Emise znečištění rozpouštědla a legislativa v České republice

Oblast ochrany ovzduší, kterou upravuje zejména zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, a která je v gesci Ministerstva životního prostředí, sleduje práva a povinnosti osob v souvislosti se znečišťováním ovzduší lidskou činností. Průmyslová výroba patří vedle dopravy a zemědělství k nejvýznamnějším znečišťovatelům. Zákon stanovuje povinnosti znečišťovatelů, působnost správních úřadů a podmínky pro snižování množství škodlivin majících negativní vliv na životní prostředí.

Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 521/2002 Sb., zákonem č. 92/2004 Sb., zákonem č. 186/2004 Sb., zákonem č. 695/2004 Sb., zákonem č. 180/2005 Sb. a zákonem č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování a řízení kvality ovzduší ve znění nařízení vlády č. 60/2004 Sb. 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí ve znění nařízení vlády č.

Některé právní předpisy z oblasti ochrany ovzduší a jejich probíhající úpravy lze nalézt na stránkách Ministerstva životního prostředí www.env.cz.

Související legislativa

• Zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů
• Vyhláška č. 696/2004 Sb., kterou se stanoví postup zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů
• Vyhláška č. 150/2005 Sb., kterou se stanoví formulář o vydání povolení k emisím skleníkových plynů
• Zákon č. 76/2004 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci)
• Nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování

Integrovaný registr znečišťování (IRZ)

Blíží se termín, do kterého je nutné se přihlásit do registru vedeného ministerstvem životního prostředí (tzv. centrální ohlašovna). Termín je konkrétně do 15. ledna. Obecně však jde o větší zemědělské podniky.

Z registrovaných látek v IRZ se zemědělců týká nejvíce amoniak, oxid uhličitý, metan a polétavý prach, přičemž příloha č.4 vládního nařízení č. 368/2003Sb. uvádí seznam ohlašovaných látek s ohlašovacími prahy pro účely ohlašování do integrovaného registru znečišťování za rok 2004 a roky následující.

Čtěte také: Vše o emisních normách

V příloze 1. - jsou uvedeny kategorie průmyslových činností. Zemědělců se zejména týká bod 6.6., podle kterého je povinnost se nahlásit do IRZ - pro chovatele prasat od počtu cca 750 prasnic nebo 2.000 prasat ve výkrmu (položky se vzájemně sčítají). V případě drůbeže je limit pro povinné přihlášení na úrovni 40.000 kusů (jedná se o ale velikost zřízené kapacity ustajovacích míst dle kolaudačního rozhodnutí ke stavbě. Tedy nikoli podle aktuálního počtu kusů drůbeže!) Eventuelně také body 6.4., 6.5.

Ohlašovací povinnosti

(1) V přílohách č. 1 a 2 k tomuto nařízení se stanoví seznam látek, jejichž emise a přenosy je uživatel registrované látky povinen zjišťovat, vyhodnocovat a Ministerstvu životního prostředí ohlašovat (dále jen "ohlašovaná látka"), pokud jejich množství v emisích anebo přenosech ze souboru souvisejících technických nebo technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu (dále jen "provozovna") je za jeden kalendářní rok shodné nebo vyšší s množstvím stanoveným v tomto nařízení (dále jen "ohlašovací práh").

(2) Ohlašovací práh pro emise do ovzduší je ohlašovací práh látky vypouštěné do ovzduší, která je současně znečišťující látkou.

(3) Ohlašovací práh pro emise do vody je ohlašovací práh látky vypouštěné do povrchových nebo podzemních vod, která je současně závadnou látkou, nebo je obsažena v odpadních vodách vypouštěných do kanalizace, která není zakončena čistírnou odpadních vod.

(4) Ohlašovací práh pro emise do půdy je ohlašovací práh látky vypouštěné do půdy nebo na půdu, která je současně škodlivou látkou.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

(1) Uživatel registrované látky je povinen zjistit, zda je v provozovně zpracovávána nebo produkována ohlašovaná látka, jejíž množství v emisích anebo přenosech je vyšší nebo shodné s ohlašovacím prahem.

(2) Nastane-li skutečnost podle odstavce 1, uživatel registrované látky zjišťuje a vyhodnocuje všechny emise a přenosy ohlašovaných látek, jejichž množství překračuje ohlašovací práh, pro každou technickou a technologickou jednotku samostatně.

