Ohrožení zdraví dítěte: Informace a postup

11.03.2026

Syndrom CAN je zkratkou z původně anglického termínu Child Abuse and Neglect. Toto pojmenování zahrnuje týrané, zneužívané a zanedbávané dítě - v české terminologii je pojem překládán jako syndrom týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte.

Formy ohrožení dítěte

Za týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte je považováno jakékoliv nenáhodné, vědomé i nevědomé konání rodičů, vychovatelů nebo jiné osoby vůči dítěti, které je v dané společnosti nepřijatelné, a které poškozuje tělesný, duševní i společenský vývoj dítěte, v krajním případě způsobuje dokonce jeho smrt. V této souvislosti se často používá pojem "syndrom CAN".

Do syndromu CAN jsou zahrnuty: psychické a fyzické týrání, sexuální zneužívání, zanedbávání, a šikanování.

Týrání dítěte

Týráním dítěte se rozumí různé formy úmyslného násilného chování dospělé osoby, nejčastěji rodiče vůči dítěti. Je to jakékoliv nenáhodné, vědomé i nevědomé jednání rodiče, vychovatele nebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a které poškozuje tělesný, duševní a společenský stav a vývoj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt.

Fyzické týrání

Fyzické týrání představuje záměrné ubližování dítěti, volbu nepřiměřeně bolestivých a zraňujících trestů, nepřiměřeně časté nadužívání fyzických trestů, neúměrně tvrdé trestání vzhledem k míře „prohřešku“ dítěte, neadekvátní trestání dítěte se stává převažujícím výchovným prostředkem či fyzického násilí je užito sice ojediněle, ale s nadměrnou brutalitou, podstatu fyzického týrání naplňuje i pasivní chování v podobě nezabránění takovému ubližování. V mnoha případech totiž netýrající rodič o hrubém zacházení s dítětem ví, a přesto neučiní žádné efektivní kroky na jeho ochranu.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Pasivní forma znamená nedostatečné uspokojování základních potřeb dítěte (jídlo, pití, spánek, adekvátní oblečení), ale také nezabránění fyzickému týrání dítěte!

Psychické týrání a šikanování

Psychické týrání a šikanování rozumí se jím zesměšňování, kritizování, ponižování a terorizování dítěte v soukromí i na veřejnosti nebo naopak nepřiměřené nároky na ně. Pokud je dítě svědkem domácího násilí mezi dospělými, jedná se také o jeho psychické týrání.

Psychické týrání u dítěte způsobuje mj.:

tělesné, dušení nebo citové opoždění vývoje
horší prospěch, než oddá skutečnému nadání
omezenou slovní zásobu
výbuchy vzteku, ničení věcí, zkratkovité chování
citovou oploštělost, nedůvěřivost, povrchní vztahy k lidem, nedostatek empatie, sebestřednost, sobectví
nápadnou pasivitu nebo agresivitu, strach, že jej nikdo nemá rád, strach z trestu
nízké nebo velmi vysoké sebevědomí (vytahování)
sklon k sebeobviňování nebo sebepoškozování, strach z nových situací
neurotické projevy (kousání nehtů, kroucení či vytrhávání vlasů, cucání prstů apod.)
nepřiměřené reakce na bolest - přehnaná na sebemenší podnět nebo naopak žádná reakce na velkou bolest
vznik závislostí, poruchy příjmu potravy, deprese, častější nemocnost (děti utíkají do nemoci jako ochrany před tresty apod.), vyšší úrazovost, sklon k obezitě
nejistotu ve vztazích s druhými lidmi nebo neschopnost navazovat a udržovat přátelské vztahy s druhými, nedůvěru k dospělým lidem, kteří se snaží dítěti pomoci nebo se s ním snaží spřátelit, či naopak přílišné lpění na těchto lidech a projevování přehnané vděčnosti, vyhýbání se kontaktu s rodinou, útěky z domova
menší schopnost sebeprosazení, kvůli čemuž se týrané děti stávají častěji obětí šikany, menší oblíbenost mezi učiteli i vrstevníky
časté lhaní, podvody, sníženou schopnost prosadit se, vyjádřit svá přání, požadavky a názory.

Sexuální zneužívání

Sexuální zneužívání jedná se o nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoliv dotýkání, styk či vykořisťování dítěte se sexuálním významem, existuje i bezdotykové zneužívání - setkání se s exhibicionistou, vystavování dítěte pornografickým produkcím atd.

Kontaktní zneužívání je takové, kde dochází k pohlavnímu styku včetně laskání prsou a pohlavních orgánů. Někdy (ne však vždy) se pozná podle poranění genitálu nebo konečníku oběti, opakovaných bolestí břicha, svědění pochvy a poševního výtoku, poševního či análního krvácení.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Zanedbávání

Zanedbáváním se rozumí nedostatek péče, který způsobuje vážnou újmu ve vývoji dítěte nebo dítě ohrožuje. Může se jednat o zanedbávání tělesné, citové, zanedbávání výchovy a vzdělávání, nedostatečné naplňování základních potřeb dítěte.

Následky syndromu CAN

Následky syndromu CAN projevují se řadou příznaků a reakcí, krátkodobých nebo dlouhodobých, reakce se liší dle věku dítěte a jeho osobnostním založení. Pokud příznaky trvají déle, přecházejí postupně do posttraumatické stresové poruchy (reakce na závažný stres).

