Podle odhadů Světové zdravotnické organizace má podváhu (tedy BMI nižší než 18,5) přibližně pět procent světové populace. Celosvětově je hlavní příčinou nedostatek potravin. Ve střední Evropě je však situace jiná a postiženy jsou především ženy mladší 50 let.
Možných příčin podváhy je celá řada, jedno však mají společné: tělo přijímá méně energie, než spotřebuje. Příčiny lze zhruba rozdělit do tří skupin:
Nedostatečný příjem potravy, nebo přesněji řečeno živin v ní obsažených, může mít sám o sobě celou řadu příčin, jako jsou například:
Mezi příčiny sníženého vstřebávání živin ve střevě se řadí například:
Poznámka: Výše uvedená onemocnění vedou k podváze jen při závažném průběhu nemoci.
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Zvýšený energetický výdej, při němž katabolické procesy (odbourávání zásobních látek) převládají nad těmi anabolickými (vytváření zásobních látek) může mít rovněž různé příčiny, například:
U mentální anorexie mohou hrát roli všechny tři výše uvedené skupiny příčin. Další častou poruchou příjmu potravy je bulimie: ta se vyznačuje konzumací velkého množství jídla a následným vyvoláváním zvracení, případně i užíváním projímadel. Člověk trpící bulimií může mít podváhu, ale i normální váhu (vzácněji nadváhu) - podle toho, zda celkový výdej energie je vyšší než její příjem nebo naopak.
Poznámka: Podváha může být podmíněna i geneticky. V takovém případě se obvykle nejedná o nemoc.
Nerovnováha mezi příjmem potravy a spotřebou živin obvykle vede k nedostatečnému přísunu důležitých živin, tzn. k podvýživě neboli malnutrici. Mezi tyto živiny se řadí bílkoviny, sacharidy, nasycené i nenasycené mastné kyseliny, vitaminy a stopové prvky.
Poznámka: Jako podvýživa se obecně označuje nejen snížený příjem potravy či energie, ale také nedostatečný příjem jednotlivých důležitých složek potravy (např. vitamínů, stopových prvků nebo bílkovin). Proto mohou podvýživou trpět i lidé s normální hmotností, nebo dokonce s nadváhou.
Čtěte také: Rizika pro jakost vody
V případě mírné podváhy se u postižených příznaky nemusí vůbec projevit. Často se však cítí unavení, vyčerpaní a apatičtí.
Těžká podváha je doprovázena výrazným nedostatkem živin, který snižuje tělesnou i duševní výkonnost. Ubývá svalové síly, postižení se rychleji zadýchávají. Zvyšuje se riziko vzniku infekčních onemocnění, podvyživení lidé obecně více trpí nemocemi a častěji se u nich vyskytují komplikace. Po nemoci se také pomaleji zotavují. Při podvýživě se rovněž pomaleji hojí rány. Lidé s výraznou podváhou často trpí problémy se soustředěním a pamětí.
Pokud se podvýživa rozvine v souvislosti se závažným chronickým onemocněním (například zhoubným nádorem), po nějaké době se projeví změny ve složení těla: obvykle ubývá kosterního svalstva a/nebo tukové tkáně. Výrazná vyhublost, která je způsobena úbytkem svalové a tukové hmoty, je odborně označována jako kachexie.
Nedostatek bílkovin může vést ke vzniku otoků. Kromě toho lidé s podváhou hůře snášejí nízké teploty než lidé s normální váhou: to je dáno nižším podílem tělesného tuku, který mj. izoluje tělo od chladu.
U žen s podváhou se menstruační cyklus stává nepravidelným; v případě silné podváhy mohou přestat menstruovat úplně (amenorea). Ženy i muži s podváhou mohou trpět poruchami plodnosti.
Čtěte také: Pracovní rizika
Pokud podváha přetrvává delší dobu, často dochází k rozvoji osteoporózy. Kromě toho může dojít i k poškození některých orgánů - například srdce, jater nebo ledvin.
Diagnostika začíná výpočtem indexu tělesné hmotnosti (BMI). Tím lékař jednak posoudí závažnost podváhy, jednak si vypočtenou hodnotu zaznamená jako počáteční, aby podle ní později mohl hodnotit účinnost léčby. Podle kritérií Světové zdravotnické organizace (WHO) je podváha u dospělých definována jako BMI nižší než 18,5 kg/m2, zatímco u dětí se hodnotí podle tzv. růstových grafů, které zohledňují věk. U dětí může lékař měřit i obvod paže, neboť i pro tento parametr existují normální hodnoty závislé na věku.
Pokud není příčina podváhy známa, lékař odebere anamnézu, vyptá se na životní situaci pacienta a následně zahájí podrobná vyšetření. V závislosti na tom, jak výrazná je podváha, stanoví diagnózu buď přímo vyšetřující lékař, nebo je stanovena až v nemocnici.
