Podle statistiky ohrožení relativní příjmovou chudobou (AROP) vychází Česko dlouhodobě jako stát s nejmenší chudobou v EU. Ukazatel ale není mezinárodně srovnatelný, protože vychází z neporovnatelných mediánů národních příjmů. Rakouský či finský „chudý“ má reálné příjmy na úrovni české středněpříjmové domácnosti.
Pokud definujeme hranici chudoby evropsky srovnatelně - jako příjmy pod 60 % evropského mediánu po zohlednění cen v jednotlivých státech (parita kupní síly) - trpí relativní chudobou přes 21 % českých domácností. Jsme zhruba v průměru EU, nikoli na špičce.
Když se hranice evropské relativní chudoby nastaví přísněji (na 50 % evropských mediánových příjmů), spadá pod ni 10,3 % Čechů. I v těchto úžeji nastavených příjmových indikátorech jsme pouze v lepším středu EU. Častěji než v Evropě jsou u nás chudí nájemníci, samostatně žijící senioři a samoživitelky s dětmi.
Evropsky srovnatelný indikátor naproti národnímu ukazateli lépe vysvětluje další objektivní podoby chudoby - materiální deprivaci, spokojenost se životem i zdravotní stav.
Ve statistikách národní relativní příjmové chudoby vychází Česko dobře, protože sice máme nízké příjmy domácností, zároveň ale i relativně nízké příjmové nerovnosti. Naopak majetkové nerovnosti se v Česku pohybují vysoko nad evropským průměrem.
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Evropskou harmonizaci měření relativní chudoby lze promítnout také do komponovaného ukazatele ohrožení chudobou či sociálním vyloučením (AROPE). Jeho vylepšený výpočet řadí Česko v EU na 10. místo. V lépe definovaných metrikách chudoby panují větší rozdíly mezi staršími, západními a novějšími, postkomunistickými státy EU.
Ve veřejném prostoru se pravidelně objevuje zpráva, že v Česku žije z celé EU nejméně lidí ohrožených chudobou. Chlubí se jí vlády, odkazují na ni ekonomové. Jedná se o takzvanou relativní příjmovou chudobu (at-risk-of-poverty, AROP), která ukazuje podíl lidí pod hranicí 60 % mediánového příjmu. V Česku má jít podle dat z šetření EU-SILC o 10 % domácností, průměr EU činí 16 %. Ukazatel ve skutečnosti trpí řadou nedostatků.
Eurostat sám uznává, že míra ohrožení chudobou neměří chudobu, ale nízký příjem ve srovnání s ostatními obyvateli země, což nemusí nutně znamenat nízký životní standard. Srovnávat evropské státy podle míry chudoby je důležité. Pokud ale chceme porovnávat životní úroveň napříč státy, musíme přihlížet k rozdílům v cenách.
K tomu slouží přepočet na takzvaný standard kupní síly (PPS) - hypotetickou měnu, kde má 1 jednotka stejnou hodnotu napříč zeměmi a dovoluje koupit stejný objem zboží v dané zemi. Umožňuje proto srovnat, co si lidé mohou reálně dovolit. Mediánový příjem domácností v zemích jako Lucembursko, Rakousko či Irsko je zhruba 1,9krát vyšší než v Česku a 3krát vyšší než v Bulharsku. Chudí v Lucembursku či Rakousku - domácnosti pod 60 % národního mediánu - mají proto výrazně lepší příjmy a životní úroveň než průměrný člověk v Bulharsku. A nachází se zhruba na úrovni českých středně příjmových domácností.
Původní ukazatel relativní národní chudoby má řadu negativních důsledků. V první řadě zakrývá rozdíly mezi státy. Zároveň se z něj odvozuje míra chudoby nebo sociálního vyloučení; tyto údaje automaticky také trpí nepřesností. Hodnoty AROP nemusejí smysluplně odrážet změny v čase, protože nevypovídají o vývoji států. Národní relativní příjmová chudoba se může zvýšit, když rostou příjmy domácností.