Nejčastějšími následky mohou být:

Selhávání ve škole, útěky z domova, agrese, odmítání komunikace
Neurotické poruchy, tenze, poruchy spánku, úzkost, pocity viny, sebeobviňování, fobie, depresivní stavy, sklony k sebevraždě
Psychosomatické reakce
Poruchy sexuálního chování
Poruchy v sociálních vztazích: nízké sebehodnocení, poruchy komunikace, poruchy interpersonálních vztahů, neschopnost empatie
Zneužívání návykových látek, závislost
Poruchy individuálního vývoje dítěte.

Oznamovací povinnost

Zákonné normy, které se vztahují k situacím, kdy je ohrožené dítě, jsou vlastně dvojího druhu. Jednak je to zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů a jednak trestní zákoník (40/2009 Sb.). Z hlediska možného dopadu na jednotlivce je zřejmě závažnější zákoník trestní.

Ten vymezuje situace, kdy nepřekažení trestného činu (tedy situace, kdy trestnému činu nezabráníme) či jeho neoznámení (víme, že byl trestný čin spáchán, a necháme si to pro sebe) může vést k tomu, že budeme sami stíháni (dopustíme se sami činu trestného).

Čtěte také: Pracovní rizika

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí dává možnost každému člověku, aby pracovníka či pracovnici orgánu sociálně-právní ochrany dětí upozornil na to, že má podezření na to, že se někde vyskytuje dítě, o které není dostatečně postaráno, či dítě, které se nechová v souladu s obvyklými normami.

Dítě samo má právo vyhledat pomoc pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí i bez vědomí rodičů. Zákon dále vymezuje povinnost pracovníků zařízení pro děti, nemocnic a dalších, aby oznamovali orgánům sociálně-právní ochrany dětí i podezření, že dítě, se kterým pracují či přicházejí do styku, je dítě ohrožené. Oznámení je možné provést anonymně.

Kde hledat pomoc?

V každém případě si pamatuj, že o problémech se nemá mlčet, o problémech se má a musí mluvit, jinak se nikdy nevyřeší, svěř se tomu, komu opravdu věříš.

Pamatuj si, že dítě má právo požádat, mimo jiné i školy a školská zařízení, o pomoc při ochraně svého života a svých práv. Tyto orgány, právnické a fyzické osoby, jsou povinny poskytnout dítěti odpovídající pomoc.

Karta KID

Rozpoznat projevy a znaky ohroženého dítěte pomůže tzv. karta KID. Karta KID popisuje postup, jak zajistit ochranu dítěte v souladu s jeho nejlepším zájmem a platnými právními předpisy v případě akutního a chronického ohrožení. Jsou v ní přehledně zpracovány hlavní znaky ohroženého dítěte, správný postup pomoci při podezření na špatné zacházení s dítětem nebo důležité kontakty. Karta pomůže nejen zdravotníkům, ale i policistům, učitelům, sociálním pracovníkům a ostatní široké veřejnosti pracující s dětmi.

Obecně karta doporučuje, aby pracovníci, kteří přicházejí do styku s lidmi:

byli všímaví k životu a potřebám dětí.
vytvářeli pro děti bezpečné prostředí s důrazem na dobré mezilidské vztahy.
vyhledávali pro ohrožené dítě včas pomoc.

Karta KID přehledně vyjmenovává:

fyzické znaky špatného zacházení,
znaky špatného zacházení projevující se v chování dítěte,
znaky rizikového chování pečujících osob.

Materiál také upozorňuje, že každý, kdo se stal svědkem špatného zacházení s dítětem a/nebo má důvěryhodné informace o tom, že by nějaké dítě mohlo být ohrožené špatným zacházením, musí bezodkladně jednat dle uvedených postupů. Nečinnost může ohrozit dítě a v určitých situacích může být i trestným činem.

Doporučený postup jednání:

Zajistit bezpečí dítěte (fyzické i emocionální).
Je-li potřeba, poskytnout první pomoc a zajistit lékařskou péči (přímo nebo prostřednictvím zdravotnické záchranné služby).
Kontaktovat orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a Policii ČR, nejlépe příslušníka Služby kriminální policie a vyšetřování se zaměřením na trestné činy páchané na dětech, a/nebo státní zastupitelství a postupovat podle jejich instrukcí.
V případě, kdy byly incidentu špatného zacházení přítomné jiné děti, zajistit v kontaktu s jejich zákonnými zástupci, popř. ve spolupráci s OSPOD a/nebo orgány činnými v trestním řízení, jejich bezpečí a psychickou pohodu (např. zprostředkováním služeb psychologa či jiného odborníka).
Konzultovat situaci dítěte s odborníky na uvedených kontaktech.

V případě, že bude vyhodnoceno, že se jedná o ohrožení dítěte, postupovat dále:

Zajistit bezpečí dítěte a vyhodnotit míru jeho akutního ohrožení. Pokud je dítě aktuálně v péči osoby, která ho ohrozila/umožnila jeho ohrožení - v tomto případě postupovat, jako by dítě bylo ohroženo bezprostředně.
Kontaktovat orgán sociálně-právní ochrany dětí a dále postupovat v souladu s rozhodnutím/ doporučením OSPOD.

Na kartě jsou dále přehledné uvedeny všechny důležité kontakty a dále prostor pro vyplnění lokálních kontaktů pro různé situace.

Na vzniku karty spolupracovala ministerstva vnitra, školství, mládeže a tělovýchovy, práce a sociálních věci a zdravotnictví.

tags: #ohrozeni #zdravi #ditete #formular #informace