Nosorožci běhají po naší planetě už pěkných pár milionů let. Evoluce tedy těmto obrovským savcům přála, ale totéž se rozhodně nedá říct o lidech bažících po protáhlých rozích, které nosorožcům slouží na ochranu a při vzájemných soubojích samců. Výrazná ozdoba nosorožců začala být považována za všelék potírající neduhy od nachlazení až po impotenci (obdobně jako je tomu například u tygra, jehož části těla jsou tradiční složkou mnoha čínských medicín).
Svou roli možná sehrál i fakt, že roh nosorožce například na rozdíl od rohů ovcí či antilop není součástí lebky, ale jde pouze o keratin, který nemá žádné kostěné jádro. To ale sotva může omluvit řádění pytláků, kteří se postarali o pokles populace těchto výjimečných savců.
Stavy nosorožců od 70. let minulého století spadly o 90 % a dnes po Zemi běhají zástupci pěti druhů (podle některých kritérií šesti, nosorožců tuponosých severních ovšem žije už doslova jen pár kusů), přičemž všechny patří mezi ohrožené.
V Africe žijí dva ze tří největších druhů - nosorožec tuponosý (zvaný bílý, Ceratotherium s. Simum, u něj se ovšem již uznává rozdělení na dva samostatné druhy - severní a jižní), jehož hmotnost běžně přesahuje dvě tuny, a nosorožec dvourohý (černý, Diceros bicornis), který váží maximálně „jen“ kolem jeden a půl tuny.
Po slonovi tedy jde společně s nosorožcem indickým (Rhinoceros unicornis) o největší suchozemské savce, kteří v přírodě nemají přirozeného nepřítele. Světem rezonuje smutná zpráva: musel být utracen poslední samec bílého nosorožce. Sudán, který většinu života strávil v královéhradecké zoo, trpěl poslední dobou vleklými problémy s infekcemi v noze. V posledních 24 hodinách už nebyl schopný vstát. Jeho ošetřovatelé se proto rozhodli ho uspat.
Čtěte také: Rizika mobilních aplikací a Wi-Fi
Naděje na přežití vzácného druhu nosorožců severních tuponosých, které lidé už téměř vyhubili kvůli rohovině, se tak opět zmenšila. Sudán se dožil 45 let. Po smrti Sudána zbývají na světě už jen dva poslední jedinci nosorožce bílého severního: samice Ninja a její dcera Fatu. Poslední samec musel být v pondělí 19. března utracen po opakované infekci v noze.
„Sudán byl v posledních měsících pod neustálým veterinárním dohledem kvůli komplikacím spojeným s jeho vysokým věkem, které vedly k degenerativním změnám svalů a kostí doprovázeným rozsáhlými lézemi na kůži. O zhoršujícím se Sudánově stavu na začátku letošního března informovala keňská rezervace Ol Pejeta, kde samec žil od roku 2009 pod neustálým dohledem ochránců.
Odborníci doufali, že pokud převezou zvířata z české zoo do volné přírody, sama se rozmnoží. Nestalo se tak. Ačkoli se o páření nosorožci pokoušeli - jedna samice byla zřejmě i březí, ale potratila -, mládě se nenarodilo. Na konci roku 2017 ošetřovatelé našli přestárlému Sudánovi v noze infekci, kterou dokázali vyléčit. Tu už Sudán překonat nedokázal.
„Pokud má zvíře problém, že nemůže chodit, je to špatné. Sudán měl navíc i proleženiny. Později se sice objevily zprávy, že se jeho stav trochu zlepšil, tak jsem doufala, že to bude dobré, ale bohužel. Jedinou šancí na rozmnožení téměř vyhynulého druhu je umělé oplodnění.
„Sudánův genetický materiál jsme odebrali už před lety, máme od něj i semeno. Pokud v příštích měsících odebereme vajíčko těch dvou samic, tak budeme používat semeno ze tří různých samců, mezi kterým je i to Sudánovo. Poslední nosorožci bílí na světě jsou neustále střeženi před pytláky. Na fotografii je Sudán.
Čtěte také: Ohrožení orangutani: Podrobná analýza
V současné době jsou už vědci schopni uměle vytvořit embryo, ale je jen několika procentní naděje, že se v těle samice ujme. Náhradní matkou by v tomto případě mohla být zástupkyně nosorožců jižních bílých, který jsou s těmi severními tuponosími příbuzní. Podle Rabase takový pokus o oplodnění stojí miliony korun, přesto má ale smysl.
