Ohrožení při lyžování: Statistiky a prevence

Snahy budovat stále nové a nové lyžařské areály, lanové dráhy, vleky a sjezdovky trvají v České republice již celá desetiletí. V posledních letech je však jejich frekvence výrazně vyšší (za poslední čtyři roky stoupla přepravní kapacita 15 největších center v České republice o plnou třetinu, z 92 000 na 122 000 osob/hod.).

Sjezdovému lyžování a jeho vlivům na přírodní prostředí je věnována značná pozornost. Dosavadní studie z horských oblastí Evropy však prokazují téměř výhradně negativní dopady dílčích aktivit tohoto lyžařského sportu na jednotlivé přírodní složky.

Dopady lyžařských areálů na přírodní prostředí

Lesy a jejich fragmentace

Rozvoj lyžařských areálů v ČR je ve většině případů navrhován na úkor lesních porostů. Dochází tak k výraznému narušení základních funkcí lesa - stabilizace stanovištních podmínek a vodních poměrů či ochrany půdy. Fragmentace lesa přispívá ke snížení jeho ekologické stability a biodiverzity.

Vznik nových porostních stěn je spojený s nezanedbatelným rizikem následného rozpadu okolního lesa - vlivem bořivých větrů, snadnějšího pronikání imisí do nitra porostu či šíření kůrovce. Na fragmentaci negativně reaguje řada lesních živočichů. Jejich populace se tříští do několika obtížněji komunikujících částí.

Druhy vázané na uzavřené lesní komplexy ustupují od nově otevřených okrajů, malým fragmentům lesa se vyhýbají, nebo z nich úplně mizí. Snižuje se tak plocha vhodných biotopů, a vznik nové sjezdovky proto ovlivní populace na mnohem větším území, než je území bezprostředně dotčené záměrem výstavby.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Výrazný zásah do lesních porostů uzavřených horských údolí i dobře viditelných svahů navíc ovlivňuje krajinný ráz území a často podstatně snižuje jeho hodnotu.

Louky

K běžným názorům patří, že sjezdovky na loukách přírodě neškodí. Opak však bývá velmi často pravdou. Výstavba lanovek a vleků, terénní úpravy sjezdovek, rozvody technického zasněžování nebo další stavby související s provozem lyžařského areálu jsou provázeny rozsáhlou stavební činností, při které dochází k plošnému poškozování a změnám vegetačního krytu.

Úbytek a fragmentace lučních biotopů, podobně jako u lesních porostů, vede ke snižování jejich ekologické stability a druhové rozmanitosti. Situace je o to horší, jsou-li popisované aktivity směrovány do druhově bohatých luk s mnoha ohroženými a zvláště chráněnými druhy organismů nebo se vzácnými biotopy.

Půdní a vodní poměry

Vznik nové sjezdovky je obvykle spojen s rozsáhlými terénními úpravami při zarovnávání původního povrchu. Dochází k degradačním změnám fyzikálních a chemických vlastností půdy, jsou převrstveny půdní horizonty a zlikvidována humusová vrstva, snižuje se množství uhlíku vázaného v půdě a vyplavují se další důležité prvky. Klesá diverzita půdní fauny.

K mechanickému poškozování půdy a vegetace však dochází i při následném provozu sjezdovek, např. při údržbě tratí rolbou v období nedostatku sněhu či při jejich úpravách mimo zimní sezonu.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

V souvislosti s odlesněním a terénními úpravami se zásadně mění hydrologické poměry dotčené lokality. Dochází k vysychání či snížení vydatnosti pramenišť v místě zásahu i v širším okolí, zrychluje se odtok vody z bezlesých svahů, snižuje se její vsakování.

Běžné je splachování svrchní vrstvy půdy a plošná eroze (než se vytvoří zapojené bylinné patro), zvyšuje se riziko sesuvů a záplav. K riziku povodní při případných jarních deštích přispívá rovněž stlačený sníh na sjezdovkách, který má menší schopnost jímat vodu.

Umělé zasněžování a eutrofizace

Nezanedbatelným zásahem do vodního režimu je zasněžování technickým sněhem, dnes již nezbytný předpoklad funkčnosti lyžařských areálů. Výrazným způsobem ovlivňuje odlesněné plochy i uměle zasněžované louky, vyloučit nelze ani rizika při zásobování kvalitní pitnou vodou.

Řada studií prokazuje významně negativní vliv zasněžování a technického sněhu na vodní poměry a přírodní prostředí vůbec. Sjezdovky s technickým sněhem mají nejméně dvakrát větší masu sněhu (vody) než tratě se sněhem přírodním. Technický sníh má jiné fyzikálně-chemické vlastnosti než sníh přírodní a taje o 2-6 týdnů později.

