Ostrov odpadků v Asii: Hrozba pro životní prostředí a zdraví

Dlouhou dobu byly pláže lemované palmami v letovisku Kuta na indonéském ostrově Bali rájem pro turisty. Nyní je situace kritická. Plastové obaly a další odpadky zaplavují pláže na indonéském ostrově Bali, který je oblíbeným cílem turistů. Situace je nejhorší v letovisku Kuta na jihu ostrova. Odpadků je tolik, že úřady vyhlásily stav pohotovosti.

Stav pohotovosti platí v letovisku Kuta, ale i v Jimmbaranu a Seminjaku, které jsou nejnavštěvovanějšími okresy ostrova. Ten loni přivítal více než pět milionů turistů. „Když si chci zaplavat, není to nic příjemného. Vidím tu spousty odpadků, každý den a v každou hodinu. Přichází to vždy z moře, je to opravdu hrozné,“ říká rakouská turistka Vanessa Moonshineová, která trávila dovolenou v letovisku Kuta.

Rozsah problému

Indonésie je čtvrtou nejlidnatější zemí na světě a po Číně druhým největším světovým producentem odpadu v moři. Ročně vypustí do moře 1,29 milionu tun odpadu, který působí obrovské škody na ekosystémech a lidském zdraví.

Problém se zhoršuje v období dešťů, od listopadu do března, kdy odpad na pláže přinášejí silné větry a mořské proudy a kdy vzedmuté řeky odnášejí odpad na pobřeží, vysvětluje Putu Eka Merthawan z místní organizace na ochranu životního prostředí.

Dopad na životní prostředí a zdraví

Podle oceánografa I Gede Hendrawy z univerzity Udayana na Bali jde o stejně vážnou hrozbu, jako je velká erupce sopky. Rozklad plastu v oceánu může trvat stovky let. Když se rozloží, rozpadne se na drobné částice zvané mikroplasty.

Čtěte také: Ostrov odpadků a fauna

Ty spolykají ryby v moři a lidé je pak sní, když si dají rybu k večeři. Mikroplasty se do našich těl dostávají i prostřednictvím pitné vody. Je důležité informovat všechny o tom, proč jsou plasty škodlivé. Jinak se nic nezmění.

Iniciativy a řešení

Indonésie se připojila ke čtyřicítce zemí, které se podílejí na kampani OSN Čisté oceány. Ta byla zahájena počátkem loňského roku. Indonéská vláda se zavázala, že do roku 2025 sníží plastový odpad o 70 procent. Chce také rozšířit recyklaci odpadu, která tu zatím téměř neexistuje, a omezit používání plastových sáčků v maloobchodě.

Na Bali například 16. února 2019 zakázala plastové sáčky a brčka. Mnoho obchodů a restaurací však zákon porušuje. Úřady uklízejí oblíbené turistické pláže, ale na těch ostatních nezasahují. O jejich čistotu se musí postarat dobrovolníci.

Trash Hero Indonesia

Na asi nejznámějším indonéském ostrově existuje hned několik iniciativ stojících za pravidelným sběrem odpadků na plážích. Jednou z nich je i organizace Trash Hero Indonesia (v překladu Odpadkoví hrdinové Indonésie), kterou v roce 2014 založil český cestovatel a freediver. “Přijde mi, že je to ta nejsmysluplnější věc, kterou jsem v životě udělal,” říká Honza Bareš, který stál u zrodu anti-odpadkového hnutí Trash Hero v Jihovýchodní Asii. Honzu Bareše, zakladatele hnutí Trash Hero Indonesia, jinak než s úsměvem na tváři ani nepotkáš.

Jak vznikla myšlenka založit hnutí? Žili jsme s kamarády na ostrově Koh Lipe v Thajsku a říkali si, jaká je škoda, že jsou všechny ostrovy v národním parku tak špinavé od odpadků. Mluvili jsme o tom rok a pořád to nepřineslo žádnou změnu, tak jsme si řekli, co kdybychom prostě v pondělí jeli a vyčistili jednu z těch pláží. Tak jsme jeli, měli z toho radost a příští pondělí jsme jeli znovu. A nikdy jsme nepřestali.

Čtěte také: Město Ostrov

Co děláte s odpadem? Nám rychle došlo, že když sesbíráme všechny věci dohromady, tak s tím nejde nic moc dělat. V Čechách se třídí plasty, sklo, papír a to stejné jsme chtěli dělat i tady. Vždycky jdou zrecyklovat plastové lahve, ty dokonce sbírají místní a mají za ně pár drobných. Taky můžeme sbírat sklo, ačkoli ne tak dobře jako v Čechách. Barevné a bílé sklo se tady neřeší a pivní lahve se sbírají jenom v celku. Pantofle, které jdou nosit, dáváme k sobě velikostně a nabízíme je k “adopci”.

