První kvetoucí poslové jara vyrážejí ze země na slunnějších místech zahrady i navzdory mrazu. Stačí několik teplejších dnů a již se těšíme prvními květy. V některých zemích je pak toto očekávání natolik emotivní, že si z něj udělali svátek.
Poznáte první jarní květiny? Jaro je tady a s ním i první květy, které se derou ze země navzdory chladu. V březnu mezi ně patří jaterníky, violky, hlaváčky, brambořík abcházský, podběl, devětsil, křivatec, prvosenka bezlodyžná, čemeřice, plicník a pupkovec. Z keřů zlatice, lýkovce, dříny a mandloně. V dubnu pak nastupují hyacinty, macešky, kamzičníky, tařice, sedmikrásky (ty najdeme kvetoucí i v zimě pod sněhem), vřesovce, koniklec, blatouch, hořec bezlodyžný, modřenec, ale též stálezelené rododendrony a také ke konci dubna nádherné magnólie - to jsou však již zástupci okrasných keřů. Zapomenout bychom též neměli na Japonci uctívané sakury.
Skutečně jsou právě květy sněženek těmi prvními v zahradách. Tato něžná bílá květinka vykvétá často ještě pod sněhem. I její název připomíná sníh. Něžné bílé kvítky s drobnou zelenou kresbou vykvetou často dokonce ještě pod sněhem a zazáří, sotva sníh začne roztávat. Nejlépe se sněženkám daří v kypré a humózní (výživné) půdě pod listnatým stromem. Mají rády dostatek vláhy a velmi rychle se množí. Jediná cibulka dovede vytvořit za několik let nádherný trs, který se dále rozrůstá.
Hned po sněženkách (ale i zároveň s nimi) následuje šafrán, čili krokus. Tato též nízká, nádherně kvetoucí rostlinka je oblíbená ve skalkách a jako podrost různých zajímavých zákoutí. Nejznámější jsou hybridy s velkými květy, které jsou nejčastěji šlechtěné a dovážené z Holandska. Krokusy preferují lehčí půdy a přímé slunce.
Poté přicházejí elegantní žluté květy narcisů, které jsou též neodmyslitelným symbolem jara. Stejně jako sněženky, krokusy, ale i tulipány, jsou i narcisy křehké a svěží, stejně jako příroda předjaří. Na rozdíl od krokusů nehýří pestrými barvami, ale v kombinaci něhy a čistoty sněženek nás svým vzhledem narcisy zahřejí.
Čtěte také: Pěstování okrasných česneků
To tulipány představují svět malířských palet. Bohatá a pestrá paleta květů tulipánů, ale i tvarů, velikostí a vůní, představuje především díky holandským pěstitelům a šlechtitelům snad nejširší nabídku jednoho rostlinného druhu na světě. Tulipány proto vysazujeme na méně nápadná stanoviště, kde o to nápadněji zazáří. Ideální jsou do různých koutů, předzahrádek, v kombinaci s narcisy v popředí, vedle cest a zahradního posezení, vedle okrasných keřů.
I sasanku hajní najdeme stejně jako sněženku podsněžník a některé druhy krokusů ve volné přírodě. Ideální je však též do přírodně laděných zahrad. Sasanka byla též šlechtěna a v zahradách zazáří například bílý kultivar Alba, který rozkvétá pestřeji až ve druhé půlce jara. Nejčastěji se u nás však stále setkáváme se sasankou hajní a to právě i v zahradách. Tato nízká bílá rostlinka, rozrůstající se podzemními oddenky, nahrazuje sněženky, když právě odkvetou.
Bledule jsou rod jednoděložných rostlin z čeledi amarylkovité (Amarylidaceae). Český název bledulí je novotvarem pocházejícím z 19. století (Jan Svatopluk Presl). Tyto vytrvalé pozemní byliny s cibulemi vykvétají na přelomu března a dubna. Bledule jsou jednodomé, s něžně bílými oboupohlavnými květy. Jejich jednoduché a přisedlé listy jsou po několika v přízemní růžici. Květy rostou jednotlivě na vrcholu stonku, případně ve zdánlivých okolících (zpravidla 2-7 květů). Pod květem najdeme 2 volné či zcela srostlé listeny, které tvoří toulec.
