Osmý světadíl z odpadků: Informace o znečištění plasty a možná řešení

Indonéské řeky a kanály jsou plné plastového odpadu. Úřady se pokoušejí nánosy likvidovat, odpadů však přibývá stejnou rychlostí, s jakou jsou odstraňovány. Indonésie má s plastovým odpadem obrovský problém, podobně jako mnoho dalších rozvojových zemí, které rychle zbohatly. Místní již mají dostatek peněz na výrobky v plastových obalech, ale stát nestačil vybudovat kapacity, které by téměř nezničitelné plasty odstranily z oběhu. K velikosti problému přispívá i rychlý nárůst počtu obyvatel v regionu.

Protože vláda ani místní úřady nezajistily kontejnery, kam by lidé mohli plast vyhazovat, postupují obyvatelé stejně jako v minulosti - hážou veškerý odpad do řek. Zatímco dříve to nebyl problém, jelikož většina odpadu byla organická, takže se rychle rozložil, nyní se plast ve vodě shromažďuje.

Bandung je třetím největším městem Indonésie, žije zde asi 2,4 milionu obyvatel a metropolitní oblast obývá dokonce přes 7 milionů lidí. A plast je zde prakticky všude. Hromady plastového odpadu tečou po proudu dál a na místech, kde se řeka zužuje, se hromadí v podobě nepřekonatelných hrází.

Ředitel západojávské Agentury ochrany přírody Dr. Anang Sudarma se obrátil na prezidenta, aby nasadil armádu, místní orgány jsou totiž proti takovému množství plastů zcela bezmocné. Ozbrojené složky sice pomohly, problém to však nevyřešilo - nejhorší „plastové přehrady“ jsou sice zničené, ale umělá hmota se v řekách, potocích a kanálech hromadí dál.

Co s tím?

Podle BBC se armáda pokouší lidem vysvětlovat, že plast není nepřítel, ale naopak - může se stát zdrojem peněz. Umělohmotné boxy nebo lahve na vodu se dají od ostatního odpadu snadno oddělit a zpeněžit.

Čtěte také: Rak a jeho klepeta

V Bandungu úřady rozjely osvětové akce v ekologických vesničkách, kam mohou místní donést plastový odpad. Ten se tu třídí, pochopitelně manuálně - nejčastěji tuto práci dělají ženy. Čím lépe jsou různé druhy polymerů roztříděné, tím lépe a především za vyšší částky se plast prodává. Lidstvo každý rok „obohacuje“ oceán více než 8 miliony tun plastů. Do roku 2050 bude v oceánu více plastů než ryb, pokud budeme zahazovat jednorázové plasty stejnou rychlostí jako dosud.

Kromě plastového odpadu znečišťují moře průmyslové a zemědělské chemikálie, ropné odpady a úniky a biologické hrozby, jako je například nadměrné bujení řas. Korálové útesy umírají, oceány se okyselují a mizí jejich biologická rozmanitost. Podle aktuální studie mezinárodní skupiny vědců představuje znečištění oceánů rostoucí globální problém, kterému vědci teprve začínají rozumět.

Předsedkyně Evropské komise oznámila v únoru roku 2022 tři klíčové iniciativy pro spolupráci na ochraně a oživení oceánů. Souběžně nabývají na významu technologie čištění a zkoumání vody, které by mohly vést k návrhu řešení, jak oceány v budoucnu chránit.

Nizozemští vědci předvedli v roce 2018 velmi efektivní řešení čištění hladiny moří a řek. S nápadem na The Ocean Cleanup přišel tehdy dvacetiletý Boyan Slat. Technologie využívá plovoucí bariéry tažené loděmi, které do sítí sbírají odpadky. Na pevnině se potom tento odpad recykluje.

