Příroda Patagonské Tabule

16.03.2026

Patagonie je rozsáhlé území na jihu Jižní Ameriky, rozkládající se mezi 37° a 55° jižní zeměpisné šířky v nejjižnějších oblastech Chile a Argentiny. Tímto větrným regionem prochází horské pásmo And.

Většina Patagonie náleží Argentině, menší část pak Chile. Na východě (v Argentině) je ze severu ohraničena řekou Colorado, na západě (v Chile) je severní hranice neostrá, obvykle se za hranici považuje region Araukánie či geologický zlom Huincul.

Pro naši expedici jsme si vybrali východní svahy argentinských And. Projeli jsme pět národních parků, kde jsme obdivovali mozaiku stepních společenstev, temperátních lesů a andských vrcholků s alpínskou zónou.

Geografické a klimatické charakteristiky

Podnebí se liší v závislosti na zeměpisné šířce a straně And, ale v zásadě lze říci, že je pro lidské osídlení zejména v jižní části nehostinné.

Západní (chilská) Patagonie se nachází na západní straně And, má chladné a extrémně vlhké podnebí s vysokými srážkovými úhrny v důsledku studeného Humboldtova proudu. V její severní části se nachází poměrně rovinatá oblast mezi Pobřežním pohořím (Cordillera de la Costa) a Andami. Nacházejí se zde jezera Panguipulli, Riñihue, Ranco, Llanquihue, Puyehue, Rupanco a jezero Všech svatých. K významným sopkám této oblasti patří Osorno, Puntiagudo, Cerro Tronador, Puyehue, Mocho a Calbuco.

Čtěte také: Legislativa třídění odpadu v ČR

Jižní chilská část je oproti tomu velmi hornatá, vrcholy stoupají strmě přímo z oceánu a pobřeží je rozdrobené v důsledku ledovcové aktivity - nacházejí se zde stovky ostrovů. Reliéf je glaciální s velkým množstvím ledovců (nejvýznamnější jsou ledovce Jihopatagonského ledovcového pole a Severopatagonského ledovcového pole), které dosahují místy až k mořské hladině. V době pleistocénu byl rozsah zalednění mnohem větší a ledovce vytvořily hluboká údolí při pobřeží, která jsou zaplavena a vytváří tak hluboké zálivy zvané fjordy. Najdeme zde pouze několik měst, např. Chaitén, Aysén, Puerto Cisnes, Coyhaique, Puerto Natales a Punta Arenas. Coyhaique se nachází v údolí částečně chráněném hřebeny And, takže srážkové úhrny jsou tu nižší.

Východní (argentinská) Patagonie se vyznačuje suchým a relativně teplejším podnebím, jelikož srážky jsou blokovány Andami. V důsledku toho se na většině území nachází step či polopoušť. Tu protínají řeky stékající z And, ale půda je většinou neúrodná.

Flóra Patagonie

Někdy je těžké rozeznat, kde končí step (Estepa Patagónica) a začíná alpínská zóna.

V blízkosti horní hranice lesa lze najít pabuk Nothofagus pumilio, který působením vnějších extrémních podmínek, zejména silného větru, vytváří zakrslé keře. Kvůli výstavbě sjezdovek a lyžařských vleků došlo k vykácení značné části pabukového lesa v nižších polohách.

Řídké lesy blahočetu chilského (Araucaria araucana), ikonické jehličnaté dřeviny Chile a Argentiny.

Čtěte také: Dřevěná tabule a třídění

Kvetoucí proteovité Embothrium coccineum (Proteaceae) nelze přehlédnout pro rudě zářící květy, které jsou opylovány kolibříky či hmyzem.

Významným prvkem patagonských And je rod Nassauvia (na snímku N. digitata). Kromě Argentiny je přítomen i v Chile, Bolívii a na Falklandských ostrovech. V Patagonii roste v alpínské zóně ve výšce 2 000 m n. m.

Azorella prolifera (dříve Mulinum spinosum) - charakteristický polokulovitý trnitý keř z čeledi miříkovitých (Apiaceae). Vyskytuje se jak ve stepi, tak v alpínské zóně.

Bedrničky jsou nepřehlédnutelné rostliny díky ježatým plodům - nažkám obaleným ostnitou češulí. V Patagonii roste 17 druhů, například bedrnička Acaena macrocephala.

Z porostu plazivého keříku Baccharis magellanica z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) vyrůstá orchidej Chloraea magellanica.

Čtěte také: Vzdělávací Tabule pro Školy

Na vlhkých místech mezi 1 600 až 2 000 m n. m. se setkáme s bylinným kozlíkem Valeriana macrorhiza.

Velkými květy upoutá rozestálka Calandrinia affinis, která preferuje kamenitá, přechodně vlhká místa po odtání sněhu.

Polštářovitý šťavel Oxalis erythrorhiza roste na kamenitých a skalnatých svazích.

Pinnasa nana (dříve Loasa nana) rozkvétá od ledna do února a preferuje skalnatá a písčitá stanoviště v nadmořské výšce od 1 600 m.

Starčky (Senecio) patří mezi oříšky při determinaci na druhovou úroveň. V Patagonii se vyskytuje celkem 114 druhů, starček S. argyreus je jedním z nejčastějších.

Parazitické Misodendrum punctulatum (Misodendraceae) se vyznačuje bradavičnatým stonkem a jednopohlavnými květy. Až dva roky dokáže růst pouze uvnitř větví pabuku, než se objeví první výhonek.

Pryskyřník Ranunculus semiverticillatus objevující se záhy po odtání posledních zbytků sněhu. Mluví se o něm jako o nejkrásnějším pryskyřníku na světě. Rozkvétá velkými bílými květy.