„Jako lidi jsme planetě způsobili spoustu bolesti, tak máme morální povinnost se o ni postarat. V safari parku ve Dvoře Králové jsme těm nosorožcům dali druhou šanci a prodloužili jim čas, protože v přírodě by byli vybiti lidmi. Kdyby je Dvůr Králové v minulosti nerozmnožil, tak by dneska už nebyli. Sudán byl pojmenován podle země, v niž se narodil - Súdánu.
Pro dvorskou zoo ho odtud získal v roce 1975 tehdejší ředitel Josef Vágner, a to společně s jedním dalším nosorožčím samcem a čtyřmi samicemi. V Československu a posléze Česku pak žil Sudán více než třicet let.
„Byl to úžasný nosorožec, skvělý ambasador svého druhu. Budeme si ho pamatovat pro jeho jedinečnou schopnost přitáhnout celosvětovou pozornost ke kritické situaci nejen nosorožců, ale mnoha tisíců dalších druhů, kterým hrozí vyhynutí v důsledku neudržitelné lidské činnosti. Doufejme, že jednou bude jeho odchod považován za významný iniciační moment pro ochranu přírody po celém světě,“ uvedl ředitel rezervace Ol Pejeta Richard Vigne.
V roce 2009 se Sudánem do Keni odlétal ještě samec Suni a dvě dříve zmiňované samice. Samice nosorožce tuponosého jižního by mohla odnosit mládě svého severního příbuzného. Ještě nedávno žili nosorožci severní tuponosí i jinde než v keňské rezervaci, všichni jsou už nyní ale po smrti. V San Diegu zemřel v prosinci 2014 samec Angalifu na rakovinu.
Čtěte také: Jak se chránit při práci s křovinořezem
Samice Nabiré, která zůstala v České republice a stala se tak poslední samicí bílého nosorožce severního v Evropě, uhynula před třemi lety kvůli prasklé cystě. Ve stejném roce musela být v Americe utracena i samice Nola.
K alarmujícímu počtu nosorožců bílých došlo kvůli pytláctví. S rohovinou těchto zvířat se obchoduje na černém trhu. Někteří lidé věří, že má zázračné účinky a dokáže vyléčit například rakovinu. Podle Světového fondu na ochranu přírody (WWF) žilo v roce 1960 ještě více než 2000 kusů bílých nosorožců. O dvacet let později však na Zemi zbývalo už jen 15 kusů. Nyní jsou poslední dva.
Dva nosorožci během dvou dnů. V úterý ve večerních hodinách dorazila do safari parku nová samice nosorožce bílého jižního Jabulina z francouzské Zoo Montpellier. Jen o dva dny dříve se ve Dvoře Králové narodilo mládě nosorožce černého.
Můžeme začít událostmi, které se odehrály na samém konci roku 2018. Protože ty byly možná těmi nejkrásnějšími dárky, které jste mohli pod stromeček dostat, viďte? Ano, k nám do Dvora Králové přišly Vánoce trošku dříve, protože už na začátku prosince se nám narodilo další mládě nosorožce černého. Je to kluk jako buk, měl docela dost kil po narození, okolo 40 kilogramů, což ošetřovatelé říkali, že z něj dělá jedno z největších mláďat, které se u nás kdy narodilo. A jde již o 46. mládě, které tam máme.
Můžeme říct přesně o jaký druh nosorožce se jedná? Pod vánoční stromeček jsme dostali opravdu velké dárky. Tedy není to onen nosorožec severní bílý, který je velmi ohrožený. Není, ale každopádně i černí nosorožci jsou ohrožení, je jich jen pár tisíc v Africe. Momentálně jich u nás máme 19, což je zatím největší historicky počet, který se nám podařilo mít na jednom místě v jednu dobu.
Jak se tvářil malý nosorožec na svět, když přišel? Byl úplně v pohodě. Porod byl strašně rychlý a on se velice rychle, asi po dvou desítkách minut postavil na nohy a hned začal hledat matčin struk. Takže to vypadá, že se bude mít k světu.
