Ohrožení pro obecná choroba: Definice a klíčové informace

Tento článek shrnuje odpovědi na nejdůležitější otázky týkající se nemocí z povolání. Pod pojmem nemoc z povolání si každý představí něco trochu jiného. Může se jednat o nemoc, kterou trpíme měsíc či dva? Nebo by ji měly provázet nevratné následky? A lze chápat jako nemoc z povolání třeba bolest zad či hlavy, kterými vždy večer po práci trpíme?

Definice nemoci z povolání

Nemoc z povolání vzniká nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů. Zároveň musí být tato nemoc uvedena v seznamu nemocí z povolání a musí být splněny podmínky, které jsou v seznamu pro tuto nemoc uvedené. Existenci nemoci z povolání může prohlásit pouze lékař, a dokonce pouze specializované pracoviště zaměřené na pracovnělékařské posudky.

Nemoc z povolání je tedy taková nemoc, kdy jsou chorobné změny zdraví v přímé souvislosti s výkonem povolání. Výkon povolání se tedy dá označit za jednoznačnou příčinu této nemoci. Nemoc z povolání může mít chronický (trvalý) nebo dočasný charakter. Častým mýtem je, že pro naplnění definice musí jít o chronickou, doživotní nemoc, ale nemoc z povolání může mít stejně tak i dočasný charakter, kdy dojde ke zlepšení stavu buď při změně daného povolání, nebo po zvolení vhodné léčby.

Jedná-li se o nemoc dočasnou, postupně dojde k jejímu vyléčení, případně její příznaky zmizí po opuštění povolání. U chronické nemoci musí zaměstnanec zvážit, zda bude v rizikovém povolání dále pokračovat.

Předpokladem uznání je nutné, aby vznikla za podmínek, které jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání (příloha k nařízení vlády č. Podle § 1 nařízení vlády č. 290/1995 Sb.).

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Ohrožení nemocí z povolání

Existuje také pojem „ohrožení nemocí z povolání“. Ohrožení nemocí z povolání je definováno v § 347 zákona č. 262/2006 Sb. (zákoníku práce) [1]:

„Ohrožením nemocí z povolání se rozumí takové změny zdravotního stavu, jež vznikly při výkonu práce nepříznivým působením podmínek, za nichž vznikají nemoci z povolání, avšak nedosahují takového stupně poškození zdravotního stavu, který lze posoudit jako nemoc z povolání, a další výkon práce za stejných podmínek by vedl ke vzniku nemoci z povolání.“

Legislativa vztahující se k nemocem z povolání

Onemocnění, která se považují za nemoci z povolání a seznam těchto nemocí stanoví vláda - viz příloha k Nařízení vlády č. 290/1995 Sb. [2]. Seznam nemocí z povolání zahrnuje například syndrom karpálního tunelu, kontaktní alergické ekzémy nebo zánět průdušek.

Následují diagnózy přetížení různých částí těla (např. Pro ilustraci uveďme jednu z mnoha desítek položek, které nařízení zahrnuje: Rakovina plic z radioaktivních látek.

Zákony:

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

• Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Nařízení vlády:

• Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí povolání ve znění pozdějších předpisů (nařízení vlády č. 114/2011 Sb., č. 168/2014 Sb., č. 506/2021 Sb. a č. 451/2022 Sb.)
• Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů.
• Nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů
• Nařízení vlády č. 291/2015 Sb. o ochraně zdraví před neionizujícím zářením
• Nařízení vlády č. 276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

Vyhlášky:

• Vyhláška č. 104/2012 Sb., vyhláška o posuzování nemocí z povolání
• Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli
• Vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění pozdějších předpisů
• Vyhláška č. 373/2016 o předávání údajů do Národního zdravotnického informačního systému
• Vyhláška č. 277/2015 Sb., o postupu při určování výše náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění příslušníků bezpečnostních sborů
• Vyhláška č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů
• Vyhláška č. 39/2012 Sb., o dispenzární péči, ve znění pozdějších předpisů

Proces uznání nemoci z povolání

Pokud máte podezření, že trpíte nemocí z povolání, je nutné projít procesem uznání nemoci z povolání. Jestliže se domníváte, že máte nemoc z povolání, je nezbytné kontaktovat specializované pracoviště, které se věnuje uznání těchto nemocí. Domněnka vám k žádnému nároku nepostačí.

Oprávnění k posuzování nemocí z povolání mají pouze vybraní poskytovatelé pracovního lékařství (Střediska nemocí z povolání). Každé Středisko nemocí z povolání má své území, kde může rozhodovat. Nemoc z povolání může uznat pouze specialista v oboru pracovního lékařství.

