Svět se potýká s rostoucím problémem znečištění plasty, což vede k debatám o ekologičnosti různých typů nákupních tašek. I když se plastové tašky staly symbolem znečištění, některé odborné studie naznačují, že situace není tak jednoznačná a že i papírové tašky mohou mít významný dopad na životní prostředí.
Už v roce 2011 zveřejnilo Severoirské shromáždění data, která jasně ukázala, že výroba tašek z papíru je až čtyřnásobně energeticky náročnější. Na výrobu papírových tašek je zapotřebí více energie a vody, nejsou zrovna skladné a také váží o něco více, než sáčky plastové.
„Plastové sáčky bývají zpravidla vyrobeny z odpadních produktů z rafinace ropy. Papírové sáčky navíc váží mnohem víc než plast, doprava tak vyžaduje více energie, což zvyšuje uhlíkovou stopu. I když se plastová taška může zdát jako méně ekologická, podle odborníků je na tom ve srovnání s těmi papírovými podobně. Dívat se totiž musíme nejen na to, jak dlouho se v přírodě rozkládá, ale také jakou zátěž představuje její výroba.
„Papír při výrobě obvykle spotřebovává velké množství energie. A taky se při papírové výrobě generuje velké množství odpadních vod. Z toho důvodu oba dva tyto materiály nejsou tak velkou výhrou,“ řekl CNN Prima NEWS Vladimír Kočí, děkan Fakulty technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické.
Aby se ekologická čísla vyrovnala, musíte papírovou tašku použít minimálně třikrát, což ale kolikrát není možné, protože se rychleji ničí (utrhávají se jim ouška, nebo se snadněji protrhnou, či zvlhnou a rozpustí se).
Čtěte také: Eko tašky na Vánoce
Jediným opravdovým plusem je, že volně pohozená papírová taška se stoprocentně rozloží rychleji a naprosto neškodně, narozdíl od pohozené igelitky. Zmenšují se tak dopady na přírodu na rozdíl od tašky plastové, která se udrží i 400 let.
Právě recyklace má být odpovědí na většinu problémů s plastem. Papír se však dá recyklovat pouze 5krát až 7krát, protože během recyklace vlákna ztrácejí na pružnosti. Plastový odpad se v přírodě rozkládá desítky až stovky let. Přitom rozklad jedné plastové tašky se odhaduje na 25 let.
Nejzeleněji samozřejmě vyšly tašky z bavlny a především pak z polyesteru, což je pořád plast, ale vyroben většinou z recyklovaných pet lahví - odpad se tak využije k další věci. Celkově nejnižší ekologickou zátěž nakonec ve srovnání s bavlnou i papírem mají pevné polyesterové textilní tašky.
K taškám z polyesteru se ale nyní přiklání stále více marketů. Aby zachovaly ekologičnost, vyrábí je třeba z plastů vylovených z oceánů.
Nicméně každá snaha o omezení plastů a hlavně o donucení lidí odpadky recyklovat je dobrým znamením.
Čtěte také: Papírové vs. plastové tašky: ekologické dopady
„A bavlněné, látkové tašky, ty jsou ještě horší,“ říká profesorka Margaret Batesová, specialistka na odpadové hospodářství. „Jsou oblasti, kde pěstování bavlny vytváří vodní stres v krajině a dochází tam k nedostatku vody. V zásadě ale má bavlna velkou východu - jako naprosto přírodní materiál se rozloží a nevznikají z toho škodliviny,“ vyjádřil se k tématu tašek děkan Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT Vladimír Kočí pro server idnes.
Studie posuzující životní cyklus výrobků (LCA) ale ukazují, že papírová brčka nebo kelímky mohou mít stejnou nebo i vyšší environmentální zátěž. Plastové výrobky dle LCA studií totiž nevychází jako jasní propadlíci, někdy dokonce naopak.
Papírová taška se stane stejně ekologickou jako plastový sáček poté, co ji použijeme nejméně třikrát. U bavlněné tašky se skóre vyrovná někde u 131 použití, kdy se dopady její výroby na životní prostředí využitelností srovnají s plastových sáčkem. Tedy za předpokladu, že se všechny tyto tašky dočkají řádné recyklace.
Odpověď vás překvapí svým neutrálním vyzněním: Používejte tu, kterou zrovna máte. Tak dlouho, jak je to jen možné. A až doslouží, postarejte se o její recyklaci, respektive vyhození do kontejneru. Nic složitějšího v tom není.
Značky, které volí ekologické obaly, působí důvěryhodněji. Látková taška s dobrým designem se stává „chodící reklamou“. Ekologická udržitelnost je pro české obchodníky klíčové téma, zajímá totiž stále více jejich zákazníků. Z potravin tak sundavají obaly, pytlíky mění za textilní sáčky, rozšiřují nabídku o rostlinné náhražky jídel. Řetězec Billa se nyní vydal zdánlivě opačným směrem - omezuje nabídku papírových tašek a vrátil se k "plastům".