Kdo se nejčastěji účastní úklidů? Obvykle turisté nebo potápěči, na několika místech se nám daří zapojovat i místní děti - z toho mám velkou radost. S dospělými je to složitější. Dostat ne moc vzdělané místní, aby s námi čistili pláže, to je hodně těžké. Trvá to třeba rok, než se začnou přidávat. Turisté nám pomáhají, protože jsou na dovolené a znají čistou evropskou kulturu. V Evropě už jsme se naučili sbírat a třídit odpadky, v Indonésii tenhle krok zatím neproběhnul.

Další iniciativy

Dalšími českými ekologickými aktivitami na ostrově jsou iniciativy organizace green-books.org Petra Hindricha a Tomáše Jirsy, jejichž cílem je ekologické vzdělávání indonéských dětí. Trochu netradičně se recyklaci rozhodla pojmout dvojice Martina a Lukáš Černí, kteří na jihozápadě Bali postupně budují kreativní prostor s názvem Joshua District.

Vzdělávání a změna myšlení

Podle Ulmana je na vině neznalost plastu a jeho struktura. "Oni často nevědí, co to plast je. Myslí si, že je to úplně stejný obal, jako je banánový list nebo kus něčeho biologického, který používali předtím. Dříve měli jídlo zabalené v banánovém listu, dneska mají tu stejnou věc v plastovém obalu a zahodí ji úplně stejně jako list. Ale tohle se dělo v Americe i v západní Evropě, když přišel plast na trh.

Přesto se situace podle mnoha oslovených v posledních letech zlepšuje a čím dál více lidí si uvědomuje, že je třeba problém s odpadky aktivně řešit. "Samozřejmě že změna není z nuly na sto procent, bude to nějakou dobu trvat, ale změna je viditelná.

Čtěte také: Glamping a příroda

Podle Hendrawy by bylo třeba plastové sáčky v obchodech zakázat a lépe informovat obyvatelstvo. „Ústřední vláda by měla zesílit kampaň za omezení plastových obalů,“ zdůrazňuje.

Na Bali by měla regionální vláda vyčlenit více peněz z rozpočtu na to, aby upozorňovala obyvatele na nutnost ochrany vodních zdrojů a na nezbytnost neházet do nich odpadky, soudí Hendrawa.

Dopad na turismus

Narůstající objem odpadu může mít dopad také na turismus, který je pro Bali klíčový, myslí si Britka Henney Wilkesová, spolumajitelka surfové školy Santai Surf School na pláži Double Six Beach v Seminyaku na jihu ostrova.

Denně sbírá na plážích odpadky 700 zaměstnanců komunálních služeb a 35 kamionů odváží zhruba 100 tun odpadu na blízkou skládku.„Lidé v zelených kombinézách odpadky vysbírají, ale druhý den je situace stejná,“ konstatoval německý turista Claus Dignas a podotýká, že množství odpadu přinášeného oceánem je pokaždé, kdy přijede na Bali na dovolenou, větší a větší. „Nikdo nemá chuť si lehnout na lehátko a dívat se na všechen ten odpad,“ říká.

Právě cizinci jsou jedni z nejvýraznějších iniciátorů ekologických aktivit na Bali. "Kdyby nebyl turismus, situace na Bali je asi daleko horší. To potvrzuje také Ketut Mertaadi, ředitel organizace ecoBali, která se zaměřuje na třídění odpadů, stejně jako vzdělávání.

Odpadky z Asie v Atlantiku

Na jihu Atlantiku se objevují plastové odpadky z Asie. Na ostrově pojmenovaném Inaccessible Island, tedy Nepřístupný ostrov, si zdejší badatelé povšimli plastových lahví, vyplavených na zdejších plážích. Jeho název sice připomíná nějakou fiktivní lokaci, Inaccessible Island, tedy Nepřístupný ostrov, je ale naprosto skutečný. Nachází se v jižním cípu Atlantiku, zhruba na půl cesty mezi jihoamerickým a africkým kontinentem.