Upravované sjezdovky mají vyšší hustotu, tvrdost a obsah vody než plochy s neupraveným sněhem. Komprese sněhu zvyšuje jeho tepelnou vodivost, teplota povrchu půdy klesá až hluboko pod bod mrazu, zhoršuje se výměna plynů. Výsledkem je změna půdní fauny, nižší diverzita organismů a nižší produktivita ovlivněného stanoviště, složení vegetace se posouvá k později kvetoucím a větru méně odolným druhům.

Čtěte také: Pracovní rizika

V souvislosti s globálním oteplováním je relativně méně dní, kdy je teplota dostatečně nízká pro výrobu technického sněhu bez pomoci aditiv. Tyto přípravky dále přispívají ke změně půdních poměrů a k vyšší eutrofizaci půdy i vodních toků.

K vytvoření 1 m3 umělého sněhu je třeba 250-500 l vody, což při jeho vrstvě 20-35 cm představuje spotřebu 70-120 l/m2. Žádná studie však dosud nehodnotí, jak se extrémní odběr vody v době minimálních zimních průtoků projevuje na její celoroční dostupnosti pro obyvatele a návštěvníky lyžařských center.

Hlukové a světelné znečištění

Opomíjeným faktorem bývá hlukové a světelné znečištění skiareálů a jejich vzdáleného okolí. Mimo běžný denní provoz se jedná zejména o noční provoz sněžných roleb a skútrů při zimní údržbě sjezdovek a lanových dopravních zařízení. Dalším příspěvkem je rovněž noční provoz osvětlených sněhových děl pro výrobu technického sněhu, jejichž hluk dosahuje 60-115 dB.

Intenzita osvětlení sjezdovek bývá až o 1-2 řády vyšší, než je nutné, a výrazně ovlivňuje území mnohem větší, než je plocha sjezdových tratí. Zatímco negativní dopady nočního osvětlení na krajinný ráz území jsou zřejmé, o vlivech hluku a světla na populace ptáků a savců kolem skiareálů není dosud moc známo.

Rostliny a živočichové

Lesní a nelesní společenstva v místě lanovek a sjezdovek jsou nahrazována druhově velmi chudými společenstvy travin, tvořenými často geneticky nepůvodními druhy ze směsí používaných k zatravňování sjezdovek.

Na upravovaných sjezdovkách dlouhodobě dochází k ochuzování druhové skladby vegetace. Prosazují se rostlinné druhy rostoucí rychle a kvetoucí později, ustupují naopak druhy kvetoucí časně.

Se změnou vegetace se mění i společenstva živočichů. V případě obratlovců byla prokázána například menší početnost a diverzita lučních a lesních ptáků na sjezdových tratích a v jejich okolí. Na sjezdovkách byla zjištěna i menší početnost a druhová pestrost řady skupin bezobratlých.

Známé jsou střety tetřevovitých ptáků s lany lanovek a vleků, zvířata mohou hynout rovněž v záchytných sítích podél sjezdovek.

Lanové dráhy jsou často provozovány celoročně, ulehčují přístup do hřebenových partií hor, a zvyšují tak množství návštěvníků, pěších turistů, cykloturistů i běžkařů v přírodovědně nejcennějších a současně nejcitlivějších horských partiích.

Výše uvedené skutečnosti se týkají nejen běžných druhů rostlin a živočichů, ale i zvláště chráněných druhů ve všech kategoriích ohrožení nebo předmětů ochrany evropsky významných lokalit a ptačích oblastí soustavy Natura 2000.

Klimatické změny

Pro budoucí existenci lyžařských areálů jsou velmi významným faktorem probíhající klimatické změny, tj. především očekávané problémy s menším množstvím přírodního sněhu a jeho kratší přítomností, problémy s klesajícím množstvím dostupné vody a další.

Z ekonomických studií vyplývá krátkozrakost budování nebo rozšiřování skiareálů, které nebudou moci v časovém horizontu desítek let zajistit kvalitní podmínky pro lyžování bez velkých nároků na vodní zdroje a energii.

Sociálně-ekonomické aspekty

Častým argumentem investorů je sociálně-ekonomický přínos sjezdového lyžování pro region. Je však značně diskutabilní, zda vybudování skiareálu má pro konkrétní region skutečně pozitivní ekonomický dopad.

Není zřejmé, zda realizace záměru bude ekonomicky přínosná pro celé město či obec, nebo především jen pro investora. Při současném znění daňových zákonů v ČR navíc daně z prosperujících skiareálů směřují do místa, kde sídlí vlastník firmy - v případě našich horských center tedy často mimo jejich území.

