Jeřáb oskeruše: Ohrožený druh s jedlými plody

Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), známý také jako oskoruše nebo oskoruša, patří mezi vzácné listnaté stromy s jedlými plody. Na našem území se vyskytuje v teplejších oblastech, kde se dožívá i 600 let. V České republice je tento druh vzácný a je chráněn jako kriticky ohrožený.

Popis a výskyt

Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) je poměrně vzácný strom z čeledi růžovitých. Jeho původ sahá až do období třetihor, což z něj činí velmi starobylou rostlinu. Tento opadavý strom dorůstá výšky 10-20 metrů a je charakteristický svou široce kuželovitou korunou, která může dosahovat průměru až 10 metrů. Kmen je pokryt šedohnědou kůrou s podélnými prasklinami. Listy jeřábu oskeruše jsou jednoduché, vejčité a mají pilovitý okraj.

Jeřáb oskeruše roste především v teplých a suchých oblastech střední a jižní Evropy. Vyskytují se nejvíce na jihovýchodě Moravy a v oblasti Českého středohoří. Původní domovinou oskeruše je však jižní Evropa, nejvíce se jí daří na Balkáně, v Itálii a ve Španělsku. Vyskytuje se však také ve Francii a středním Německu. Na několika lokalitách lze najít oskeruši i v severní Africe a v Turecku.

Právě u nás se však nachází údajně největší oskeruše ve střední Evropě, jmenuje se Adamova oskeruše a její obvod kmene je 462 cm. Její stáří je odhadováno na 400 let. Největší oskeruší na Moravě je Adamcova oskeruše nacházející se pod kopcem Žerotín asi 3 km jižně od Strážnice. S obvodem kmene 462 cm je považována za největší ve střední Evropě. Koruna je vysoká 11 a široká 18 metrů, stáří je odhadováno na 400 let. V Čechách roste největší oskeruše v obci Jenčice. Má obvod kmene 390 cm.

Listy má oskeruše střídavé, lichozpeřené a dlouhé 13 až 25 cm. Skládají se z 13 až 21 lístků, délka každého z nich je 3 až 6 cm a šířka 1 až 2 cm. Tvar mají podlouhle eliptický nebo oválný, horní část listu je jednoduše pilovitá, spodní celokrajná. Mladé listy jsou bíle ochlupené, starší jsou již bez ochlupení. Pupeny oskeruše jsou lysé a lepkavé, barvy hnědé až hnědozelené. Květenstvím je chocholík bílé a nebo vzácněji růžové barvy. Strom kvete v květnu až červnu a květy odkvetou do 14 dní.

Čtěte také: Rizika mobilních aplikací a Wi-Fi

Plody oskeruše

Plodem jeřábu oskeruše jsou kulovité, hruškovité či vejčité malvice zvané oskeruše, které mají tmavě hnědou barvu s tečkovaným povrchem. Plodem oskeruše je malvice různého tvaru (kulovitého, hruškovitého a nebo i vejčitého). Na podzim se v době zralosti plody podobají malým jablíčkům a nebo hruštičkám. Barva malvic je žlutozelená až hnědozelená, na straně blíže ke slunci oranžová až červená. Plody váží cca 10 až 30 gramů a mají průměr 2,5 až 4 cm. V lesích jsou však plody i menší jak poloviční.

Úroda ovoce se liší, u dospělého stromu může dosahovat od 300 do 1200 kg. Samostatně rostoucí stromy s velkými korunami mají obvykle bohatší úrodu než ty, které se nacházejí v lese. Nicméně úroda není každoroční a někdy se může stát, že strom neprodukuje žádné ovoce. Zajímavostí je, že úroda malvic nebývá každoroční, mnohé roky se nic neurodí. Existuje dokonce lidová pověra, že když jsou květy oskeruší ozářeny bleskem, opadnou a plody se nevytvoří. Prý byly dokonce spatřeny i stromy, které plodily jen na jedné straně a na druhé právě kvůli ozáření bleskem nebylo nic. Ve skutečnosti však jde o takzvanou střídavou plodnost velkých stromů, kdy částečně odpočívají a plodí proto jen v části koruny. A celkovou neúrodu lze prostě vysvětlit pozdními mrazíky.

Malvice oskeruše jsou sladké, šťavnaté a aromatické. Konzumují se ale až v době, kdy zcela změknou a zhnědnou, čili tzv. „zhniličkovatí“, do té doby mají trpkou chuť. Tyto plody jsou jedlé a obsahují velké množství vitamínů, zejména vitamín C.

