Historie a aktivity Greenpeace: Od duhového autobusu k ochraně klimatu

Greenpeace je nezávislá globální organizace, která své kampaně zaměřuje na celosvětové problémy, jako jsou například globální oteplování, odlesňování, nadměrný rybolov nebo třeba komerční lov velryb a podporuje energetickou revoluci jakožto řešení největší hrozby, které naše planeta čelí - změny klimatu.

Vznik a ideály Greenpeace

Před padesáti lety, 15. září 1971, se vydala loď jménem Greenpeace zastavit americké testování jaderných zbraní na Aljašce. Tak začal příběh nejznámějšího a nejviditelnějšího nevládního environmentálního hnutí na světě.

Organizace Greenpeace vznikla v kanadském Vancouveru, kde se uvnitř mírového hnutí začala utvářet skupina lidí, kteří chtěli kromě kampaně proti válkám usilovat i o ochranu životního prostředí. Vznikla iniciativa Don’t Make a Wave Committee (komise Nedělejte vlny), která se stavěla proti plánovanému testu jaderné bomby na ostrově Amčitka v Aljašce.

Její členové a členky sehnali starou loď Phyllis Cormack, kterou přejmenovali na Greenpeace a na které vyplula dvanáctičlenná posádka přímo na místo plánovaného výbuchu, aby mu zabránila. Do svého cíle loď Greenpeace nedoplula, protože ji zastavila bitevní loď amerického námořnictva.

Po jejím návratu jí však i přesto vítaly tisíce lidí. A příběh lidí, kteří jeli zastavit jadernou explozi, vyvolal celosvětovou debatu, která znamenala začátek konce jaderných testů.

Čtěte také: Greenpeace a biomasa

Greenpeace je mezinárodní ekologická organizace s cílem chránit životní prostředí a upozorňovat na jeho poškozování. Dodnes celosvětová organizace připomíná problémy životního prostředí a ovlivňuje soukromý a veřejný sektor. Z mladých aktivistů a členů hnutí hippie se postupem času stali lobbisté. Hnutí kombinuje přímé akce s vyjednáváním a lobbingem.

Greenpeace se zavázalo jednat na principu nenásilí, politické nezávislosti a napříč hranicemi států. Pro svou nezávislost nežádá finanční podporu od vlád, průmyslových seskupení ani od politických stran a ani od nich takovou nabídku nepřijímá.

Dále chce zabránit znečišťování atmosféry a odvrátit hrozbu globálních klimatických změn a zničení ozónové vrstvy, zabránit znečišťování a zneužívání světových oceánů, souše a sladkovodních zdrojů. Usiluje o odvrácení jaderné hrozby, propaguje mír a světové odzbrojení.

Působení Greenpeace v Československu a České republice

Na území Československa se již v 80. letech odehrály dva protesty Greenpeace. V roce 1984 pronikl mezinárodní lezecký tým Greenpeace na teplárnu u Karlových Varů, aby zde upozornil na znečištění ovzduší a kyselé deště. Na komínu vyvěsili aktivisté písmeno T - na dalších místech v Evropě pak vyvěsili jejich kolegové další písmena, která dávala dohromady nápis STOP.

V roce 1987, na první výročí od utajované havárie v jaderné elektrárně Černobyl, pak organizace Greenpeace vyvěsila transparent proti stavbě elektrárny Temelín na balkoně Národního muzea v Praze.

Čtěte také: Vývoj Greenpeace v Česku

Jen několik dní po listopadových událostech přijel na Václavské náměstí v Praze duhový autobus Greenpeace Rakousko. Bylo to poprvé, co Greenpeace oficiálně působilo za Železnou oponou. Zájem lidí byl obrovský - na nálepky Greenpeace se stály fronty a petici proti elektrárně Temelín podepsalo 80 tisíc lidí.

Zároveň byla v roce 1991, tedy před 30 lety, založena kancelář Greenpeace v tehdejším Československu. Československá centrála pak vznikla v roce 1992, jejím prvním ředitelem byl jeden ze zakladatelů ekologického sdružení Dětí Země - Ivo Šilhavý. Později se pobočka rozštěpila na samostatnou českou a slovenskou centrálu. Současným ředitelem českých Greenpeace je dr.

Aktivity v ČR

V ČR se Greenpeace dlouhodobě věnuje především uhelné energetice, která je největším zdrojem znečištění ovzduší a skleníkových plynů. První polistopadová vláda Petra Pitharta schválila územní ekologické limity povrchové těžby uhlí, které měly ochránit lidská sídla před rozšiřováním dolů.

