22 Ekosystém Planety Země: Charakteristika

Co znamená slovo ekologie? Mají ekologičtí aktivisté opravdu ekologické uvažování? Jak to všechno souvisí s životním prostředím? Co je značka eko?

Planeta Země je jedinou dosud známou planetou, na které existuje život. Vznik Země je spojen se vznikem sluneční soustavy. Stáří Země se odhaduje na 4,56 miliard let. Je největší terestrickou planetou sluneční soustavy. Obíhá Slunce téměř po kruhové dráze průměrnou rychlostí 29,79 km/s. Oběh trvá 365,256 dnů a rotační perioda 23,9345 hodin. Vzdálenost Země od Slunce je průměrně 149 milionů km. Hmotnost Země je 5,97.1024 kg a průměrná hustota 5,515 g/cm3.

Povrch Země ze 71% pokrývají oceány a z 29% kontinenty. Průměrná nadmořská výška kontinentů je 850 m n. m. (nejvyšší hora Mount Everest - 8 882 m n. m.). Průměrná povrchová teplota Země je 15 oC.

Stavba Země

Země je složena z několika geosfér: litosféra, astenosféra, zemský plášť, zemské jádro, hydrosféra, biosféra a atmosféra.

Zemské jádro

Zemské jádro představuje 16% objemu a 31% hmoty Země. Většina železa a niklu protoplanety začala vlivem gravitace migrovat do centra. Poznatky o stavbě zemského jádra vycházejí pouze z nepřímých metod. Jeho rozhraní s pláštěm bylo určeno na základě výsledků seismických metod a je označováno jako Gutenbergova diskontinuita. Uvnitř jádra je teplota 4300 - 6000 oC a tlak 300 ÷ 430 GPa. Jádro se skládá z vnějšího jádra v kapalném stavu a vnitřního jádra v pevném skupenství.

Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka

Zemský plášť

Zemský plášť tvoří 84% objemu a 69% hmoty Země. Spodní část pláště je na základě studia seismických vln homogenní. Rozhraní mezi pláštěm a jádrem je v hloubce 2900 km. V hloubce 950 až 650 km se nachází báze svrchní části pláště. Svrchní plášť je oblastí s významnou endogenní aktivitou a vlivem vysokých teplot a tlaků se zde hmota nachází ve stavu blízkém tavení. V plášti probíhá pomalá cirkulace hmoty, označované jako konvekční proudy.

Litosféra

Nejvyšší polohy vnějšího pláště jsou tvořeny pevnou a křehkou hmotou. Tato pevná část pláště společně se zemskou kůrou je označována jako litosféra. Pohyb litosférických desek po astenosféře, vyvolaný konvekčním prouděním v plášti, se označuje jako kontinentální drift. Pokud nedochází k plynulému pohybu hmoty bez vzniku ohnisek zemětřesení, dochází k pohybu litosférických desek rychlostí několik mm za rok.

Zemská kůra

Zemská kůra tvoří nejsvrchnější část zemského tělesa. Její mocnost je proměnlivá, dosahuje průměrně 30-40 km, pod oceány pouze 6-15 km. Největší mocnost dosahuje v místě pásemných horstev, což souvisí s podsouváním kontinentů a vyvrásněním horstva.

Stanovení složení Země, vymezení hloubek jednotlivých rozhraní geosfér, stejně jako určení jejich skupenství, nelze provést přímými metodami. Současná nejhlubší důlní díla jsou ražena do hloubek 3,5 km. Nejhlubší vrt na poloostrově Kola měří 12,5 km. Ke studiu se využívají objemové vlny podélné, příčné a povrchové.

Abiotické a biotické faktory v ekosystému

Každý ekosystém je charakterizován souborem abiotických a biotických faktorů, jež určují do značné míry jeho možnosti, především z hlediska produkčních možností autotrofních organismů a tím dávají předpoklady pro počátek potravních řetězců a potravních zdrojů pro organismy heterotrofní.

Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty

Abiotické faktory určují dostupnost vody, živin (chemických prvků nezbytných pro život organismů), dostupnost energie charakterizující okolní prostředí ale i potravní zdroje. Sluneční záření má dvě základní formy, které ovlivňují výrazněji charakter a fungování ekosystémů a které z těchto důvodů odlišujeme: světlo a teplo. Světlo je zdrojem energie a tím zprostředkovaně potravním zdrojem všech živých organismů v ekosystému. Teplo rovněž ovlivňuje produkční možnosti rostlin a možnosti přežití a aktivity živočichů a to i půdních.

Biotické faktory zahrnují veškeré živé organismy jako součást ekosystému: producenty (autotrofní organismy, rostliny), konzumenty (heterotrofní organismy, živočichové, houby, protista, saprofytické a parazitické rostliny, prokaryota) a reducenty (mikroorganismy).

Koloběh živin v ekosystému

Živiny jsou přijímány rostlinami a v procesu fotosyntézy je stavba biomasy těsně spjata s dostupností minerálních živin pro tuto stavbu nutných. Při rozkladu odumřelých těl jsou uvolněny její poslední zbytky, které se nazývají popeloviny (starý název).

Stabilita ekosystému

Obecně se ekosystémy vyznačují tendencí bránit se vnějším vlivům vedoucím k jejich vnitřním změnám, vykazují větší či menší stabilitu. Ekosystémy se tedy většinou nacházejí ve stavu dynamické rovnováhy. Přes obměnu složek ekosystémů, růst, vývoj a odumírání organizmů i přes značné energetické, látkové a informační toky ekosystémy zůstává struktura a funkce na zhruba stejné úrovni, nebo prochází v určitých periodách předpovídatelnými a vyrovnanými cykly.

Zpětná vazba v ekosystému

Kladná, pozitivní zpětná vazba nastává v případě, že jistý proces v ekosystému vede přímo nebo nepřímo k jeho zesílení. Bývá považována za základ regulace systémů při jejich udržení v rovnovážném stavu - tzv. homeostáze. Působí-li na ekosystém vnější vliv a tento přesahuje obvyklé rozpětí, ekosystém přejde k mobilizaci obranných a nápravných opatření a nachází se ve stavu stresu.

Čtěte také: Zahrady v Láhvi

Vesmír a život

Zemská biosféra obsahuje všechny známé ingredience nezbytné pro život, jak jej známe: kapalná voda, alespoň jeden zdroj energie a zásoba biologicky potřebných chemických prvků a molekul.

tags: #22 #ekosystem #planety #zeme #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Technologie recyklace odpadu
• Rekordy české přírody
• Citlivost jedle na emise
• Recyklace odpadních plastů
• Tipy pro zimní radovánky