Různá laboratorní vyšetření mohou lékařům poskytnout informace nejen o příčině, ale také o důsledcích nedostatku energie a živin. V případě potřeby se používají i některé zobrazovací metody - např. ultrazvuk, výpočetní tomografie (CT) nebo magnetická rezonance (MRI).
Léčba probíhá doma nebo v nemocnici - podle toho, jak závažná je podváha. Kromě léčby samotné příčiny podváhy je obvykle nutné zahájit i nutriční terapii. Pokud je podváha mírná, začne se „jednoduše“ změnou jídelníčku. V ideálním případě dietolog společně s pacientem vypracují výživový plán, ve kterém je kladen důraz na vysoký příjem energie a dostatečné množství živin.
Dávejte přednost potravinám s vysokým obsahem energie, jako jsou ovocné šťávy, ořechy či banány.
Jezte alespoň pět „malých“ jídel denně. „Velká“ jídla totiž mohou lidem s podváhou způsobovat nevolnost.
Usilujte o zdravou a vyváženou stravu. Inspirovat se můžete například v článku Potravinová pyramida v praxi.
Snažte se vyhýbat „prázdným“ potravinám, které jsou sice bohaté na tuk nebo cukr, ale mají nízký obsah vitaminů, minerálů nebo vlákniny.
Dbejte na to, aby vám jídlo chutnalo.
Poznámka: Energetický obsah potravin se udává v kilokaloriích (kcal) nebo kilojoulech (kJ), přičemž 1 kcal je 4,184 kJ.
V případě závažné podváhy se podává další potrava prostřednictvím energeticky vydatných doplňků stravy nebo tzv. nazogastrickou sondou - speciální hadičkou, která se zavádí skrze nos až do žaludku. Pokud pacient z nějakého důvodu nemůže dlouhodobě potravu přijímat ústy (resp. skrze jícen, který spojuje ústní dutinu s žaludkem), může být umělá výživa podávána pomocí tzv. gastrostomické sondy neboli PEG sondy - speciální hadičky, která je chirurgicky zavedena skrze břišní stěnu přímo do žaludku.
Všechny dosud popsané způsoby podávání výživy jsou označovány jako enterální výživa, neboť živiny jsou podávány do trávicího traktu. Poslední možností - v případě, že ani jeden ze způsobů enterální výživy není možný - je parenterální výživa, při níž je umělá výživa podávána přímo do žíly, tj. intravenózně.
Pohyb a cvičení, pokud nespotřebovávají příliš velké množství energie, mají na přibývání na váze příznivý vliv, a to především na růst svalů. Po tělesné aktivitě by měl pacient do dvou hodin sníst jídlo bohaté na bílkoviny a sacharidy, aby podpořil růst svalové hmoty a tělu dodal dostatečné množství energie. Cvičení na posílení svalů podporují jejich růst, protahovací cvičení pak mohou uvolnit napětí a mají celkově relaxační účinek.
U lidí, kteří jsou závislí na péči jiných, je někdy nutné změnit způsob péče o ně. Uspokojivého váhového přírůstku nebo udržení normální hmotnosti lze někdy dosáhnout pouze tím, že je zajištěna vhodná pečovatelská služba, případně ubytování v pečovatelském zařízení. V takovém případě se doporučuje požádat o pomoc sociální pracovníky.
Náhlé obnovení příjmu živin může vést k rozvoji tzv. refeeding syndromu. Ten se vyznačuje závažnými poruchami elektrolytové rovnováhy, nedostatkem vitaminu B1 (thiaminu) a sníženým vylučováním vody a sodíku. Zvýšení příjmu bílkovin kromě toho může vést ke zvýšení hladiny amoniaku v krvi. V konečném důsledku pak refeeding syndrom vede k různě závažným, potenciálně život ohrožujícím orgánovým dysfunkcím.
Proto musí léčba závažné podváhy vždy probíhat pod lékařským dohledem. Rozvoji refeeding syndromu lze zabránit tím, že na počátku je naordinována pouze nízkokalorická dieta; příjem potravy (a tím i energie) se pak zvyšuje postupně.
U lidí se silnou podváhou je tělo nastaveno „pouze na přežití“, proto je mj. výrazně snížená aktivita imunitního systému. Když se pak imunitní systém díky léčbě zotaví, může na infekce reagovat velmi intenzivně - a to může vést k závažným průběhům infekčních onemocnění. Proto je třeba během přibývání na váze infekce nepodceňovat, naopak co nejdříve nasazovat správnou terapii.
Dlouhotrvající silná podvýživa může rovněž vést k poškození tenkého střeva, v němž se vstřebává většina živin. To může léčbu podváhy výrazně zkomplikovat.
Pokud příčina podváhy není známa, prvním kontaktním místem by měl být praktický lékař. Ten provede prvotní vyšetření a v případě potřeby odešle pacienta buď ke specialistovi, nebo do nemocnice.
