Hořavka duhová: Ohrožený druh s fascinující rozmnožovací strategií

Hořavka duhová (Rhodeus sericeus), známá také jako hořavka evropská, je malá kaprovitá rybka s velmi zajímavou rozmnožovací strategií. Donedávna se latinsky jmenovala Rhodeus sericeus amarus, přičemž slovo „amarus“ znamená „hořký“.

Hořavka, známá také pod svými latinskými názvy jako evropská nebo hořavka duhová, je okouzlující a barevná sladkovodní ryba, která již léta zdobí akvária po celém světě. Tato malá, ale živá ryba vyniká od ostatních druhů svými živými barvami a dynamickým chováním. Hořavky jsou nejen krásné, ale i poměrně snadno se množí, což z nich dělá výbornou volbu jak pro začínající akvarijní nadšence, tak pro zkušené nadšence hledající zajímavé druhy do svých nádrží. Jejich sociální povaha a preference života ve skupinách dále obohacují dynamiku akvarijního ekosystému.

Výskyt hořavky duhové

U nás žije hořavka roztroušeně hlavně v níže položených oblastech státu, jinak obývá velkou část Evropy od Seiny na západě až po Sibiř. Chybí na Pyrenejském a Apeninském poloostrově, v Británii, Dánsku a Skandinávii.

Hořavka se u nás vyskytuje ve stojatých nebo mírně proudících vodách, pokud se v nich zároveň vyskytují i velcí mlži potřební pro její rozmnožování. Obvykle ji najdeme v tůních, starých říčních ramenech, pomalejších úsecích tekoucích vod a v některých rybnících.

V zásadě hořavky vyžadují poměrně teplou, dostatečně čistou, stojatou nebo mírně proudící vodu s dostatkem vhodných druhů mlžů - nejlépe velevrubů (kterým hořavky dávají při výtěru přednost) nebo škeblí. Asi ideální podmínky nabízejí hořavkám stará říční ramena, zarostlé tůně a zavodňovací kanály. Místy se vyskytují i v rybnících. V řekách vyhledávají místa s pomalým prouděním, obvykle je proto najdeme v nadjezích a různých rozlitinách.

Čtěte také: Rizika mobilních aplikací a Wi-Fi

Typickými místy výskytu jsou tůně v okolí velkých řek, mrtvá ramena a některé rybníky. V Čechách je poměrně hojná v tůních středního Polabí.

Popis a vzhled

Hořavka dík svým malým rozměrům uniká na většině lokalit svého výskytu pozornosti sportovních rybářů. Pokud se podaří hořavku ulovit, například při čeřínkování, není problém ji odlišit od ostatních druhů kaprovitých ryb nebo jejich potěru. Už tvar těla je velmi specifický - je poměrně vysoké a přechází do tenkého ocasního nástavce. Pokrývají ho poměrně velké šupiny stříbrné barvy a přibližně od poloviny těla až k ocasní ploutvi se táhne namodralý pruh. Ten je dobře patrný zejména u samců. V době tření se barvy samců ještě více zvýrazní, ruh září tyrkysově modrou barvou a je obklopen růžovým zbarvením. Navíc se na rypci a nad očima samců objeví bělavé hrbolky připomínající třecí vyrážku. Samice jsou barevně poněkud skromnější, ale zato se u nich v období výtěru objeví dlouhé kladélko potřebné k dopravení jiker dovnitř těla mlžů.

Tělíčko hořavky je poměrně vysoké s tenkým ocasním nástavcem, hřbetní ploutev je delší než u většiny našich kaprovitých ryb a je vyklenutá do oblouku. Zhruba od poloviny těla k bázi ocasní ploutve se táhne namodralý pruh dobře patrný zejména u samců. V době rozmnožování se barvy samců ještě zvýrazňují a kromě modrého pruhu se objevují narůžovělé tóny.

Hořavka duhová je malá nenápadná rybka, která na většině lokalit svého výskytu uniká pozornosti sportovních rybářů. Přestože se jedná o malou rybku dosahující délky jen několika cm, není problém ji při podrobné prohlídce odlišit od ostatních druhů kaprovitých ryb.

Vyznačuje se jemnou, stříbřititou barvou s charakteristickým tmavým pruhem táhnoucím se po stranách, což mu dodává elegantní vzhled. Dorůstá do délky asi 8 - 10 cm. Během tření získává samec zajímavou červenou barvu.

