Znečištění Vod: Charakteristika a Ochrana

V České republice je ochrana vodních zdrojů klíčová pro zajištění kvalitní pitné vody pro obyvatelstvo a udržení zdravého ekosystému. V roce 2009 bylo v ČR zásobováno z vodovodů 9,73 mil. obyvatel.

Nejvyšší podíl obyvatel zásobených pitnou vodou z vodovodů byl v roce 2009 v Hlavním městě Praze (100 %) a v Karlovarském kraji (98,1 %), nejnižší podíl obyvatel zásobených pitnou vodou byl v kraji Plzeňském (81,4 %) a Středočeském (83,5 %).

Zdroje Pitné Vody a Úprava

Pitná voda se získává úpravou surové vody. Surová voda se získává v Česku z podzemních (asi 45 %) nebo povrchových (asi 55 %) zdrojů. Z některých zdrojů - zejména podpovrchových - je možné získat pitnou vodu téměř nebo úplně bez úpravy.

K úpravě surové vody na vodu pitnou se používají metody fyzikální i chemické. Veškeré chemikálie používané pro úpravu vody musejí splňovat přísné zákonné normy. Pitná voda musí splňovat kvalitativní parametry stanovené vyhláškou 252/2004 Sb.

Na prvním místě uvažujeme o podzemní vodě (nejlépe průlinová či puklinová voda); rozhodující je ovšem vydatnost zdroje. O ní se můžeme přesvědčit buď několikaletým pozorováním vydatnosti pramene, nebo dlouhodobým čerpacím pokusem.

Čtěte také: Bezpečnost v ochranném pásmu skládky

Pokud volíme vodu povrchovou, je ve většině případů nutná umělá úprava vody, neboť u povrchových vod značně kolísá jakost (jak z hlediska fyzikálního, chemického tak i mikrobiologického). Proto jsou z povrchových vod nejvhodnější vody z velkých údolních nádrží - stálejší kvalita.

Ochranná Pásma Vodních Zdrojů

Veškeré zdroje pitné vody mají ochranná pásma. V těchto ochranných pásmech musí být dodržovány podmínky obecné ochrany dle zákona. Ve smyslu tohoto zákona je stanovení ochranných pásem veřejným zájmem. V ochranných pásmech jsou omezeny nebo zakázány činnosti ohrožující nebo poškozující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodních zdrojů.

Ochranná pásma se dělí na:

1. Vnitřní ochranné pásmo
2. Vnější pásmo hygienické ochrany

Čím kvalitnější je voda surová, tím je jednodušší její úprava.

Proces Úpravy Vody

Čiření - Pomocí přidaných chemikálií (síran hlinitý, chlorid železitý nebo skalice zelená) dochází ke koagulaci. Koloidní micely mají záporný náboj - zeta potenciál. Voda se po přidání chemikálií míchá, poté vznikají mikrovločky, které se postupně zvětšují shlukováním a zachycováním dalších látek suspendovaných ve vodě.

Čtěte také: Brazilské klima

Filtrace - Odehrává se na pískových filtrech (pomalých nebo rychlých). Filtrační efekt podle Kabrhela je 7000:1 (na 7000mikrobů projde jen 1). Je ovšem potřeba velkých ploch filtrů a také nejpozději po 2 měsících "seříznout" vrstvu filtrační pokožky a nové "zapracování" filtru.

Zabezpečování vody se provádí plynným chlorem. Stále častěji se také používá ozón nebo UV-záření.

Upravená voda se prostřednictvím vodárenských čerpacích stanic přepravuje do zásobních vodojemů, kde se vyrovnávají odběrové rozdíly, vytvářejí zásoby či vyrovnává tlak. Vodojemy patří do ochranného pásma 1. Z vodojemů je voda dopravována ke koncovému spotřebiteli vodovodní sítí.

Hlavním úkolem vodovodních sítí je zajistit, aby byla voda dopravena do cíle v potřebném množství a v odpovídající kvalitě. Vodovodní síť zajišťuje přepravu vody buďto gravitačním (samospádem), anebo výtlačným způsobem.

Gravitační způsob nevyžaduje žádnou energii na provoz čerpadel, je však podmíněn nezbytným výškovým rozdílem mezi vodojemem a spotřebitelem. Jelikož je zdroj vody mnohdy ve stejné výšce jako spotřebitel, je nejčastěji využíván výtlačný typ vodovodu.

Čtěte také: Alpínské pásmo Sněžky: charakteristika a rostliny

Potrubí je třeba chránit před popraskáním a možností nasávání znečištění z okolní půdy. Každý spotřebitel je připojen na rozvodný vodovodní řad vodovodní přípojkou. Součástí každé přípojky je rovněž vodoměrná šachta, v níž je umístěn vodoměr registrující dodané množství vody. Na vodovodní přípojku je napojen vnitřní vodovod s potřebným počtem výtokových míst.