Jeden problém je však zřejmý i bez podrobnějších studií. Je-li v regionu na příjmy ze sjezdového průmyslu přímo či nepřímo vázána významná část obyvatel, pak je nejvyšší čas přemýšlet o diverzifikaci jeho aktivit. Region, který žije v době globálního oteplování téměř výhradně ze sjezdového lyžování, by mohl mít v brzké budoucnosti vážné problémy.

Úrazy na sjezdovkách: statistiky a prevence

Stejně jako v jiných ročních obdobích i v zimě mají úrazy svá specifika. Na rozdíl od jarních a letních jsou více závislé na počasí a vznikají zejména při pohybových aktivitách. Zatímco u dospělých převažují úrazy vzniklé uklouznutím na zledovatělém chodníku, děti se zraní spíše při lyžování, bobování či bruslení.

V minulé zimní sezoně 2008/2009 vyrazili záchranáři do akce ve více než 6500 případech. Podle zahraničních průzkumů nemá část lyžařů a snowboardistů ani ponětí o tom, že nějaká ”pravidla provozu” na sjezdovkách vůbec existují.

Přes padesát procent dotázaných se například domnívá, že v případě nehody na svahu nemají žádnou povinnost zastavit, natož jako případní aktéři, svědci či poškození prokázat svou totožnost. Přitom tato povinnost vyplývá i z běžných zákonů. Dvanáct procent všech nehod na sjezdovkách je způsobeno srážkami. Není divu; nejméně patnáct procent lyžařů si myslí, že na lyžích platí stejně jako na silnici přednost zprava!

Podle odborníků dochází k největšímu počtu úrazů v brzkém odpoledni, což je způsobeno únavou po obědě.

Základní pravidla chování na sjezdovce

• PŘEJÍŽDĚNÍ SVAHU A KŘÍŽENÍ CESTY - Lyžař vjíždějící na sjezdovku anebo ji přejíždějící musí dávat pozor a sledovat vše nad a pod sebou, aby tak mohl učinit bez nebezpečí jak pro svou osobu, tak pro jiné.
• ZASTAVENÍ - Lyžař nesmí zastavovat, není-li to nevyhnutelně nutné uprostřed sjezdovky, na přejezdech a na místech bránících v dobré viditelnosti. V případě pádu se musí lyžař na sjezdovce co nejrychleji zvednout.
• STOUPÁNÍ - Lyžař stoupající po trati musí postupovat pouze po kraji sjezdovky a v místě se zhoršenou viditelností musí k tomuto kraji ještě více ustoupit.

Dříve, než se vydáte do hor, zkontrolujte si stav svého lyžařského nebo snowboardového vybavení. Dejte si odborně seřídit vázání, nabrousit hrany lyží, vyspravit drobné nerovnosti na skluznici. Stanete-li se svědkem nehody, označte místo nad zraněným lyžařem zkříženými lyžemi zapíchnutými do sněhu.

Dokonce se může stát, že účast na nehodě se zraněním bude znamenat i odpovědnost za trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti. Lyžař či snowboardista, který na sjezdovce ohrožuje ostatní, porušuje přinejmenším jedno ze základních pravidel občanského zákoníku: Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. A lyžař či snowboardista si nákupem vstupenky prakticky uzavírá smlouvu s provozovatelem.

Ochranné prostředky

Statistické údaje o úrazech na sjezdovkách teorii o bezpečnosti bez ochranných prostředků jednoznačně popírají. Každá přilba, která se na našem trhu prodává, musí projít náročnými testy podle směrnic Mezinárodní lyžařské federace a každý model projde před uvedením na trh testy Evropské unie. Na každé takové přilbě je pak možno nalézt štítek s certifikátem.

Lyžařská přilba se skládá ze dvou základních částí. Vrchní část musí být vysoce absorpční a zároveň musí být vysoce odolná proti proražení ostrými předměty. Střední část je vyrobena z polystyrénové pěny. Tato mezivrstva zlepšuje následné pohlcení energie při nárazu, která se přenáší z vrchní části přilby.

Aby přilba mohla plnit správně svou ochrannou funkci, musí na hlavě dobře sedět. Neměla by být příliš velká, ale ani těsná. Na hlavu by se měla pohodlně nasadit a po zapnutí pásku pod bradou by se neměla hýbat zepředu dozadu.

Mimo lyžařských přileb je nutné dále chránit oči před úrazem či před povětrnostními vlivy. Sjezdové brýle zvyšují i lyžařovu bezpečnost, protože mu umožňují lépe vidět a rozhodovat se v extrémních podmínkách, např. při hustém sněžení, mlze či při ostrém slunci. Dalším opatřením je nošení chráničů páteře.

