Ochrana technologického procesu před přítokem nadměrně znečištěné vody: Prevence

Hlavním nástrojem k dosažení cílů uvedených v plánech dílčích povodí jsou programy opatření a slouží tak k zajištění ochrany a udržitelného užívání vod v rámci dílčího povodí. Prostřednictvím stanovení a zavedení navržených programů opatření se usiluje o dosažení dobrého stavu vod. Výsledkem plánování obecně je přijetí vždy určitých opatření, jimiž by mělo být dosaženo potřebných cílů.

Zákon 254/2001 Sb., o vodách, v plánování v oblasti vod operuje s tzv. Pro potřeby komunikace na úrovni Národních plánů, resp. Národní plány povodí hovoří o tzv. Pro účely zpracování návrhu opatření pro III. plánovací cyklus byla připravena Aktualizace Katalogu opatření (VRV, prosinec 2019), která reaguje na potřeby nového WFD Reporting Guidance Document z roku 2016 a průběžný Screening Assessment návrhů plánu povodí ze strany Evropské komise z roku 2015.

Opatření přijatá v programu opatření je nutno uskutečnit do 3 let od schválení plánů dílčích povodí (§ 26 odst. 1 vodního zákona). Programy opatření definují buď konkrétní opatření, jež jsou technicky a finančně uskutečnitelná, nebo odkazují na obecná opatření, která řeší vytipovanou část vymezené lokality, kde je identifikován problém. Tato obecná opatření vyplývají z legislativy přijaté na národní úrovni a pokrývající celé území státu.

Typy opatření

V tomto souhrnu jsou uvedena základní opatření podle § 4 vyhlášky č. Za určitých situací nebudou základní opatření stačit k dosažení dobrého stavu, a proto mohou být nezbytná doplňková opatření. Členské státy musí mít zavedena nejprve základní opatření, která jsou v souladu s § 4 odst. 1 vyhlášky o plánování, a poté definují doplňková opatření a vypracují plán pro zajištění sledování pokroku u zavedených doplňkových opatření. Dodatečná opatření (§ 26 odst. Jsou navrhována, pokud monitorování nebo jiné údaje naznačují, že cílů stanovených pro příslušný VÚ podle § 23a vodního zákona nebude pravděpodobně dosaženo.

Pro takový vodní útvar musí být nejprve vyšetřeny příčiny možného nesplnění cíle, dále proběhne ověření a přezkoumání odpovídajících povolení a oprávnění, přezkoumání a úprava monitorovacích programů. Návrh dodatečných opatření je prováděn spolu s návrhem méně přísných cílů tam, kde ani po realizaci všech opatření typu A a jejich odhadovaných přínosů nedojde u některých ukazatelů ke zlepšení. Tato charakteristika nebyla v minulých cyklech plánů povodí používána. Z části je zde zařazena, aby umožnila označení zmírňujících opatření v souladu s WFD Reporting GD. Částečně umožňuje do plánu povodí zařadit i opatření podpůrná.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Podpůrná opatření nemusí nezbytně přímo přispívat k dosažení cílů vodního zákona, případně je prokázání jejich efektu na dosažení dobrého stavu nejednoznačné. Přesto je z mnoha důvodů vhodné se jimi v návrhu plánu povodí zabývat, jelikož mají synergický efekt. Zmírňující opatření přímo nepřispívá k eliminaci vlivu, ale svou funkcí zmírňuje jeho dopad. Typickým podpůrným opatřením jsou například drobná opatření v krajině (PEO, malé vodní nádrže, opatření na odvodňovacích zařízeních pozemků). U těchto opatření není možné přímo vyčíslit efekt na ukazatele hodnocení stavu dle RSV, předpokládá se ale výrazný přínos a synergický efekt (tj.

Listy opatření

K jednotlivým typům opatření jsou vytvořeny tzv. listy opatření, které obsahují podrobné informace o každém opatření a jsou přílohou plánu každého dílčího povodí. Mají přesně definovanou strukturu danou Aktualizací katalogu opatření.