Že si spolu trošku pohráli. To je taková dvorská specialita, protože ošetřovatelé, kteří pracují v nosorožinci, tak mají v oblibě pouze černé kočky. Nesmí tam žádná jiná než černá. Mají tam tři nebo čtyři. A už od narození nosorožců jsou ty kočky hodně neohrožené, chodí do jejich ubikací, do stájí navštívit ony nováčky. A přestože jsou několikanásobně menší, tak mláďata se jich celkem dost bojí a trvá docela dlouho, než si na sebe zvyknou. Kočky jsou z počátku dost odvážné, než pochopí, že si musí dávat pozor.
A mě se líbilo ještě jedno vaše video. Před dvěma lety, když se narodila nosorožčí slečna Jasiri. Malý nosorožec se prohání ve sněhu a jak se mu to líbí.
To bylo několik měsíců po narození, takže se v těch závějích Jasiri trošku schovávala a hodně ji to bavilo. Tohle video se stalo velmi oblíbeným. Každopádně tato slečna, už je to trošku větší slečna, už jsou jí dva roky, byla vybrána jako jedna z pěti nosorožců, kteří pojedou tento rok do Rwandy.
Zoologické zahrady a Safari Park Dvůr Králové slouží jako takové banky, či rezervoáry přírody. V této souvislosti se hodně mluví o záchraně nosorožců severních bílých. Protože v roce 2018 uhynul poslední samec jménem Súdán. Ano, to byl Súdán, bylo mu přes 45 let. My ten věk nevíme přesně, protože on se k nám do zahrady dostal jako mládě přímo z Afriky v roce 1975. Tedy jeho věk můžeme opravdu jen odhadovat s tím, že se ale dožil úctyhodného věku. A dožil ve volné přírodě v Keni, minulý rok v březnu uhynul. Byl to tedy poslední samec tohoto druhu. Už zbývají pouze dvě samice a to Nájim a Fatu.
Momentálně opravdu už probíhají několikaleté snahy o záchranu tohoto druhu. Je to v současné době nejohroženější savec planety. A letos plánujeme velký krok, a to odběr vajíček z těchto dvou samic, abychom je následně oplodnili v laboratoři semenem severního samce.
Ježíšek naděloval Safari Parku Dvůr Králové. Na konci minulého týdne se v královédvorském safari parku narodilo mládě hrocha - matkou se stala sedmiletá samice Hula. Vy jste ale dostali pod stromeček ještě další velký dárek a tím je mládě hrocha. Bylo to pro vás překvapení nebo jste čekali, že se narodí? Čekali jsme samozřejmě, že se narodí. Věděli jsme, že se něco dít bude, protože když hroší samec Mike přijel do zahrady, tak proběhlo samozřejmě částečné několikatýdenní seznamování, než se spolu se samicemi spojili. Ale Mike nijak neotálel a hned šel na věc.
Pářil obě samice na střídačku, takže jsme předpokládali, že se něco stane. A když jsme potom viděli, že samice přibírá a že už nechodí do říje, tak jsme s velkou pravděpodobností věděli, že mládě přijde. Přišlo před Vánocemi a byl opravdu velký dárek. Protože tento dárek vážil přes 30 kilo. A nyní už víme, že je to kluk a ošetřovatelé mu dali pracovní název Hugo. Protože mamka se jmenuje Hula, tak dodrželi počáteční písmeno a je to Hugo.
Tak to je opravdu velký dárek. I z toho důvodu, že u vás byl chov hrochů obnoven po mnoha letech. Ten chov byl obnoven před dvěma lety, a to po 14 letech. Dnes už je to tedy 16 let, co se chov hrochů u nás přerušil. Musel být přestavěn pavilon, kde hroši do té doby žili, a potom, než se nám podařilo znovu připravit pro ně nové místo a získat nějaké jedince, tak to trvalo až do onoho roku 2016. V té době jsme přivezli dvě samice, k nim už přibyl samec, máme tady krásné stádo, teď i nově s mládětem.
Vy jste říkala, že se samec Mike pářil i s druhou samicí. Dá se tedy očekávat ještě další přírůstek? Dá se očekávat další přírůstek, protože také u druhé samice, která se jmenuje Mona, je vidět, že nabírá na váze. A vypadá to, že to nebude jen kvůli tomu, že by nám tloustla.