Legislativa a Evidence

Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách definuje chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) jako oblasti, které pro své přírodní podmínky tvoří významnou přirozenou akumulaci vod. V těchto oblastech se zákonem č. 254/2001 Sb., v rozsahu stanoveném nařízením vlády, zakazuje:

• zmenšovat rozsah lesních pozemků,
• odvodňovat lesní pozemky,
• odvodňovat zemědělské pozemky,
• těžit rašelinu,
• těžit nerosty povrchovým způsobem nebo provádět jiné zemní práce, které by vedly k odkrytí souvislé hladiny podzemních vod,
• těžit a zpracovávat radioaktivní suroviny,
• ukládat radioaktivní odpady.

Vláda tyto oblasti vyhlašuje nařízením. Evidence je vedena v rozsahu územní identifikace, popisu hranic a názvu chráněné oblasti. Způsob vedení evidencí o stavu povrchových a podzemních vod je stanoven vyhláškou č. 252/2013 Sb.

Citlivé a Zranitelné Oblasti

Citlivé oblasti jsou vodním zákonem definovány jako vodní útvary povrchových vod:

1. v nichž dochází nebo v blízké budoucnosti může dojít v důsledku vysoké koncentrace živin k nežádoucímu stavu jakosti vod,
2. které jsou využívány nebo se předpokládá jejich využití jako zdroje pitné vody, v níž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l, nebo
3. u nichž je z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem nutný vyšší stupeň čištění odpadních vod.

Zranitelné oblasti jsou definovány jako území, kde se vyskytují:

1. povrchové nebo podzemní vody, zejména využívané nebo určené jako zdroje pitné vody, v nichž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l nebo mohou této hodnoty dosáhnout, nebo
2. povrchové vody, u nichž v důsledku vysoké koncentrace dusičnanů ze zemědělských zdrojů dochází nebo může dojít k nežádoucímu zhoršení jakosti vody.

Důsledky Urbanizace

Rozvoj urbanizace (a napojování nově urbanizovaných ploch do stávajících stokových systémů) akceleroval po změně společenských a ekonomických podmínek v roce 1989. Podle Zprávy o životním prostředí České republiky (CENIA, 2016) se od roku 2000 do roku 2016 zvýšila výměra zastavěných a ostatních ploch o 4,1 % na téměř 8 500 km2 (tj. téměř 11 % rozlohy ČR). Probíhající urbanizace a změny klimatu vedou k negativním projevům jak v intravilánu, tak v povrchových a podzemních vodách.

Hospodaření se Srážkovými Vodami (HDV)

Hospodaření se srážkovými vodami je filozofie podporující zachování či napodobení přirozených odtokových podmínek před urbanizací území. Tato filozofie se jeví jako vhodné východisko z výše popsaných problémů a je od konce 60. let 20. století trendem v rozvinutých zemích světa a v posledním desetiletí i v České republice.

HDV má jasná pravidla a priority s hlavním důrazem na snahu o návrat srážkové vody do lokálního koloběhu, a to zejména vsakováním srážkového odtoku do půdního a horninového prostředí a jeho výparem do ovzduší.

Ochranná Pásma Vodních Zdrojů v Období Sucha

V současné době jsou ochranná pásma vodních zdrojů (OPVZ) primárně využívána pro ochranu jakosti vod, ochrana vydatnosti vodních zdrojů je řešena často jen okrajově. V období sucha by ale ochraně vydatnosti měla být věnována mnohem vyšší pozornost. Současná legislativní situace se opírá o platný vodní zákon č. 254/2001 Sb. v aktuálním znění, hlavně § 30, a vyhlášku 137/1999 Sb.

Velmi častým nedostatkem je neznalost majitelů a uživatelů pozemků, že jejich nemovitost je uvnitř OPVZ - a pokud to někdo aspoň tuší, nezná konkrétní omezující opatření a zákazy, kterými je vázán. Není zajištěno právní řešení finančních kompenzací za újmu na nemovitostech uvnitř OPVZ.

Hlavní role OPVZ nemůže být v operativních opatřeních, tedy v době, když už sucho nastalo. O to významnější potenciální význam mají opatření preventivní, které by měly eliminovat nebo aspoň snížit či oddálit riziko sucha, resp. nedostatku vody pro chráněný vodárenský zdroj.

tags: #pasma #znecisteni #vod #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Výlety do přírody Pardubice
• Jak provést tlakovou zkoušku odpadu?
• Velká Chuchle: Historie a současnost
• Příroda Prostějovska
• Zařazování odpadů v Česku