Ohrožení velevruba tupého (Unio crassus)

Velevrub tupý (Unio crassus) je druh sladkovodního mlže z čeledi velevrubovitých.

Popis

Má lasturu o délce 50-70 milimetrů, výšce 30-40 milimetrů a tloušťce schránky 25-35 milimetrů.

Výskyt

Velevrub tupý se vyskytuje v potocích i velkých řekách, kde žije často spolu s perlorodkou. Ve vodě se z části zahrabává do písku nebo bahna.

Ohrožení a ochrana

Velevrub tupý (Unio crassus) je ohrožený druh sladkovodního mlže.

Velevrub tupý (Unio crassus) je druhem velkého mlže, který byl spolu s perlorodkou říční (Margaritifera margaritifera) zařazen Evropským programem pro sladké vody (European freshwater program, WWF, 2000) mezi 15 klíčových taxonů, na které je potřeba zaměřit ochranu.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Důvodem je, že tyto dva vymírající druhy symbolizují svou vazbou na rybí hostitele ekologickou spojitost mezi různými skupinami vodních organismů. Kromě vysokých nároků na jakost vody upozorňují také na zásadní význam sedimentu a říčního dna pro vodní ekosystém.

Velcí mlži tak zprostředkovávají komplexní pohled na sladkovodní ekosystém a jsou vynikajícími indikačními druhy a současně také výborným vzdělávacím prostředkem (Bachmann 2000).

Ochrana velevruba tupého v České republice dostala konkrétnější podobu až v rámci přípravy soustavy Natura 2000. Na území ČR bylo vyhlášeno 13 evropsky významných lokalit (EVL) - prakticky všechny v té době známé lokality, ve kterých je druh předmětem ochrany a probíhá zde monitoring většiny známých populací druhu, zajišťovaný Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK); zároveň je prověřován výskyt i na dalších lokalitách.

Výsledky monitoringu potvrzují celkově nepříznivý stav velevruba tupého v České republice (např. Anonymous 2007). Přes rostoucí množství informací o ekologii druhu a limitujících faktorech (Engel 1990, Hochwald 1997, 2001, Köhler 2006, Douda 2007) dosud chybí v ČR komplexní systém jeho ochrany.

Ochrana přírody je podmíněna výskytem významných rostlinných a živočišných druhů nebo přítomností přírodovědně cenných stanovišť s charakteristickými biotopy.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Důvodem evropské ochrany je výskyt čtyř vzácných živočichů, jimiž jsou: páchník hnědý (Osmoderma eremita), velevrub tupý (Unio crassus), mihule potoční (Lampetra planeri) a vydra říční (Lutra lutra).

Naší legislativou je zařazen mezi druhy silně ohrožené.

Velevrub tupý (Unio crassus)■ druh v příloze II a IV Směrnice o stanovištích■ druh uvedený v červeném seznamu IUCN - téměř ohrožený (NT) a červeném seznamu ČR - ohrožený (EN)■ kategorie zákonné ochrany - silně ohrožený

Evropsky významné lokality (EVL)

Evropsky významná lokalita (EVL) soustavy NATURA 2000 Dolní Sázava je vyhlášena na území o rozloze 398,0326 ha v nadmořské výšce 200 - 306 metrů. EVL spravuje Krajský úřad Středočeského kraje. Důvodem k vyhlášení EVL je ochrana lokality s výskytem hořavky duhové a velevruba tupého.

Evropsky významná lokalita (EVL) Vlašimská Blanice byla vyhlášena nařízením vlády ČR č. 132/2005 Sb.

