Pavián anubi: Život v tlupě a výzvy v divočině

23.03.2026

Paviáni nejsou lidoopi, tedy naši nejbližší příbuzní. Přesto nám jako vyšší primáti mohou pomoci pochopit, jak asi žili naši dávní prapředci.

Až do roku 2001 bylo možné ve Španělsku narazit na volně se pohybující skupinu šedesáti paviánů anubi, kteří utekly z místní zoo.

Výskyt a prostředí

Paviáni anubi žijí od západního pobřeží Afriky (od Guiney) až k pobřeží Rudého moře (Eritrea). Severní hranicí jejich výskytu je Sahara, jižně se vyskytují až na jihovýchodě Demokratické Republiky Kongo a v jižní Tanzanii. Jejich výskyt v tomto pásu je omezen na 25 zemí.

Obývají poměrně různorodé oblasti, většinou jsou to savany, stepi, lesostepi, polopouště, pastviny, galeriové lesy a okraje deštných pralesů. Dávají přednost místům, kde se vyskytují úkryty a to jak ve formě skalisek a terénních nerovností, tak i v podobě vegetace. S oblibou se zdržují poblíž akácií.

Vzhled a charakteristické znaky

Srst je šedá se zeleným nádechem, proto se lze setkat s označením tohoto druhu jako paviánem zeleným (Olive Baboon). Velikost a odstín těla je různá v závislosti na lokalitě výskytu.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Dospělí samci jsou větší, váží okolo 25kg, délkou těla průměrně dosahují 76cm a délka ocasu bývá okolo 56cm. Samice jsou menší, dosahují hmotnosti okolo 14kg, délkou těla dosahují průměrně 60cm a délka ocasu bývá okolo 48cm. Dalšími znaky pohlavního dimorfizmu jsou u samců větší špičáky a přítomnost hřívy v přední části těla.

Hlava je nad očnicemi v horní části lebky zploštělá, na rozdíl od paviána babuina, který má hořejšek hlavy kulatý. Lysá kůže obličeje a sedacích partií je tmavě šedé až černé barvy. Samicím se v období páření probarvuje anogenitální oblast do růžova, někdy až do červena.

První čtvrtinu ocasu nosí vzpřímeně pod úhlem kolem 70°, zbylé tři čtvrtiny pak bezvládně visí. Samci mají zřetelné hřebeny po obou stranách čenichu a větší nadočnicové oblouky. Stoličky jsou velké a první dolní premolár je uzpůsoben k obrušování horního špičáku. Tyto primáti mají 32 zubů.

Paviáni mají poměrně špatnou pověst. Jsou divocí a násilní.

Sociální život a chování

Většina paviánů žije v hierarchicky uspořádaných skupinách. V jedné skupině může být 5-250 jedinců, nejčastěji jich je kolem padesáti. Záleží na konkrétním druhu a také ročním období.

Čtěte také: Doporučení pro zlepšení ovzduší

Paviáni anubi vytváří početné smíšené skupiny, ve kterých má každý samec šanci spářit se s samicí. Vzniká zde proto značná rivalita, kde v bojích mezi uchazeči o partnerky vítězí ti, kteří jsou větší, silnější, mladší a prohnanější. V potyčkách dochází ke spolupráci mezi amanty (nápadníky) proti jiným a tím i k přelévání sil a vlivů v hierarchii skupiny.

Vznikají zde jakési aliance několika skupin, vedené dominantním samcem nejsilnější skupiny. V rámci přízně, kterou milenci svým družkám věnují, jak v pomoci při péči o mladé, tak i v úplatcích potrava, nebo i ve společnosti, kterou jim dělají.

Podle tělesné stavby a postavení samce ve skupině se pak samice rozhodují, kterým dají najevo připravenost k páření. Pokud si tohoto náznaku v období ovulace všimne silnější, v hierarchii výše postavený jedinec, prosadí se k páření sám. Estrus trvá 31 až 35 dní. V tomto období se samice většinou spáří hned s několika samci.

Samci ve skupinách neudržují dlouhé příbuzenské vztahy a snaží se redukovat počet konkurentů v boji o samice. Dochází zde k vyhánění pubertálních a starých samců ze skupiny. Tito jedinci se pak často stávají oběťmi predátorů, případně mohou být vážně zraněni při snaze o integraci do nových skupin.

Od nevalného osudu je mohou zachránit jen sympatie samic. V tomto případě musí ovšem počítat s utiskováním od silnějších samců a jejich častým atakům.

