Ostrov odpadu z vesmíru: Co to je?

04.03.2026

V mořích a oceánech plavou miliony tun odpadků. Síla větru a vířivé proudění vody na ně působí jako magnet. Například v severní části Tichého oceánu se soustřeďují na neuvěřitelně rozsáhlé ploše, jakémsi „sedmém kontinentu“.

Podle střízlivého odhadu jde o oblast přibližně šestkrát větší než Francie. Přesné rozměry té tichomořské nevábné skrumáže nelze určit. Záleží na tom, jaká koncentrace odpadků se dá považovat za problematickou. Obvykle je za součást „skvrny“ označována ta část oceánu, kde je hustota odpadu větší, než jsou průměrné hodnoty jeho znečištění.

Složení plovoucího smetiště

Plovoucí smetiště tvoří převážně plastové láhve, kanystry, kelímky, úlomky polystyrenu, zbytky rybářských sítí, kontejnery, igelitové sáčky, chemické kaly… Vše, co si moře vzalo z pobřeží a přinesly řeky.

„Příspěvky“ připlouvají ze západní části USA, Mexika a Kanady, ale také z druhé strany - Japonska, Ruska, Číny, Filipín, Vietnamu a dalších zemí.

Objev a charakteristika

Ohromná masa plovoucího marastu není z letadla ani vesmíru vidět, protože plast i kal přejímají barvu oceánu. Náhodně ji objevil americký výzkumník a mořeplavec Charles Moore v roce 1997, když se vracel ze závodů v severním Tichomoří.

Čtěte také: Ostrov odpadků a fauna

Angelicque Whiteová z Oregon State University, která se problémem zabývala, tvrdí, že používání označení „ostrov odpadků“ je zavádějící. „Není vidět z vesmíru, nejsou tam žádné ostrovy odpadků, je to spíše taková difúzní polévka plastů plovoucích v oceánu.“

Říká, že plasty v oceánu skutečně jsou, podle průzkumů asi v hustotě jako když jsou v metru krychlovém vody tři částice velikosti gumy na gumování tužek. Že se odpadky hromadí na jednom místě je dáno charakterem mořských proudů, které krouží a nakonec - po několik letech - tak zbytky doplují do jedné oblasti.

Nejde o obrovské ostrovy, ale o odpad, který je podle dalšího odhadu rozptýlen asi v množství 77 tisíc kusů na kilometr čtvereční. V přístavech může koncentrace narůst až třeba na čtyři miliony kusů na kilometr čtverečný.

Velká tichomořská odpadková skvrna

Velká tichomořská odpadková skvrna představuje gigantickou oblast v severním Pacifiku, kde se v důsledku proudění vody usazuje smetí - a převážně plast. Rozloha skvrny je sezonní, neboť se odvíjí od hustoty znečištění. Podle výzkumníků z organizace The Ocean Cleanup však k roku 2016 zaujímala přibližně 1,6 milionu kilometrů čtverečních, což odpovídá více než dvacetinásobku území Česka, a tvořilo ji až 129 tisíc tun odpadků.

Ani takto obrovské smetiště přitom není vidět z kosmu, jelikož se jedná o relativně malé částice a ve vodě nepříliš koncentrované: Průměrně se v metru krychlovém vody vyskytují pouze čtyři.

Čtěte také: Město Ostrov

Na vině je nehostinné oceánské prostředí, které plasty zvolna rozkládá na tzv. mikroplasty s rozměry do pěti milimetrů. Pouhýma očima se pak dají ve vodě zahlédnout jen stěží, ale dopad mají obrovský. Ostatně nacházejí si cestu dokonce i do našich těl, jelikož je přijímáme spolu s jídlem.

Dopady na mořský život

Plasty jsou v oceánu nebezpečné, protože škodí živočichům. Odhaduje se, že ročně zahyne jeden milion ptáků a sto tisíc mořských savců kvůli tomu, že odpadky pozřou, nebo se do nich zamotají.

