Oslava přírody v básních: Příklady z české poezie

Příroda zaujímá v české poezii (a to nejen 30. let) důležité místo. V následujícím textu se budeme zabývat tím, jak je příroda zobrazována a oslavována v básních, a to s konkrétními příklady.

Inspirace křesťanstvím v poezii

Existuje mnoho českých autorů, kteří ve svém díle implicitně vycházejí z křesťanství, resp. katolické víry. Popřípadě lze mluvit o spisovatelích, kteří jsou (aniž by byli úzce obeznámeni s katolickou doktrínou) inspirováni křesťansky orientovanou literaturou a její tematikou.

Termín katolická literatura je neustále diskutován a lze souhlasit s tvrzením, že "na pojmech katolická literatura, katolický básník, katolický tisk je samozřejmá snad jen samozřejmost, s jakou bývají užívány". M. C. Putna, který znovu otvírá terminologické téma ve své knize Česká katolická literatura 1848-1918, je zastáncem termínu "katolická literatura".

J. Hanuš staví proti termínu "katolická literatura", jelikož nelze uvažovat o literatuře "pravoslavné" nebo "protestantské", natož o katolické poetice. V českém prostředí je jakási jistá nechut' explicitně se vyjádřit o autorech jako o katolických. Často používá přívlastek spirituální jako jistý eufemismus.

Termínem "spirituální poezie" pak lze vymezit okruh autorů v 30. letech 20. století, u nichž buď lze na hledání katolictví potažmo křesťanství zcela rezignovat, nebo je naopak v dílech přítomno. Někdy se upřednostňuje termín "literatura křesťansky orientovaná", především pro její široké vymezení. Křesťansky orientovaná literatura čerpá z křesťanských zdrojů, ale neprojevuje se to pouze v náboženských motivech. Specifická spiritualita v české literatuře může existovat i zcela bez konfesního základu.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Motivy v poezii

Motiv je v nejširším slova smyslu nejmenší plnovýznamová jednotka, která vytváří strukturu uvnitř celku textu. Motiv zprostředkuje kulturní tradice a která je pevně daná. Dle odlišných kulturních přístupů můžeme motivy pojímat různě. Motivy často přebírají pouze ornamentální funkci.

Rozlišujeme ustálené motivy a typové motivy; např. motiv ztraceného syna. Motiv je nejčastěji ztvárněnou básnickými tropy. Motiv je často vnímán jako "část intertextového systému vztahů"; i když takovéto uchopení přesahuje hranice literárněvědné metodologie, je nutné akcentovat interdisciplinaritu, která vychází ze samé podstaty motivu. Zcela úzce motivika v širším slova smyslu souvisí s antropologií a kulturní tradicí. Motivy jsou součástí kulturního dědictví. Zvláštní postavení budou v této práci zaujímat motivy biblické, jejichž význam přesahuje více než motivy jiné samotný strukturovaný text.

Motiv tmy a světla

Tma v poezii prostupuje tvorbou mnoha autorů. V počátku se stává autorovi symbolem koexistujícím s božskou přítomností. Nemožeme ale a priori k symbolu tmy přistupovat jako k destruktivnímu prvku. Tma je počátkem světla, její všeprostoupenost Bohem vrcholí přímou září slunce především ve sbírce Pozdravení slunci.

Symbolika tmy, stínu a světla je charakteristická pro barokní ornamentiku. Světlo ztělesňuje božský princip. Slunce není pouhou vnější září nebo je jakýmsi transcendentním svitem, synonymem Boha. Slunci lze přisoudit důležité postavení - "slunce král stínů zdvíhá zlatou metlu".

Motiv ticha

Sbírkou prochází motiv ticha. Účastní se ritualizace, i přes své bezhlasí neztrácí nic na své výpovědi. Často bývá motiv ticha básnicky ztvárněn oxymóronem "zlatý jazyk ticha tebe šeptá" nebo je tvarově konkretizován "tam němost ryb a větroň zadonění skládá se v ticho okrouhlé".

Čtěte také: Poezie oslavující přírodu: český pohled

Motiv kroko̊

Novým motivem jsou kroky i chůze. Lyrický hrdina někam jde, čím prochází, putuje. Motiv kroků je nejexplicitněji vyjádřen v básni se stejnojmenným titulem. Kroky vyjadřují časovost, její linearitu a pomíjivost stop, které po nich zůstanou.

Motiv domova

Poezie se vrací k pradávnému, které již přijalo jejich svědectví a namnoze se snoubí s motivy tmy zažehující nový zrod. Minulé v sobě obsahuje ostré kontury, barvy a vůně, zatímco budoucí barvy postrádá a je prázdné. Poezie se zabývá minulostí, resp. časem jako dávné. I přesto že budoucnost "nemá dosud barev", není tak daleko, aby nebyla na dosah ruky; minulost, přítomnost i budoucnost jsou spolu propojeny a vyrůstají z dávného.

Čtěte také: Inspirace přírodou v umění

tags: #oslava #prirody #basne #priklady

Oblíbené příspěvky:

• Legislativa pro rozpouštědla
• Tetování a zdraví
• Paso 20 l šedá recenze
• Bronzový odpad
• Měření emisí v ČR