Co je okrajová zóna kompostu a jak ji udržovat

K vytvoření kvalitního kompostu nestačí jen naházet do něj zahradní a kuchyňské zbytky. Chce to trochu vědomostí, trpělivosti i kumštu. Úrodnost půdy a rostlin pěstovaných na ní závisí i na hnojení kvalitním kompostem, který obsahuje množství humusu i dostatek živných prvků.

V přírodě je tvorba humusu relativně pomalá. Pokud ji chceme urychlit a vytvořit kvalitní kompost bohatý na živné látky a humus, musíme už při zakládání kompostu zohlednit základní požadavky tohoto složitého procesu.

Mikroorganismy a jejich role v kompostu

Mikroorganismy jsou základní podmínkou koloběhu prvků. Do kompostu se dostanou spolu s odpady, ornicí nebo zahradní půdou, v níž se vyskytují. Jedním ze způsobů intenzifikace humifikace odpadů v kompostu je očkování kompostu už při jeho zakládání větším množstvím těchto mikroorganismů. Na očkování kompostu mikroorganismy je třeba používat dobrou úrodnou půdu plnou života, kterou i tak musíme přidat, neboť je nositelem důležité jílovité složky. Množství vhodných mikroorganismů navýšíme přídavkem naplno pracujícího kompostu, protože v tomto stadiu je nejbohatší na mikroorganismy.

Mikroorganismy pro svůj život potřebují energii, kterou čerpají především z organických látek v kompostu (měly by tvořit alespoň 20 %). Nutně potřebují i minerály, nejdůležitější jsou fosfor a dusík.

Aby proces humifikace organických odpadů probíhal co nejlépe a nejrychleji, je důležité, aby poměr uhlíku a dusíku (C : N) v kompostované směsi byl co nejužší, tedy nejlépe 10 : 1, ale tolerovaný je i poměr 20 : 1, případně až 30 : 1. Dostatek dusíku totiž zajistí i dostatečnou tvorbu humusu. Je-li v kompostu málo dusíku, tvoří se hodně organických látek a málo humusu. S dusíkem to však nesmíme přehánět. Fosfor, kyselina fosforečná, zase umožňuje přeměnu organických látek a je podmínkou fungování energetického metabolismu mikroorganismů, tedy i jejich množení. Větší množství kyseliny fosforečné také urychluje humifikaci.

Čtěte také: Dortmund: Ekologická zóna a podmínky

Při skládání kompostovací směsi se snažíme dodržet optimální poměr C : N a současně směs složit z co nejpestřejší sestavy odpadů, pak je i kompost kvalitnější a kompostování probíhá rychle. Je-li uhlíku více, produkce bílkovin v mikroorganismech probíhá nedostatečně, málo se množí, a tedy i kompost pomaleji zraje a je méně kvalitní.

Vlhkost a provzdušnění kompostu

Jílové složky by mělo být v kompostu asi 20 %. Ideální je, aby byla dobře promíchaná s ostatními složkami kompostu. V přeschlém kompostu se humifikace zpomaluje až zastavuje. Taktéž není vhodné, aby byl kompost promočený. Proto by kompostoviště mělo být ve stínu a chráněno před nadměrným deštěm. V letních měsících kompost přiměřeně zavlažujeme močůvkou nebo vodou.

V kompostu se nacházejí aerobní mikroorganismy, které potřebují pro svůj život vzduch, a anaerobní mikroorganismy, které ho nepotřebují a vytvářejí nekvalitní a zapáchající kompost, a jsou tedy nežádoucí. Zpravidla se nacházejí ve velmi zhutněném, neprovzdušněném kompostu. Proto už při zakládání využíváme nadlehčené a porézní odpady (sláma, seno, třtina, slabší větve, piliny, kůra). Přívod vzduchu do kompostu zabezpečíme i bočními otvory ve stěnách kompostéru, případně kompost prokypříme, několikrát přehodíme. Důkazem, že provzdušněním kompostu oživíme mikroorganismy v něm, je zvýšení jeho teploty.

Protože mikroorganismy jsou citlivé na světlo, kompost zakládáme ve stínu nebo ho překryjeme slámou, senem, listím, rohožemi z třtiny či jutovým pytlem.