Čtěte také: Ohrožení orangutani: Podrobná analýza

Tělo je vysoké, splostělé. Mimo období tření jsou ryby stříbrošedé s tmavším hřbetem. Od kořene ocasu vede směrem ke středu těla typický modro-tyrkysový pruh. Ploutve jsou u samic průhledné. Hřbetní ploutev má u obou pohlaví drobnou kresbu, u samců je špička hřbetní ploutve zbarvena do červena. Řitní ploutev u samce je načervenalá. Horní polovina těla duhovky u samce sytě červená, u samice hnědavá. Samec na rozdíl od samičky má i oranžově až červeně zbarvené oko. V období tření se zbarveni samce změní na překrásně výrazné, které může konkurovat mnoha tropickým druhům akvarijních ryb chovaných v nádržích. Hlava, hřbet a břicho téměř zčernají. Boky a násadec ocasu se zbarvi do červeno-fialova. Řitní ploutev je temně červená, černě lemovaná. Za skřelemi se zvýrazní tmavá skvrna. Na rypci se objeví třecí vyrážka.

Samička zůstává i v době tření nevýrazná a objeví se kladélko o délce až k ocasní ploutvi, někdy i delší. Délka kladélka může být srovnatelná s délkou ryby.

Rozmnožování

Limitující je pro její výskyt dostatek vhodných vod s početným zastoupením mlžů jako je škeble rybničná nebo velevrubi. Proto byla v Červeném seznamu zařazena mezi druhy patřící do kategorie „ohrožený“.

Hořavky žijí společensky v početných hejnech. Hejna obvykle tvoří jedinci stejného stáří, proto s rostoucím věkem rybek postupně klesá jejich početnost.

Zajímavostí chovu hořavek je jejich soužití s mušlemi. V období páření samec vyhledává mušle v přirozených podmínkách. Pokud plánujete chovat hořavky, měli byste akvárium vybavit mušlí. Samice pomocí svého ovipositora umístí vajíčka do žaberní dutiny slávky. Současně samec, který je nad slávkou, uvolňuje spermie. Voda nasátá dovnitř je přivádí do žaberní dutiny slávky, kde dochází k oplodnění vajíček. Inkubační proces trvá dva až tři týdny. Když mladé ryby dosáhnou délky 11 mm, opustí bezpečný úkryt slávky a začnou svůj samostatný život.

Čtěte také: Jak se chránit při práci s křovinořezem

V zásadě hořavky vyžadují poměrně teplou, dostatečně čistou, stojatou nebo mírně proudící vodu s dostatkem vhodných druhů mlžů - nejlépe velevrubů (kterým hořavky dávají při výtěru přednost) nebo škeblí.

Samci jsou v době tření pestře zbarveni - ztmavnou, modrý pruh na bocích se doslova rozzáří a kolem se objeví výrazně růžové zbarvení. Na hlavě jim narůstá jemná třecí vyrážka. Výtěr zahajuje samec, který napřed najde a „obsadí“ vhodného mlže. Potom od něj odhání ostatní samce a láká samice připravené k výtěru. Když se mu podaří některou svými pohybovými kreacemi zaujmout, následuje samotný výtěr. Samička při něm zasouvá kladélko do žaberní dutiny mlže a vypouští tam jikry. Samec mlíčí vypustí poblíž dýchacího otvoru mlže a ten je nasaje dovnitř spolu s vdechovanou vodou. Samec se postupně tře s několika samicemi. Jikry hořavek dozrávají postupně a samice během třecího období naklade jikry v dávkách po 20 - 40 jikrách do několika mlžů. Tření probíhá v poměrně dlouhém období od dubna do konce srpna. Největší intenzity dosahuje na začátku tohoto období a pak znovu na přelomu července a srpna.

Nakladené jikry se vyvíjejí uvnitř těla mlže. Vylíhlý potěr se zachytí na jeho žábrech a zdržuje se uvnitř až do strávení žloutkového váčku. Hostitele opouští ve věku 20 - 30 dní, kdy měří 7 - 8 mm.

Pohlavní dospělosti může tato rybka dosáhnout již v prvním roce života, ale zpravidla se hořavky třou až v následujícím roce. Tření je dávkové s dávkami po 20 - 40 jikrách a probíhá v poměrně dlouhém období od dubna do konce srpna, přičemž největší intenzity nabývá na začátku tohoto období a pak znovu na přelomu července a srpna.