Zahrada bez trvalek by postrádala bohatý výběr barev i tvarů a její údržba by byla o dost pracnější. Neváhejte se proto pustit do jejich pěstování. Pereny (trvalky) jsou ze zahradních rostlin druhově nejbohatší. Mají několik set rodů a druhů je počítáno na tisíce. Původ rostlin zahrnuje místa celého světa, a tím i nejrůznější stanoviště a podmínky, v nichž se jim daří.
Pro slunné a suché stanoviště máte na výběr velké množství trvalek, o nichž možná ani nevíte, že se jim v takových místech bude dařit lépe než v kyprých vyhnojených záhonech s pravidelnou zálivkou. Z nízkých suchomilných rostlin jistě znáte trávničky, například trávničku přímořskou (Armeria maritima). Často bývají vysazovány do skalek. Tmavě zelené trsy úzkých listů s paličkami růžových, bílých a červených kvítků se polštářovitě rozrůstají do všech stran.
Čtěte také: Krása okrasných trav
Pěkné jsou i pelyňky (Artemisia), v létě kvetoucí keříčky asi půl metru vysoké. Zdobí především svými šedozelenými plstnatými listy a stonky. Klasovité (nebo kulovité) květenství může bílé či růžové.
Déletrvající sucho a plné slunce snáší dobře také některé druhy aster, jako je hvězdnice chlumní (Aster amellus). Polovysoká rostlina kvete v pozdějším létě buď modře, nebo modrofialově, pěstují se i bílé a růžové odrůdy.
Hvozdíky (Dianthus) se pěstují většinou jako letničky nebo dvouletky, pro plně osluněná stanoviště a propustné suché půdy je vhodný hvozdík sivý (D. gratianopolitanus) a hvozdík peřitý (D. plumarius). Oba kvetou brzy zjara v barvě růžové, bílé a karmínové.
Kdo rád suší květenství pro zimní aranžmá, neměl by zapomenout na bělotrn (Echinops). Je vysoký přes metr, celý šedě plstnatý a ostnatý.
Známý a oblíbený hlaváček jarní (Adonis vernalis) kvete zářivě žlutou barvou už od dubna. Po odkvětu zatahuje, nemá rád kyselé půdy a je jedovatý.
Čtěte také: Druhy okrasných trav na slunce
Rožec plstnatý (Cerastium tomentosum) je kobercovka pro výsluní jak stvořená. Rožec je nápadný stříbřitou barvou celé rostliny, květy jsou drobné bílé zvonky. Rychle se rozrůstá a dobře pokrývá půdu.
Křížence kakostu (Geranium) můžete použít nejen na suchá místa s přímým sluncem, ale dobře porostou i v polostínu. Výšku mívají do třiceti centimetrů, kvetou od června do konce července v barvách od bílé přes růžovou až po karmínovou.
Plazivé plamenky (Plox subulata) mají výšku do deseti centimetrů, hodí se jak do skalek, tak k lemování chodníků a záhonů.
Velkokvěté kosatce (Iris) na výsluní a do suchých půd moc nezkoušejte, jsou mnohem náročnější. Jarní zahradu ale zkrášlí nizoučký (do dvaceti centimetrů) a již v dubnu obvykle fialově kvetoucí kosatec nízký (Iris pumila). Křížením tohoto kosatce s vyššími druhy byly vyšlechtěny nízké odrůdy v odstínech žluté a modré, bělavé i modrofialové.
Od června do srpna se můžete těšit pohledem na kvetoucí poléhavé kaktusy i na vaší zahradě. Jako jednomu z mála mrazuvzdorných se v našich podmínkách daří žlutě kvetoucímu nopálu (Opuntia fragilis). Podobné květy s červeným středem má další opuncie (Opuntia humifusa), žlutě, červeně či růžově květe Opuntia polyacantha. Všechny opuncie jsou dlouhověké a dobře se rozrůstají, kvetou každoročně. Špatně snáší jen zimní přemokření půdy.
Mrazuvzdorná juka vláknitá (Yucca filamentosa) zdobí záhony vysokými listovými trsy ojíněných listů a květenstvím na stonku až metr a půl vysokém. Kvetou dospělé růžice, zvonky jsou v smetanově bílé barvě od července do srpna.
Na výsluní můžete bez obav vysazovat jak nízké, tak i vysoké druhy okrasných trav - dobře se kombinují s dalšími trvalkami a hlíznatými rostlinami. Nízké druhy jsou výrazné hlavně listem, u vysokých trav bývá nápadné i květenství.
Velmi brzy rašící třtina (Calamagrostis) má odrůdy kvetoucí v červnu i později s kvetením koncem léta. Výška kvetoucích trav je kolem půldruhého metru. Rostlina na podzim zatahuje, špatně snáší zimní přemokření.