• List opatření typu A (konkrétní opatření) - Navržené opatření řeší konkrétní problematickou lokalitu konkrétním způsobem. Opatření je identifikováno svým názvem a umístěním včetně konkretizace vodního útvaru. Způsob řešení je kromě popisu navrhovaného stavu přesně vymezen parametry opatření a většinou vychází z již zpracovaných materiálů.
• List opatření typu B (obecné opatření) - Navržené opatření řeší vytipovanou část vymezené lokality, kde je identifikován problém (vliv). Vzhledem k nedostatku informací o problému (vlivu) není možné opatření popsat do takového detailu, jako je tomu u listu opatření typu A, a jde tedy jen o jeho rámcový popis. Opatření typu B se váže ke konkrétnímu vodnímu útvaru či více útvarům.
• List opatření typu C (obecné opatření) - Opatření reaguje na obecně chápaný problém (vliv), který vzhledem ke své povaze nelze řešit konkrétním fyzickým opatřením, ale pouze opatřením na úrovni nových návrhů právních předpisů. Většinou se jedná o administrativní či koncepční opatření, zahrnující například zásady v určité problematice, návrh změn a akcí na národní úrovni (úpravy právních předpisů, zřízení evidencí, zpřístupnění některých evidovaných informací pro potřebu návrhu plánů povodí) apod.

Ve III. cyklu plánu povodí je číslování rozšířeno oproti minulému cyklu o odkaz na katalogové opatření. Z čísla katalogového opatření jsou použita pouze poslední dvě čísla, jelikož první dvě jsou shodná s čísly podkapitol v kapitole VI.1. Číslo je tedy složeno ze zkratky dílčího povodí, čísla plánovacího cyklu, čísla kapitoly v PDP, z katalogového čísla opatření (dle Aktualizace Katalogu opatření) a poslední trojčíslí je pořadové číslo v rámci kapitoly. Takže číslo opatření na např. modernizaci kanalizace v rámci dílčího povodí Horní Odry bude vypadat HOD30707025. Tento popis je platný pro opatření typu A a B. Obdobně budou číslována opatření typu C v NPP.

Předložený návrh opatření sestavený v rámci plánu dílčího povodí představuje celkový zásobník pro řešené území. Opatření jsou navrhována vždy na konkrétní vliv, který způsobuje nebo se spolupodílí na nedosažení cílů stanovených dle požadavků RSV, s konkrétními parametry základních charakteristik. Jsou primárně členěna do kapitol dle směrnic, které jsou daným opatřením plněny.

Základní opatření podle § 4 vyhlášky

VI.1. V tomto souhrnu jsou uvedena základní opatření podle § 4 vyhlášky č. VI.1.1. Základním dokumentem stanovujícím rámec pro oblast vodního hospodářství na úrovni evropské legislativy je Směrnice ES a Rady 2000/60/ES, tzv. Rámcová směrnice o vodě. Z článku 11, odst. 3 vyplývají tzv. základní opatření. Opatření vyvolaná těmito směrnicemi jsou popsána v kapitolách VI.1.1.1. - VI.1.1.11. Výjimku představuje Směrnice 85/337/EHS, o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, která je naplňována pouze jedním opatřením, a to tím, že vybrané strategické vodohospodářské dokumenty jsou předmětem posouzení vlivů na životní prostředí. Konkrétně plány oblastí povodí zpracované v I. plánovacím období a Plán hlavních povodí podléhaly posuzování SEA, ve II. plánovacím období byl procesem SEA posouzen pouze Národní plán povodí, kdežto plány dílčích povodí byly považovány za podklad těchto národních plánů a dokumentací SEA a nebyly samostatně posuzovány. Ve III.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Směrnice 96/61/ES o IPPC (integrovaná prevence a omezování znečištění)