Čtěte také: Udržitelné nakupování v Lidlu
Disponujeme širokou nabídkou EKO tašek skladem, které jsou cenově srovnatelné s taškami igelitovými. Na rozdíl od igelitek jsou však EKO tašky zhotoveny z přírodně recyklovatelného materiálu, ze sulfátového či kraftového papíru nebo textilních vláken. Navíc možnost ekologického potisku vodními barvami.
Papírové EKO tašky v našem sortimentu jsou vyrobeny ze sulfátového, kraftového, nebo 100% recyklovaného papíru.
Proč používat papírové tašky? Jsou ekologičtější než plastové, rychle se rozloží a dají se snadno recyklovat. Navíc jsou pevné, praktické a dostupné v mnoha variantách - od dárkových po poštovní. Firmy je využívají pro lepší image, zákazníci je oceňují pro jejich udržitelnost.
Jako alternativu k plastovým taškám lze použít papírové nebo látkové tašky. Obě řešení jsou samozřejmě ekologická. Nicméně bavlněná nákupní taška je šetrnější k vaší peněżence! Naše tašky ze 100% bavlny jsou mnohem odolnější než papírové obaly a mohou být používány opravdu dlouho!
Ve studii byly zhodnoceny různé scénáře životních cyklů tašek zohledňující různý způsob konce jejich životního cyklu. Jednalo se o skládkování, energetické využití v ZEVO a o recyklaci. Tašky byly porovnány na základě stejné funkční jednotky, kterou bylo odnesení 573 kg nákupu, což je množství nákupu, který za 1 rok nakoupí průměrná česká domácnost. Bylo zjištěno, že nejvyšší environmentální dopady vykazují tašky z low density polyetylénu LDPE. Naopak nejnižší environmentální dopady byly zjištěny u polyesterové textilní tašky pro opakované použití.
Scénáře zahrnující skládkování a energetické využití jednorázových tašek z LDPE, HDPE a papíru mají vyšší environmentální dopady nežli tašky textilní určené pro dlouhodobé používání.
Přemýšlíte, jaká taška je skutečně šetrnější k životnímu prostředí - papírová nebo látková? Na první pohled se může zdát odpověď jasná, ale realita je složitější. Výroba, životnost i způsob použití hrají klíčovou roli.
Papírové tašky mají nižší ekologickou stopu při jednorázovém použití, ale dlouho nevydrží. Látkové tašky jsou na výrobu náročnější, ale při častém použití jsou udržitelnější.
Ekologická stopa jedné tašky může být malá. Ale když se v Česku denně použijí statisíce tašek, rozdíl se násobí. Papírové i látkové tašky nahradily ty plastové. Ty jsou sice levné, ale při špatném zacházení zůstávají v přírodě i stovky let. Evropská unie jejich používání omezuje. Nahrazení plastu ale samo o sobě nestačí.
Záleží na tom, jak se taška chová během celého života. Výroba papíru je relativně jednoduchá, ale energeticky náročná. Vyžaduje velké množství vody a často se vyrábí z čerstvé dřevní hmoty.
Nejběžnější pro výrobu látkových tašek je bavlna. Používají se ale i materiály jako recyklovaný polyester (rPET) nebo jutovina. Pokud látková taška skončí ve skříni nebo se nepoužívá, svůj ekologický potenciál nevyužije. Taška má smysl, když se opravdu používá.
Jedna kvalitní látková taška může nahradit až 150-200 plastových.
Co je tedy ekologičtější volba - papírová nebo látková taška? Záleží hlavně na tom, jak často ji používáte. Papírové tašky jsou vhodné pro krátkodobé použití a snadno se recyklují. Látkové tašky dávají smysl tehdy, pokud je využijete desítky až stovky krát. Pokud zůstávají doma bez využití, jejich výroba zatěžuje přírodu zbytečně. Nejlepší taška je ta, kterou používáte dlouhodobě.
Nákupní taška může představovat docela velkou zátěž pro životní prostředí. Pokud rodina sází na jednorázové plastové tašky, může za rok nastřádat úctyhodných 143 kusů. Jaká je tedy taška na nákup z pohledu životního prostředí nejlepší? Podle studie Vysoké školy chemicko-technologické, kterou si zadalo MŽP, je to opakovaně použitelná taška z polyesteru.
Typická česká rodina si každý týden odnese z obchodu s potravinami přes 11 kilogramů těžký nákup. To přepočteno na rok znamená téměř 500 kilogramů pečiva, zeleniny, ovoce, nápojů a dalšího zboží, což je pořádná hromada k odnesení.