Zjištění zdravotního stavu

Zjištění zdravotního stavu osoby, která žádá o prověření nemoci z povolání, zahrnuje fyzikální vyšetření a posouzení jeho výsledků. Aktuální zdravotní stav se posuzuje také se stavem před vznikem nemoci.

Čtěte také: Pracovní rizika

Klinický obraz musí odpovídat příslušné diagnóze a onemocnění musí dosahovat požadovaného stupně závažnosti, pokud je v seznamu definován. Ministerstvo zdravotnictví vydalo metodické pokyny, aby se v celém státě standardizoval postup, při němž se stanoví stupeň závažnosti onemocnění posuzovaného jako možná nemoc z povolání.

Ověření podmínek vzniku onemocnění

Zda posuzovaná osoba pracovala za podmínek, za nichž vzniká daná nemoc z povolání, ověřují:

• příslušné orgány ochrany veřejného zdraví.
• Státní úřad pro jadernou bezpečnost v případě, že jde o podezření na vznik nemoci z povolání v souvislosti s prací v podmínkách ionizujícího záření.
• poskytovatel pracovnělékařských služeb, jde-li o podezření na vznik nemoci z povolání při výkonu práce v zahraničí, k níž byl zaměstnanec vyslán zaměstnavatelem se sídlem v České republice, a to na základě sdělení posuzovanou osobou a podrobného písemného vyjádření vysílajícího zaměstnavatele o podmínkách, za kterých byla práce v zahraničí vykonávána.

Ověření je uzavřeno vyjádřením, že při dané práci byly nebo nebyly splněny podmínky vzniku nemoci z povolání, resp. že to nelze objektivně prokázat.

Lékařský posudek o uznání/neuznání nemoci z povolání

Po shromáždění všech potřebných podkladů vydá příslušný poskytovatel lékařský posudek o uznání/neuznání nemoci z povolání, který se předá:

• posuzované osobě,
• zaměstnavateli, u něhož posuzovaná osoba pracovala naposledy za podmínek, za kterých nemoc z povolání vzniká.

Přezkoumání lékařského posudku

Vydá-li příslušný poskytovatel pracovnělékařských služeb negativní posudek (neuzná nemoc z povolání) a posuzovaná osoba se domnívá, že je nesprávný, může se odvolat a podat návrh na přezkoumání.

Pokud se posuzovaná osoba nebo osoba, které uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, domnívá, že lékařský posudek je nesprávný, může do 10 pracovních dnů od jeho předání podat návrh na jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal. Vyhoví-li poskytovatel návrhu na přezkoumání, zruší ihned původní lékařský posudek a na základě zjištěných skutečností, popřípadě nového posouzení zdravotní způsobilosti, vydá posudek nový.

Pokud poskytovatel návrhu na přezkoumání lékařského posudku nevyhoví v plném rozsahu, postoupí spis s tímto návrhem, včetně příslušné části zdravotnické dokumentace, a dalších potřebných podkladů a svého stanoviska, příslušnému správnímu orgánu, kterým je Odbor zdravotnictví Krajského úřadu. Správní orgán do 30 pracovních dnů ode dne doručení spisu buď návrh na přezkoumání zamítne a napadený lékařský posudek potvrdí, nebo napadený lékařský posudek zruší a vrátí věc poskytovateli, aby vydal nový lékařský posudek.

V případě, že byl lékařský posudek příslušným správním orgánem potvrzen, odešle středisko nemocí z povolání stejnopis tohoto posudku:

• registrujícímu poskytovateli v oboru všeobecné praktické lékařství,
• příslušnému poskytovateli pracovnělékařské služby, jde-li o zaměstnance,
• orgánu, který provedl ověření podmínek vzniku onemocnění,
• zdravotní pojišťovně, u které je posuzovaná osoba pojištěna.

Odškodnění a náhrady

Povinností každého zaměstnavatele je pojištění pro případ nemoci z povolání, tzv. zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Z tohoto titulu je tedy vyplácení odškodnění na pojišťovně. Výše odškodnění se stanovuje podle druhu náhrad a s ohledem na další faktory, jako je např. typ onemocnění.

Podle §§ 271a - 271j zákona č. 262/2006 Sb. za bolest a ztížení společenského uplatnění (§ 271c) za použití bodového systému dle přílohy č. 1 k nařízení vlády č. za bolest a ztížení společenského uplatnění (§ 271c) za použití bodového systému dle přílohy č. 1 k nařízení vlády č.

