Podnebí představuje dlouhodobý charakteristický režim počasí určovaný energetickou bilancí, cykly v ovzduší a světovém oceánu a vlastnostmi zemského povrchu. Zaznamenané změny podnebí nejsou důsledkem pouze přirozených procesů. Většina pozorovaného zvýšení globálních průměrných teplot od poloviny 20. století je podle názoru Mezivládního panelu pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC) s pravděpodobností vyšší než 90 % důsledkem nárůstu obsahu skleníkových plynů v ovzduší, k němuž přispívá i člověk.
Jinak řečeno, emise skleníkových plynů jsou podle části odborníků pravděpodobně hlavní příčinou dosavadní globální změny podnebí. Ačkoliv se ekosystémy v minulosti přizpůsobovaly měnícím se podmínkám prostředí, současná rychlost a rozsah změn globálního ekosystému (biosféry) nemají v zaznamenaných dějinách lidstva obdoby. Podle některých názorů bude změna podnebí s velkou pravděpodobností nevratná ještě tisíc let poté, co se podaří zastavit emise oxidu uhličitého. Zdá se, že změna podnebí již není lineární, ale že se zrychluje.
Měli bychom proto počítat s tím, že bude dynamičtější, než jsme dosud předpokládali. Obecně přitom platí, že čím rychleji ke klimatickým změnám dochází, tím bývá jejich dopad na lidskou kulturu a ekosystémy větší. Přestože biosféra představuje složitou a přitom vysoce dynamickou soustavu s přehršlí přímých a zpětných vazeb mezi jednotlivými prvky, je zřejmé, že změna podnebí ovlivní biologickou rozmanitost na jejích třech základních úrovních (geny/jedinci, populace/druhy, společenstva/ekosystémy/krajina).
Podle závěrů rozsáhlého projektu Hodnocení ekosystémů na začátku tisíciletí (Millennium Ecosystem Assessment, MA) se do konce 21. století stane změna podnebí nejdůležitějším činitelem působícím na biodiverzitu. Na druhé straně odpovídající péče o biodiverzitu může dopady klimatických změn na fungování ekosystémů a lidskou společnost do určité míry zmírnit a napomoci lidské civilizaci se jim přizpůsobit. Problematice vzájemných vazeb mezi biologickou rozmanitostí a změnami podnebí se věnují specializované monografie a zprávy. Nicméně hned v úvodu připomeňme, že i přes značný rozvoj vědeckých poznatků o uvedené problematice musíme v řadě případů stále počítat s velkou neurčitostí.
Vliv městského prostředí
Současné životní prostředí měst je stále méně příznivé pro růst rostlin. Půdní poměry, mezoklima i mikroklima měst nebo jeho částí výrazným způsobem negativně ovlivňuje dlouhodobý růst a vývoj rostlin. Města pokrývající asi pět procent povrchu Země jsou stavěna s primárním posláním umožnit přežívání lidí, nikoli stromů či jiné kategorie rostlin a vegetace. Pro pěstování užitkových rostlin nebo zachování cenné vegetace slouží v krajině pole, plantáže, lesy nebo vymezená chráněná přírodní území.
Čtěte také: Klima okresu Havlíčkův Brod
Potřeba pěstování rostlin v městském prostředí, značně odlišném od optimálních podmínek prostředí, ke kterým se dané druhy rostlin během vývoje přizpůsobily, je zdůvodňována estetickými účinky zeleně a plněním funkce mírnit zhoršení kvality složek prostředí způsobené velkoplošnou urbanizací krajiny. Je zřejmé, že pěstování a péče o dřeviny ve specifických podmínkách městských aglomerací, které jsou odlišné od ekologických podmínek okolní krajiny často až na okrajích intenzit ekologických faktorů daným druhem dřeviny tolerovaných (pesimum), bývá značně nákladné. Uliční „půdy“ jsou umělé substráty převážně tvořené pískem, stavební sutí a odpady s malým podílem humusu, obyčejně pod jedno procento. Nepotřebný materiál z předchozí zástavby byl často v ulicích navršen v mohutných tloušťkách.
Uliční povrch je zpevněn (dlažba, asfalt), takže zasakování dešťové vody do půdy nebo výpar vody z půdy jsou znemožněny. Trvalé zpevnění půdního povrchu brání výparu vody z půdy a častý únik vody z vodovodního potrubí způsobuje trvalé zvýšení vlhkosti půdy pod zakrytým povrchem ulice. Utužení půdy snižuje nekapilární pórovitost půdy a nedostatek vzduchu v půdě ca pod 12 procent objemu vyvolává poškozování a odumírání kořenů stromů.
V zimním období se k odstraňování sněhu v ulicích užívá chlorid sodný. Sůl působí nepříznivě na uliční stromy přímým kontaktem (například popálení pupenů) a prostřednictvím půdy, kam zasakuje stékající nebo rozstřikovaná slaná voda. Působením soli dochází k vytěsnění půdních živin (draslík, vápník, hořčík a jiné), půdní agregáty se začnou rozpadat vlivem kladného povrchového náboje (Na+) a tím dojde ke ztrátě půdní struktury a ještě více se sníží objem půdního vzduchu.
