Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, definuje sociální vyloučení jako vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnosti se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace.
Sociální začleňování je tedy proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnout příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný.
Nepříznivá sociální situace je charakterizována oslabením nebo ztrátou schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, krizovou sociální situací, životními návyky a způsobem života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňujícího prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů, kdy osoba není schopna řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením.
Cílová skupina je obtížně popsatelná. Rozmanitost je jednou ze základních charakteristik.
Ačkoliv je tato skupina velmi rozmanitá, lze najít společné charakteristické rysy, které se objevují u všech výše uvedených skupin osob. Jedná se zejména o neschopnost uplatnit se bez pomoci na trhu práce, hájit svá práva a zájmy, orientovat se v běžných, každodenních situacích, řešit svou nepříznivou situaci bez podpory, využít dostupné formy pomoci a mnohdy ani zajistit své základní životní potřeby.
Čtěte také: Mládež a sociální vyloučení
U těchto osob se také často pozoruje, že bez dostatečné následné podpory se po zlepšení své sociální situace vracejí opět ke svému původnímu způsobu života, což vede opakovaně ke konfliktu se společností.
Mezi skupiny, jimž hrozí vyloučení, patří lidé dlouhodobě nezaměstnaní, s nízkými příjmy, s nízkým vzděláním, nekvalifikovaní, handicapovaní, po výkonu trestu, pracovníci s nevýhodnými smlouvami, rodiny s jedním rodičem, mladí lidé bez pracovních zkušeností či opouštějící dětské domovy, cizinci, uprchlíci, lidé odlišného etnika, lidé žijící ve vyloučených lokalitách.
Dle dosud zjištěných informací od zástupců obcí a spolků, kteří zatím zastupují budoucí jednotlivá KC v projektu a na základě ankety mezi obyvateli obcí zapojených v projektu, se jeví, že primární cílová skupina jsou: osoby sociálně znevýhodněné a ohrožené sociálním vyloučením (zejména osoby dlouhodobě nezaměstnané, nízkopříjmové domácnosti, osoby hendikepované, neaktivní, zadlužené apod.).
Cílová skupina není omezena věkem ani jiným kritériem. Komunitní centrum bude otevřeno pro všechny zájemce, ale bude vycházet z potřeb cílové skupiny.
Příklady osob ohrožených sociálním vyloučením:
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Definice sociálně vyloučené lokality je obtížnější, avšak každý z nás by takovou lokalitu označil s jistou určitostí („to je ta, kde je bordel, kde jsou vybydlené byty, kde žijí Romové“).
Celorepubliková analýza sociálně vyloučených lokalit proběhla v letech 2006 a 2015. V rámci analýzy z roku 2015 byla za sociálně vyloučenou lokalitu považována ta, kde dochází ke koncentraci 20 osob žijících v nevyhovujících podmínkách (indikováno počtem příjemců příspěvku na živobytí), které obývají fyzicky či symbolicky ohraničený prostor.
Za sociálně vyloučenou lokalitu byl zároveň považován dům, ulice či čtvrť, kde se koncentrují lidé, u nichž lze identifikovat znaky spojené se sociálním vyloučením a okolními obyvateli je negativně a symbolicky označována jako „špatná adresa“ nebo „problémové místo“.
Odbor pro sociální začleňování Ministerstva pro místní rozvoj definoval tzv. Index sociálního vyloučení vychází z počtu příjemců příspěvku na živobytí a příspěvku na bydlení, počtu osob v exekuci, počtu dlouhodobě nezaměstnaných osob a počtu předčasných odchodů ze systému vzdělávání.
Data, jež tvoří index sociálního vyloučení jsou každoročně aktualizována, index sociálního vyloučení tak umožňuje sledovat míru zatížení v reálném čase. Index sociálního vyloučení je využíván od roku 2016.
Čtěte také: Rizika pro jakost vody
Z dat z roku 2021 vyplývá, že za posledních šest let ubylo obcí s vysokým počtem a podílem lidí bez práce, s dávkami, exekucemi či s nedokončeným základním vzděláním.
Je důležité využívat dostupných expertů, pozitivních zkušeností jiných obcí, ale také finančních zdrojů, které umožní realizovat nové a mnohdy inovativní přístupy v oblasti sociálního začleňování. Současně je důležité zaměřit se na spolupráci partnerů v území a komunikaci směrem k obyvatelům našeho města.
Za prvé, musíme na to jít přes vzdělávání dětí. Nastavit striktní a pro všechny stejná pravidla, a přísně kontrolovat jejich dodržování. A tato pravidla nastavit v souladu se sociálním systém. Již stávající legislativa umožňuje krátit některé dávky těm, kteří neposílají děti pravidelně do školy.
Není to o tom, dávky odebrat zcela, protože to by mělo negativní dopad i na děti, a i na kriminalitu. Ale je nutné vyslat silný motivační signál, že toto není správná cesta. Ale jistě by také šlo malým bonusem odměnit ty, kteří to dělají. Ano, bude to něco stát, ale studie jednoznačně prokazují, že vzdělání vede ke “spořádanějšímu” životu, a to znamená nižší výdaje a vyšší příjmy pro stát.
Takže se to z dlouhodobého hlediska státu i společnosti rozhodně vyplatí. Je také nutné zapojit nejen úřady, ale i neziskové organizace, které budou pracovat jak s rodinou, tak i se samotnými dětmi (např. nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, jejichž pracovníci pomáhají s úkoly a nabízí smysluplné využití volného času). Těmto organizacím je potřeba vytvořit podmínky k práci, intenzivně s nimi spolupracovat.
Za druhé, řešení každého problému či jeho části existují, nemusíme vše vymýšlet "od nuly". Jsou města, kde na tom dlouhodobě pracují, a mají velmi dobré výsledky (např. snižující se kriminalitu). Třeba Kadaň, a její systém prostupného bydlení, práce s neziskovkami, spolupráce se zaměstnavateli a školami, podpořené intenzivním čerpáním veškerých dostupných národních či evropských dotací. Je to funkční, má to výsledky.
Za třetí, je a bude potřeba vyvíjet tlak na naše zákonodárce, aby nám v tom pomohli úpravou legislativy. Roky se mluví např. o změnách hygienických norem, co se počtu lidí v bytech týče, o využívání již zmiňovaného “podvázání” nároku na různé dávky např. řádnou docházkou dětí do školy, případně jejího odměňování, nebo o omezení tzv. obchodu s chudobou.
Zákonodárnou iniciativu má i krajské zastupitelstvo, a proto je a bude nutné i s ním v této oblasti navázat výrazně intenzivnější spolupráci a koordinaci.
A za čtvrté je nutné zefektivnit práci naší městské policie. Tzn. udělat analýzu stavu a možností policie, analýzu potřeb města, a pak hledat nastavení strategie, která bude v souladu s dostupnými (i třeba posílenými) zdroji policie a i požadavky města. Pokud se ukáže, že městu chybí strážníci, jednou z cest je například posílení elektronického monitoringu, např. inteligentních kamer, které samy umí vyhodnotit potenciálně rizikové chování a upozornit na to nejbližší hlídku, ať už městskou nebo státní.
tags: #ohrozeni #socialnim #vyloucenim #definice