Teplota v kompostu

Nejrychlejší proces rozkladu v kompostu naběhne, když ho zakládáme při vnější teplotě 20 až 25 °C. Optimální teplota vhodná pro většinu přítomných mikroorganismů je 35 až 40 °C. Zvýšením teploty se rozkladné procesy urychlují, ale při překročení teploty 65 °C množství humusu klesá a má horší vlastnosti. Při nízkých teplotách se zase procesy zpomalují a při 0 °C se prakticky zastavují.

Čtěte také: Oblastí dlouhověkosti

Počáteční vyšší teploty v kompostu (po jeho založení několik dnů dosahují 55 až 60 °C) však vůbec nejsou na škodu. Kompost totiž jako by sterilizovaly, ničí hlavně choroboplodné zárodky i semena plevele. Kontrolu teploty v kompostu můžeme měřit teploměrem, snížit ji můžeme zálivkou studenou vodou a též upěchováním kompostu.

Stabilizace humusu

Humus vytvořený v kompostu nemusí být stálou složkou, neboť určitá skupina mikroorganismů je schopná ho rozkládat. Abychom tomu zabránili, musíme humus stabilizovat přídavkem zeminy a vápna, které s humusem vytvoří jílovito-humózní komplexy odolávající rozkladným snahám mikroorganismů. Vápník kromě toho upravuje i kyselost (pH) prostředí, vytváří tedy alkalickou reakci. Při nedostatku vápníku mikroorganismy hynou a rozmnožují se nežádoucí plísně.

Okrajová zóna kompostu

Okrajová zóna, která se nachází navrchu a po stranách kompostu, často prosychá, proto pomáhá závlaha a přehození kompostu, případně jeho překrytí vzdušnými materiály (rohože, sláma). Zóna intenzivní humifikace sahá asi do poloviny hloubky kompostu; může rychle vysychat, což se často projeví plísňovým povlakem; je důležité, abychom právě v této zóně hlídali její optimální vlhkost.

Vhodné a nevhodné materiály pro kompostování

Posečená tráva je bohatá na dusík, snadno ulehne a zhutní se; kompostujeme až zavadnutou trávu, kterou mícháme se slámou, rozdrcenými větvemi z živého plotu. Kompost musíme častěji přehazovat, aby se provzdušnil a abychom předešli jeho hnití.

Výlisky z ovoce a hroznů mají optimální poměr C : N (25 až 30 : 1), takže nemusíme přidávat dusíkaté hnojivo. K výliskům z jablek a hrušek je dobré přidat nasekanou slámu. Tyto komposty se rychle zahřívají a rády i vysychají, proto jejich vlhkost musíme hlídat. Zeminu přidáváme v množství asi 10 %. Doba přeměny trvá čtrnáct dnů až čtyři týdny.

Čtěte také: Automobilový průmysl a Euro normy

Chlévská mrva je směs tekutých a pevných výkalů domácích zvířat; obsahuje-li málo slámy, doplníme ji další slámou, listím, starým senem a vlhčíme ji, je-li suchá; kompostujeme ji samotnou nebo s dvacetiprocentním přídavkem půdy nebo kompostu.

Suché dřevité odpady se pomaleji rozkládají, abychom tento proces urychlili, musíme je rozdrtit a často přidat i dusíkaté vápno, vlhčit a přehazovat kompost.

Sem patří odpady jídel, případně i syrové skořápky z vajec (tyto se ve velkých kompostech, kde teplota dosahuje až 65 °C, dezinfikují až za dvanáct měsíců), dále prasečí hnůj, rostlinné odpady napadené rostlinnými nemocemi (bakterie, houby, viry). Je odzkoušeno, že horké kompostování (65 °C) údajně likviduje padlí, rez a černou skvrnitost růží, skvrnitosti listů, strupovitost jablek, hrušek, větve napadené rakovinovým odumíráním, mšicemi a roztoči; je však na uvážení každého, zda je spálí, nebo zkompostuje.

Plevel rozmnožující se trvalými kořenovými výběžky, ale i plevel ve stadiu zralých nebo téměř zralých semen do kompostu raději nedáváme; vhodnější je inaktivovat je déle trvajícím překvašením v sudu s vodou a následným zkompostováním.

tags: #okrajova #zona #kompostu #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Oslavy Václavských hodů
• Jak správně recyklovat elektroodpad
• Základní druhy odpadu
• Popis odpadkových košů Linea
• Pobyt v přírodě a jeho blahodárné účinky