Ropné havárie a úniky chemikálií by mohly do budoucna rychle vyřešit technologie, jako je Oleo sponge, kterou vytvořili američtí vědci z Argonne National Laboratory. Houba podobná té na čištění nádobí dokáže nasáknout ropné skvrny i zachytit oblaka ropných částic pod vodou. Zachycenou ropu lze recyklovat. Další možností je magnetické mýdlo vědců z univerzity v Bristolu. Je složené z rozpustných solí bohatých na železo, které po umístění do roztoku reaguje na magnetické pole. Vynález americké společnosti MIT Senseable city lab s názvem Seaswarm využívá dopravní pás z tenké nano sítě, která přitahuje olej a odpuzuje vodu.

Čtěte také: Trash-picker vs. LEVIOR: Který sběrač je lepší?

Znečištění oceánů s sebou ale nese i obecnější výzvu. Lidé by měli drasticky eliminovat spalování fosilních zdrojů a na stole je zákaz jednorázových plastů.

Mikroplasty v nás

Problém jménem mikroplasty je čím dál častěji medializované téma po celém světě. První setkání malých dětí s mikroplasty probíhá pravděpodobně bohužel již u mámy v bříšku. Každopádně v placentě přítomnost mikroplastů potvrzena byla - ty se do těla žen dostaly zřejmě s jídlem, nápoji, skrze kosmetiku, ale i prostým dýcháním.

Studie, která vyšla v časopise Environment International, varuje, že přítomnost mikroplastů v placentě může mít nepříznivý vliv na vývoj dítěte, například na jeho imunitní systém. Vědci nicméně varují před používáním plastových lahví, ze kterých již narozené děti často pijí.

Na trhu se prodávají i lahvičky skleněné nebo termohrnky. Děti také mohou velmi rychle pochopit pití z hrnečku nebo sklenice.

Nadále se však problémem mikroplastů zabývají, a až někdo přijde na to, jak na ně vyzrát, jistě to bude skvělá zpráva nejen pro lidstvo, ale pro celý svět.

Čtěte také: Druhy pytlů na sběr odpadu

Osmý kontinent - slovenský úspěch v Tichomoří

Mezi Kalifornií a Havají se nachází tzv. Velká tichomořská odpadková skvrna. Velká tichomořská odpadková skvrna je největší, ale není jedinou svého druhu. Celkem existuje takových útvarů šest. Další jsou v Indickém oceánu, v severním Atlantiku, ve Středozemním moři, v jižní části Tichého oceánu a v jižním Atlantiku. Více než polovina všech plastů, které skončí v mořích, pochází z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska a Vietnamu.

K odstranění Velké tichomořské odpadkové skvrny zatím nepadlo definitivní rozhodnutí, likvidace tak obrovského množství znečištění je samozřejmě extrémně náročná věc.

A právě nápad, jak na to, byl oceněn v architektonické soutěži Grand Prix Award for Innovation of the Sea. Autorkou futuristické plovoucí stanice, která nese název Osmý kontinent, je slovenská designérka Lenka Petráková.

Osmý kontinent je designový skvost s prostým cílem - navrátit světovým mořím a oceánům „průzračnou čistotu“. A proto třiďte odpad - má to smysl!

Čeští vědci recyklují odpady všeho druhu

Po osmi letech výzkumu představili čeští vědci unikátní recyklační technologii, která umí zpracovat téměř jakýkoliv odpad. Nově sestavený přístroj dokáže rozložit plastový odpad, pneumatiky, ale třeba i netříděný komunální odpad zpět na základní suroviny. Ty je možné znovu průmyslově zpracovat. Celý systém je bezemisní, ziskový, a nabízí tak velmi světlou budoucnost v globálním problému, kterým je právě hromadění odpadu.

Hromadění odpadu je celosvětový problém, i kvůli kontaminaci, kterou často při nesprávné manipulaci, skladování a likvidaci představuje. Jeden takový stroj umí zpracovat cca 15 tun komunálního odpadu denně, což odpovídá množství odpadu, které za den vyprodukuje asi 10 000 domácností.

Přístroj českých vědců se od ostatních „konkurenčních“ odlišuje tím, že umí zpracovávat jakýkoliv odpad obsahující organickou složku, a to i kontaminovaný či smíchaný dohromady. Cena tohoto zařízení je asi 70 milionů korun a v provozu jsou zatím 3 takové stroje: jeden na Mostecku a dva v Asii. Zájem o tuto unikátní českou technologii už prý ale projevil celý svět.