A díky téhle své strategické pozici zaujal badatele z Kapského města, kteří tu posledních pár desetiletí prováděli rozbor naplavených plastových odpadků, aby dospěli k poněkud nečekaným závěrům. Vědecká práce není o potvrzování pravdy, ale o vyvracení nepravdivých hypotéz. Jednou z takových obecně přijímaných hypotéz je ta, že drtivá většina plastového odpadu v oceánech má svůj původ na pevnině. A že do moří se tyto odpady, nějakých 12,7 milionů tun ročně, dostávají skrze řeky.

„Ve skutečnosti ale pro toto tvrzení existuje jen velmi málo přímých důkazů,“ říká profesor Peter Ryan z univerzity v Kapském městě (UCT). Máme sice kvalifikované odhady, ale opravdu přesná čísla z terénu o tom, kolik ústím konkrétních řek ročně „proteče“ plastů, nám zatím schází. Stejně tak odhadujeme, kolik plastů v oceánech momentálně je, ať už na hladině nebo pod ní.

Můžeme také sledovat, jak průběžně plastové škraloupy na hladině zvětšují nebo zmenšují svou plochu, ale pořád toho víme velmi málo. Dobrodružně pojmenovaný Nepřístupný ostrov a jeho třináct kilometrů čtverečních souše ztracené v jižním Atlantiku láká biology po generace. Přeci jen, je to dost zásadní zastávka na trase migrujících druhů, významné hnízdiště ptáků a perfektní místo pro sledování všech živočichů, kteří na jih zamíří.

A proto si zdejší badatelé jako jedni z prvních povšimli nehezkých plastových lahví, vyplavených na zdejších plážích. První takovou tu zaznamenali v roce 1984, loni to bylo například už 7500 kusů. Každé takové tu věnují náležitou pozornost. Nepřístupný ostrov se díky tomu stal dokonalou přírodní laboratoří, která dlouhodobě eviduje historii šíření plastových odpadů a mapuje jejich pohyb oceány. Každá vyrobená PET láhev totiž nese signaturu, zaznačení země výroby, svého původu.

„Když jsme v osmdesátých letech s tímhle monitoringem začínali, drtivá většina vyplavených plastů pocházela ze zemí Jižní Ameriky,“ říká Ryan. „To znamená, že sem musely driftovat dlouhé měsíce, nějakých 3000 kilometrů. Jen zlomek jich pocházel z Afriky.“ Situace se ale rapidně změnila po roce 2009, kdy začaly převládat PET láhve, vyrobené v Asii. „Plasty z Asie loni tvořily 74 % všech nalezených PET lahví a z tohoto podílu 83 % bylo původem z Číny.“ Což je, když se podíváte na mapu světa, přinejmenším zvláštní.

Plastové odpady, které by podle všeho měly opouštět Asii koryty velkých řek, by totiž měly zůstat v Indickém oceánu, nebo ještě příhodněji, v Pacifiku. Tam, kde můžeme sledovat velké odpadkové krusty. Jenže tady se, a to dost neproporčním způsobem, rázem objevují také. Aby byla záhada ještě tajemnější, většina z těchto nalezených plastů není starší než dvě léta a v moři si moc dlouho nepobyly.

Ano, na Nepřístupný ostrov i dnes zavítají plastové odpady ze Severní Ameriky (1%), Evropy a Afriky (obě 2 %), Austrálie (méně než 1 %). Ano, hlavním zdrojem plastových odpadků byla před rokem 2009 Jižní Amerika. Jenže od roku 2009 pochází 75 % vyplavených nálezů z Asie. Co za tak dramatickou proměnou trendu stojí? Mořské proudy v tom budou hrát jen pramalou roli.

Badatelé se mohou opřít o tři dekády pozorování, takže na tomhle je nenachytáme. Mnohem pravděpodobnější, a ne zrovna potěšující vysvětlení, nabízí 2400 přepravních lodí, které okolím Nepřístupného ostrova pravidelně proplouvají. Podle vlajek pochází z Číny, Japonska, Tchaj-wanu.

Odpad z řek? „Nechceme přímo zpochybňovat tvrzení, že největší díl plastových odpadů má svůj původ na pevnině a do oceánů se dostává řekami,“ říká Ryan. „Minimálně v oblasti jižního Atlantiku se ale zdá, že největším zdrojem plastových odpadů by mohly být přepravní lodě, které se tu možná nelegálně zbavují plastových odpadů.“

Profesor Ryan a ostatní badatelé z UCT si samozřejmě musí pozor. Přeci jen, pro takové závažné obvinění nemají dostatek důkazů. Ale to, že spousta čínských nákladních lodí zaváží vlastní plastové odpady k recyklaci do Jihoafrické republiky a Keni, je fakt. A jestli část z nich učiní malou zajížďku do jižního Atlantiku a za recyklaci ušetří? Kdo ví.