Statistiky úrazů na lyžích

Statistiky nehodovosti dokazují, že lyžování je s každou sezónou bezpečnější. Každý rok se zraní méně a méně milovníků zimních sportů. To znamená lepší ochranu díky vybavení a lépe připravené a ohleduplné lyžaře. Nicméně jako u každého sportu i při lyžování samozřejmě existuje určité riziko zranění.

Nejčastější místa zranění při lyžování

• Zranění kolen
• Zranění ramen
• Zranění kyčlí a stehen
• Zranění trupu
• Úrazy hlavy

Podle nejnovější analýzy Střediska pro statistickou analýzu lyžařských nehod (ASU) jsou úrazy kolena při lyžování nejčastějším zraněním s průměrným podílem lehce přes 26 procent. Na rozdíl od žen již nejsou zranění kolen u mužů nejčastějším lyžařským zraněním. Místo toho utrpěli lyžaři v zimní sezóně 2022/23 na sjezdovkách zranění ramene ve 23,8 procentech případů.

Od zimní sezóny 2022/23 jsou zranění kyčle a stehna na třetím místě v žebříčku lyžařských zranění s necelými 10 procenty. Při většině lyžařských nehod dochází také k velmi vážným poraněním hlavy. Proto je důležité, aby každý lyžař nosil na sjezdovce vždy přilbu!

V sezóně 2022/23 si 80 procent všech lyžařských úrazů způsobili lyžaři sami a došlo k nim po pádu. Necelá pětina (19,7 procenta) lyžařských úrazů je naopak způsobena srážkami s jinými vyznavači zimních sportů - a tento trend má stoupající tendenci.

Odborníci pojišťoven ASU a ARAG přičítají skutečnost, že k relativně malému počtu úrazů hlavy dochází, také tomu, že velká většina lyžařů dnes na sjezdovkách nosí helmu. Celkově se počet lyžařů, kteří se stali účastníky nehod, od roku 1980, kdy byly údaje poprvé zaznamenány, snížil o 56 procent.

Prevence úrazů

Při lyžování je proto jedním z nejlepších způsobů, jak předejít nehodám, pokud se lyžaři a snowboardisté během prvních dnů v lyžařském areálu šetří. To znamená, že v programu sjezdovek by měly být dostatečné přestávky, na začátku by se měly jezdit jednodušší, modré sjezdovky a lyžařský den by měl končit v brzkých odpoledních hodinách.

Neopatrnost je jednou z nejčastějších příčin pádů a kolizí při lyžování, a to i po několika prvních dnech vaší lyžařské dovolené. Samozřejmě, že ne vždy je možné se kolizi vyhnout, ale pokud se na sjezdovku vydáte odpočatí a vyspaní, jste fyzicky zdatní, a proto lyžujete pozorněji, můžete mnoha takovým nehodám předejít. Zahřátí před prvním sjezdem by se nemělo podceňovat, protože rozproudí krevní oběh a zahřeje svaly.

Bezpečnostní vybavení

Kromě předvídavého a pozorného lyžování může ke snížení rizika zranění při lyžování výrazně přispět i správné lyžařské vybavení. Kromě povinné lyžařské helmy, která může v extrémních případech zachránit i život, se zejména mladší, sportovně založení lyžaři stále častěji obracejí na chrániče páteře na sjezdovce. Ty mohou alespoň zmírnit pády v oblasti zad a trupu, i když chrániče neznamenají, že by proto milovníci zimních sportů mohli nebo měli lyžovat rychleji a riskantněji.

Hlavními příčinami úrazů při lyžování jsou pády, které představují 80 procent všech úrazů, a srážky s jinými vyznavači zimních sportů. Přílišná sebedůvěra a nevhodné chování při lyžování situaci ještě zhoršují.

Zásahy Horské služby ČR

Přesně 7 586 zásahů provedli v letošní zimní sezóně členové Horské služby ČR, což je o 500 zásahů více než v zimní sezóně 2016/2017. Letošní zimní sezóna přilákala díky dobrým sněhovým podmínkám v jednotlivých horských oblastech a stále se rozšiřujícím lyžařským areálům více návštěvníků. Tomu proto odpovídá i zvýšený počet úrazů.

Nejčastější úrazy se staly na lyžařských svazích. Při sjezdovém lyžování se zranilo 4 334 osob a na snowboardu 1 418 osob.

tags: #ohrozeni #pri #lyzovani #statistiky

Oblíbené příspěvky:

• Jak se chránit před požárem?
• Objevte skryté poklady
• České dokumentární filmy o přírodě
• Životní prostředí Českého ráje
• Legislativa odpadového hospodářství Kolín