(3) Uživatel registrované látky zvlášť zjišťuje a vyhodnocuje emise a přenosy ohlašovaných látek při haváriích.

(4) Uživatel registrované látky zjišťuje a vyhodnocuje množství ohlašované látky:

• způsobem a podle metody stanovené v integrovaném povolení,
• nejedná-li se o zařízení podle § 2 písm. a) zákona , nebo neobsahuje-li integrované povolení konkrétní způsob a metodu zjišťování a vyhodnocování, způsobem podle příslušných právních předpisů
• nejde-li o případy podle písmene a) nebo b), způsobem podle přílohy č. 3.

(1) Údaje požadované pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování jsou stanoveny v příloze č. 4 k tomuto nařízení. V ohlášení, které se týká zařízení stanoveného v příloze č. 1 k zákonu, se uvádějí také kódy NOSE-P, které jsou uvedeny v příloze č. 5 k tomuto nařízení.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

(2) Uživatel registrované látky ohlašuje požadované údaje v elektronické podobě Ministerstvu životního prostředí pomocí automatizovaného ohlašovacího procesu veřejně přístupného dálkovým přístupem na elektronické adrese, kterou zveřejní Ministerstvo životního prostředí ve Věstníku Ministerstva životního prostředí.

(3) Z ohlášení v elektronické podobě se vytvoří vytištěním listinná podoba ohlášení, kterou je uživatel povinen zaslat Ministerstvu životního prostředí. Listinná podoba ohlášení musí být opatřena podpisem fyzické osoby, která je uživatelem registrované látky, nebo podpisem osoby, která je statutárním orgánem právnické osoby nebo jeho členem, je-li uživatelem registrované látky právnická osoba. Uživatel registrované látky ohlašuje prostřednictvím automatizovaného ohlašovacího procesu veřejně přístupného dálkovým přístupem na elektronické adrese podle § 3 odst. 2 i další údaje z evidence v oblasti životního prostředí, které je jinak povinen ohlašovat podle zvláštních právních předpisů.

Metody zjišťování emisí a přenosů

Uživatel registrované látky zjišťuje emise a přenosy využitím metod zjišťování subsidiárně v tomto pořadí:

1. měřením; nelze-li metodu měření zajistit,
2. výpočtem; nelze-li metodu výpočtu zajistit,
3. expertním odhadem.

Měření (M)

Měřením (M) se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů přímým monitorováním emisního procesu. Monitorování je možno provádět následujícími způsoby:

1. kontinuálně,
2. jednorázově.

Musí být zaznamenána doba trvání emise. Bodová měření jakéhokoli parametru emisí musí být dostatečně reprezentativní pro roční objem emisí této látky. Případně je třeba ke zjištění celkových ročních emisí látky doplnit měření použitím jiných metod zjišťování emisí (například výpočtu a expertního odhadu).

Výpočet (C)

Výpočtem (C) se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů pomocí výpočtu na základě konkrétních údajů. Výpočet je nutno provádět na základě hmotnostní bilance nebo s využitím emisních faktorů platných pro zařízení. Musí být započítán jakýkoli vznik nebo zánik látky v rámci hmotnostní bilance.

Při provádění výpočtu hmotnostní bilance je třeba definovat období, pro které je výpočet prováděn tak, aby byly zohledněny doby přerušení procesů a jejich změny. Výpočet hmotnostní bilance je možno provádět pro jeden rok nebo pro definované období, přičemž výsledky pro toto období jsou přepočteny k získání údajů o ročních emisích a přenosech.

Pro konkrétní látky v jednotlivých procesech je možno použít jednoduchý výpočet hmotnostní bilance. V rámci hmotnostní bilance se zjišťují roční emise a přenosy, a to v maximálně možné míře na základě celkových ročních dat.

Pokud jsou,pro účely výpočtu hmotnostní bilance shromažďovány údaje za období méně než jednoho roku, musí uživatel registrované látky zajistit, aby interpolované roční hodnoty odpovídaly provozu zařízení, technické nebo technologické jednotky v rámci tohoto období. V maximální míře je nutno použít emisní faktory zjištěné při monitorování stejných či podobných zařízení, technických a technologických jednotek, technologií nebo úniků.

Expertní odhad (E)

Expertním odhadem (E) se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů na základě obecnějších údajů získaných ze stejných či podobných zařízení, technických a technologických jednotek nebo technologií. Tato metoda zjišťování využívá emisní faktory nebo referenční emisní faktory.