Jedním z nejčastějších důvodů pro zahájení cvičení je snaha pozitivně ovlivnit tvar těla. Před zahájením zvolené aktivity máme obvykle nějakou cílovou představu, nějaký vzor, ke kterému se chceme cvičením přiblížit. V poslední době se objevují nereálné a nezdravé vzory tvaru těla. Proto je vhodné před zahájením cvičení konzultovat svoji cílovou představu s odborníkem.
Naopak trvalý nedostatek potravy vede časem k vyčerpání zásob tuků, k využívání bílkovin těla k energetickým účelům a k poklesu hodnoty bazálního výdeje energie.
Tvar těla je dán množstvím aktivní tělesné hmoty (ATH) a množstvím zásobního tuku. Oba tyto prvky tělesného složení (tělesné kompozice) se mění - a to oběma směry - podle převažujících vlivů prostředí. Pokud ležíme celé dny v posteli nebo se povalujeme před televizní obrazovkou, dochází k pozvolnému poklesu množství svalové hmoty, která tvoří větší část ATH.
Čím více máme svalů, tím více energie musí naše tělo vydat denně na jejich opravu a údržbu, tím vyšší tedy máme základní (bazální) výdej energie. Čím více energie každý den vydáme na zajištění základních fysiologických pochodů, tím méně jí přebývá a tím méně musí být přeměněno na zásobní tuk.
Vhodně sestavené cvičení ve fitcentru může výrazně ovlivnit tvar našeho těla. Musíme však dát cvičení dostatečný prostor. Mnoho mladých mužů se po provedení několika sérií cviků, zaměřených na rozvoj bicepsu, jde nedočkavě podívat do zrcadla, jestli "už to tam je". To je základní chyba, kterou v lidech podporují nekvalitní knihy a články v populárních časopisech.
Je nutné poctivě prohlásit, že u většiny běžných občanů je možné zaznamenat viditelné a prokazatelné změny tvaru těla až po několika letech pravidelného a cílevědomého cvičení. Platí navíc známé heslo "Čím déle jsme nechali své tělo chátrat, tím delší je logicky i cesta k nápravě vzniklých škod". Tempo zlepšování je také výrazně ovlivňováno somatotypem - po stejně intenzivní zátěži můžeme u jednoho člověka zaznamenat první znaky zlepšení již po třech měsících, u jiného až po roku.
Postavy kulturistů a kulturistek, stejně jako postavy lidí dlouhodobě cvičících ve fitcentrech, jsou jasným dokladem toho, že tělesná zátěž má na tvar lidského těla podstatný a nepopiratelný dopad. Vede ke zvyšování množství svalové hmoty a ke snižování množství zásobního tuku. Tréninky kulturistů jsou náročné, mnozí jsou běžné populaci vzorem i ve stravě a celkovém životním stylu.
K pěkné postavě neexistují žádné zkratky. Základem pozitivních změn tvaru těla je odborně sestavený, komplexní posilovací program, pravidelnost a důslednost ve cvičení a rozumná, reálná, dosažitelná představa cíle.
Věděli jste, že štíhlá postava nemusí automaticky znamenat zdravé tělo? Tělesná hmotnost a BMI totiž nejsou jediné tělesné parametry, které ovlivňují zdraví. Důležitou roli hraje také procento tuku v těle a množství svalové hmoty, o čemž svědčí právě štíhlá obezita. V jejím případě se jedná o nepříznivé složení těla. Tuku je moc, a svalů naopak málo. Na rozdíl od běžné nadváhy nebo obezity, ale mají lidé se štíhlou obezitou normální váhu. Přesto se s tím spojují podobná zdravotní rizika. A právě v tom je největší nebezpečí štíhlé obezity.
Řada z nás chce být štíhlejší, svalnatější a ideálně mít celoročně vyrýsované břicho. Pro dosažení vysněné postavy pak dokážeme obětovat opravdu hodně. Jíme čím dál méně, více sportujeme a měníme svůj celkový životní styl téměř k nepoznání. Tato cesta k vysněnému tělu ale není ideální a může přinést řadu komplikací i nástrah. Mnohem lepší je nastavit si opravdu reálné cíle a zvolit zdravý způsob pro jejich dosažení bez zbytečných extrémů. Co se ale stane, když se touha po hezkém těle stane posedlostí? O slovo se mohou přihlásit poruchy příjmu potravy.
Porucha příjmu potravy (PPP) není jen odmítání jídla z důvodu hubnutí nebo pubertální rozmar, který se objeví ze dne na den. Může začít nevinným zhubnutím několika nadbytečných kil, které se časem vymkne kontrole. Jedná se o vážné a potenciálně život ohrožující psychické onemocnění. Člověk s poruchou příjmu potravy typicky žije ve svém vlastním světě, který se točí primárně okolo jídla, hubnutí a vzhledu postavy.
Všechny výše zmíněné poruchy mají jedno společné - narušený vztah s jídlem. Ten může mít vážné následky na psychické i fyzické zdraví. To ale není vše, protože tyto problémy se pak přenášejí různými způsoby do fungování mezilidských vztahů a sportovní výkonnosti.
tags: #ohrozeni #stihle #postavy #priciny