Asi netřeba dodávat, že takto gigantické smetiště zásadně ohrožuje mořský život. Do změti odpadů se chytají ryby či želvy, načež se nedokážou vysvobodit a umírají. Ptáci si zase plovoucí smetí pletou s kořistí, jenže jejich trávicí ústrojí si s víčky, nedopalky a kusy obalů neporadí.

Plasty se tak v tělech opeřenců usazují a brání jim přijímat běžnou potravu, tudíž nebozí tvorové hynou hladem.

Škála problému a jeho následků však může být mnohem širší, než jsme si původně mysleli. Oceány představují nejméně prozkoumanou část planety a tamním ekosystémům nerozumíme ani zdaleka tolik jako těm suchozemským. Pacifická skvrna by přitom mohla sehrát významnou roli v jejich rozvracení. Ačkoliv se její rozloha v závislosti na sezoně mění, faktem zůstává, že plasty vytvářejí relativně stabilní prostředí pro život.

Čtěte také: Glamping a příroda

Do srdce oceánu se pak na nich přesouvají živočichové, kteří se za normálních podmínek drží na pobřeží či v jeho blízkosti.

Na 70 % smetí však výzkumníci identifikovali alespoň jeden druh, který uprostřed oceánu běžně nežije a daří se mu pouze na pobřeží. Dvě třetiny vzorků pak sloužily coby domov pro oceánské i pobřežní „nájemníky“.

Nejenže se tak spolu s odpadem dostávají na moře organismy, jež by se v jeho vodách za jiných podmínek nevyskytovaly, ale zároveň naším přičiněním vznikají nové komunity živočichů.

Boj o životní prostor

Popsané ekosystémy se ovšem neutvářejí ve vzduchoprázdnu a o prostor k životu bojují se stávajícími společenstvími: V lepším případě žijí po jejich boku, v tom horším je připravují o potravu, nebo je rovnou pojídají. „Velmi pravděpodobně tam probíhá boj o životní prostor a také o potravní zdroje. Organismy se zřejmě rovněž požírají navzájem.

Tamní interakce se zatím těžko určují, máme však důkazy, že se některé pobřežní sasanky krmí oceánskými živočichy. Mezi původními obyvateli a novými komunitami tak rozhodně dochází k určité formě predace,“ vysvětluje Haramová.

Nelze přitom vyloučit, že mořské proudy nějaký kus odpadu ze skvrny vytrhnou a zanesou jej k pobřeží. Druhy, jež umělý ostrov obývají, se tak mohou dostat do nepůvodní lokality, kde nenaleznou přirozené predátory a naruší místní rovnováhu.

„Když se dovedete množit, dovedete se také šířit. A když se umíte šířit, umíte i dobývat,“ dodává Linda Amaral-Zettlerová z nizozemského institutu pro mořský výzkum NIOZ. „Pro pobřežní organismy nejde o ‚poslední štaci‘. Jejich cesta do srdce oceánu nemusí nutně skončit smrtí.“

Snahy o vyčištění oceánů

Zatímco jedna skupina vědců se snaží rozložit plastový odpad na benzín ještě než se dostane do našich oceánů, druhá se snaží vyčistit nepořádek, který již v oceánech nějakou dobu plave. Na podzim roku 2018 organizace The Ocean Cleanup oficiálně spustila systém na vyčištění tak zvané velké pacifické skládky mezi Kalifornií a Havajskými ostrovy, ve které pluje odhadem asi 1,8 bilionů kusů plastu.

Nezisková organizace The Ocean Cleanup byla založena v roce 2013 teprve 18ti letým Boyanem Slatem za účelem testování jeho technologie na vyčištění oceánů od plastů. Toto zařízení je ve skutečnosti 600 metrů dlouhá plovoucí hráz, která se automaticky formuje do tvaru U a sbírá plastový odpad těsně pod hladinou. Dle tvůrců má tento systém potenciál vyčistit půlku pacifické skládky v průběhu pouhých pěti let.