Mezi nároky zaměstnance patří:

• ztrátu na výdělku - jde o výplaty jakési „renty“ ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po zjištění nemoci z povolání.
• Bolestné se stejně jako u pracovního úrazu počítá podle tabulky. Počítá se přitom až po určité době poté, kdy byla nemoc zjištěna, aby zde byl předpoklad ustálení zdravotního stavu nemocného zaměstnance. Hodnota jednoho bodu činí 250 Kč. Například u nejčastější nemoci z povolání, tj. poškození karpálních tunelů se vyplácí bolestné ve výši zhruba 150 bodů na jednu ruku.

Nově má zaměstnanec od 1. června 2025 díky Flexinovele nárok také na jednorázovou náhradu při skončení pracovního poměru. Tato náhrada přísluší tehdy, pokud zaměstnanec pozbyl dlouhodobě způsobilost konat dosavadní práci z důvodu pracovního úrazu, nemoci z povolání nebo ohrožení touto nemocí, a pracovní poměr je z tohoto důvodu rozvázán výpovědí nebo dohodou. Výše jednorázové náhrady činí dvanáctinásobek průměrného měsíčního výdělku zaměstnance a vyplácí se po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu.

Nemůže-li zaměstnanec podle lékařského posudku nadále vykonávat práci, která mu způsobila nemoc z povolání, má právo na odstupné, jehož výše je minimálně dvanáctinásobek průměrného výdělku (§ 67 odst. 2 zákona č. V takovém případě je ovšem povinen poskytnout zaměstnanci odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného platu.

Důvody dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti zaměstnance a role lékařského posudku

Jak vyplývá z platné právní úpravy, od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky. Zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele práce dle pracovní smlouvy osobně konat [§ 38 odst. 1 písm. a), b) zák. práce].

Zaměstnavatel je současně povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti [§ 103 odst. 1 písm. a) zák. práce]. Pozbyl-li zaměstnanec dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci nebo nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, počítá zákoník práce buď s postupem, kdy zaměstnavatel převede zaměstnance na jinou práci [za podmínek vyplývajících z § 41 zák. práce] a nebo může, resp. je povinen, přistoupit k rozvázání pracovního poměru výpovědí, jsou-li k takovému postupu splněny podmínky dle § 52 písm. d) nebo e) zák. práce [k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2018, sp. zn.

Zákoník práce rozlišuje, zda důvodem dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti zaměstnance je pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení touto nemocí, popř. dosažení nejvyšší přípustné expozice [důvody uvedené v ustanovení § 52 písm. d) zák. práce] nebo jiné důvody zdravotního charakteru, v praxi označované jako obecné onemocnění [důvod uvedený v ustanovení § 52 písm. e) zák. práce]. V případě pracovního úrazu a dalších zdravotních důvodů vyjmenovaných v ustanovení § 52 písm. d) zák. práce náleží zaměstnanci nárok na odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku [§ 67 odst. 2 zák. práce].

Rozlišení mezi „kvalifikovanými“ důvody dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti ve smyslu § 52 písm. d) zák. práce a důvody obecného onemocnění ve smyslu § 52 písm. e) zák. práce je podstatné i z hlediska formulace výpovědi, přistoupí-li zaměstnavatel k rozvázání pracovního poměru. Zaměstnavatel musí ve výpovědi vymezit výpovědní důvod uvedením takových (konkrétních) skutečností, aby bylo nepochybné, zda důvodem výpovědi jsou okolnosti uvedené v ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce nebo zda zaměstnavatel přistoupil k výpovědi z důvodu popsaného v ustanovení § 52 písm.

Ačkoli se z formulace příslušných ustanovení zákoníku práce [§ 52 písm. d), § 52 písm. e)] může jevit, že rozhodný pro stanovení důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti zaměstnance je lékařský posudek, který podle platné právní úpravy obsažené v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, vydává za podmínek uvedených v citovaném právním předpise k tomu oprávněný poskytovatel pracovnělékařských služeb, realita je poněkud jiná.

Podle nyní již zcela ustálené soudní praxe totiž lékařský posudek ani rozhodnutí příslušného správního orgánu, který jej přezkoumává, nejsou „rozhodnutím“ o zdravotním stavu a nejsou proto nadány presumpcí správnosti a „nestanoví (a neprokazují) autoritativně (závazným a zásadně konečným způsobem), zda a z jakého důvodu zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost, případně jaký je zdravotní stav zaměstnance a jaké jsou příčiny jeho poškození“ [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2016, sp. zn. 21 Cdo 1804/2015, nebo novější rozsudek ze dne 7.2.2018, sp. zn. 21 Cdo 4123/2017].