Nízké ostřice (Carex) s výškou do třiceti centimetrů se na podzim barví dohněda (Carex humilis). Brzy zjara vykvétá nenápadnými klásky ostřice horská (C. Montana), na podzim se vybarvuje zlatohnědě.
Oblíbená modrošedá kostřava (Festuca glauca) se pěstuje v mnoha kultivarech různých barevných odstínů základní barvy. Modrozelená je pak kostřava ametystová (F. amethystina) a sytě zelenou můžete mít další kostřavu s latinským názvem F. scoparia.
Rychle rostoucí metlice (Deschampsia caespitosa) je v květnu již přes metr vysoká.
Často se na výsluní v zahradách pěstují suchomilné kavyly (Stipa). Zdobný kavyl vousatý (S. barbata) upoutá dlouhými stříbřitými osinami v latách.
Toužíte po barevné zahradě plné květů, ale nemáte čas na náročnou péči? Představujeme vám pět nádherných rostlin, které nevyžadují pravidelnou zálivku, a přesto rozzáří váš venkovní prostor pestrou paletou barev. Objevte krásu kokardy, kosatce, řebříčku, levandule a svatoliny.
Teplotní rekordy posledních let přidělávají vrásky na čele nejednomu zahrádkáři. Úhrny srážek jsou na mnoha místech nedostatečné a dochází k nebezpečnému poklesu spodní vody. Je to počasí, které nepřeje rostlinám, jež vyžadují neustálý a pravidelný přísun vody. Zahrady lidí, kteří tráví v létě nejen víkendy mimo domov, často vypadají nezáživně a chybí v nich rozkvetlé rostliny. A to je škoda. Existuje totiž několik zajímavých zástupců kvetoucích rostlin, které si poradí i s nedostatkem vláhy. Pojďme se společně na pět z nich blíže podívat.
Mezi rostliny, které vždy nasadí na množství nádherných květů, patří kokarda, pocházející ze Severní Ameriky. Její syté žluto-červené květy budou dělat parádu vaší zahradě po celé léto. Tato rostlina se vysévá v dubnu a poté se na konci května vysazuje na záhony. Existuje několik druhů, nicméně nejoblíbenější jsou trvalky.
Ano, tak můžeme označit kosatec. Existuje nespočet druhů, které se mohou pochlubit květy rozličných velikostí a barev. Jejich pěstování je velmi jednoduché a nevyžaduje žádnou předchozí zkušenost. Stačí pro ně vybrat vhodné stanoviště. Kosatce mají rády propustné půdy bohaté na živiny, naopak nesnáší jílovité půdy, ve kterých jim mohou uhnívat oddenky. Rozmnožují se právě pomocí oddenků, které je vhodné na podzim vykopat, rozdělit a získat tak větší množství těchto úžasných rostlin.
To je přesně řebříček tužebníkovitý. Tato rostlina, pocházející z Kavkazu, se hodí zejména pro zahrady více přírodního rázu. Ve volné přírodě se totiž můžeme setkat s jejím příbuzným řebříčkem obecným. Výška této květiny se pohybuje podle podmínek od půl metru do sto dvaceti centimetrů.
Levandule lékařská je zástupcem léčivých rostlin, kterým se daří na slunných prostranstvích. Poskytuje nejen okrasu zahradám, ale i užitek v podobě velmi aromatických květů, které pomáhají například při problémech s nespavostí a nervových onemocněních. Zajímavostí je, že levandule uložená v sáčku do skříně slouží jako odpuzovač molů. Velmi podobná, jen vyššího vzrůstu, je perovskie lebedolistá, až 1,5 m vysoká rostlina fialové barvy.
Na zahradě se vyjímají i jiné barvy listů než jen ty v odstínech zelené. Skvělým příkladem nám může být svatolina cypřišová. Pochází ze Středomoří a zahradu umí ozvláštnit nejen netypickou barvou listů, ale také malými žlutými kvítky. Tato rostlina je jedna z těch, které lze pěstovat opravdu bez nutnosti zalévání.
Aby se zahrada stala ještě více bezúdržbovým místem, je dobré zamezit růstu plevele v záhonech. Nejefektivnějším řešením je využít mulčovací kůru, která v dostatečné vrstvě nedovolí nežádoucím rostlinám vyrůst.
tags: #okrasne #kvetiny #volne #v #prirode #seznam