Čtěte také: Legislativa stavu ohrožení

Vztahy ve skupině jsou tedy matrilineární - samice ve skupině zůstávají. Hierarchii tak nepřímo ovlivňují matky podle svého postavení. Spolupráce mezi samicemi je pak závislá na společenském vztahu mezi nimi. Starší matky, které měly více mláďat, jsou výše postavené.

Do nejznámějších projevů vizuální komunikace patří upřený pohled, často doprovázený prezentací špičáků, popřípadě i štěkavým křikem - výhružný projev, používaný především k odhánění dravců. K dalším projevům patří různé nahrbování, pózování, prezentace pohlavních orgánů…

K nejčastějším projevům dotekové komunikace patří péče o srst, nebo zavěšování mláďat při přesunech.

Reprodukce a vývoj mláďat

Délka březosti samice trvá okolo 180 dní. Rodí se zpravidla jedno mládě vážící v průměru okolo 1070g. Novorozeně je černé barvy, čímž se snadno odliší od starších dětí.

Po narození je zcela závislé na matce do doby, než začne přecházet na běžnou stravu a než se začne pohybovat samo. Odstavení od mateřského mléka je kolem 420 dne od narození. Pokud by mládě zemřelo dříve než je odstaveno od mateřského mléka, může matka zabřeznout dříve. Jinak se intervaly mezi porody pohybují od 12 do 34 měsíců, v závislosti na potravních možnostech a společenském postavení mezi samicemi.

Kojení má za následek značný úbytek hmotnosti matky, který pak následně musí dohnat. To může značně oddálit období dalšího páření.

V ideálních podmínkách nastane pohlavní dospělost o samců mezi sedmým a osmým rokem života, u samic pak mezi šestým a sedmým rokem života. Období pohlavní dospělosti je předurčeno výživou matky při kojení a následně i prvním rokem příjímání tuhé stravy a složením jídelníčku. Z tohoto faktu lze usuzovat, že populace v blízkosti pralesů a lesů má daleko lepší reprodukční schopnosti než populace žijící na okraji Sahary.

Pubertální změny nastávají u samců po šestém roce života a projevují se zbytněním muskulatury, nárůstem hřívy a hlubším hlasem. V tomto období mohou být vyhnáni ze své rodné skupiny.

Péče matek o své potomky spočívá nejen v potravě, kterou byť v mléce nebo jiné stravě mláďata zásobují, ale i v ošetřování, péči o srst, transportu, hrách a zábavě. Starší matky se věnují svým potomkům daleko více, déle je kojí, více je hlídají a jsou jim déle na blízku.

Samice s mládětem postupuje výše v hierarchii tlupy, proto se ojediněle stává, že samice se starším mládětem, které se již přebarvuje, unese ještě černé mládě jiné, zpravidla mladé matce, která si svého potomka dostatečně nehlídá. V těchto případech může dojít i k týrání mláďat.

Otcové chrání své potomstvo, zásobují je stravou, úlovky, hrají si s dětmi a pomáhají s jejich transportem při přesunu tlupy.

Ve volné přírodě je průměrná délka života 25 let. V zajetí se dožívají až 35 let.

Organizace tlupy

Území obývané skupinou bývá velikosti od 0,4 do 2km². Jejich pohyb po zemi je kvadrupední. Běžná tlupa má okolo 40-100 členů. Přesuny skupiny jsou vysoce organizované a platí zde pravidlo, že nového stanoviště musí celá skupina dosáhnout ještě před soumrakem. Důvodem k přechodu jsou hlavně potravní zdroje.

Strava

V potravě se pavián anubi řadí mezi omnivory (všežravce). Konzumují plody, listy, traviny, kořínky, hlízy, cibulky, oddenky, květy, semena, hmyz, vejce a menší obratlovce.

Naopak se stávají kořistí šimpanzů, levhartů, lidí a krokodýlů. V N. P. Gombe Stream padá zhruba jedno procento místní populace anubi za kořist šimpanzům.

Křížení s jinými druhy

Na okrajích hranic výskytu v Etiopii dochází ke křížení paviána anubi s paviánem pláštíkovým. Dochází k tomu především včleňováním paviána pláštíkového do tlup paviána anubi.

Další křížení je zaznamenáno v okolí pohoří Kilimandžáro a to s paviánem babuinem. Důvodem je sílící zemědělství a tlaku lidí na skupiny těchto paviánů. Křížení v této oblasti probíhá již delší dobu a dalo tak možnost vzniku nového poddruhu babuina - Papio cynocephalus ibeanus. Tento podruh lze nejlépe sledovat v N. P. Amboseli v Keni.