Plody jeřábu oskeruše obsahují cukry, bílkoviny, pektiny, vitaminy (např. A a C), organické kyseliny, minerály a tříslovinu tanin. Jejich konzumace se doporučuje při střevních potížích - v syrovém stavu mají projímavé účinky, zatímco v sušeném jsou používány jako statikum. Pomáhají také při horečce a revmatu.

Pěstování oskeruše

Pro navození vhodných podmínek pro růst stromu je ideální hlinitopísčitá, propustná a mírně vlhká půda s neutrálním až mírně kyselým pH. Jeřáb by měl být vysazen na slunném a chráněném místě, ideálně v zahradách nebo parcích, kde má dostatek prostoru pro růst. Pěstuje se jako solitéra, v blízkosti jiných stromů či keřů, ve volné přírodě někdy roste i na okrajích listnatých lesů. Půdu kolem stromu udržujeme vlhkou, ale nikoliv přemokřenou. V suchých obdobích zaléváme zejména mladé stromky po výsadbě, vzrostlý strom si dokáže z vláhou hospodařit sám.

Čtěte také: Ohrožení orangutani: Podrobná analýza

Oskeruše vysazujeme ideálně na podzim, kdy strom ztrácí listy a přechází do klidového období. Mladé stromky můžete rozmnožit například odebíráním výhonků ze starších rostlin nebo výsevem semen z plodů. Při množení semeny je třeba počítat s delším obdobím klíčení a pomalejším růstem mladých rostlin. Nezapomínáme ani na pravidelný řez a tvarování koruny, který provádíme během vegetačního klidu, tedy na podzim nebo koncem zimy.

Při výsadbě oskeruše je třeba myslet na to, aby měl strom v dospělosti dostatek prostoru kolem sebe (alespoň 10 metrů na každou stranu). Aby semena mohla ve volné přírodě vyklíčit, musí projít zažívacím systémem ptáků či savců. Pěstování oskeruší ze semen je tak velice nejisté. Oskeruši je však možné rozmnožovat i uměle - použít můžeme roubování, nebo odběr kořenových, případně bylinných řízků. Nejlepší je koupit si sazenici a tu jednoduše zasadit na vhodné stanoviště. Oskeruše je možné roubovat na jiné druhy jeřábů, nebo také hrušně.

Ideální je tato dřevina pro někoho, kdo má větší pozemky a chce vytvořit třeba někde na rozcestí pro příští generace místo, kde by se bylo možné ukrýt před sluncem či deštěm. Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) je dlouhověká dřevina, která se v našich klimatických podmínkách dožívá 300 až 500 let, na jihu Evropy pak až 600 let.

Využití oskeruše

Z plodů se nejčastěji připravují různé zavařeniny jako jsou marmelády, džemy a kompoty, ale také sirupy, mošty a šťávy. Dají se také sušit a skvěle chutnají i zasyrova. Po zhniličkovatění lze plody konzumovat syrové (chuť mají vynikající), dělají se z nich též kompoty, marmelády a křížaly (sušení). Po umletí sušených oskeruší získáme prášek podobný svou chutí skořici. Oskeruše se též využívá při konzervacích jablečného moštu a jiných ovocných šťáv. Vyrábět se však dají z oskeruší i likéry a pálenky (oskerušovice).

Zajímavou, ale velmi vzácnou komoditou, je také dřevo jeřábu oskeruše, které je nejtěžší ze všech dřevin Evropy, je velice pevné a má pěknou barvu i kresbu. Používalo se proto v řezbářství a truhlářství, jako materiál pro výrobu hudebních nástrojů, lisů na vinnou révu, ale i odolných nástrojů pro manuální práci. Byly jím též vytvářeny intarzie.

Čtěte také: Jak se chránit při práci s křovinořezem

Ohrožený druh

Oskeruše patří u nás mezi ohrožené druhy dřevin, v přírodě ČR víme o necelých osmi stech vzrostlých stromech. Poslední roky se sice vysazují tisíce mladých stromků, ovšem plodnosti se od nich dočkáme až po deseti až dvaceti letech a právě tohoto plodného věku se z vysazených sazenic dožije jen cca desetina. Podobný osud však má oskeruše i na jihu Evropy. I když je její areál výskytu poměrně rozšířený, nikde nenajdeme souvislý porost tohoto druhu.

tags: #oskeruše #ohrožený #druh

Oblíbené příspěvky:

• Ochranné pospojování pro ekologické mycí stoly
• Charakteristika ekosystému Země
• Životní prostředí Valašské Meziříčí
• Rozměry odpadní trubky Geberit
• Neživá příroda: Voda a půda