Těžaři se však rozhodli zničit další vesnici - Libkovice - s tím, že zde budou těžit hlubinně. I přes občanské protesty a blokády Greenpeace Libkovice padly a staly se mementem bezohlednosti uhelného průmyslu. Paradoxně se zde ovšem nikdy netěžilo.

Uhelné společnosti chtěly prolomit limity těžby prakticky od chvíle, kdy vešly v platnost. Po dlouholeté kampani Greenpeace, místních lidí a mnoha dalších spojenců se v roce 2015 podařilo zachránit město Horní Jiřetín před rozšířením dolu ČSA. Vláda ovšem posvětila prolomení na dole Bílina.

Čtěte také: Sociální sítě a ekologický aktivismus

Od té doby se organizace Greenpeace aktivně zapojuje do diskuze o konci uhlí v České republice, například v Uhelné komisi prosazovala nejprogresivnější scénář, který byl na stole. Nyní Greenpeace prosazuje konec těžby a spalování uhlí v Česku v roce 2030.

Dalším velkým tématem Greenpeace v Česku byly toxické látky. Organizace Greenpeace úspěšně usilovala o omezení vypouštění toxických látek do řek a zapojila se do kampaně za evropskou legislativu omezující nebezpečné látky REACH.

Několik odebraných vzorků z řeky Labe s výskytem nebezpečných látek pocházející z praní textilu pomohlo nastartovat globální kampaň Detox, která pomohla očistit od problematických chemikálií světový textilní průmysl. I díky Greenpeace jsou dětské hračky bezpečnější, protože neobsahují ftaláty a kojenecké lahve neobsahují nebezpečný bisfenol A.

Organizace upozorňovala také na zamoření chemických továren a jejich nedostatečnou ochranu před úniky toxických látek do životního prostředí. Ukázkovým příkladem byla Spolana Neratovice, kterou organizace Greenpeace tlačila k sanaci objektů zamořených dioxiny a zároveň upozorňovala na nedostatečnou ochranu před přírodními živly.

Při povodních v roce 2002 došlo v areálu k ekologické havárii. Firma jakýkoli problém v areálu odmítala, ale organizace Greenpeace přinesla letecké fotografie, které ukazovaly zaplavení areálu vodou, únik chemikálií a výbuchy v areálu. Aktivity Greenpeace výrazně přispěly ke zpřísnění pravidel pro chemický průmysl a k sanaci ekologických zátěží.

Ze svého mezinárodního působení těžila česká pobočka Greenpeace v roce 2013, když Greenpeace Afrika mapovala cestu nelegálně vytěženého dřeva z Konga pomocí GPS lokátorů umístěných do kmenů. Velká zásilka dřeva wenge skončila v dýhárně v Horních Počáplech, aktivisti a aktivistky Greenpeace přímou akcí na přítomnost ilegálního dřeva upozornili. Po této kauze se zpřísnily pravidla pro dovoz dřeva v celé Evropské unii.

V nedávné doby vedla organizace kampaň Plast je past, která pomohla zviditelnit téma plastového odpadu a přispěla k zákazu těch nejzbytečnějších jednorázových plastů, které nejvíce zamořují přírodu.

Klíčové kampaně Greenpeace

Greenpeace je známé zejména svými přímými akcemi, kterými se snaží upozornit veřejnost na vážné ekologické problémy.

Ikonické kampaně Greenpeace se často odehrávaly na mořích. Lodě Greenpeace konfrontovaly velrybářské flotily, které dostaly populace některých druhů velryb na pokraj vyhynutí. Podle odhadů dosahoval počet plejtváků obrovských sotva šesti tisíc kusů. Svět obletěly záběry velrybářů střílejících harpuny přes protestující aktivisty, kteří bránili destruktivnímu lovy vlastními těly. V roce 1982 pak na nátlak Greenpeace Mezinárodní velrybářská komise schválila zákaz komerčního lovu velryb.

Testy amerických jaderných zbraní v Tichomoří v okolí atolu Rongelap měly nezpochybnitelný negativní vliv na místní domorodé obyvatele, na které se snesl radioaktivní spad. Marshallovy ostrovy se obrátily na Greenpeace, aby evakuovala lidi z atolu do bezpečí.

Antarktida je kontintent, který není trvale obydlený a na její území si v minulosti dělalo nároky hned několik sousedních států či světových mocností. Organizace Greenpeace prosazovala, aby byla unikátní panenská příroda Antarktidy přísně chráněna. Vzhledem k tomu, že k budoucnosti Antarktidy se mohly vyjadřovat jen subjekty, které zde prováděly výzkum, organizace Greenpeace zde založila svou vlastní vědeckou stanici World Park Base.