Nejvyšší soud judikoval, že „lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává, poskytují zaměstnanci, zaměstnavateli a soudům (správním úřadům a jiným orgánům) pouze nezávazné „dobrozdání“ o zdravotním stavu zaměstnance z hlediska jeho zdravotní způsobilosti k práci, které není pro soud závazné a z něhož soud při svém rozhodování nemůže vycházet ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 o.s.ř.“ [tamtéž].

Respektive, soud v případě sporu z takového lékařského posudku může vycházet, avšak jen pokud oba účastníci (zaměstnanec a zaměstnavatel) a ani soud nemají proti jeho závěrům výhrady [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2016, sp. zn. Dle platné právní úpravy [účinné od 1.11.2017] přitom poskytovatelé pracovnělékařských služeb vydávají dva druhy lékařských posudků : a) lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci ve smyslu § 43 odst. 4 zák. o specifických zdravotních službách a b) lékařský posudek ve smyslu § 43 odst. 4 zák. o specifických zdravotních službách, který je vydáván taktéž pro účely pracovněprávních vztahů, avšak, jak se uvádí v citovaném ustanovení zákona, „nikoliv za účelem posouzení zdravotní způsobilosti k práci, ale pro určení, zda je onemocnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání“.

Podle platné právní úpravy poskytovatel pracovnělékařských služeb uvádí závěr o příčině dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti vykonávat dosavadní práci zásadně až v „druhém“ lékařském posudku, vydaném v časovém odstupu od lékařské prohlídky, která vyústila ve vydání „prvního“ posudku, tedy posudku o zdravotní (ne)způsobilosti zaměstnance.

Poskytovatel pracovnělékařských služeb může uvést posudkový závěr „druhého“ posudku, tedy závěr o příčině zdravotní (ne)způsobilosti zaměstnance, již v rámci „prvního“ posudku, avšak jen tehdy, je-li v době jeho vydání zřejmé, že důvodem dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti je právě pracovní úraz nebo nemoc z povolání.

Lékařské posudky vydané poskytovatelem pracovnělékařských služeb lze přezkoumávat, a to postupem podle § 46 a § 47 zákona o specifických zdravotních službách. Posuzovaná osoba (zaměstnanec) nebo osoba, které uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti (zaměstnavatel), mohou podat návrh na přezkoumání lékařského posudku poskytovateli, který posudek vydal.

Příslušné správní orgány, jimiž jsou krajské úřady, resp. Magistrát hl. m. Prahy, konkrétně jejich odbory zdravotnictví nebo odbory správních činností ve zdravotnictví, přezkoumávají lékařské posudky z hledisek uvedených v ustanovení § 47 odst. 1 písm. a) až e) zákona o specifických zdravotních službách. Tyto důvody jsou zásadně formálního charakteru, v praxi však v některých případech krajské úřady posuzují i odborné otázky, a to např. v rámci hledisek uvedených v ustanovení § 47 odst. 1 písm. c) a e) zákona o specifických zdravotních službách. V takových případech by však krajské úřady měly využít postupu dle § 47 odst.

Protože ani lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb ani rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává, nejsou „rozhodnutím“, které by autoritativně stanovilo, zda a z jakého důvodu zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost, případně jaký je zdravotní stav zaměstnance a jaké jsou příčiny jeho poškození [viz shora], obecně nemůže platit závěr, který by se jinak vzhledem k existenci institutu přezkumu lékařských posudků správním orgánem a vzhledem k instanční nadřazenosti správního orgánu logicky nabízel.

Tedy, že závěry obsažené v „rozhodnutí“ správního orgánu jsou „správnější“ než závěry přezkoumávaného lékařského posudku. Závazné rozhodnutí ohledně zdravotního stavu zaměstnance a příčiny jeho poškození totiž může učinit pouze soud v příslušném civilním řízení. V tomto řízení bude sporná otázka příčin pozbytí zdravotní způsobilosti posouzena znovu a v zásadě nezávisle jak na závěrech poskytovatele zdravotních služeb, tak na závěrech krajského úřadu, resp.

S ohledem na shora uvedené lze učinit závěr, že ve sporných případech (tedy v případech sporu zaměstnance a zaměstnavatele) bude příčina pozbytí zdravotní způsobilosti zaměstnance závazně stanovena až v rámci příslušného civilního řízení a tedy zcela mimo rámec posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnance v režimu zákona o specifických zdravotních službách.