Další výhodou zařízení je šetrnost k životnímu prostředí a živočichům žijícím v oceánu. Zatímco plast se zachytává, ryby a další mořští živočichové se velmi snadno vyhýbají. Pro představu, celé zařízení se za pomoci proudu, vln a větru velmi pomalu pohybuje vpřed, nicméně pohyb je tak pomalý, že živočichové mohou velmi snadno odplavat jinam.

Po úspěšném otestování nové technologie v podobě 100 km dlouhých norných stěn, bude spuštěn sběr plastového odpadu v Tichém oceánu. Po jeho dokončení v roce 2018, budou následovat ještě 4 zbývající světová plovoucí smetiště.

Příčiny vzniku skládek

Problém rostoucích plastových skládek v oceánech je znám již řadu let, přesto se ale o jejich chování neví příliš mnoho.

Ve vyspělých státech se sice na recyklaci a likvidaci odpadu klade velký důraz, existuje ale mnoho zemí, kde se plastový odpad stále vyhazuje do řek, nebo je nesprávně likvidován a následně odplaven přívalovými dešti do moře.

Každým rokem se do oceánu dostane přes 8 milionů tun plastového odpadu, který překvapivě většinou pochází z vnitrozemí. Předpokládá se, že ve světových vodách se nachází asi 3 biliony kusů plastu.

Velkou mírou přispívá k znečištění také lodní doprava, zejména pak kontejnerové lodě. Ročně se celosvětově do oceánu dostane přes 10 tisíc kovových kontejnerů, které nákladní lodě ztratí například v rozbouřeném moři, nebo vlivem jiných událostí.

Dopady na životní prostředí

Každá čtvereční míle oceánu je podle OSN zároveň místem, kde se nachází téměř 50 tisíc kusů odpadků, z nichž většina ohrožuje živočichy v moři - buď plasty požijí, nebo v nich uvíznou.

Plasty se v tělech opeřenců usazují a brání jim přijímat běžnou potravu, tudíž nebozí tvorové hynou hladem.

Do změti odpadů se chytají ryby či želvy, načež se nedokážou vysvobodit a umírají.

Prevence a řešení

I když ty snahy o úklid oceánů zní skvěle, spousta odborníků nad tím tak trochu kroutí hlavou. Proč? No, oceány jsou prostě neskutečně veliké a nový plastový nepořádek do nich přibývá každým dnem. Takže si říkají, jestli to není spíš boj s větrnými mlýny. Nejdůležitější je proto prevence - tedy výrazně snížit produkci a spotřebu plastů, hlavně těch na jedno použití.

Umělá hmota v oceánech každopádně závažným způsobem mění ekosystémy takřka po celé planetě. „Pro mě jde o další varování, že je třeba podniknout drastické kroky, aby se plasty do moří nedostávaly,“ dodává mikrobiolog Martin Thiel.

Dočasnou alternativou by se mohl stát oceánský „úklid“, kterým se zabývá třeba již zmíněná organizace The Ocean Cleanup a přímo na vodě buduje k zachytávání plovoucích plastů speciální bariéry. Průzkumy však předpokládají, že by se množství umělohmotných odpadů končících v mořích mohlo do roku 2040 zvednout až 2,6krát, což by znamenalo neúnosnou míru. Změna proto musí přijít v globálním měřítku, a to co nejdřív.

Podle loňské studie Global Plastics Outlook vyprodukuje průměrný obyvatel USA za rok 221 kilogramů plastového odpadu, u Evropanů se jedná o přijatelnějších 114 kilogramů a nejšetrnější jsou Japonci a Korejci s 69 kily. Z globálních 353 milionů tun odpadních plastů se pouze 9 % recyklovalo, 19 % putovalo do spaloven, 49 % se vyvezlo na skládky a celých 22 % proniklo do neregulovaného prostředí včetně oceánů.

V roce 2019 se podle uvedené studie dostalo do vodních toků 6,1 milionu tun plastů, z toho 1,7 milionu skončilo v oceánech.