Naopak tašky, které se vyrábí proto, aby dlouho sloužily, jsou z pevnějšího materiálu. Studie se zaměřila na šest druhů tašek: z lehkého plastu (HDPE), z pevného plastu (LDPE), papírovou tašku s páskovým uchem, textilní polyesterovou tašku (PES/PET) a dvě varianty textilní tašky, tedy z obyčejné a také z organické bavlny. Vítězem se stala polyesterová taška, která se podle stanovených pravidel testu požívala jeden rok.
Aby se jejich dopady na životní prostředí vyrovnaly těm, které zanechává vítězná PES taška, musela by se papírová taška použít nejméně pětkrát, stejně tak i taška z pevného plastu, a taška z lehkého plastu dokonce dvacetkrát a více.
Stejně tak by se papírová taška vyrovnala dopadům PES tašky až ve chvíli, kdy by papírová vlákna z této tašky prošla sedmi cykly recyklace, což je zřejmě technologicky nemožné.
U jednorázových tašek z lehkého i pevného plastu, ale také z papíru, studie ukázala, že mají horší dopad na životní prostředí než bavlněné tašky.
Rozhodně každé vícenásobné použití tašky snižuje její dopady a omezuje vznik odpadů. Pokud si tedy už koupíte jednorázovou tašku, zkuste ji využívat až do jejího roztrhání.
Plastové sáčky a igelitové tašky jsou dnes symbolem znečištění, ať už oceánů nebo rovnou celé planety. Když ale přijde na otázky klimatických změn, jejich dostupné alternativy - papírové a bavlněné tašky - jsou ve skutečnosti ještě horší variantou, než plasty.
„Při hodnocení environmentálních dopadů plastových sáčků se máme tendence dívat až na samotný konec životního cyklu,“ vysvětluje výzkumná pracovnice Isabel Keyová z oxfordské univerzity. „A tam skutečně plasty představují masivní problém.
V průběhu 70. a 80. let to tak i fungovalo: méně pokácených stromů na papírové sáčky, protože plast byl prostě pohodlnější. Jenže pohodlnější se stávali i jejich spotřebitelé, kteří zapomněli na originální ideu a to, jak správně sáčky a tašky používat. Nikdy totiž neměly být jednorázové, na jedno použití.
Pak záleží, kde a z čeho jsou vlastně vyrobeny, jak dlouhou cestu k vám musely urazit. „Pěstování bavlny je velmi intenzivní proces, zvlášť spotřebou vody. Protipólem materiálově a energeticky nákladných alternativ jsou plasty, na jejich výrobu je zapotřebí minimum energie a trocha ropy.
Tabulka: Srovnání dopadů tašek na životní prostředí
| Typ tašky | Energetická náročnost výroby | Recyklovatelnost | Rozložitelnost | Dopad na životní prostředí |
|---|---|---|---|---|
| Plastová (HDPE) | Nízká | Obtížná | Velmi pomalá (stovky let) | Vysoký (znečištění mikroplasty) |
| Papírová | Vysoká | Omezená (5-7 cyklů) | Rychlá | Střední (vysoká spotřeba vody a energie) |
| Bavlněná | Velmi vysoká | Dobrá | Relativně rychlá | Vysoký (spotřeba vody při pěstování) |
| Polyesterová (recyklovaná) | Střední | Dobrá | Pomalá | Nízký (využívá recyklovaný materiál) |
Plastové tašky jsou obtížně rozložitelné. Plastový odpad se v přírodě rozkládá desítky až stovky let. Přitom rozklad jedné plastové tašky se odhaduje na 25 let. Pokud je však vyrobena z polyethylenu, polypropylenu či polyesterových vláken, rozkládá se až 500 let.
Většina plastových tašek končí mimo recyklační kontejner. Ačkoli někteří z nás usilovně třídí, naprostá většina plastových tašek končí mimo recyklační kontejnery. A co hůř, některé z nich končí mimo jakékoli kontejnery. Následně se hromadí v přírodě, kde se rozkládají stovky let. A navíc obsahují nebezpečné látky, které se z nich do přírody uvolňují.
Plastové tašky přispívají k produkci mikroplastů v oceánech. Plastové tašky spolu s dalším plastovým odpadem zamořují přírodu včetně řek nebo oceánů, kde přispívají k produkci mikroplastů. Mikroplasty následně konzumují mořští živočichové, kteří se čas od času objevují také na našem jídelníčku. Mikroplasty, které zkonzumuje, mohou mít následně negativní dopad na naše zdraví.
Plastové tašky se vyrábí z neobnovitelného zdroje. Výroba plastových tašek je postavena na zpracování ropy, ze které se získává polyethylen, polypropylen, igelit a další druhy plastů. Zásoby ropy jsou však omezené a velmi rychle se tenčí. Plýtvání tímto neobnovitelným zdrojem na výrobu plastových tašek, které zákazník často použije pouze jednou, je proto naprosto neomluvitelné.
Výroba plastových tašek není ekologická. Při výrobě plastových tašek dochází k produkci skleníkových plynů a polutantů.
tags: #papirove #a #latkove #tasky #ekologicka #srovnani