Čtěte také: Rizika pro jakost vody
Velmi nízká míra relativní chudoby byla v Československu za komunismu v 80. letech. Medián příjmů byl tak nízko, že pod 60 % jeho hodnoty spadla malá část populace. V roce 1988 bylo v relativní příjmové chudobě 7,5 % lidí, dnes je to 9,8 %. A to přesto, že v osmdesátých letech byla společnost jednoznačně chudší.
Údaj má i politické důsledky. Může ovlivňovat sociální politiku v Česku, když poskytuje zcela matoucí informace o vývoji chudoby během ekonomických krizí a konjunktur. Znevýhodňuje postkomunistické státy ve fondech a programech Evropské unie. EU totiž podle ukazatelů vysoce závislých na míře relativní chudoby cílí svojí rozvojovou a kohezní politiku i Evropské sociální fondy (ESF).
Relativní příjmová chudoba (AROP) udává podíl lidí s ekvivalizovaným příjmem pod 60 % národního mediánu příjmů. Kvůli různému počtu lidí v domácnostech se příjem domácnosti tzv. ekvivalizuje tak, aby odlišně velké domácnosti byly přibližně srovnatelné. Proto se celkový čistý příjem domácnosti dělí počtem “spotřebních jednotek”.
Jak z toho ven? Nesrovnatelnost národních metrik chudoby by se dala překonat, pokud bychom ji definovali evropsky srovnatelně - jako populaci, která má příjmy pod 60 % evropské mediánové domácnosti. Znovu vycházíme ze srovnatelné měny, standardu kupní síly PPS, který harmonizuje národní měny i cenové hladiny.
Po přepočtu zpátky na koruny by hranice v Česku pro jednočlennou domácnost byla zhruba ve výši čistého měsíčního příjmu 19 500 Kč. Pod hranicí evropské relativní příjmové chudoby se nachází 19 % obyvatel EU.
Čtěte také: Pracovní rizika
Státy střední a východní Evropy oproti národnímu AROP citelně zaostávají. V Česku žije pod evropskou hranicí chudoby 21 % domácností - více jak dvojnásobek oproti národní hranici chudoby, podle které jde pouze o 10 % domácností. V Bulharsku, Maďarsku či na Slovensku se pod evropsky definovanou hranicí chudoby nachází většina domácností.
Hranice 60 % mediánových evropských příjmů je stále arbitrární. Lze ji nastavit i na 50 % mediánových evropských příjmů. Metriky přináší podobné zjištění: Česko patří mezi státy se střední či nižší mírou příjmové chudoby.
Ve srovnání se zbytkem Evropy se v Česku pod hranicí chudoby nacházejí častěji specifické typy domácností. Jedná se zejména o samostatně žijící seniory, z nichž se pod hranicí evropsky srovnatelné chudoby nachází 62 %, zatímco evropský průměr je 28 %. Chudoba tíží i 43 % domácností samoživitelek či samoživitelů s dětmi, přičemž evropský průměr je u nich o 16 procentních bodů nižší.
Častěji se také pod hranicí chudoby ve srovnání s ostatními evropskými státy nacházejí domácnosti nájemníků. Domácnosti českých vlastníků jsou na tom podobně jako v jiných evropských státech.
Pod evropskou hranicí chudoby se nachází také necelých 7 % českých zaměstnanců, 10 % živnostníků a zhruba 30 % zbývajících dospělých - důchodců, studentů, nezaměstnaných a pečujících o své blízké. Rozšířenost chudoby mezi nimi převyšuje evropský průměr. Naopak výrazně méně často než v EU trpí příjmovou chudobou OSVČ. To je způsobeno i tím, že u nás na IČO mnohem častěji pracují vysokopříjmové kancelářské profese a OSVČ mají výrazně nižší danění.
Česko není evropským premiantem, příjmová chudoba je zároveň v evropském srovnání omezená. Platí to i přes podprůměrný mediánový ekvivalizovaný příjem domácností (tedy příjem zohledňující složení domácnosti tak, aby domácnosti byly mezi sebou porovnatelné bez ohledu na to, kolik členů je tvoří).
K nízké úrovni příjmové chudoby přispívají nízké příjmové nerovnosti. V majetkových nerovnostech se naopak Česko nachází nad evropským průměrem.
tags: #ohrozeni #samozivitelek #prijmovou #chudobou #statistiky