VI.1.1.1. V roce 1996 byla v Evropské unii schválena směrnice 96/61/ES o IPPC (o integrované prevenci a omezování znečištění) s účinností od roku 1999. Účelem směrnice je docílit integrované prevence a omezení znečištění vznikajícího v důsledku činností, které jsou uvedeny v příloze č. 1 směrnice 96/61/ES. V lednu roku 2008 vyšlo kodifikované znění této směrnice pod označením 2008/01/ES. Směrnice 96/61/ES o IPPC stanoví takové opatření, které mají vyloučit nebo snížit emise z výše uvedených činností do ovzduší, vody, půdy a snížit produkci odpadů v zájmu dosažení vysoké ochrany životního prostředí. Tato směrnice byla převedena do českého právního systému zákonem č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění (dále jen zákon o integrované prevenci). Tento zákon nabyl platnosti 1. 1. 2003 a byl vydán v kodifikovaném znění pod č. 435/2006 Sb., prováděcí vyhláška byla vydána pod č. Směrnice IED byla transponována do českého práva a vyšla ve sbírce zákonů dne 19. 3. 2013 pod č. 69/2013 Sb. jako novela zákona č. 76/2002 Sb. Prováděcí vyhláška zákona o integrované prevenci vyšla ve sbírce zákonů dne 20. 9. 2013 pod č.

Hlavním cílem integrované prevence je ochrana životního prostředí jako celku před průmyslovým a zemědělským znečištěním regulací provozu vybraných zařízení uvedených v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci. V příloze č. 2 zákona o integrované prevenci je uveden seznam hlavních znečišťujících látek pro stanovování emisních limitů mj. Integrovaná prevence je soubor opatření zaměřených na prevenci znečišťování, na snižování emisí do ovzduší, vody a půdy, na omezování vzniku odpadů a na zhodnocování zneškodňování odpadu s cílem dosáhnout vysokou celkovou úroveň ochrany životního prostředí. Technická úroveň zařízení, zejména z pohledu dosahované výše emisí a množství odpadů, materiálové a energetické náročnosti, způsobu a nástrojích environmentálního řízení, se porovnává s nejlepšími dostupnými technikami, tzv. BAT (Best Available Techniques). Vydáním integrovaného povolení dochází k náhradě správních aktů podle příslušných právních předpisů. Jelikož opatření vyvolaná touto směrnicí představují zejména obecné postupy k omezení znečištění, jsou opatření a bližší popisy uvedeny v kapitolách VI.1.8. Opatření k zabránění nebo regulaci znečištění z plošných zdrojů, VI.1.10., Opatření k omezování, případně zastavení vnosu nebezpečných a zvlášť nebezpečných látek do vod a VI.1.11.

Směrnice 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod

VI.1.1.2. Směrnice 91/271/EHS se vztahuje k problematice odvádění, čištění a vypouštění městských odpadních vod a čištění a vypouštění odpadních vod z určitých průmyslových odvětví. Členské státy mají povinnost vymezit tzv. citlivé oblasti podle kritérií uvedených v příloze II. této směrnice. Tato směrnice byla již plně implementována do národní legislativy a to novelou č. 180/2008 Sb., kterou se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. Důležitým předpisem je nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, které nahrazuje nařízení vlády č. 61/2003 Sb. stanovující emisní limity jakosti odpadních vod minimálně na úrovni požadované Směrnicí 91/271/EHS a v některých ukazatelích i přísněji. Tímto byla dokončena implementace výše uvedeného evropského předpisu.

V termínech stanovených Směrnicí jsou následně předávány povinné zprávy EK. Výše uvedená legislativa stanoví povinnost zajistit pro obce nad 2000 EO odkanalizování a čištění odpadních vod na požadovanou úroveň. Současně je zajištěna také zákonná povinnost předávat data o kvalitě a množství vypouštěných odpadních vod (§ 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích). Prováděcím předpisem této povinnosti je vyhláška č. 448/2017 Sb., kterou se mění vyhláška č. 428/2001 Sb., a kterou se provádí zákon č.

Nitrátová směrnice (91/676/EHS)

VI.1.1.3. Nitrátová směrnice je předpis Evropské unie (Směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním způsobeném dusičnany ze zemědělských zdrojů). Plnění nitrátové směrnice je povinné v tzv. zranitelných oblastech, které jsou vymezeny v hranicích katastrálních území. Zranitelné oblasti jsou oblasti, kde se vyskytují vody znečištěné dusičnany ze zemědělských zdrojů. Zemědělské hospodaření ve zranitelných oblastech dále upravuje akční program nitrátové směrnice. Směrnice Rady 91/676/EHS byla transponována do ustanovení § 33 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů (vodní zákon), kde je uloženo vládě nařízením stanovit zranitelné oblasti a v těchto oblastech upravit používání a skladování průmyslových a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření (tzv. Akční program).

