Optimální úroveň kontroly znečištění životního prostředí

Téma ochrany ovzduší je často diskutovanou otázkou, přičemž v mnoha situacích se může týkat i problémů každodenního života. Základním kamenem české právní úpravy ochrany ovzduší je zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Klíčovými pojmy tohoto zákona jsou znečišťování (emise) a znečištění (imise). Těm je potřeba předcházet a snižovat jejich stávající úroveň. Preventivním prostředkem k dosažení těchto cílů jsou tzv. Programy zlepšování kvality ovzduší.

Klíčové pojmy v ochraně ovzduší

Pro lepší pochopení problematiky je důležité znát několik základních pojmů:

• Stacionární zdroj znečištění - nepohyblivý zdroj, např. továrna, kotelna.
• Mobilní zdroj znečištění - pohyblivý zdroj, zejm. automobily.
• Imisní limity - definují přípustnou úroveň znečištění ovzduší určitými látkami ve venkovním prostředí ve vztahu k určitému území. Zjednodušeně se dá říci, že stanovují, jak moc znečištěný vzduch na určitém území může být. Imisní limity jsou stanoveny zákonem a jejich přehled naleznete např. na webových stránkách Českého hydrometeorologického ústavu.
• Emisní limity - definují přípustnou úroveň znečišťování, která musí být dodržena na každém komínovém průduchu nebo výduchu do ovzduší. Zjednodušeně lze říci, že určují, kolik konkrétních znečišťujících látek může do ovzduší vypustit konkrétní zdroj znečištění. Emisní limity jednotlivých znečišťujících látek jsou stanoveny ve vyhlášce Ministerstva životního prostředí č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování. Konkrétní emisní limity velkých stacionárních zdrojů jsou pak upraveny v tzv. integrovaných povoleních.
• Emisní stropy - definují maximální povolenou míru znečišťování stanovenou pro stacionární zdroj, skupinu stacionárních nebo mobilních zdrojů, provozovnu nebo vymezené území za určité období.
• Přípustná tmavost kouře - ukazatel, který se zjišťuje na základě tzv. Ringelmannovy stupnice.

Právní ochrana a možnosti obrany

Povinnost dodržovat stanovené emisní limity a neobtěžovat nikoho kouřem mají provozovatelé všech spalovacích zdrojů znečištění ovzduší bez rozdílu (tedy nejen provozovatelé významných zdrojů znečištění, ale i vlastníci kotlů určených k vytápění rodinných domů). Ať už vás tedy obtěžuje kouřem soused nebo máte podezření, že stanovené emisní limity nedodržuje nedaleká továrna, můžete se bránit. Především máte možnost obrátit se s podnětem na orgán oprávněný kontrolovat dodržování povinností provozovatelů stacionárních zdrojů znečištění. Tyto orgány jsou oprávněny uložit provozovateli opatření ke zjednání nápravy. Pokud toto opatření provozovatel neprovede, mohou vydat i rozhodnutí o zastavení provozu příslušného zdroje znečištění. Za účelem provedení kontroly musí provozovatel stacionárního zdroje znečištění umožnit pověřeným osobám přístup k tomuto zdroji i k jeho příslušenství.

Každý vlastník se totiž podle občanského zákoníku musí zdržet toho, aby jakékoli imise (mezi nimi i prach, kouř a pach) vnikaly na cizí pozemek, pokud k tomu dochází v míře nepřiměřené místním poměrům a způsobem podstatně omezujícím obvyklé užívání pozemku. Pokud tedy takové imise vnikají na váš pozemek, můžete se bránit žalobou a požadovat, aby se vlastník zdroje znečištění nebo kouře zdržel činnosti, která přivádí imise na váš pozemek. Jsou-li ale imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen (př. v integrovaném povolení), nelze se domáhat, aby se takové činnosti vlastník zdržel.

Jestliže zvolíme tuto cestu obrany, je nutné si uvědomit, že žalobce nese důkazní břemeno. Na podporu svých tvrzení je žádoucí opatřit si důkazy jako např. odbornou studii, autorizované měření nebo svědectví.

