Biodiverzita rumunských pastvin: Historie, vliv člověka a moderní výzvy

Při potulkách současnou českou krajinou zjišťujeme, že v ní od nížin do podhůří ubývá typických pestrých květnatých luk, pro něž byla charakteristická vysoká biodiverzita. Dnešní žáci barvené louky z dob mládí našich babiček plné motýlů, sarančat a dalšího hmyzu už sotva znají.

Vědci z Botanického ústavu AV ČR, ve spolupráci s dalšími výzkumnými institucemi, odhalili původ mimořádné druhové bohatosti luk v rumunské Transylvánii, které patří mezi nejbohatší na světě. Výzkum, publikovaný v časopise The Holocene, ukázal, že zdrojem této rozmanitosti jsou světlé lesy z doby ledové, ve kterých se mohla vyskytovat řada druhů dnešních luk.

Druhově nejbohatší louky na světě jsou známy ze tří oblastí, které jsou ve více ohledech podobné: z našich Bílých Karpat, z podhůří Východních Karpat na západní Ukrajině a z rumunské Transylvánie. Transylvánie je lesostepní pánev obklopená ze všech stran karpatskými pohořími.

Dosavadní výzkumy naznačovaly, že jedním z důvodů, proč jsou zdejší stepní louky tak druhově pestré, je jejich velké stáří - díky působení ohně, člověka a dalších zdrojů narušení, totiž nikdy nezarostly lesem.

Nejnovější výzkum vědců z Botanického ústavu AV ČR nejen podpořil tuto představu, ale ukázal i možný zdroj tohoto mimořádného druhového bohatství: světlé lesy konce doby ledové, ve kterých se mohla vyskytovat řada druhů dnešních luk.

Čtěte také: Charakteristika luk a pastvin

„Příčinami mimořádné druhové bohatosti stepních luk v karpatské oblasti se zabýváme dlouhodobě. Dosavadní výsledky naznačují, že významným faktorem ovlivňujícím jejich druhové bohatství je dostupnost dostatečného množství druhů v okolní krajině.

Druhově chudší jsou proto louky v nedávno odlesněných oblastech a bohatší jsou louky v územích, kde mají odlesněná stanoviště dlouhou kontinuitu nebo tam byly světlé lesy. Dnešní stepní louky tak mohou být dědictvím světlých lesů, které kdysi pokrývaly střední Evropu.

Vědci se namísto klasického paleoekologického výzkumu, který se často spoléhá na zkoumání rašeliny a dalších sedimentů, zaměřili na tzv. půdní paměť. Analýzou půdních vzorků odhalili důležité informace o historii prostředí. Výsledky ukázaly zásadní rozdíly mezi loukami v centrální lesostepní části Transylvánie a druhově chudšími loukami na jejích periferiích. Radiouhlíkové datování uhlíku z hlubších vrstev půdy, pocházejících především z jehličnatých dřevin, dokládá, že půdy vznikly nejpozději na konci doby ledové.

Tento výzkum přináší cenné poznatky pro ochranu přírody. Na výzkumu se podíleli vědci z Botanického ústavu AV ČR, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Výzkumného ústavu pro krajinu a okrasné zahradnictví.

Zejména listnaté lesy byly vhodné pro celoroční pastvu; dubové a bukové lesy se velmi často využívaly pro pastvu prasat. Dlouhodobá lesní pastva výrazně utvářela či přetvářela krajinu. Postupně zpomalovala samovolnou obnovu lesa a vedla ke vzniku otevřených pastvin se solitérními starými stromy.

Čtěte také: Krásy Transylvánie

Pastva ovcí, koz, skotu či prasat v okolí osad byla běžným způsobem využívání lesa od mladší doby kamenné. Běžným způsobem hospodaření na území Česka byla lesní pastva až do druhé poloviny 18. století. Změna přišla s technickou revolucí.

Prioritou začala být těžba dřeva pro stavební a průmyslové účely a s tím spojená poptávka po rychlejším obnovování lesních porostů. Industriální revoluce se projevila i v zemědělství, kde došlo k zintenzivnění polního i pastevního hospodářství. Odlišný přístup k lesnímu hospodaření znamenal ústup od lesní pastvy.

Nicméně hned v úvodu připomeňme, že i přes značný rozvoj vědeckých poznatků o uvedené problematice musíme v řadě případů stále počítat s velkou neurčitostí. Dnes už tisíce publikací přibližují vliv klimatických změn na celou škálu taxonů, ekosystémů, hospodářských odvětví a společenských struktur.

Zranitelnost druhů, biotopů a ekosystémů je důsledkem kombinace vlastností jednotlivých druhů, stupně vystavení prostředí změnám a schopnosti se uvedeným změnám přizpůsobit.