Čtěte také: Pracovní rizika

Seznam zranitelných oblastí a první akční program byl vyhlášen nařízením vlády č. 103/2003 Sb. Od 1. srpna 2012 je účinné nové nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu. Toto nařízení obsahuje třetí revizi vymezení zranitelných oblastí v ČR od 1. 8. 2016 a uplatňuje 3. i 4. akční program nitrátové směrnice.

Dodržování podmínek této směrnice se od 1. ledna 2009 promítá také do Kontrol podmíněnosti (Cross Compliance). Kontroly podmíněnosti se týkají standardů udržování půdy v dobrém zemědělském a environmentálním stavu (GAEC) a dodržování povinných požadavků na hospodaření (SMR), konkrétně do SMR 4 - „Ochrana vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů". S účinnosti od 1. 7. 2020 nabyly platnosti změny ve vymezení zranitelných oblastí a 5. akční program nitrátové směrnice (277/2020 Sb.). Změny dané novelou byly zapracovány do platného znění nařízení vlády (č. 262/2012 Sb.). Jelikož změny přišly v době vysoké rozpracovanosti plánu dílčího povodí, ve III.

Směrnice 76/160/EHS o vodách ke koupání

VI.1.1.4. Směrnice Rady 76/160/EHS je od 31. prosince 2014 plně nahrazena směrnicí 2006/7/ES, o řízení jakosti vod ke koupání a o zrušení směrnice 76/160/EHS. Účelem této platné směrnice je zachovat a chránit životní prostředí, zlepšit jeho kvalitu a chránit lidské zdraví, a to doplněním Rámcové směrnice o vodě. Požadavky směrnice 2006/7/ES byly ...

Zranitelnost vodních ekosystémů a vodárenských zařízení

Vodní ekosystémy mají zásadní význam k trvalé využitelnosti území, jeho rozvoji a taktéž k udržení jeho funkce k hospodářskému využívání. Vzhledem k tomu, že Česká republika nemá k dispozici žádný významný přítok vody na své území ze sousedních států, je zcela odkázána na vlastní hospodaření s povrchovými a podzemními vodami. V podmínkách ČR se k výrobě pitné vody využívají povrchové a podzemní vody. Ekvivalent jejich využití je téměř vyrovnaný, tj. 50/50 % [4]. Zásadním rozdílem je však jejich účel pro zastavěná území. Povrchové, akumulované vody ve vodárenských nádržích (viz obr. 1), jsou převážně zdroji pitné vody pro velká města, průmyslové aglomerace a vodárenské soustavy. Podzemní vody, které není nutné ve většině případů upravovat na standardy vody pitné, jsou primárními zdroji pitné vody pro místní vodovody a zejména pro individuální bytové objekty. Podzemní voda je čerpána ze dvou základních zvodnělých vrstev - mělké zvodnělé vrstvy a hluboké zvodnělé vrstvy.

Rozdíl není jen v názvu, ale především ve vydatnosti vodního zdroje, době její obnovitelnosti z dešťových nebo sněhových srážek a kvalitě čerpané vody. Pro udržitelnost území a jeho hospodářské využívání mají nezastupitelný význam distribuční vodárenské soustavy. Jejich účelem je dodat spotřebitelům čerstvou pitnou vodu v nezměněné kvalitě a při stanoveném zdravotním zabezpečení. Kromě uvedeného hlavního úkolu, tj. Vodní zdroje a vodárenské systémy pitných vod, jak vyplývá z předcházejícího textu článku, jsou významnou a nezastupitelnou technickou infrastrukturou, ale taktéž mimořádně lehce zranitelnou. Jejich zranitelnost především spočívá ve fyzikálních vlastnostech vody, která rychle rozpouští řadu látek a taktéž tyto látky do sebe přijímá. Bez účinné ochrany vodních ekosystémů a vodárenských zařízení vzniká celá řada hrozeb, které výrazně mění standardy života lidí a vyřazují z provozu infrastrukturu území. Každé z uvedených a dalších rizik, mají potenciál vážně narušit vodní ekosystém, život flory a fauny v něm a současně i dodávku pitné vody spotřebitelům. Pro lidskou populaci mají tyto hrozby různou váhu a negativní následky.