Během svého několikaletého působení kromě výzkumu upozorňovala organizace Greenpeace na znečištění pocházející z ostatních stanic a zamezila stavbě francouzského letiště v sousedství hnízdiště tučňáků: V roce 1991 se podařilo prosadit novou smlouvu o Antarktidě, která na 50 let zaručila velmi přísnou ochranu, zákaz těžby nerostů a další průmyslovou činnost na celém kontinentě.

V 90. letech vědci zjistili, že používání freonů vede k ničení ozonové vrstvy a že je potřeba tyto chemické látky používané ve sprejích a při chlazení nahradit. Kancelář Greenpeace v Německu se spojila s vědci z Dortmundu, s nimiž dala dohromady plán na technické řešení bez freonů. Následně našla starou továrnu na ledničky, která byla před krachem a přesvědčila vedení, aby začalo s výrobou testovacích prototypů. S rozjezdem projektu pomohly příspěvky dárců Greenpeace. Technologie se osvědčila a patent byl dán celosvětově volně k užití. Chladničky s technologií Greenpeace tak začaly vyrábět velké firmy, díky čemuž se stala řešením problémů s ozonovou dírou.

Oblasti zájmu Greenpeace

• Omezování letecké dopravy
• Uhelná energetika
• Toxické látky
• Záchrana Amazonie
• Ochrana velryb
• Boj proti geneticky manipulovaným organismům

Kontroverze a kritika

Hnutí je však občas kritizováno za nedostatek vědeckých podkladů pro své teze a jejich přehánění. Také se organizaci vytýká, že používá agresivní rétoriku. Dále se objevuje kritika ohledně vnitřní organizace hnutí a její byrokracie. Některé hlasy rovněž hnutí obviňují, že je proti technologii.

Proti Greenpeace bylo podáno množství žalob kvůli ušlým ziskům, poškození pověsti a neoprávněnému vstupu například na lodě. Na druhou stranu se hnutí stalo terčem infiltrací a odposlechů, výhružek násilím a smrtí i nařčení ze státního terorismu. Jejich přímé akce vedly k řadě pokut nebo k podmíněným trestům. Motivy i metody organizace jsou často na hranici zákona.

Útok na Rainbow Warrior

Plavidlo Rainbow Warrior bylo nástrojem kampaní hnutí, díky kterému aktivisté bojovali například proti lovu velryb. Loď v roce 1985 zasáhly dvě bomby francouzské tajné služby z důvodu právě probíhající kampaně Greenpeace proti jaderným pokusům v blízkosti atolu Mururoa vedeným francouzskou vládou. Zemřel zde jeden člen posádky, portugalský fotograf Fernando Pereira.

Akce měla odvrátit ekologické hnutí od toho, aby mohlo pokračovat v protestech proti francouzským jaderným zkouškám. Francie totiž v osmdesátých letech dvacátého století zkoušela na tichomořském atolu Mururoa své nové jaderné zbraně. Hnutí Greenpeace, které bylo proti těmto zkouškám, plánovalo připlout s několika loďmi k atolu a protestovat tam.

Útok okamžitě odsoudil celý svět, a to včetně Francie, která jednozančně popřela jakékoli napojení na akci. Většina francouzských agentů DGSE zmizela, dva z nich - major Alain Mafart a kapitánka Dominique Prieurová - byli ale s falešnými švýcarskými pasy jako manželé Sophie a Alain Turengeovi zadrženi novozélandskou policií. A oba se po krátkém výslechu přiznali.

Po dvaceti letech, v červenci 2005, pak Lacoste řekl, že Mitterrand celou operaci osobně schválil. Premiér Laurent Fabius totiž uznal plnou odpovědnost Francie za celou akci a prezident Mitterrand pak zastavil jaderné zkoušky. Obnovit si je dovolil až o deset let později prezident Jacques Chirac v roce 1995.

V roce 1987 Francie zaplatila odškodné i Greenpeace a pozůstalým. Ekologickému hnutí se na základě mezinárodní arbitráže dostalo satisfakce za zničenou loď a za další újmy ve výši přesahující osm milionů dolarů.

tags: #greenpeace #duhovy #bus #historie

Oblíbené příspěvky:

• Odpadkový koš do kuchyně: Průvodce
• Odpady v Unipetrolu
• Zkušenosti s Městskou Společností z Mladoboleslavska
• Jaký koš na tříděný odpad?
• Odpovědnost za odpad u stánků