Změny podnebí zřídkakdy působí na biodiverzitu odděleně, ale vždy současně s jinými činiteli, především spolu s využíváním území a jeho změnami, invazními nepůvodními druhy a požáry. Změny využívání území a s nimi související rozpad, poškozování a úbytek biotopů představují v současnosti v celosvětovém měřítku pro biodiverzitu největší hrozbu.

Čtěte také: Desertifikace Rumunska

Na suchozemské organismy působí nejvíce teplota prostředí, množství a sezonní rozložení srážek, na vodní organismy kromě teploty také pH vodního prostředí. Zaznamenané dopady klimatické změny na druhy se týkají zejména následujících aspektů:

• Změny rozšíření - areály rozšíření řady druhů se posouvají severněji a do vyšších nadmořských výšek.
• Průběh životního cyklu - změny v načasování přírodních událostí dokumentují tisíce studií a mohou naznačovat přirozené přizpůsobování se jednotlivých druhů klimatickým změnám.
• Demografické změny, jako je přežívání a množivost, které se opětovně promítají do snižování početnosti populací, zejména u severských a horských druhů.
• Vztahy mezi druhy - narůstá počet důkazů, že klimatické změny narušují vztahy mezi jednotlivé druhy, jako je konkurence, predace, symbióza, parazitismus a mutualismus.

Shrinking pastoral spaces are phenomena that have occurred on a global scale and in particular in mountain areas. Interrupted migration routes, state regulations, administrative and strongholders’ control have contributed to this process as well as the forces of settlement expansion and modernization strategies.

The 20th century is characterized by infrastructure development, cultivation of formerly pristine lands, destroying of forests and revaluation of natural assets, population and settlement growth. Archaic forms of extensive forms of pastoral practices found their anti-thesis in the spirit of modernization and technological progress.

Thus, the shrinking of pastoral spaces is as much a spatial phenomenon focusing on area and distance as it is a political, socio-cultural and development theory-inspired process that has accelerated programmes of sedentarisation and settlement of mobile communities in most countries.

Zmenšování pasteveckých oblastí je jev, který se projevuje v celosvětovém měřítku, a to zejména v horských oblastech. K tomuto procesu přispěly přerušené migrační trasy, státní regulace, správní a mocenská kontrola, stejně jako působení rozšiřujících se sídel a modernizačních strategií.

Archaické formy extenzivních forem pasteveckých praktik našly svou antitezi v duchu modernizace a technologického pokroku. Tím pádem je zmenšování pasteveckých prostorů jak prostorovým jevem zaměřeným na oblast a vzdálenost, tak politickým, sociokulturním a teorií rozvoje inspirovaným procesem, který urychlil programy usazování mobilních komunit ve většině zemí.

V období mezi Mezinárodním rokem udržitelného rozvoje hor (2022), který vyhlásila OSN, a nadcházejícím Mezinárodním rokem pastevectví (2026) je vhodné znovu zvážit postavení pastevectví a zamyslet se nad účastí jeho aktérů na rozhodování v jednotlivých zemích.

Pastviny a louky tvoří nejrozsáhlejší oblast horské krajiny, která byla po staletí začleňována do lidských strategií využívání okolního prostředí a široce přispívala k přežití člověka v drsných a odlehlých podmínkách.

Tyto posuny nejsou dány vlastnostmi ani nevyplývají z přírodních zákonů; jsou spojeny se závislostmi na cestě a vnějšími zásahy do životních podmínek ze strany mocných aktérů a kontrolujících států.

Širší himálajský oblouk tvoří pohoří zahrnující hlavní horské systémy, jako je Ťan-šan, Pamír, Hindúkuš, Karákóram, Himálaj a Kun-lun-šan, přičemž poslední jmenované pohoří uzavírá Tibetskou náhorní plošinu, a je ekologicky mimořádně rozmanitou horskou oblastí s výraznými vrcholy a rozsáhlými náhorními plošinami.

Strmé horské svahy a hluboce zaříznutá údolí, zaledněné oblasti nad hranicí sněžné čáry, pouště a stepi, lesy, pastviny a mokřady tvoří region, který nabízí omezený prostor pro horská společenství, jež se mohou usadit v kompaktních oázách, a rozsáhlé oblasti pro extenzivní formy pastevectví.

Ta se ve vyšších polohách značně shoduje s rozšířením jaka a jeho kříženců, indikátorových druhů pro komplexní formy pastevectví. Vysoké asijské horské masivy často skrývají malé a kompaktní oázy v hluboce zaříznutých údolích určených pro závlahové zemědělství, ve srovnání s často více než polovinou celého jejich území, které lze využít pro různé formy chovu zvířat a dobytka.