Čtěte také: Česká republika a obnovitelné zdroje

Domácí kotle a kontrola spalování

Jak již bylo zmíněno, nezanedbatelný vliv na stav ovzduší mají také domácí kotle. Kontroly provádějí odborně způsobilé osoby uvedené ve speciální databázi Ministerstva životního prostředí. Pokud vznikne opakované důvodné podezření, že nepodnikající fyzická osoba, která je provozovatelem stacionárního zdroje znečištění (např. váš soused, který topí v domácím kotli) nedodržuje své povinnosti (př. používá nepovolené palivo), je obec povinna na základě podnětu orgánu ochrany ovzduší (ČIŽP nebo krajský úřad) provést kontrolu dodržování povinností stanovených zákonem o ochraně ovzduší.

Fakt, že si obec vyhrazuje právo kontrolovat, čím občané topí, představuje jistý zásah do soukromí. Otázkou kontroly tohoto typu spalování se tak zabýval i Ústavní soud. Zákon o ochraně ovzduší upravuje také otázku spalování v otevřených ohništích (zahrnují se sem rovněž v zahradní krby nebo otevřená grilovací zařízení). Konkrétní regulace spadá do pravomoci obcí. Vydání vyhlášky můžete jako občan iniciovat.

Programy zlepšování kvality ovzduší

Programy zlepšování kvality ovzduší vyhlašuje MŽP ve svém věstníku. Do 12 měsíců od vyhlášení programu musí příslušná obec a kraj v návaznosti na vyhlášený program zpracovat svůj časový plán provádění opatření uložených programem. Tento plán musí obec a kraj zveřejnit dálkovým způsobem, tj. zpravidla na svých webových stránkách.

S účinností od 1. 1. 2018 byla novelou zákona o ochraně ovzduší vypuštěna právní úprava formy programů. Před novelou zákon o ochraně ovzduší stanovil výslovně, že programy mají formu opatření obecné povahy. To zajišťovalo, že programy musely být přijímány zákonem předvídaným způsobem, vč. možnosti veřejnosti uplatňovat připomínky. Na základě judikatury nejvyšších soudů se u nás uplatňuje princip materiálního pojetí opatření obecné povahy. To znamená, že opatřením obecné povahy je každý akt, který splňuje charakteristiky opatření obecné povahy, ačkoliv jej zákon za opatření obecné povahy výslovně neoznačuje.

Důležité je, že se se tento akt vztahuje ke konkrétní situaci (př. překračování imisních limitů na určitém území) a neurčitému okruhu adresátů (reguluje např. provoz stacionárních zdrojů na určitém území). Vzhledem k výše uvedenému, jsou dle našeho právního názoru programy zlepšování kvality ovzduší i nadále opatřeními obecné povahy. Vyjdeme-li z předpokladu, že program zlepšování kvality ovzduší je opatřením obecné povahy, jeho přijetí má probíhat následujícím způsobem. Návrh programu se zveřejňuje na úřední desce minimálně po dobu 15 dní a kdokoli, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být tímto programem dotčeny, k němu může uplatnit písemné připomínky.

Čtěte také: Jak správně vlhčit kompost?

Pokud by MŽP zastávalo jiný právní názor ohledně právní formy programů zlepšování kvality ovzduší, hrozí, že by účast dotčené veřejnosti (tj. podávání připomínek) z jeho strany nebyla akceptována. Proti přijatému programu se nelze odvolat. Lze ale zahájit přezkumné řízení, a to nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti programu. Zahájení přezkumného řízení může každý iniciovat podáním podnětu. O zahájení přezkumného řízení však vždy rozhoduje správní orgán dle svého uvážení. Přípustný je také soudní přezkum programu, a to na základě návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části. Návrh může podat ten, kdo tvrdí, že byl programem zlepšování kvality ovzduší zkrácen na svých právech. Typicky se bude jednat o zkrácení práva na podnikání nebo práva vlastnického, pokud bude navrhovatelem provozovatel zdroje.