Z uliční půdy chudé na základní živiny proniká do stromu kořeny především sodík a chlor, přičemž posledně jmenovaný je pro běžné rostliny značně toxický a vyvolává již začátkem léta okrajové listové nekrózy listů k soli citlivých druhů uličních stromů. Sodík adsorbovaný ze zimního solení, báze uvolňované ze stavební sutě jako půdního substrátu a vymývání vápníku z omítek domů způsobují alkalickou aktivní půdní reakci (pH = 7,5-8,2), což může ztěžovat příjem některých živin z půdy.
Uliční půdy jsou znečištěny i toxickými kovy, ropnými deriváty a dalšími znečišťujícími látkami uvolňovanými z automobilové dopravy, korozí kovových materiálů staveb a z dalších emisních zdrojů. Na některých místech dochází k ovlivnění půd stromových mís účinky psích exkrementů. Odlišné fyzikální a chemické vlastnosti uličních půd, zamezení koloběhu látek a zvýšené vstupy živočišných odpadů vedou v uličních půdách ke změnám ve složení půdních mikroorganismů.
Čtěte také: Přírodní památky okres Náchod
Na rozdíl od lesnaté krajiny došlo ve městě k odstranění vegetace, zpevnění půdy a nahromadění stavebních materiálů, které mají velmi odlišné fyzikální vlastnosti od živé rostlinné biomasy. Velké množství dopadajícího slunečního záření je ve městě přeměněno v teplo, které se hromadí v mase stavebního materiálu (velká tepelná kapacita), vyzařované tepelné záření se odráží zpět od protějších budov a pomalou cirkulací vzduchu se udržuje ohřívaný vzduch ve městě. Značné množství vzduchu ohřívají i domácí a průmyslová topeniště, motory automobilů a dokonce i samotní obyvatelé města.
Vyšší příjem sluneční radiace, akumulace tepla stavebními materiály a uvolnění tepla z dalších zdrojů ohřívají vzduch ve městě na vyšší teplotu než v okolí města za vzniku jevu později zvaného „městský tepelný ostrov“. Průměrná roční teplota vzduchu (dva metry nad zemí v meteorologické budce) je v evropském velkoměstském prostředí asi o 1-2 °C a v zimě o 2-3 °C vyšší než v okolní krajině. Zvýšení teploty vzduchu závisí na velikosti města (počet obyvatel nebo rozloha zástavby), typu zástavby (výškové budovy teplotní rozdíl zvyšují) a na aktuální meteorologické situaci.
Relativně rychlá změna mezoklimatických charakteristik urbanizované krajiny mimo toleranční meze druhů stromů neumožňuje jejich adaptaci nebo selekci odolných potomků tolerantních nebo odolných k extrémnějším klimatickým podmínkám. Zesílení intenzit mezoklimatických charakteristik ve městech může zapříčinit poškozování nebo odumírání stávajících stromů. Na druhé straně vytváření teplejšího a aridnějšího mezoklimatu umožňuje ve městech pěstování a přežívání druhů dřevin rozšířených v teplejších a sušších klimatických oblastech.
V rámci mezoklimatu města ovlivňují konkrétní stanovištní podmínky ulic (šířka ulice, výška zástavby, orientace osy ulice ke světovým stranám, způsob zpevnění povrchu, intenzita dopravy a podobně) radiační poměry a lokální tepelnou bilanci. Hlavní funkce uličních stromů spočívá ve snižování radiační teploty (poskytování stínu) během slunných letních dní.
Technická opatření zaváděná ke snížení nepříznivých dopadů městského prostředí na uliční stromy a častá obměna odumírajících stromů představují náklady na dodatkové energie nutné pro udržování městské zeleně v uměle vytvořeném urbánním prostředí. Za tuto cenu zlepšuje městská zeleň, zvláště vzrostlé stromy, kvalitu životního prostředí měst.
Čtěte také: Kam na fotky v přírodě: Kroměřížsko
Geomorfologická a klimatická charakteristika modelového území
Modelové území příměstské krajiny velkoměsta na jihovýchodním okraji Prahy a jihovýchodně od Prahy leží v širším vymezení na rozhraní na dvou rozdílných geomorfologických jednotek: severní část na okraji Prahy zaujímá Poberounská podprovincie (V), reprezentovaná zde geomorfologickým celkem VA-2 Pražská plošina, podcelkem VA-2A Říčanská plošina a okrskem VA-2A-2 Uhříněveská plošina. Jižní a východní část patří k podprovincii Česko-moravské (II), geomorfologické oblasti IIA Středočeská pahorkatina, geomorfologickém celku IIa-1 Benešovská pahorkatina, podcelku IIA-1A Dobříšská pahorkatina, která se dále člení na řadu menších okrsků a podokrsků. Obě podprovincie jsou od sebe odděleny zřetelným terénním stupněm, kterým se Středočeská pahorkatina směrem k jihu zvedá nad Pražskou plošinou.