Vznikly dva směry: První byl charakteristický ideologií inspirovanou kolektivizací, při které došlo k opuštění „klasických“ spojení mezi kombinovaným horským zemědělstvím a nomádstvím. Pastevectví v horách se oddělilo - pěstování plodin se přesunulo do kolektivních farem a chov zvířat do nezávislých a soběstačných pastevních kolektivů - a stalo se zavedenou výrobní strategií s využitím motorizované dopravy mezi pastevními tábory.

Druhý směr naznačoval budoucí vize, ve kterých měl stacionární chov zvířat nahradit volně se pohybující stáda. Klasická mobilita stád jako součást živobytí pasteveckých komunit byla považována za „tradiční“ a byla stigmatizována jako socioekonomicky stagnující a méně produktivní zemědělská praxe.

Proč by mělo být vhodné označit vývojový proces jako „tragédii“ a proč by takové nepříznivé označení mohlo být a bylo spojeno s „odpovědností“? Zdá se, že zde existuje souvislost s dřívějším diskurzem o vyčerpání zdrojů a ztrátách životního prostředí.

V mém přístupu se pojem „tragédie“ objevuje ve vztahu k pastevním zdrojům jako třístranný prvek. Za prvé, tragédie se objevuje v podobě zanedbávání a ignorance ze strany státu. Za druhé, za tragédii lze označit aktivní vnější zásahy, kdy státní orgány zasahují do záležitostí komunit, aniž by se postižené a dotčené osoby podílely na rozhodování o jejich budoucnosti. Vnějšmi zásahy mohou být modernistické snahy, jako je kolektivizace zemědělců a pastevců, sedentarizace kočovníků, přesídlování komunit v případě výstavby přehrad.

Pastviny a louky představují největší extenzivně využívaný prostor v horských oblastech a vysokohorských stepích Střední a jižní Asie. Vnímaná výzva spojit socioekonomickou modernizaci s ekologickou udržitelností vedla v posledních letech k závažným formám zásahů a silovým zásahům s dlouhodobými důsledky.

Vysokoasijské pastviny a horské louky se rozkládají na rozsáhlých plochách, které jsou obvykle vyhrazeny pro marginální komunity a periferní lokality na hranicích lidských sídlišť z hlediska nadmořské výšky, aridity a teploty.

V době diskuzí o možnostech „zelené ekonomiky”, proveditelnosti „platby za ekosystémové služby”, hrozbě „vyvlastňování půdy” a kontroverzních postojích k „právům vlastnictví” stojí za to zaměřit se na společnost, prostor a udržitelnost z rurální perspektivy a učit se od okrajů ekumény a opomíjených ekonomik o adaptaci na klimatické a sociální změny.

Prostorová kontrola a neoliberální expanze působily jako hnací síly pro vytvoření trvalých osad pro dříve kočovné obyvatelstvo. Tento přístup, motivovaný ideologií, směřoval „…ke snížení flexibility ve prospěch koncentrace a usazení. Opozice mezi mobilními a usedlými obyvateli často zakrývá zásadní rozdíly ve vnímání toho, jak by podle rozhodujících činitelů měl rozvoj vypadat a čeho by mělo být dosaženo.

Například kolektivizace ve svých sovětských a čínských interpretacích a projevech významně změnila a formovala vysokohorské pastevecké praktiky. Přeměna pastvin na ornou půdu způsobila jeden z nejvýznamnějších dopadů degradace půdy na životní prostředí na Zemi.

Ruská okupace severních pastvin a následná územní kontrola a vytváření hranic v 19. století připravily Kazachy o některé z jejich nejúrodnějších pastvin. Po roce 1868 prohlásila ruská koloniální správa veškerou půdu za státní majetek, čímž vyvlastnila bývalé vlastníky rozptýlených pastvin a půdu dala do užívání pastevcům.

Lesy Evropy a Česká republika

Česko ročně osazuje přes 28 tisíc hektarů půdy novými stromy. V boji s kůrovcem pomáhá pestrá výsadba Téměř polovinu plochy EU pokrývá lesní porost. Největší plochu zabírají lesy v severských zemích a nejméně rostou ve Velké Británii. Česko je stromy aktuálně pokryté z 34,7 % a až polovinu stromů u nás představují smrky.

Smrkové monokultury jsou však náchylnější k nemocem i napadení kůrovcem. Efektivním způsobem boje se škůdci je pestrá výsadba, která zároveň lépe udržuje vodu, brání erozi a odolává přírodním živlům.