I kdyby program zlepšování kvality ovzduší neměl právní formu opatření obecné povahy, mohl by se každý člověk dotčený tím, že Česká republika neplní své závazky na ochranu ovzduší stanovené evropským právem (např. překračováním imisních limitů), bránit žalobou u soudu. Takovou žalobu podal i Frank Bold spolu s dalšími spolky zabývajícími se ochranou ovzduší.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) považuje snižování emisí a zlepšování kvality ovzduší za svou setrvalou prioritu. MŽP vynakládá značné finanční prostředky na snížení emisí z lokálního vytápění domácností, pružně reaguje na potřeby změn legislativy a pomáhá krajům, obcím i podnikatelským subjektům v jejich úsilí při snižování znečištění ovzduší.

MŽP aktuálně v rámci probíhající aktualizace Národního programu snižování emisí připravuje dodatečná opatření pro zlepšení kvality ovzduší v ČR, která nahradí efekt těch, která se dosud nepodařilo zrealizovat. NKÚ spekuluje o tom, že k výměně kotlů 1. a 2. třídy dojde „patrně“ až po roce 2022 a uvádí, že prostředky, které MŽP dosud poskytlo na kotlíkové dotace, pokryly pouze 10 % kotlů určených k výměně. MŽP v lednu vyhlásilo 3. výzvu kotlíkových dotací pro kraje, v rámci které dojde k výměně dalších minimálně 30 tis. kotlů. NKÚ při své úvaze nebere v potaz skutečnost, že výměny kotlů probíhají průběžně i mimo kotlíkové dotace.

Zákaz kotlů 1. a 2. třídy je zákonem stanoven již od roku 2012 a lidé tak měli dohromady 10 let na výměnu starého kotle. Dotace jsou pouze podpůrným nástrojem, nikdy nepokryjí celorepublikovou potřebu v dané oblasti, a to ani v případě kotlíkových dotací, do nichž jde celkem přes 9 miliard korun. Na letošní tiskové konferenci ke kotlíkovým dotacím MŽP potvrdilo, že zákaz platí a posouvat se nebude.

Čtěte také: Sféry vlivu environmentální výchovy

Pokud jde o spolupráci s Polskem, kterou NKÚ MŽP doporučuje, je třeba malého vysvětlení. Mezistátní jednání na nejrůznějších úrovních probíhají již řadu let. Vliv znečištění přenášeného z Polska má významný vliv na plnění imisních limitů na území ČR. Naše spolupráce s Polskem se proto orientuje na vzájemnou výměnu informací a zkušeností s omezováním emisí.

I přesto společná jednání přináší výsledky. Polsko od roku 2015 umožnuje obcím zakázat na svém území určitý druh paliv a kotlů (tzv. antismogové vyhlášky). Těmi nyní disponují všechny příhraniční vojvodství. Polské ministerstvo energetiky dále v loňském roce vydalo vyhlášku, která zavedla požadavky na kvalitu paliv pro lokální topeniště, dále byly v Polsku stanoveny požadavky na kotle a v inspiraci českými kotlíkovými dotacemi byl spuštěn program Čisté ovzduší, určený na podporu výměn starých kotlů a snižování energetické náročnosti budov. Alokace tohoto programu činí více než 600 mld. Na připravovaném únorovém jednání ministrů životního prostředí Polska a ČR se chystá ministr Brabec zmínit nezbytnost urychlení výměn kotlů v nejpostiženějších regionech Polska, které sousedí s ČR.

Novela zákona o ochraně ovzduší

Dne 20. 2. 2025 byl vyhlášen zákon č. 42/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Novela nabývá s několika výjimkami účinnosti 1. 3. 2025.

Zavádí se nový druh přípustné úrovně znečištění (imisí) - národní cíl snížení expozice. Jedná se o doplnění chybějící transpozice přílohy č. XIV oddílu B směrnice 2008/50/ES. Národní cíl snížení expozice je hodnota, které má být dosaženo snížením průměrné expozice obyvatelstva částicemi PM2,5 pro období referenčního roku za účelem omezení škodlivých účinků na lidské zdraví.

Přímo zákonem jsou stanovena pravidla kategorizace tzv. vyjmenovaných stacionárních zdrojů (doposud upraveno pouze metodickým pokynem). V té souvislosti také dochází k revizi přílohy č. 2.