Jádrové území na okraji Prahy leží v klimatické oblasti teplé, podle staršího Quittova členění v klimatické oblasti mírně teplé MT10. Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 8-9°C. Průměrný roční úhrn srážek dosahuje 550-600 mm. Území leží ve fytogeografickém obvodu České mezofytikum, fytogeografický okres 64 Říčanská plošina.
Česká Sibiř a okres Benešov
Česká Sibiř je oblast na rozhraní středních a jižních Čech umístěná zhruba mezi Voticemi, Sedlcem-Prčicí a Táborem, která dosahuje nadmořské výšky i přes 700 metrů. Česká Sibiř je oblast, která se rozprostírá ve Středočeském kraji a mírně zasahuje do kraje Jihočeského. Dala by se vymezit městy Vlašim, Benešov, Sedlčany, Sedlec-Prčice a na jih směrem k městu Tábor.
Krásná kopcovitá krajina plná lesů, rybníků, luk, pastvin a polí je ideálním místem pro všechny kdo rádi tráví volné chvíle v přírodě. Na své si zde přijdou také houbaři a rybáři. V zimě je tato oblast ideální pro milovníky lyžování - sjezdaři využí Ski areál Monínec a po okolních loukách jsou dokonale upravené běžecké trasy, především díky Společenství obcí Čertovo břemeno, kam patří např. Česká Sibiř získala své pojmenování díky drsným klimatickým podmínkám. V Miličíně, který patří do okresu Benešov, je stejně jako v sousedních vesnicích zima delší a tužší než jinde ve vnitrozemí. Pojmenování této oblasti zpopularizoval žurnalista, spisovatel a Masarykův životopisec Jan Herben.
Obec Jankov se nachází v okrese Benešov, kraj Středočeský. Jankov leží asi 7.5 km východně od Votic směrem na Louňovice pod Blaníkem a Vlašim v malé dolině na návrší ve výšce 512 m.n.m. v oblasti nazývané Česká Sibiř. Jeho zeměpisná poloha je 49°39´s.š. Obec je rozložena v členitém terénu podél potoka Mastník.
Obec Mezno je součástí okresu Benešov, tzn. že patří do Středočeského kraje. Příslušnou obcí s rozšířenou působností je město Votice. Trvalý pobyt na území obce Mezno má k 31. prosinci 2012 nahlášeno 368 obyvatel, z toho 299 občanů nad 18 let.
Obec Miličín se nachází v nadmořské výšce okolo 620 m, mezi Táborem a Benešovem u Prahy. Protíná ji mezinárodní silnice E 55.
Neustupov je místo, které se nachází asi 7 km od Votic v krásném koutu Podblanického kraje blízko vrcholu Mezivrata. Nachází se přesně na pomezí Středočeského a Jihočeského kraje. Neustupov leží ve výšce 555 m n. m. v překrásném údolí obklopeném malebnými lesy, rybníky, poli a vrchy. Neustupov je kouzelné místo, kde se jakoby zastavil čas. Je to kout trochu zapadlý, tichý a s čistým ovzduším. Podnebí je tu horské, tedy poněkud drsné, a ne nadarmo tak můžete v okolí slyšet přízvisko Česká Sibiř.
Město Benešov
Benešov (něm. Beneschau) je město ve Středočeském kraji, obec s rozšířenou působností a také největší město okresu Benešov, leží 40 km jihovýchodně od Prahy, v průměrné nadmořské výšce 368 m n. m. Území se nachází v celku Benešovská pahorkatina, podcelku Dobříšská pahorkatina a okrsku Konopišťská pahorkatina, západně částečně v okrsku Netvořická vrchovina. Nadmořská výška kolísá v rozmezí 310 - 427 m n. m.
Z geologické stavby zde převládají jednotky granodioritu a křemenného dioritu, okrajově se vyskytuje gabro a granit. V říčních nivách se poté vyskytují hlinité, kamenité a štěrkovité sedimenty. Poměrně jednotvárný je půdní pokryv. Plošně naprosto převažují typické (nasycené) nebo mírně kyselé kambizemě, v menší míře pak luvizemě a hnědozemě. Na periodicky či trvale zamokřených místech kolem vodních toků a rybníků se vyskytují fluvizemě, gleje střídavě s typickými (kambickými) pseudogleji.
Dle geobotanické rekonstrukční mapy převažují v území smíšené lesy, podél Konopišťského a Benešovského potoka jsou to luhy a olšiny, ve východní části území jsou to acidofilní doubravy. Na území se nevyskytují žádná velkoplošná ani maloplošná zvláště chráněná území, ani zde nejsou lokality soustavy NATURA 2000.
Podle Quittovy klimatické klasifikace spadá město Benešov do mírně teplé klimatické oblasti MT10. Podnebí v Benešově se tak vyznačuje dlouhým, teplým a mírně suchým létem, přechodné období krátké s mírně teplým jarem a mírně teplým až teplým podzimem. Zima je krátká, mírně teplá a velmi suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky.
tags: #okres #Benešov #klimatické #podmínky #podnebí
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]