Legislativa a omezení plastů

Legislativa na omezení plastů je prostě široká. Na úrovni OSN jsme se shodli, že je potřeba omezit znečištění plasty a tato legislativa se týká těchto snadno omezitelných. Dosud se výrobce o další osud plastů nestaral. Pak jsou samozřejmě věci, které se nahrazují hůř, byť se znečištěním plasty také souvisejí. Tam se hledají jiné způsoby. Například obrovské množství mikroplastů v půdě a životním prostředí je třeba způsobeno otěrem pneumatik. Tam ale těžko můžeme hledat nějaké jednoduché řešení typu ‚zakážeme pneumatiky‘ - to by asi nefungovalo.

Plasty tvoří přes 80 % odpadků na evropských plážích - nejde ale o estetický, nýbrž zdravotní problém. My samozřejmě nedostáváme do těla celou PET lahev, máme ale už studie, které ukazují, že průměrně člověk za týden sní mikroplasty v hmotnosti, která by odpovídala jedné kreditní kartě. A to je trošku problém. Mikroplasty máme v pitné vodě, v medu, v soli, máme je v jídle. Vlastně úplně nevíme, jaký vliv mají na naše zdraví, protože mají schopnost na sebe vázat chemické, toxické látky, což je teprve předmětem studií.

My se třeba bavíme o tom, jak je znečištěné moře, mluví se o tom, že v Tichém oceánu je nový kontinent z obrovského množství plastů, jenže to je jen to, co je vidět na povrchu. 98 % všech plastů v mořích je na dně, které nejsme schopni nikdy vysbírat, nikdy vyčistit. Do těch hloubek se nikdy nedostaneme.

Druhá věc je, že jsou studie, které říkají, že znečištění v půdách je ještě třikrát větší než v těch oceánech. Z půdy přitom pěstujeme zeleninu, kterou potom jíme, krmíme tím dobytek a zvířata, která potom jíme. Takže plasty jsou tu všude možně, my je jenom nevidíme.

Podle odhadů se v Česku ročně prodá zhruba 300 milionů plastových brček, spotřebuje se až 20 tisíc tun plastového nádobí. Ta legislativa i požaduje, aby došlo k poklesu používání jednorázových kelímků apod. My ani nemáme úplně přesnou evidenci toho, kolik takových věcí vůbec vyprodukujeme. Takže další věcí, kterou ten zákon přináší, je, že ti výrobci budou posílat evidenci, bude se evidovat, kolik toho vlastně je. Takže ten zákon je vlastně prvním krokem, abychom zjistili, kolik toho produkujeme a jestli se nám daří to snižovat.

To, že budou hradit sběr a úklid, částečně se na něm podílet, je strašně důležité, protože potom budou i samotní výrobci vymýšlet způsoby, jak komunikovat se spotřebiteli, jak je nabádat k tomu, aby s daným odpadem nakládali lepším způsobem, než ho prostě odhodit do okolí. Týká se to například i cigaretových nedopalků.

Papírová vs. igelitová taška

Několik na sobě nezávislých studií napříč všemi kontinenty se shodlo, že právě u běžných plastových tašek je dopad na životní prostředí ve srovnání s těmi z papíru (a to i když je podíl papíru ze 100% recyklovaných zdrojů) nebo bavlny vůbec nejnižší. Vysvětlení je vcelku prosté, důležitými kritérii mluvícími ve prospěch igelitové tašky jsou hmotnost, energetické nároky na výrobu, životnost, a nakonec i možnost a náročnost recyklace. Mnoha lidmi oblíbenou bavlněnou tašku bychom museli vzít na nákup více než 173krát, abychom se vyrovnali stejnému ekologickému dopadu, jaký má jednou použitá igelitka. A taková nákupní taška z HDPE (vysokohustotní polyethylen) má 100krát nižší uhlíkovou stopu než taška papírová. To je vcelku zajímavé, nemyslíte?