Problém s odpadem v Bombaji

Bombaj, hlavní město indické ekonomiky, jedno z nejhustěji zalidněných míst světa. Podle serveru mapsofworld.com je Bombaj 4. Dharáví je druhým nejstarším slumem v celé Asii, vznikl kolem roku 1840, průměrná hustota osídlení obyvateli je 600 tisíc na km². Celá čtvrť je slepená z maličkých domků a chatrčí, z nichž většina má jen jednu místnost.

Čtvrť Dharáví je slepená z maličkých domků a chatrčí, z nichž většina má jen jednu místnost. Sběr odpadu, jakož i další práce považované podle tradiční indické společnosti za nečisté či podřadné (jako je např. Jedná se o specifický, marginalizovaný segment, který stojí zcela mimo hlavní 4 tzv. varny - společenské stavy ustanovené v kastovním systému, který existuje cca od doby kolem roku 1500 př. n. l.). Sběrači odpad prodávají za pár rupií dharavským zpracovatelům. Vše samozřejmě pomocí strojů a „udělátek“ vlastní výroby. Kovy a elektroodpad se rozebírají na dále využitelné části.

Velká tichomořská odpadková skvrna

Pás odpadu na hladině Tichého oceánu je šestnáctkrát větší, než se vědci dosud domnívali. Plovoucí masa, které se také říká Velká tichomořská odpadková skvrna, svou velikostí odpovídá čtyřnásobku rozlohy Německa, přibližuje zase německý týdeník Die Zeit. Oblast koncentrovaného odpadu sestává z bezmála osmdesáti tisíc metrických tun plastu, zjistili vědci leteckým pozorováním. Svá zjištění publikovali v odborném časopise Scientific Reports.

Odpadkový pás je nahromadění plastových výrobků ve východní oblasti Pacifického oceánu, v oblasti mezi Kalifornií a Havají. Jeho velká část skvrny není pozorovatelná pouhým okem, protože plasty se postupně rozpadají v čím dál menší částečky. Koncentrace plastů se pohybuje v řádu desítek až stovek kilogramů na metr čtvereční.

„Je to vlastně dost děsivé. Jsme tak daleko od lidské civilizace, uprostřed oceánu, přesto i tady lidská aktivita zanechává stopy,“ říká oceánograf Laurent Lebreton, vedoucí vědeckého týmu, který za studií stojí. Tichomořský pás je jen jedním z mnoha odpadkových pásů znečišťujících světové oceány.

Vznikají tím, že lidé neustále vyrábí, a - po třeba jen jednom použití - zase vyhazují plastové výrobky a obaly. Plasty se přitom produkují mnohdy tak, aby vydržely co nejdéle. To přijde vhod, když člověk potřebuje například odnést nákup.

Nedávné studie ukázaly, že pokud plasty zarostou drobnými organismy, mohou se stát potravou rybám nebo mořským ptákům, a tím se dostat do potravního řetězce. Výzkumníci se snažili zjistit závažnost problému tichomořské odpadkové skvrny odebráním a analýzou vzorků plastů, to ale nabízí jen částečný vhled.

Lebreton a jeho kolegové se proto rozhodli skvrnu zkoumat z ptačí perspektivy. Na padesáti plastových kusech bylo čitelné datum výroby. Nejstarší pocházel z roku 1977, další z osmdesátých a devadesátých let, nejvíce jich pak bylo z nulté dekády a jeden z roku 2010. „Z toho nicméně nevyplývá, že v době byly celou tu dobu,“ podotýká vědec Lebreton. Mnoho částí na sobě mělo útržky textu, celkem v devíti různých jazycích, převážně japonštině a čínštině.

Skvrna v Pacifiku sestává pouze z odpadků, které plavou na mořské hladině. Do jejího objemu nejsou započítány plasty, které se potopily. „Nevíme, jaký je stav znečištění ve vrstvách pod odpadkovou skvrnou a na mořském dně,“ píší autoři ve studii.

Lidstvo vyrobilo přes osm miliard tun plastu. Mezi Kalifornií a Havajskými ostrovy je asi 80 tisíc tun plastů. Některé jsou staré až 30 let.

tags: #ostrov #odpadků #v #Asii

Oblíbené příspěvky:

• Komunální odpad ČR
• Recenze dalekohledu Sky
• Klimatické protesty studentů v ČR
• Vztah veřejnosti k životnímu prostředí v ČR
• Ekologické vlastnosti Climatizer Plus