Výtěr zahajuje samec, který „obsadí“ vhodného mlže, odhání od něj ostatní samce a láká samice připravené k výtěru. Postupně se tře s několika z nich. Samička vsunuje jikry kladélka do žaberní dutiny mlže, samcovo mlíčí nasává mlž dovnitř spolu s vdechovanou vodou. Jikry se vyvíjejí uvnitř těla mlže a vylíhlý potěr se zachytí na jeho žábrech a zdržuje se uvnitř až do strávení žloutkového váčku. Hostitele opouští ve věku 20 - 30 dní, kdy měří 7 - 8 mm.

Potrava

Potravu hořavek tvoří v dospělosti řasy, rozsivky a detrit. Vodní organismy najdeme v potravě dospělých jedinců pouze ojediněle. Plůdek se ale během prvních 2 měsíců svého života živí převážně drobnými planktonními organismy.

V přírodě se hořavky živí sbíráním řas a planktonem. Mlže dvakrát týdně přikrmuji rozmixovanou směsí spiruliny a cyklopu. Směs smíchám ve vodě a ta se rozptýlí prouděním rovnoměrně v nádrži. Mlži v přírodě filtrují z vody plankton.

Chov v akváriu

Poupata lze chovat v akváriu nebo jezírku. Voda v akváriu s růžovou vodou by měla být dobře okysličená a pravidelně filtrovaná. Preferují teploty vody v rozmezí 22 až 28 °C a pH mezi 6,5 a 7,5, což je činí relativně flexibilními, pokud jde o vodní podmínky. Pro jejich pohodu je také klíčové zajistit rozmanitost vodních rostlin, které jsou nejen součástí jejich přirozeného prostředí, ale mohou sloužit i jako úkryt.

Ryby hořavky jsou mimořádně společenské a nejlépe se cítí ve skupinách, proto se doporučuje chovat je v hejnech o alespoň pěti jedincích.

Hořavky duhové chovám v nádrži o rozměrech 200x50x40 cm. Dno je štěrko-písčité, osázené Vallisneria gigantea s volnými plochami písčin pro mlže. Voda mírně proudící, dobře prokysličená. Pokud ryby nechcete množit není nutno přidávat mlže. Ovšem nemůžeme čekat, že se projeví přirozené chování druhu. Ryby totiž přítomnost mlžů jaksi stimuluje, takže zbarvení samců i v době mimo tření je výraznější než bez přítomnosti mlžů.

Dokážeme-li vytvořit vhodné podmínky studenovodní nádrže, samotný chov hořavek není složitý. Pokud chceme hořavky rozmnožovat, musíme se dokázat udržet v chovné nádrži i živé plže.

Vzhledem k tomu, ze se jedna o studenovodní druh z lokalit, které v zimě běžně zamrzají, teplota by neměla být příliš vysoká. Co se tyče hodnot pH a dGH nelze přesně určit v našich domácích vodách. Měřil jsem v říčce, kde jsem ryby nalovil pH kolem 7,5 a dGH kolem 10.

Hořavky lze zakoupit na mnoha místech, včetně obchodů se zvířaty nabízejícími akvarijní ryby, a také prostřednictvím akvarijních veletrhů, kde chovatelé a akvarijní nadšenci často nabízejí prodej vlastních ryb. Cena hořavek se může lišit v závislosti na mnoha faktorech, jako je stáří ryby, její velikost nebo jedinečnost barevné variety. Hořavky stojí asi 200 - 300 Kč.

Stáří a růst

Hořavka je drobná rybka dožívající se v našich podmínkách věku maximálně 5 let, obvykle však méně. Ve většině populací je podíl jedinců starých 3 a více let menší než 1% a místy se nevyskytují vůbec. Růst je rychlejší jen v prvním roce života.

Po dosažení pohlavní dospělosti přirůstá hořavka jen asi 1 cm ročně.

Význam a ohrožení

Přestože hořavka nepatří mezi ohrožené druhy, počet lokalit jejího výskytu pomalu klesá. Vyskytuje se ve stojatých nebo mírně proudících vodách, pokud se v nich vyskytují i velcí mlži.

Hořavka má v přírodě větší význam jen na některých lokalitách, kde tvoří někdy i značnou část obsádky. Tam, kde žije hojně, dokáže díky tomu, že se živí odlišnou potravou než jiné druhy drobných kaprovitých ryb, zvyšovat celkovou produkci ekosystému.

tags: #ohrožený #druh #hořavka #duhová

Oblíbené příspěvky:

• Lupy do přírody pro děti: recenze
• Alarmující nárůst ohrožených dětí
• Ochrana sítí pro přepravu odpadu
• Proč zvolit elektrické protažení odpadu?
• Životní dílo Ivana Holoubka