Ostrovy z plastů v oceánech

V Tichém oceánu je ostrov tvořený pouze plastovými odpady o velikosti, která odpovídá trojnásobné rozloze Španělska nebo dvojnásobku rozlohy Texasu. Tuto údajně největší skládku světa chce dokonce organizace Discover prohlásit za 8. kontinent. Pokud bychom ale sečetli příspěvky Asie, Afriky a Jižní Ameriky, dostaneme se na číslo velmi blízké 100 %. Podíl EU na znečištění plastovými odpady, které se dostanou evropskými řekami do okolních moří, je přibližně 0,3 %.

Koncentraci plastového odpadu v mořích si můžeme představit asi jako naplněný olympijský bazén o rozměrech 50 na 25 metrů, do kterého bychom vhodili kostičku plastu o hmotnosti 5 g. Maximální naměřená koncentrace plastů v mořích a oceánech je 1 kg/km2, průměrná koncentrace je poloviční.

Mikroplastorián aneb konzumenti mikroplastů

Bohužel my všichni jsme nechtěnými konzumenty plastů, a to ve formě velmi malých částic = mikroplastů. Je riziko takto pojídaného mikroplastu opravdu nebezpečné tak, jak se tvrdí? A kolik, že vlastně těch kreditních karet za rok zkonzumujeme?

Při detailnějším rozboru, čím je vlastně tento odpad tvořen, si lze jednoduše odvodit, že většinu tvoří PE a PP, které zároveň tvoří nadpoloviční podíl produkce všech plastů. U vylovených ryb bylo u 49 z 64 (77 %) prokázáno, že jejich trávicí trakt obsahuje plastové částice, které byly tvořeny z více než 93 % právě PE a PP (tyto plasty jsou lehčí než voda, tudíž neklesnou na dno). Většina mikroplastů je tvořena výše uvedenou dvojicí, oba tyto plasty obsahují minimum potenciálně problematických aditiv, a především žádná odborná studie neodhalila jejich toxické vlastnosti pro člověka. Nakonec, právě většina obalů na potraviny je z těchto plastů a jejich bezpečnost máme ověřenou díky velkému množství studií za poslední desítky let jejich používání.

Rozpad plastů

Kdyby se tato tvrzení zakládala na pravdě, tak některé výrobky jsou tady s námi napořád a nemění téměř své vlastnosti. Kov podléhá oxidaci, dřevo tleje, tak je jasné, že i plast degraduje. Určitým příkladem mohou být všem dobře známé výrobky z PP, např. zahradní židle, kdy během jejich vystavení povětrnostním vlivům můžeme velmi rychle (často již během pár měsíců) pozorovat zjevné prvky degradace = změnu barvy a zhoršení mechanických vlastností (praskliny až úplnou destrukci). Dobrým příkladem je také všem dobře známá PET láhev, její úplná degradace při 100% vlhkosti trvá dle vědeckých studií od 16 do 48 let. To určitě nejsou tisíce let.

Recyklace plastů

Několik desítek milionů tun plastového odpadu se na celém světě ročně vytřídí a následně zrecykluje. Tato čísla se každým rokem zvyšují. Většina takto zrecyklovaných plastů je zpracována mechanickou cestou, což není nic jiného než proces drcení a mletí na menší kusy a následné přidání recyklátu zpět do výrobního procesu nebo přepracování.

Více než 50 % komunálního odpadu tvoří papír, lepenka a stavební suť, podíl plastů je kolem 13 %. Mezi odpady, které pocházejí z našich domácností a tím vznikajícím z průmyslu je velký nepoměr, jde o značný nepoměr 3:97 %. Pokud do tohoto započítáme předchozí informaci, tak zjistíme, že plastový odpad z domácností tvoří méně než 0,5 % všech odpadů.

Pokud by se zítra USA rozhodly nahradit všechen svůj vyprodukovaný plastový obalový materiál za rok (14,4 mil. tun) za „ekologičtější“ alternativy (kov, sklo a dřevo), vedlo by to k navýšení odpadů na 64 mil. tun za současně zvýšených energetických výdajů o 80 %.

