je situace složitější, příliš se však neliší od jiných „pastí“, na které si musí dát věřitel při vyhodnocování solventnosti partnera pozor. Vyčlenění majetku za účelem jeho ochrany před hypotetickými budoucími věřiteli s předstihem delším, než jsou lhůty odpůrčího práva, však nelze podle OZ zřejmě nic vytknout.

Daňové aspekty svěřenských fondů

Trusty mají také pověst snadného využití jako nástroje daňové optimalizace - správce diskrečního trustu má např. možnost rozhodnout o výši konkrétního plnění pro určité období tak, aby to bylo pro daňovou povinnost beneficienta nejvýhodnější. Toto využití umožňuje zejména mírný režim zdanění, který ale v českém prostředí zákonodárce nezavedl.

Samotné vyčlenění majetku do fondu není předmětem daně, pokud jde ale o úplatný převod nemovitosti, daní se tento převod běžnou sazbou 4 %. Zisk svěřenského fondu se pak daní stejně jako zisk právnické osoby devatenáctiprocentní sazbou. Mírnější pětiprocentní zdanění svěřenského fondu zřízeného podle zákona o investičních společnostech novela zákona o daních z příjmů navázala na splnění podmínek.

Vyplácení plnění obmyšlenému je pak považováno za příjem zdanitelný běžnou sazbou daně z příjmů fyzické (popř. Hranice mezi daňovou optimalizací a daňovými úniky je však mnohdy velmi tenká. Nelze zastírat, že trusty mohou pro svou poměrně nízkou transparentnost lákat ty, jejichž cílem je nelegální či eticky pochybná činnost. Obzvláště špatnou pověst mají především trusty, které sídlí v daňových rájích a podobných, zpravidla ostrovních, jurisdikcích - odtud název offshore trusty.

Klasický angloamerický trust však má proti podvodné činnosti silné nástroje, hlavním je především jeho provázanost s equity a jejími spravedlnost akcentujícími zásadami. Zjevné zneužití práva - byť formálně nenapadnutelné - nepožívá ochrany soudní moci. Etablované země common law či vyspělé smíšené jurisdikce s trustem (např. Česká úprava svěřenských fondů do jisté míry umožňuje využití např. k anonymizaci vlastnické struktury společnosti držením jejích akcií.

Samotnou snahu o skrytí vlastníků však nelze považovat za patologický jev. Zákonem o obchodních korporacích zavedená nutnost zaknihování či imobilizace akcií na majitele a požadavek statutu ve formě notářského zápisu umožňují příslušným orgánům - zpravidla však až ex post - dohledat „skutečné vlastníky“, čemuž by jistě ještě více napomohla výše zmíněná neveřejná evidence statutů svěřenských fondů vedená např. Notářskou komorou.

Svěřenský fond, zdá se, nepřináší nová nepřekonatelná nebezpečí. Lze souhlasit s tím, že rozhodně není tak neprůstřelný a případným nepoctivcům se nabízejí jiné a lepší nástroje, např. Využití trustů, resp. svěřenských fondů, není doménou zločinců, jak by se mohlo z předložené novely zdát. Angloamerický trust dokonce, jak s nadsázkou uvádí Lepaulle, „provází člověka životem od kolébky po hrob“.

Je pravdou, že fondům charakteristický insolvenční efekt vytváří ochranu majetku před věřiteli, to však není, jak bylo popsáno výše, nijak ojedinělé ani u obvyklejších institutů práva a nemusí být proto chápáno nutně negativně. Naopak jde o vzácný případ, kdy je určitý majetek „v držení“ určité osoby (správce) chráněn před neblahými vlivy jeho insolvence, rozvodu či úmrtí, a zachovává si tak své původní určení.

Obrovskou výhodou je možnost správy majetku podle předem jasně daných pravidel nebo naopak svěření určité míry diskrece správci, aby se mohl v rámci daných mantinelů rozhodovat podle aktuální situace. Nabízí se tedy celá škála různých využití svěřenského fondu.

Využití svěřenských fondů v podnikání a investicích

Mnohé nezvyklé možnosti využití otevírají svěřenské fondy v oblasti podnikání. Zahraniční trusty se běžně používají pro kolektivní investování a správu aktiv, je však nutné poznamenat, že již před zavedením svěřenského fondu obsahovalo české právo úpravu podílového fondu, který bylo možné považovat za trust sui generis. Současný zákon o investičních společnostech a investičních fondech obsahuje výslovná ustanovení umožňující vytváření investičních fondů jako fondů svěřenských.

Fondů může být využíváno i pro sekuritizaci. Výhodné může být použití svěřenského fondu v případě transakcí s mnohostí věřitelů (např. tzv. syndikované úvěry), kde fond funguje jako agent pro zajištění. Své místo může najít i v případě tzv.

Pokud mělo zavedení svěřenského fondu za cíl přinést do českého právního prostředí institut, který se angloamerickému trustu podobá, pak se novela tomuto cíli ještě více vzdaluje. Svůj minulý příspěvek na téma svěřenských fondů autor zakončil konstatováním, že určité nejasnosti v institutu osvětlí až judikatura nebo očekávatelná zpřesňující novela, a vyjádřením naděje, že taková novela bude snad k institutu svěřenského fondu milosrdná a nepovede k jeho zániku.

Zdá se však, že Ministerstvem spravedlnosti připravovaný návrh novely na vyjasnění institutu rezignoval a naopak připravil sérii opatření, která využívání fondů administrativně zkomplikují, a to bohužel především běžným legitimním uživatelům. Pokud existují tací, kteří pro své protiprávní aktivity chtějí využívat zrovna svěřenské fondy, novela jim v tom příliš překážet nebude.

tags: #ohrožení #majetku #ve #svěřenském #fondu

Oblíbené příspěvky:

• Rozměry a vlastnosti košů Triplex
• Bílé koše 10l: Jak vybrat?
• Zasněžená příroda a tipy na výlety
• Mimozemská invaze rostlinami - recenze
• Nože do přírody od Matějky