Lesy nejen vytvářejí kyslík, čistí vzduch nebo poskytují útočiště různým živočichům, ale zároveň chrání půdu proti erozi, podílí se na koloběhu vody a regulují místní i celosvětové klima. Jediný dospělý strom dokáže ročně vstřebat až 22 kilogramů oxidu uhličitého a na oplátku produkuje kyslík.

Lidem lesy slouží i materiálními způsoby - péče o stromy a těžba dřeva poskytují pracovní místa a lesy slouží i jako obnovitelný zdroj energie. Přibližně polovina výroby obnovitelné energie v Evropě pochází právě ze dřeva.

Plocha Evropské unie je pokryta 182 miliony hektarů lesních porostů. To znamená, že lesy představují až 46 % evropské plochy. Nejvíce se na tom podílí Švédsko, Finsko, Španělsko, Francie a Polsko, jejichž rozloha zahrnuje dvě třetiny všech evropských lesů.

Zatímco ve světě je deforestace stále závažnějším problémem, v Evropě se lesní porost stále rozrůstá. Za dvacet let od roku 1990 se Evropa zazelenala o nových 11 milionů hektarů, za což můžeme vděčit nejen přirozené obnově, ale i cílenému zalesňování. Na tom se nadále podílí i Evropská unie, která jen mezi lety 2015 a 2020 na podporu evropských lesů vyčlenila přibližně 8,2 miliardy eur, což jsou peníze, za které by se dala vybudovat celá současná česká dálniční síť. Do roku 2030 si navíc dala za cíl vysadit 3 miliardy nových stromů.

Ačkoliv se většina evropských států snaží vysazovat nové stromy, i kácení je přirozenou součástí koloběhu života lesů. Během období 2016 až 2018 vzrostla plocha vytěženého lesa oproti předchozímu období o 49 %. Důvodů pro tento obrovský nárůst může být hned několik od přírodních katastrof, útoků dřevokazných škůdců či požárů, přes větší poptávku po dřevu a dřevěných produktech.

S mizením lesů je ve světě spojeno až 15 % emisí skleníkových plynů a při pokračování tohoto trendu by do 25 let vymřelo až 28 tisíc druhů živočichů. Na lesy je navíc vázáno 1,6 miliard pracovních míst a při jejich vymizení by o svou práci přišla až pětina obyvatel Země.

Nejvíce dřeva a dřevních produktů vyváží za hranice své země Rusko, které se v roce 2019 na celosvětovém exportu podílelo z 13 %. Český export se na tom světovém s 18,2 miliony kubíků vyvezeného dřeva a dřevních produktů podílí ze 4,5 %, a v Evropě nás tak překonává pouze Německo.

Ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, lesnictví je pro Českou republiku poměrně významným odvětvím. Ačkoliv dřevařský průmysl tvoří pouze 0,63 % celkové přidané hodnoty HDP české ekonomiky, je to vyšší výsledek, než jakého dosahuje většina ostatních evropských států. Více než my z lesů podle dat Eurostatu z roku 2017 profitují pouze severské státy, Pobaltí a Rumunsko.

Stromy poměrně často čelí různým kalamitám a přírodním katastrofám, a lesníci tak musí vykácet velké části lesů. Nejjednodušší rozdělení hrozeb, kterým lesy neustále čelí, je na hrozby biotické a abiotické. Rozmanitost lesů a biodiverzitu ohrožují monokulturní lesy s jednotvárným druhovým složením. Proto začínají být v ohrožení stromy, které jsou početně mnohem méně zastoupené.

V Evropě až 58 procentům endemických druhů stromů hrozí vyhynutí a 15 % (66 druhů) je v kritickém ohrožení. Jednou z nejzávažnějších abiotických hrozeb, které Evropu postihují, jsou silné vichřice. Ty s sebou často přináší zkázu na obrovské lesní ploše.

Ve střední Evropě stále roste podíl poškozeného dřeva na celkové těžbě. Nejhorší situace zatím nastala v roce 2019, kdy na 119 milionů m3 celkové těžby v Rakousku, Německu a Česku připadlo až 113 milionů kubíků zničeného dřeva.

Mezi hlavními důvody obrovského nárůstu kalamitní těžby je zejména na našem území lýkožrout smrkový, u nás známější pod lidovým názvem kůrovec. Tomu se u nás daří zejména kvůli jednotvárné skladbě našich lesů, ve které naprosto dominuje smrk ztepilý, který tvoří až 50 % veškerého lesního porostu.

tags: #pastviny #Rumunsko #biodiverzita

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana přírody
• Legislativa odpadového hospodářství v ČR
• Jihoafrická republika a plasty
• Více o chroustu obecném
• STK a emise: Kde ušetřit?