Problém spočívá především ve složitosti třídění některých typů polymerů, míře znečištění a cenové rentabilitě. Ovšem mnoho těchto komplikací lze ovlivnit naším přístupem.

Zdroj: The Plastics paradox facts for the brighter future, Dr. Chris DeArmittIng.

Projekt Osmý kontinent od Lenky Petrákové

Francie - Nadace Jacquese Rougerieho letos ocenila Grand Prix Award for Innovation of the Sea slovenskou architektku Lenku Petrákovou za její projekt plovoucí stanice, jež má oceány zbavit povrchového odpadu. „Oceány dnes nie sú iba nedosiahnuteľnými hĺbkami, ale oblasťami, ktoré napriek tomu, že nikdy nemuseli vidieť ľudskú bytosť, pociťujú účinky ľudských aktivít. Globálne sa ročne dostanú do oceánu milióny ton odpadu. Kvôli vodným prúdom sa tento plastový odpad zhromažďuje v konkrétnych oblastiach - jednou z nich je Veľká tichomorská škvrna, prezývaná aj ôsmy kontinent. Stanice je soběstačná, akumuluje přílivovou a solární energii a pohání jí mj. turbínu na sběr odpadu nebo ohřev vody kvůli odsolování. Badatelské centrum pojme až 50 vědců, potažmo dobrovolníků, kteří tu mohou na vlastní oči sledovat devastaci životního prostředí. Tvar skleníků je navržen s ohledem na nejúčinnější shromažďování kondenzované vody, takže vypadají jako velké plachty. Zvenčí jsou pokryty fotovoltaickými panely. Projekt som začala riešiť ešte ako moju diplomovú prácu v roku 2017. Hľadám inšpiráciu v prírode a v prírodných procesoch, živé organizmy sú krásne a pritom ich telá sú vytvorené na základe potreby a funkcie. Pri tomto projekte som sa snažila, aby formy boli hlavne zodpovedajúce ich potrebám reakcie na prírodné vplyvy a ich funkciu. Pokiaľ je forma navrhovaná s odôvodnením je tým správnym riešením. Tento projekt je momentálne koncept.

Vědci potvrdili, že plastový odpad není jen záležitostí povrchu oceánů, ale že se nachází i na dně. Samozrejme problém plastového odpadu v oceánoch je veľmi komplikovaný. Je potrebné nie len vyčistiť tie škvrny, ktoré sú na povrchu a pozostávajú z plastových častíc, potrebujeme vyčistiť morské dno a potrebuje zabrániť aby nový odpad vstupoval do oceánov inak ich nedokážeme vyčistiť.

Myslím, že všetci to hlavne prebrali kvôli mojej pozícií, ktorá bola donedávna Senior Dizajnér. Viete v Británii nemôžete zastávať post architekta kým nedokončite PART 3 vzdelanie a nezaregistrujete sa s Architects Registration Board. Ja si veľmi vážim, že som mala šancu naozaj študovať a pracovať na mnohých miestach. Každá škola bola veľmi špecifická a každá skúsenosti mi pomohla posunúť sa. Či už sú to technické znalosti z Bratislavy, dizajnový cit z Viedne alebo silná viera v kolektívnu prácu z Los Angeles. Viete ľudia si často myslia, že dizajn je najdôležitejší a študenti sa preto nevenujú toľko technickým predmetom.

Tvorba ZHA je vizionárska a projekty tohto architektonického štúdia sú formálne rafinované, konštrukčne efektívne a technologicky vyspelé. Je úžasné pracovať v kancelárií, kde každý člen tímu je odhodlaný hľadať nové riešenia, prinášať nové pohľady na problematiku do diskusie, posúvať možnosti dizajnu ako ho poznáme dnes.

Myslím, že v dnešnej dobe je ťažké robiť si plány. Portfolio Lenky Petrákové online.

tags: #osmy #svetadil #z #odpadku #informace

Oblíbené příspěvky:

• Získejte dotaci na třídění odpadu
• Odpad na stavbě v ČR: Co říká zákon?
• Legislativa pro staveniště v ČR
• Klasifikace odpadu při broušení kovů
• Legislativa pro měření ovzduší