Kritika zaznívá zejména ze strany zaměstnavatelů, kteří za tohoto právního stavu jsou při ukončování pracovního poměru v nejistotě, zda v případě sporu nemůže být rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnavatele, byť podanou na podkladě a v souladu se závěry lékařského posudku, soudem shledáno neplatným. Byť „dobrou zprávou“ pro tyto zaměstnavatele je aspoň fakt, že právě v těchto případech dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti zaměstnance konat práci podle pracovní smlouvy skončí pracovní poměr takového zaměstnance vždy nejpozději fikcí dohody o skončení pracovního poměru ve smyslu § 69 odst. 2 písm. a) zák. práce, neboť zaměstnanec dle soudní judikatury v takových případech nemůže účinně trvat na svém dalším zaměstnávání ve smyslu § 69 odst. 1 zák. práce, pokud zaměstnavatel nemá pro zaměstnance jinou práci, která je pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i jeho kvalifikaci [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2018, sp. zn.

Stávající situace není současně příznivá nejen pro zaměstnavatele, ale ani pro poskytovatele pracovnělékařských služeb. V praxi i naše advokátní kancelář při zastupování klientů zaznamenala několik případů, kdy formálně správné lékařské posudky byly krajským úřadem zrušeny, neboť posudkové závěry (údajně) neodpovídaly zdravotnímu stavu posuzované osoby. V předmětné situaci se jednalo o významného poskytovatele pracovnělékařských služeb, který disponuje kvalitním odborným zázemím a za správností svých posudkových závěrů si plně stál a rovněž dotčený zaměstnavatel byl připraven z nich vycházet.

V praxi však řada zaměstnavatelů i poskytovatelů pracovnělékařských služeb „nesprávné“ odborné závěry správního orgánu raději „přijme“, aby při případném dalším přezkumu byl lékařský posudek příslušným správním orgánem již potvrzen. Rozhodnutí krajských úřadů, i když by bylo nesprávné, totiž nelze v režimu právní úpravy lékařských posudků již jakkoli přezkoumat. Nelze jej napadnout ani v rámci správního soudnictví, a to právě kvůli tomu, že jde pouze o „dobrozdání“ [k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26.

Kritika se týká také nejasnosti stávající právní úpravy, kde se s aktuální civilní judikaturou nejeví kompatibilní nejen znění příslušných ustanovení zákoníku práce o výpovědi ze zdravotních důvodů [§ 52 písm. d), § 52 písm.

Jasnější by pak měla být situace týkající se podkladů k výpovědi ze zdravotních důvodů. Ze zákoníku práce by měla být jasně patrná odpověď na otázku, zda je třeba, aby zaměstnavatel podával výpověď ve smyslu § 52 písm. d) či § 52 písm. e) zák. práce výhradně jen „na základě“ lékařského posudku. Nyní již poměrně ustálená soudní praxe (vztahující se k případům, kdy byla výpověď dána po 1.4.2012, tedy po účinnosti zákona o specifických zdravotních službách) postup „bez posudku“ evidentně nevylučuje.

Dle této judikatury příčinou neplatnosti rozvázání pracovního poměrů výpovědí podané z důvodu, že zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost vykonávat práci dle pracovní smlouvy, již zásadně nemůže být pouze neúplný, neúčinný nebo zrušený či zcela chybějící lékařský posudek (jak tomu bylo před 1.4.2012), neboť lékařský posudek představuje (jen) „nezávazné dobrozdání“.

Rozhodující je prokázání takového skutkového stavu, který má lékařský posudek osvědčovat. Pokud je tedy ve výpovědi řádně vymezen výpovědní důvod a v řízení o neplatnost výpovědi (nebo v jiném řízení o pracovněprávním nároku zaměstnance) se prokáže, zpravidla na základě za tímto účelem zpracovaného znaleckého posudku soudního znalce či znaleckého ústavu, že zaměstnanec z důvodu uvedeného ve výpovědi dlouhodobě skutečně pozbyl zdravotní způsobilost vykonávat práci dle pracovní smlouvy, není z důvodu chybějícího, neúčinného či neúplného lékařského posudku výpověď neplatná.

Je však třeba dodat, že příslušná ustanovení zákoníku práce navzdory citované judikatuře Nejvyššího soudu lékařský posudek v případech obou výpovědí stále zmiňují [k tomu srov. § 52 písm. d) či § 52 písm. e) zák. práce]. Ani tento stav jistě neprospívá právní jistotě v pracovněprávních vztazích ani ve vztazích vznikajících při poskytování pracovnělékařských služeb v režimu zákona č. ze dne 14.

tags: #ohrožení #pro #obecná #choroba #definice

Oblíbené příspěvky:

• Přátelství člověka a přírody
• Ochrana biodiverzity na Slovensku
• Šablony diplomů pro školy v přírodě
• Kmenové akcie PSF
• Radioaktivní kontaminace zvěře po Černobylu