Emisními faktory se rozumí průměrné hodnoty, které popisují množství vypuštěné chemické látky jako funkci konkrétního procesu nebo metody použití určitého vybavení. Mohou být vyjádřeny jako poměr chemické látky na vstupu k množství chemické látky procházející procesem.

Při výpočtech musí být použity odpovídající údaje; kvalita různých údajů o emisních faktorech je variabilní. V některých případech se emisní faktory vypočítávají na základě měření prováděných za zkušebních podmínek pro řadu různých zařízení, zatímco jiné emisní faktory se určují na základě podrobných výsledků monitorování. Některé vycházejí pouze z průměrných úniků z podobných typů procesů; některé emisní faktory se týkají konkrétních objektů nebo procesů, zatímco jiné mohou představovat celostátní průměry. Kvalita emisních faktorů se liší v závislosti na použitelnosti a spolehlivosti výpočtů a původních měření.

Evidence ohlašovaných látek

(1) Uživatel registrované látky [ § 2 písm. l) zákona ] vede evidenci o ohlašovaných látkách zvlášť za každou technickou nebo technologickou jednotku a zvlášť za každou ohlašovanou látku.

(2) Pro každou ohlašovanou látku se vede samostatný evidenční list. Vzor evidenčního listu a způsob jeho vyplňování je uveden v příloze této vyhlášky.

(3) Evidenční list je veden pro ohlašovací období, kterým je kalendářní rok. Musí být založen vždy k 1. lednu roku, za který budou údaje vykazovány.

(4) Z údajů evidence zpracovává uživatel registrované látky hlášení do integrovaného registru znečišťování .

(5) Evidence se vede tak, aby obsahovala všechny údaje v nezkreslené a pravdivé podobě.

(6) Evidence se vede v elektronické nebo listinné formě způsobem umožňujícím přístup, kontrolu úplnosti a správnosti dat [ § 34 písm. a) zákona ] a archivaci ( § 25 odst. 1 zákona ).

(1) Součástí evidence u zařízení [ § 2 písm. a) zákona ] jsou údaje o plnění podmínek integrovaného povolení ( § 25 odst. 1 zákona ) stanovené povolovacím úřadem [ § 13 odst. 4 písm. k) zákona ].

(2) Z údajů musí vyplývat úplné informace provozovatele o plnění podmínek integrovaného povolení. Údaje se zpracovávají v elektronické nebo listinné formě způsobem umožňujícím přístup a kontrolu úplnosti a správnosti dat [ § 34 písm. a) zákona ].

Popis částí evidenčního listu

Část I - Údaje o látce nebo skupině látek: V tabulce se vyplní název látky (případně skupiny látek), pro kterou je evidenční list veden a její číslo CAS (podle přílohy č. 1 nebo č. 2 nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování), pokud je číslo CAS přiřazeno.

Část II - Identifikace uživatele registrované látky, provozovny, technické nebo technologické jednotky a osoby zodpovědné za vedení evidence:

• Uživatel registrované látky: Vyplní se údaje týkající se identifikace uživatele registrované látky.
• Provozovna: Vyplní se údaje týkající se provozovny (název a adresa). V části "technická nebo technologická jednotka, za níž jsou emise a přenosy samostatně vykazovány" je třeba identifikovat technickou nebo technologickou jednotku, za kterou jsou údaje shromažďovány. Jedná-li se o provozovatele zařízení podle přílohy č. 1 zákona , uvede se kategorie zařízení podle přílohy č. 1 zákona . U některých komplexních provozů je problematické zcela přesně oddělit emisní toky v konkrétních technických nebo technologických jednotkách (např. u odpadních vod) a sledovat v těchto jednotkách ohlašované látky. Je proto přípustné sledovat ohlašované látky v těchto tocích až na výpustích (místech), které sledování ohlašovaných látek umožňují. Povinností uživatele registrované látky je vždy na evidenčním listu ohlašované látky uvést, jaké části provozovny se uvedené údaje týkají.
• Osoba zodpovědná za vedení evidence: Vyplní se požadované údaje o osobě zodpovědné za vedení evidenčního listu, ohlašovací rok (tzn. rok, za který jsou data vykazována) a datum založení evidenčního listu (vzhledem k tomu, že ohlašovacím obdobím pro integrovaný registr znečišťování je kalendářní rok, musí být evidenční list zakládán vždy na počátku kalendářního roku).