Zpřesňují se sčítací pravidla pro účely stanovení celkového jmenovitého tepelného příkonu, resp. celkového organického uhlíku, u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2.

Stacionárním zdrojem jsou nově i zdroje používané pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů, avšak jejich provozovatelé budou povinni plnit pouze povinnosti uvedené v § 17 odst. 1 písm. a) až c).

Doplňuje se pravomoc krajských úřadů rozhodovat v pochybnostech o tom, zda se jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2.

V případech, kdy provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování pravidelným jednorázovým měřením emisí, provádí rovněž nepřetržité sledování a zaznamenávání provozního parametru (např. tlaková ztráta filtru, teplota dopalovací komory, spotřeba zemního plynu dopalovací jednotky apod.) pro kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí stanoveného v povolení provozu, a to v případě stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, u kterých tak stanoví prováděcí právní předpis.

Kontinuální měření emisí bude možné uložit i provozovatelům jiných stacionárních zdrojů než uvedených v příloze č. 4 (může tak stanovit krajský úřad v povolení provozu).

Programy zlepšování kvality se nově budou povinně zpracovávat také v případě nedosažení národního cíle snížení expozice. Znovu budou mít formu opatření obecné povahy (vydávaného bez řízení o jeho návrhu).

Mění se pravidla pro smogové situace. Regulačním řádem (formou nařízení) budou moci obce nově regulovat nejen dopravu, ale v podstatě jakoukoli činnost, která je zdrojem znečišťování (s výjimkou stacionárních zdrojů podle přílohy č. 2). Půjde o analogii ke krátkodobým akčním plánům podle čl. 24 směrnice 2008/50/ES.

Zavádí se institut minimálních vzdáleností mezi stacionárním zdrojem uvedeným v příloze č. 2a a stanovenými plochami vymezenými v územním plánu.

Dochází ke změnám v právní úpravě nízkoemisních zón, neboť dosud nebyly v ČR nikdy využity. Obce budou mít širší možnosti nastavit jejich režim podle vlastních potřeb.

Do nízkoemisní zóny budou oprávněna vjet: a) vozidla odpovídající emisní kategorie (stanovené v opatření obecné povahy), b) zvláštní vozidla podle přílohy č. 8, c) vozidla s individuální výjimkou.

Ruší se plošná výjimka pro vjezd vozidel rezidentů (těm bude možné udělovat pouze individuální výjimky ze zákonem stanovených důvodů).

Ruší se podmínka povinnosti existence objízdné komunikace. Do nízkoemisní zóny však nebude možné zahrnout průjezdní úsek dálnice nebo silnice I. třídy.

Vozidla se nebudou označovat fyzickými emisními plaketami, ale zařazování vozidel a následná identifikace bude probíhat digitálně prostřednictvím registru silničních vozidel.

Obec bude mít možnost zavést nízkoemisní poplatek (nepůjde o místní poplatek), jehož výnos bude příjmem fondu zlepšování kvality ovzduší obce.

Sazba poplatku za znečišťování ovzduší se od roku 2025 zvyšuje a dále se bude automaticky zvyšovat podle zákonné inflační doložky.

Vyjasňuje se, že v otevřeném ohništi lze spálit jen suché rostlinné materiály, které nejsou znečištěné nebo jinak kontaminované cizorodými chemickými látkami. Přitom nejsou dotčena ustanovení zákona o odpadech, tj. zejména zákaz spalování odpadů.

Omezení prašnosti na staveništích

Zhotovitel podle stavebního zákona je povinen při provádění záměru, jeho změně nebo při odstraňování stavby dodržovat opatření k předcházení vzniku prašnosti a k omezování jejího šíření v souladu s přílohou č. 10, je-li to pro něj technicky možné a ekonomicky přijatelné. Splnění této povinnosti nebo technickou nemožnost nebo ekonomickou nepřijatelnost je zhotovitel povinen prokázat na vyžádání orgánu ochrany ovzduší.