Co ještě v Safari Parku Dvůr Králové v tom letošním roce chystáte za novinky? Co se týká stavebních novinek, tak bychom konečně už měli zprovoznit krytý výběh pro žirafy, který stavíme skoro tři roky. Trošku se to táhne, ale vypadá to, že letos už opravdu pro návštěvníky tento krytý pavilon otevřeme. To potom bude znamenat, že žirafy budou vidět i přes zimu, což je velké plus pro návštěvníky, pro nás i pro žirafy, samozřejmě. A co je takovým dalším plánem, který moc návštěvníky asi neovlivní, ale pro nás je to zásadní věc, tak rekonstruujeme most v safari, který už byl ve špatném stavu a rekonstrukce byla zapotřebí. Je to celkem nákladná záležitost. To znamená, že letošní novinkou by pro nás měl být most a potom krytý výběh pro žirafy. A samozřejmě nová zvířata, která přibydou.
Projekt záchrany kriticky ohrožených nosorožců bílých severních je blíž svému cíli. Stojí za tím tým vědců BioRescue vedený Safari parkem Dvůr Králové. Na důležitém objevu mají zásluhu hlavně vědci z univerzity v Ósace. Jde totiž o mezinárodní projekt záchrany nosorožců bílých severních umělou reprodukcí.
U organismů, které se rozmnožují pohlavně, jako například lidé, nosorožci nebo myši, jsou primordiální zárodečné buňky embryonálními předchůdci spermií a vajíček, které předávají genetickou a epigenetickou informaci z jedné generace na druhou. Aby se mohly vyvinout z kmenových buněk, potřebují velmi specifické prostředí. Vědcům se poprvé v historii podařilo vytvořit takové prostředí v kultivačním systému pro velké savce.
„Podařilo se to zatím s myšmi a primáty, ale tohle je úplně poprvé, co se to podařilo u tak velkého savce jako je nosorožec. Tohle je cesta jak se dostat k pohlavním buňkám, aniž bychom museli mít živé jedince. Takže pro nás je to další cesta, jak zachránit severní bílé nosorožce, potažmo i jiné ohrožené druhy,“ řekl Českému rozhlasu Přemysl Rabas, ředitel ZOO ve Dvoře Králové.
Nosorožci bílí severní jsou ohroženi vyhynutím. Ve volné přírodě je tento druh nosorožců oficiálně považován za vyhynulý. Podle Světového fondu na ochranu přírody jich přitom žilo ještě v roce 1960 na Zemi více než 2 tisíc kusů. O 20 let později, v roce 1980, kvůli útokům pytláků zůstalo jen 15 jedinců.
Nyní jsou na světě jen poslední dvě samice - třicetiletá Fatu a její dcera Nájin. Obě žijí v rezervaci Ol Pejeta v Keni, obě se narodily ve Dvoře Králové a obě také patří Safari Parku. Poslední samec uhynul v roce 2018.
Bez možnosti přirozené reprodukce jsou jedinou nadějí pro ohrožené nosorožce pokročilé technologie asistované reprodukce. Vědci z BioRescue produkují embrya severních bílých nosorožců oplodněním vaječných buněk, takzvaných oocytů, spermiemi v laboratoři.
Jedinou dárkyní vaječných buněk je samice Fatu. Nájin je podle vědců dodávat nemůže. Program má k dispozici zmrazené sperma pouze od čtyř samců, přičemž někteří z nich jsou s Fatu blízce příbuzní.
Tento problém se vědci z BioRescue snaží překonat. Věří, že se jim pomocí technik spojených s kmenovými buňkami podaří zvýšit počet jedinců, z nichž bude možné založit novou populaci, až na 12 zvířat.
Podle vědců, jakmile bude vytvoření umělých gamet, tedy pohlavních buněk, úspěšné, spojí se tento plán s postupy, které BioRescue provádí s přirozenými gametami.
„Stejně jako v případě oocytů získaných z Fatu a spermií rozmražených ze zmrazených vzorků, budou uměle vytvořená vajíčka a spermie oplodněny in vitro v laboratoři.
Nosorožec dvourohý (lat. Diceros bicornis, angl. Nosorožec dvourohý je velmi vzácné zvíře. Původně se vyskytoval v celé východní a střední Africe, dnes jsou jeho populace omezeny na několik málo oblastí. Nosorožec žije v savanách, v zalesněných a křovinatých oblastech. Je to mohutné zvíře, dospělci měří v kohoutku 132-180 cm, délka těla dosahuje 2,8-3,8 m a ocas měří 60 cm. Nosorožci váží od 800 do 1 400 kg. Velcí samci mohou dosáhnout dokonce 2,2 až 3 tuny. Samice jsou menšího vzrůstu.