Jestliže narušení vodních ekosystémů působí na fyzickou osobu jen nepřímo, snížením životního komfortu bytového fondu, tak kontaminace trubního systému pitných vod (viz obr. Uvedeným typům přírodních a antropogenních kontaminací zdrojů vod lze jen obtížně zabránit. Jsou součástí přírodních zákonů nebo antropogenních jevů lidské společnosti. Připravenost státu, resp. orgánů krizového řízení na řešení krizových situací vyplývá z krizového zákona [1] a dalších právních předpisů vztahujících se k dané problematice. Z pojetí daného přístupu k řešení bezpečnostních opatření mimo jiné vyplývá nutnost přípravy na krizové situace. Forma myšlenkové mapy není nikdy předem daná. Obr. Uvedená a další opatření mají potenciál být v krizových situacích účinným nástrojem orgánů krizového řízení při jejich řešení.

Vliv vyřazení vodárenských systémů z provozu

Základní strategická odvětví infrastruktury ČR a jejich subjekty mají různou váhu a nároky na zajištění vlastního provozu z hlediska dodávek pitné vody. U některých z nich lze v krizových situacích omezit nebo i dočasně zastavit výrobu a výpadek nahradit z jiných zdrojů nebo systémů. Nejkritičtější dopad vyřazení vodárenských systémů z provozu bude vždy na subjekty zdravotních služeb, zejména na nemocnice a jejich vnitřní vodovody [6] (viz obr. Dlouhodobé vyřazení vnitřního vodovodu nemocničního areálu z provozu (asi tři dny a více) bude mít vždy bez možnosti zajistit přímou dodávku pitné vody do systému ze záložního zdroje za následek nutnost evakuace pacientů z nemocnice. Mobilní nouzové zásobování vodou pro nemocniční objekty nemá žádný významný účel. Jednotlivé zdravotní pavilony musí mít, zejména pro sanitární zařízení, přímou dodávku vody o obvyklých hydrodynamických parametrech a taktéž řada dalšího technologického vybavení nemocnic je závislá na spolehlivé přímé dodávce vody k přístrojové technice. S reálně vzniklou situací se musí orgány krizového řízení vypořádat. Je nutné vzít v úvahu, že v těchto situacích není vyřazena z provozu jen nemocnice, ale také převážná část nebo celá další infrastruktura zastavěného území.

Hospodaření se srážkovými vodami

Hospodaření se srážkovými vodami je filozofie podporující zachování či napodobení přirozených odtokových podmínek před urbanizací území. Tato filozofie se jeví jako vhodné východisko z výše popsaných problémů a je od konce 60. let 20. století trendem v rozvinutých zemích světa a v posledním desetiletí i v České republice. HDV má jasná pravidla a priority s hlavním důrazem na snahu o návrat srážkové vody do lokálního koloběhu, a to zejména vsakováním srážkového odtoku do půdního a horninového prostředí a jeho výparem do ovzduší. Na tom nic nemění skutečnost, že v České republice nejsou v řadě případů pro vsakování ideální podmínky. Převedeno do praktického života, každá nová stavba by měla být vybavena objektem, který umožní hospodaření se srážkovou vodou na jejím pozemku. Tím se ovšem celá problematika posouvá z čistě vodohospodářské gesce směrem k dalším profesím, ať už to jsou stavební a dopravní inženýři, nebo architekti a urbanisté.

Jedním z původních účelů městského odvodnění byla, vedle zajištění hygieny území, též ochrana intravilánu před srážkovými vodami, resp. jejich zvýšeným odtokem z urbanizovaných ploch. Klasicky se tato úloha řešila co nejrychlejším odvedením srážkových vod mimo město podzemním trubním vedením, společným pro splaškové i srážkové vody (jednotná stoková síť). V posledních dvou desetiletích se však tento klasický způsob ukazuje z pohledu srážkových vod jako dlouhodobě neudržitelný.

Důsledkem je změna hydrologického režimu vodního toku (Tetzlaff et al, 2005), která se projevuje častějším výskytem lokálních povodní. To je významné zejména v situacích, kdy větší urbanizovaný celek leží na malém vodním toku.