Zpráva NKÚ a reakce MŽP

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) zveřejnil zprávu z kontroly zaměřené na finance určené pro podporu zlepšování kvality ovzduší v letech 2014-2022. Právě snižování emisí, zlepšování kvality ovzduší a jeho ochrana je jednou ze zásadních priorit Ministerstva životního prostředí. MŽP proto nyní uvádí některá tvrzení NKÚ na pravou míru a důrazně se ohrazuje proti interpretaci některých závěrů, které NKÚ uvedl ve své tiskové zprávě o výsledcích této kontroly.

Závěry nepřesně vystihují celkový přínos vynaložených prostředků, který se ne vždy odrazí v jednoduchých statistikách nebo okamžitých procentech. Na začátek uvádíme, že Ministerstvo životního prostředí připravilo novelu zákona o ochraně ovzduší a aktuálně ji projednává Poslanecká sněmovna. Nastavuje mimo jiné přísnější podmínky pro monitoring emisí s cílem dále zlepšit kvalitu ovzduší a zavádí nová opatření ke snížení emisí.

V první řadě MŽP vítá pozitivní hodnocení programu kotlíkových dotací, které dosud umožnily výměnu více než stovky tisíc zastaralých kotlů v domácnostech, což významně přispělo ke zlepšení kvality ovzduší v českých obcích a městech snížením emisí prachových částic a rakovinotvorného benzo[a]pyrenu. Tato opatření rovněž pomáhají snížit závislost domácností na fosilních palivech a podporují přechod na čistší technologie. Celkem MŽP pomohlo 195 tisícům domácností, které si požádaly o výměnu kotle v rámci kotlíkových dotací a programu Nová zelená úsporám.

Kontrolní závěr NKÚ na straně 13 uvádí: „NKÚ zjistil na základě sledovaných a vykázaných dat ČHMÚ a SFŽP, že podíl projektů realizovaných v rámci SC 2.2 a SC 2.4 (za účelem snížit emise stacionárních zdrojů podílejících se na expozici obyvatelstva nadlimitním koncentracím znečišťujících látek) na celkové změně vykazovaných ročních emisí z průmyslu v letech 2014 a 2022 byl v případě prachových částic PM10 26 %, v případě jemných částic PM2,5 15 % a v případě znečišťujících látek SO2, NOX a VOC méně než 1 %.“

MŽP se důrazně ohrazuje proti závěru, že prostředky ve výši až 103,5 milionu Kč z prioritní osy 2 OPŽP byly vynaloženy neúčelně na zařízení, jejichž hlavním účelem údajně nebylo snižování prašnosti. Tento závěr zjednodušuje roli a efektivitu podpory poskytované na projekty snižování fugitivních emisí v náročných průmyslových provozech, kde je kontrola prašnosti komplikovaná a vyžaduje specializované technické řešení.

MŽP a SFŽP ČR průběžně sledovaly a vyhodnocovaly efektivitu každého podpořeného projektu a prostředky byly poskytovány na základě důkladného posouzení potřeb konkrétních projektů a jejich souvisejících přínosů pro kvalitu ovzduší.

Kontrolní zpráva NKÚ: „V roce 2015 schválila vláda ČR cíl: dosáhnout plnění imisních limitů na území ČR stanovených právními předpisy ČR i EU v roce 2020. Přestože se kvalita ovzduší v ČR výrazně zlepšila, stále jsou přítomna významná omezení - například přeshraniční znečištění, neovlivnitelné rozptylové a klimatické podmínky. I navzdory tomu se díky nastaveným politikám a programům podpory, které stát poskytoval, podařilo stanoveného cíle až na některé oblasti v ČR dosáhnout a oproti předchozím letům byla kvalita ovzduší v roce 2020 jednou z nejlepších v historii měření. Pozitivní trend vývoje kvality ovzduší pokračoval i v následujících letech. V roce 2023 nedošlo na stanicích měření imisí poprvé v historii k překročení žádného závazného imisního limitu stanoveného evropskou legislativou.“

Při hodnocení vývoje kvality ovzduší je nebytné si uvědomit, že na stav ovzduší má vliv celá řada faktorů, z nichž pouze některé lze ovlivnit. Mezi ty, které ovlivnit lze, patří emise pocházející z lidské činnosti. Vzhledem k tomu, že se však znečištění ovzduší přenáší na velké vzdálenosti, a vzhledem k tomu, že máme kontrolu pouze nad emisemi, které vznikají na území České republiky, nemůžeme ani emise pocházející z lidské činnosti zcela ovlivnit. Stejně tak nelze ovlivnit rozptylové ani klimatické podmínky a ani další procesy probíhající v atmosféře.