Čtěte také: Pracovní rizika

EVL se nachází v nadmořské výšce 390 - 430 m n. m. a celkem zahrnuje cca 30 km dlouhý úsek toku Blanice mezi Mladou Vožicí a Vlašimí spolu se zámeckým parkem ve Vlašimi a částí Domašínského potoka. Na území Jihočeského kraje se jedná zhruba o 9 km dlouhý úsek řeky od Mladé Vožice po hranice kraje severovýchodně od obce Skrýšov. V tomto úseku má Blanice charakter neregulovaného meandrujícího toku s vysokou diverzitou hloubky i proudu vytvářející četné tišiny a tůně. Dno je převážně štěrkovité až kamenité. Tok je doprovázen různě širokým lemem doprovodných dřevin, v němž dominuje olše lepkavá (Alnus glutinosa) a vrby.

Při malakologickém průzkumu zdejšího úseku Blanice byl prokázán početný výskyt velevruba v okolí Skrýšova.

Na území ČR bylo vyhlášeno 13 evropsky významných lokalit (EVL) - prakticky všechny v té době známé lokality, ve kterých je druh předmětem ochrany a probíhá zde monitoring většiny známých populací druhu, zajišťovaný Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK); zároveň je prověřován výskyt i na dalších lokalitách.

Na EVL Vlašimská Blanice a Rokytná je v současné době velevrub tupý zřejmě na pokraji vyhynutí.

Problémy ohrožující velevruba tupého

Současné problémy a perspektivy druhu v ČR:

• Populace velevruba tupého na většině lokalit jsou silně rozptýlené a zdaleka nedosahují populačních hustot, které lze pozorovat na nenarušených lokalitách v zahraničí.
• Značné znepokojení budí hromadné úhyny jedinců dokumentované v posledních dvou letech.
• V posledních letech byly zaznamenány rozsáhlé případy predace velevruba tupého invazními druhy savců, která může silně zdecimovat až zničit populace na malých tocích.
• Stále ještě dochází k přímé likvidaci stanovišť druhu i samotných jedinců při provádění nešetrných úprav toků, a to dokonce i na evropsky významných lokalitách.
• Limitace velevruba tupého jakostí vody není dosud uspokojivě objasněna.
• Vzhledem k široké plasticitě druhu z hlediska trofických podmínek na lokalitě (Hochwald 2001) lze jen část zásad managementu druhu použít pro všechny evropsky významné lokality.
• V souladu s pojetím moderních rezervací na tekoucích vodách (Saunders et al. 2002) nelze ochranu velevruba tupého zajistit pouze opatřeními na stanovištích jedinců.
• Občas popisovaný současný nárůst populací nebo „regenerace“ populací velevruba tupého v ČR může být pouze důsledek silných populačních ročníků z 90. let 20. století.

Ekologické souvislosti

Rozmnožování hořavek je bezpodmínečně vázáno na přítomnost velevruba tupého, neboť v době dozrávání jiker naroste samičce kladélko, které může dosáhnout až pěti centimetrů a tím vpravuje dozrálé jikry do prostoru vnitřních žaber škeble.

Poté sameček nad dýchací otvorem škeble vypustí mlíčí a jikry oplodní. Plůdek se líhne přibližně za 2 až 3 dny, poté žije v žaberním prostoru škeble a tráví z poměrně velkého množství žloutkového váčku. Po zhruba čtyřech týdnech vyvrhne škeble plůdek z útrob ven.

Za tuto služku oplácí hořavka škebli stejným dílem. Škeble při rozmnožování prochází larválním vývojem (glochidie), při které se larvy zachycují na tělech dospělých hořavek a určitou dobu tam žijí. Hořavky se rozmnožují až dvakrát do roka.

Tabulka: Typy evropských stanovišť a kód předmětu ochrany (EVL Dolní Sázava)

Evropsky významné druhy a kód předmětu ochrany (EVL Dolní Sázava):

• 1032 - velevrub tupý (Unio crassus)
• 1134 - hořavka duhová (Rhodeus sericeus amarus)

tags: #ohrozeni #velevrub #tupy #informace

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelnost větrné energie
• Ochrana přírody v ČR
• Podívejte se na článek o proměnách mediální krajiny.
• Komunální odpad Rychnov
• Změny v ochraně přírody