Vedle přetížení vlastního stokového systému se negativní důsledky rychlého odvedení srážkových vod projevují i v mikroklimatu urbanizované oblasti. Snížený výpar, ať už přímo z povrchu území (evaporace), či prostřednictvím rostlin (transpirace), má přímý důsledek na snížení vlhkosti vzduchu v urbanizovaných územích a zvýšení prašnosti (zdravotní rizika), dále pak také na energetický režim měst, kdy se podílí na vzniku tepelných ostrovů a zvyšuje účinky vln extrémních veder. Vodou nedostatečně zásobená městská zeleň tak nemůže plnit úlohu nejlevnějšího a nejprogresivnějšího klimatického zařízení (obr. Další efekty, patřící spíše do sociální oblasti, jsou popsány v kap.

Decentralizovaný způsob odvodnění (DSO)

Základem HDV je tzv. decentralizovaný způsob odvodnění (DSO), jehož podstatou je zabývat se srážkovým odtokem v místě jeho vzniku a vracet ho do přirozeného koloběhu vody. V nejužším slova smyslu jsou přírodě blízká opatření a zařízení HDV taková, která podporují výpar, vsakování a pomalý odtok do lokálního koloběhu vody. právních priorit (viz kap. Z hlediska přípustnosti je tedy nutno důsledně rozlišovat srážkové vody podle stupně jejich znečištění (viz kap. 5). HDV je běžně aplikováno ve vyspělých zemích všech kontinentů, je zejména známo jako SuDS (sustainable drainage systems), ale též jako LID (low impact development), WSUD (water sensitive urban design) či jako BMP (best management practice). V České republice se HDV do praxe začalo více zavádět až po novelizaci zákona č. 254/2001 Sb. o vodách v roce 2010 a vyhlášky č. Popsaný způsob řešení je koncepčně zaměřen na příčinu problémů a lze ho aplikovat ve všech lokalitách (byť např. v historických centrech měst je v některých případech obtížné navrhovat přírodě blízká opatření).

Přírodě blízké HDV má pro území primárně řadu ekologických a ekonomických přínosů. Objekty HDV jsou ve značném množství případů spojeny s nižší či vyšší vegetací.

• zadržováním a vsakováním či výparem srážkových vod se snižuje objem i maxima povrchového odtoku, a tím se snižuje hydraulické a látkové zatížení toků (ať již přepady z odlehčovacích komor jednotné kanalizace, nebo zaústěním dešťové kanalizace);
• zadržováním a vsakováním/výparem srážkových vod se snižuje objem a maxima odváděná stokovou sítí, což snižuje riziko zatopení povrchu intravilánu nebo zatopení sklepů;
• vsakováním do podzemí se obnovuje zásoba podzemních vod a zásobování recipientů v době sucha;
• využívání akumulované dešťové vody v nemovitostech jako vody užitkové (WC, závlaha, praní, úklid) představuje prevenci lokálních dopadů sucha (snižuje se potřeba pitné vody);
• modro-zelená infrastruktura při fotosyntéze pohlcuje CO2 a váže uhlík do organických sloučenin.

• snížené množství srážkových vod umožňuje navrhovat menší profily stok a objemy dešťových nádrží a zatěžuje méně ČOV, čímž se zvyšuje účinnost čištění odpadních vod;
• stín vytvářený vysokou zelení má vliv na životnost povrchů komunikací, zejména z živičných materiálů (při zastínění povrchů z cca 20 % lze očekávat průměrné prodloužení doby životnosti až o 10 %; USDA Forest Service, Center for Watershed Protection, 2009);
• dřeviny snižují rychlost větru, a snižují tak tepelné ztráty budov v zimním období;
• pro extenzivní vegetační střechy uvádí Liu (2003) snížení energie potřebné pro klimatizaci interiéru budovy v letním období o 95 % a o 26 % nižší ztráty při vytápění v zimním období při porovnání s konvenčními střechami;
• snížené náklady na adaptační opatření sp...

tags: #ohrozeni #technologickeho #procesu #pritokem #nadmerne #znecistene

Oblíbené příspěvky:

• Ekologie severní Čechy
• Třídění odpadu po rekonstrukci: Průvodce
• Pytle na Bio Odpad
• Problém jaderného odpadu
• Výlety příroda Uherský Brod