Integrovaná prevence a omezování znečištění (IPPC)

Základní směrnicí pro zavedení integrovaného systému prevence znečištění v EU je Směrnice Rady ES 96/61/EC ze dne 24. 9. 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC), přestavuje nový přístup k ochraně životního prostředí. Cílem směrnice je dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku, tj. neposuzovat odděleně dopad činnosti na jednotlivé složky životního prostředí, ale vycházet ze široké škály možných vlivů činnosti na kvalitu životního prostředí a lidské zdraví. Směrnice stanoví požadavky, které mají členské státy přijmout pro to, aby se zamezilo znečišťování ovzduší, vody a půdy, případně, aby se toto znečištění co nejvíce omezilo.

Vstup České republiky do EU znamenal začlenit, mimo jiné, více než 200 právních aktů komunitárního práva do české environmentální legislativy. A především připravit podmínky pro jejich uplatňování a prosazování. Nejvýznamnějším zásahem je přijetí Směrnice 96/61 EC o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC). Dne 6. 6. 2001 vláda schválila návrh zákona o integrované prevenci, který následně postoupila do parlamentu. Parlament ČR schválil tento návrh jako zákon č. 76/2002 dne 5. 2. 2002. Nově zaváděný proces integruje pro dotčená zařízení povolení dle složkových zákonů. Výstupem procesu bude integrované povolení, bez kterého po 30. 10. 2007 nebude možné provozovat zařízení spadající do působnosti zákona.

Směrnice IPPC vykazuje mnoho zcela nových rysů a přístupů, které přebírá tento návrh zákona. Celá Směrnice IPPC pojednává o sjednocení přístupu a kritérií povolování výrobních činností všech členských a kandidátských zemi EU. Postupně se opouští dosud běžný princip samostatné ochrany jednotlivých složek životního prostředí, kdy často dochází pouze k přenášení znečištění z jedné složky do druhé.

Provozovatelé výrobních zařízení zavádějí principy Směrnice IPPC. Stanovení konkrétních podmínek povolení provozu výrobních zařízení, závazné emisní hodnoty a dodržování předepsaných výrobních parametrů, jsou výsledkem vyjednávacího procesu a dohody mezi Krajským úřadem a provozovatelem výrobního zařízení.

Jedním z nejdůležitějších rysů Směrnice IPPC je důraz na aktivní spoluúčast veřejnosti na procesu vyjednávání, stanovování a dodržování podmínek povolení provozu výrobních zařízení a na možnost přístupu všech zájemcům ke všem relevantním dokumentům celého procesu IPPC, samozřejmě při plném dodržování všech ustanovení Zákona č.123/1998 Sb. O právu na informace o životním prostředí.

Každý výrobní provoz je posuzován na základě emisních limitů a parametrů výroby odpovídající nejlepší dostupné technice (BAT). Rozsah a interval, ve kterém se pohybují přiměřené emise a parametry, odpovídající BAT, jsou k disposici v Referenčních dokumentech nejlepší dostupné techniky (BREF´s) , které se postupně zpracovávají pro všechny typy výrobních zařízení. Jedná se o směrné hodnoty, ne o závazné limity. Jsou však základem pro vyjednávací proces, na jehož konci jsou již závazné limity emisí a výrobních parametrů.

tags: #optimální #úroveň #kontroly #znečištění #životního #prostředí

Oblíbené příspěvky:

• Analýza životního cyklu v praxi
• Lázeňské město Rajecké Teplice: Co navštívit?
• Informace o vlakovém stanovišti Bukovno
• Techniky malby podzimní krajiny
• Jak vyřešit ucpaný odpad