Část III - Emise: Uživatel registrované látky vyplní části evidenčního listu týkající se emisí dané látky pouze v rozsahu, který je v dané technické nebo technologické jednotce relevantní. Pokud je ohlašovaná látka v jednotce emitována např. pouze do ovzduší, vyplní uživatel registrované látky pouze část evidenčního listu týkající se ovzduší.

Část IV - Přenosy (mimo provozovnu, výstupy): Uživatel registrované látky vyplní části evidenčního listu týkající se přenosů dané látky pouze v rozsahu, který je v dané technické nebo technologické jednotce relevantní.

Množství látky bude vykazováno na základě zvolené frekvence a ve zvolených jednotkách. Specifická frekvence vykazování údajů o ohlašovaných látkách není ve vyhlášce zvolena s ohledem na různé přípustné postupy vyhodnocování a zjišťování ohlašovaných látek (§ 2 a příloha č. 3 nařízení vlády č. 368/2003 Sb.). Evidenční list ohlašované látky je možné vést po různých časových intervalech.

V případě použití normovaného postupu či postupu podle zvláštního právního předpisu je v normě (předpisu) frekvence měření. V případě použití ostatních přípustných postupů (výpočet, expertní odhad) musí uživatel registrované látky prokázat na základě čeho zvolil danou frekvenci vykazování údajů. Evidenční list látky je přípustné modifikovat tak, aby vyhovoval zvolené frekvenci vykazování.

Evidenční list musí pro kontrolu obsahovat všechny informace o tom, jak bylo dosaženo celkového množství ohlašované látky. Celkové množství ohlašované látky z technologické nebo technické jednotky se musí uvést v kg/rok, aby bylo možné následně vyhodnotit celkové množství ohlašované látky za celou provozovnu, které je důležité pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování.

Do integrovaného registru znečišťování se budou ohlašovat látky, jejichž množství v emisích nebo přenosech za ohlašovací období bylo shodné nebo vyšší než ohlašovací práh stanovený v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Do integrovaného registru znečišťování se následně ohlašuje celkové množství látky v určených jednotkách za rok.

Zjišťování úrovně znečišťování

Provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování měřením nebo výpočtem. Výpočet se použije, pokud tak stanoví krajský úřad na základě žádosti provozovatele v povolení provozu, pokud nelze s ohledem na dostupné technické prostředky měřením zjistit skutečnou úroveň znečišťování nebo jde-li o stacionární zdroje, ze kterých jsou vnášeny do ovzduší těkavé organické látky, stanovené v prováděcím právním předpisu.

V případě stacionárního zdroje, u kterého nelze s ohledem na dostupné technické prostředky odvádět znečišťující látky komínem nebo výduchem, může krajský úřad rozhodnout podle věty druhé, pouze pokud je současně v povolení provozu povolena výjimka z povinnosti uvedené v § 17 odst. 3 písm. d). Výpočet se použije také v případě záložních zdrojů energie podle odstavce 8 a v případě stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2.

Měření se provádí v místě, za kterým již nedochází ke změnám ve složení odpadních plynů vnášených do ovzduší, nebo v jiném místě, které je přesně definováno obsahem referenčního kyslíku.

Dochází-li u stacionárního zdroje ke znečišťování prostřednictvím více komínů nebo výduchů, zjišťuje se úroveň znečišťování na každém z nich, pokud není v povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. f) stanoveno jinak.

Úroveň znečišťování se zjišťuje jednorázovým měřením emisí v intervalech stanovených prováděcím právním předpisem nebo kontinuálním měřením emisí.

V případech, kdy provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování pravidelným jednorázovým měřením emisí, provádí rovněž nepřetržité sledování a zaznamenávání provozního parametru pro kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí stanoveného v povolení provozu, a to v případě stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, u kterých tak stanoví prováděcí právní předpis.

Pokud není možné takový provozní parametr stanovit, krajský úřad namísto toho stanoví technickou podmínku provozu podle § 12 odst. 4 písm. e), která zajistí obdobnou kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí jako provozní parametr.

Jednorázové měření emisí zajišťuje provozovatel prostřednictvím autorizované osoby podle § 32 odst. 1 písm. a). Kontinuální měření emisí provádí provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2.

tags: #emise #znečištění #rozpouštědla #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Efektivní kompostování
• Omezování světelného znečištění v Bruntále
• Odhalení tajemství lenochoda
• Případy znečištění životního prostředí
• Důsledky zásahu do přírody