Obě pohlaví mají na hlavě dva rohy, které jsou vytvořeny z keratinu (z něhož jsou např. i chlupy a nehty). Nosorožčí roh je v podstatě složen z tisíců jednotlivých, chlupům podobných vláken. I když je roh velmi pevný, může se zlomit nebo naštípnout. Po uříznutí opět doroste. Kromě místa, kde vyrůstá z kůže, v sobě roh nemá nervy ani cévy, takže když mu ho např. při převozu uříznou, zvíře to nebolí. Větší z rohů dosahuje až 50 cm, výjimečně dokonce 140 cm, nejdelší zdokumentovaný roh byl na délku dlouhý 150 cm. Velmi zřídka se může vyvinout ještě malý třetí roh.
Nosorožci používají své rohy k obraně, zastrašování, vyhrabávání kořínků a lámání větví, kterými se živí. Kůže nosorožců je silná a téměř holá, kromě srsti na uších a ocase. V jejích záhybech se často drží paraziti, jako jsou klíšťata a roztoči, které jim vyzobávají klubáci a volavky. Tento vztah byl často považován za mutualismus (výhoda pro oba organismy), později se ukázalo, že i klubáci mohou být paraziti a živit se krví nosorožců např. z otevřených ran.
I když se jmenuje nosorožec černý, jeho zbarvení je šedo-hnědo-bílé. Od nosorožce bílého/tuponosého se liší menším vzrůstem, prodlouženým horním pyskem, který využívá při okusování větví (nosorožec bílý má plochou hranatou tlamu vhodnou ke spásání trávy).
Během horka přes den nosorožci odpočívají, spí a válí se v bahně nebo prachu. To jim pomáhá ochladit se a zároveň se chránit proti parazitům. Jsou velmi rychlí, dokážou běžet rychlostí až 56 km/h a překvapivě hbitě měnit směr. Dospělí nosorožci nemají v přírodě mnoho přirozených nepřátel, velmi zřídka se mohou stát kořistí krokodýlů.
Jsou to samotářská zvířata, která se sdružují hlavně během rozmnožování. Na krátkou dobu mohou vytvářet menší skupinky také samice s mláďaty. Nosorožci nejsou příliš teritoriální zvířata, svoje území si značí hromadami trusu a močí. Často prochází bez problémů i územím jiného jedince. Velikost jejich území závisí hlavně na ročním období, dostupnosti vody a potravy. Např. v tanzanském NP Serengeti se velikost teritoria pohybuje mezi 43 až 133 km2, zatímco v kráteru Ngorongoro je to mezi 2,6 a 44 km2.
Nosorožci patří mezi býložravce, živí se převážně okusováním stromů a trnitých keřů. Požírají listy, větvičky, výhonky, dřevo i ovoce. Celkově tak žerou okolo 220 druhů rostlin. Při okusování používají hlavně svůj pohyblivý horní pysk. Pasou se nejčastěji ráno a večer, kdy není horko. V období sucha vydrží bez vody až 5 dní.
Dospělí nosorožci se v době rozmnožování na krátkou dobu sdružují. Většina mláďat se rodí na konci období dešťů, kdy je dostatek potravy. Páření předchází rituální námluvy, kdy samci frkají, zápasí mezi sebou pomocí rohů nebo opakovaně předstírají agresivní útok a pak rychle utečou. Samec zůstává se samicí 2-3 dny, někdy až týden, páří se několikrát denně.
Březost trvá u nosorožců 15-16 měsíců, samice rodí jedno mládě, které váží 35-50 kg. S matkou zůstává 2-3 roky, většinou dokud se samici nenarodí další mládě. Pro mláďata představují nebezpečí hlavně lvi a hyeny.
Zrakovou komunikaci využívají nosorožci hlavně na krátké vzdálenosti, protože špatně vidí (jsou krátkozrací). Zahrnuje hlavně různé postoje a řeč těla, kterými vyjadřují svojí náladu. Vztyčené uši znamenají zvědavost, uši přitisknuté k hlavě rozzlobení. Ocas zvednutý nahoru má několik možných významů, buď zvědavost, varovný signál nebo sexuální zájem o opačné pohlaví. Samci se agresivně předvádí v přítomnosti soka nebo při předstíraném útoku.
tags: #ohrožené #druhy #zvířat #bílý #nosorožec