Ekologie Pavlovských vrchů

Pavlovské vrchy, geomorfologický podcelek o rozloze 44 km², se nachází v Jihomoravském kraji. Tato členitá vrchovina se střední výškou 270 m a středním sklonem 5°59´ hraničí ze západu a severozápadu s Dyjsko-svrateckým úvalem, ze severovýchodu se Středomoravskou nivou a z východu a jihu s Valtickou pahorkatinou.

Podloží Pavlovských vrchů tvoří flyšové jílovce a pískovce ždánicko-hustopečského souvrství ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů s tektonicky odloučenými krami ernsbrunnských vápenců. Bradla Pavlovských vrchů jsou fenoménem jihomoravské krajiny. Příkrovově nasunutá odolná vápencová bradla, která byla vypreparována z měkčího flyšového obalu a modelována mechanickým zvětráváním, jsou mohutným exotem v geologicky i geomorfologicky odlišném prostředí. Jejich úpatí jsou překryta sutí. Charakteristické jsou zbytky zarovnaných povrchů, tvary způsobené periglaciálními procesy a sesuvy. V bradlech se vyvinuly povrchové i podzemní krasové tvary, z nichž nejvýznamnější je jeskyně Na Turoldu.

V opuštěné cihelně u Dolních Věstonic lze nalézt pozoruhodný profil tvořený sprašemi s pohřbenými půdami interglaciálů (NPP Kalendář věků), okolí je světově proslulé archeologickými nálezy pavlovienu. Sprašový profil na klasické lokalitě v Dolních Věstonicích (v. stěna bývalé cihelny). Nad spraší risského glaciálu (R) spočívá půda z posledního interglaciálu (PK III), v nadloží tři polohy spraší z posledního glaciálu (W1 až W3), oddělené fosilními půdami interstadiálů (PK II, PK I).

Pavlovské vrchy leží v 1.-3. vegetačním stupni, jsou středně zalesněné převážně dubovými a habrovými pařezinami s lípou a teplomilnými keři. Na jižních svazích se nachází stepní lady s dubem pýřitým, četné jsou vinice a sady. Zvlášť hodnotné lokality jsou chráněny i formou zvláště chráněných území. Patří mezi ně NPR Děvín-Kotel-Soutěska, NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen, NPP Kalendář věků, PR Turold, PR Svatý kopeček a PP Kočičí skála.

CHKO Pálava chrání unikátní přírodu již 37 let, z toho 27 let je v mezinárodní síti biosférických rezervací chránících ukázky nejvýznačnějších světových ekosystémů. Rozkládá se na 83 km², a dalo by se říci, že na 3 různých územích (Pavlovské vrchy, Milovický les a sníženina na jihu). Nachází se zde 1 ptačí oblast.

Čtěte také: Zajímavosti Žďárských vrchů

V porostech se uplatňují bazifilní, zejména vápnomilné druhy efemér (např. Arabis auriculata, Erophila spathulata, Saxifraga tridactylites a Veronica praecox), drobných trvalek (např. Acinos arvensis a Alyssum alyssoides), mechů (např. Tortella inclinata a Tortula ruralis), játrovek (např. Mannia fragrans), lišejníků (např. Cladonia foliacea a Fulgensia fulgens). Přirozená sukcese, ruderalizace.

Oblast se nachází na spraších, rostou zde především druhy jako: akáty, třtiny, oskeruše, gdouloně apod. Najdeme zde nejrůznější druhy čeledi Orchideaceae - okrotici bílou a červenou, vemeníky, vstavače, hnědenec zvrhlý, kruštíky atd. Jde o volnou krajinu, která ačkoliv má naturové parametry, je bez legislativní ochrany. Cílem je udržet heterogenitu. Vysazování ovocných stromů, které zde původně také rostly, bude sloužit jako potrava pro zvířata. Cílem je také odstranění trnitých dřevin, zejména kvůli pastvě ovcí, která zajišťuje právě heterogenitu prostředí. Odstraňování porostů je pomalé a pracné, ale důležité.

Historické osídlení

Oblast Pavlovských vrchů byla velmi výhodnou pro lovce v mladším paleolitu, kterým vyvýšená poloha, především na severních svazích, poskytovala dobrý přehled o zvěři pohybující se v koridoru mezi řekou Dyjí a zvedajícími se svahy. Od dvacátých let minulého století zde archeologové odkryli celou řadu sídlišť i vzácných hrobů takzvaných lovců mamutů, jejichž vyspělá kultura s řadou dokladů uměleckých děl vydobyla tomuto místu světovou proslulost, takže fáze mladopaleolitického gravettienu se nazývá podle Pavlovských vrchů či přímo Pavlova - pavlovien (jde o období před 29000 až 24000 lety) [1].

Podstatná změna v obrazu osídlení nastala díky příznivým klimatickým podmínkám v polovině 6. tisíciletí př. n. l., kdy úrodné břehy řeky Dyje a přítoků osídlili první zemědělci. Ke svému způsobu života, zaměřeného na pěstování kulturních rostlin a chovu dobytka, potřebovali již jiné nástroje než lovci, a tak z vhodných hornin brousili sekerky a kopytovité klíny a provrtávali sekeromlaty. Pro uchovávání potravin a vaření již potřebovali nádoby zhotovované z vhodných hlín a vlákna spřádali do textilních látek. K trvalejšímu pobytu se již hodily stabilnější dřevohlinité domy sdružené do sídlišť.

V dalším archeology definovaném období - eneolitu, čili pozdní době kamenné (3500-2000 př. n. l.), pokračovalo osídlení dnes zatopeného území v neztenčené míře, ale až koncem tohoto období, charakterizovaném nositeli kultury se šňůrovou keramikou a kultury zvoncovitých pohárů, je známo více nalezišť, které patrně svědčí o větší intenzitě osídlení [3]. Lidé se i nadále živili zemědělstvím a chovem dobytka, ale vedle kamenné industrie začali používat nástroje a ozdoby zhotovené z kovu, především mědi a do jisté míry i zlata. Přestože lidé v té době pohřbívali zemřelé, převážně uložené ve skrčené poloze na boku, objevily se i žárové hroby.

Čtěte také: Charakteristika klimatu Jihlavské vrchoviny

Doba bronzová, která na našem území trvala přibližně od roku 2000 př. n. l. do 750 př. n. l., se vyznačuje tím, že do života lidí zasáhla slitina mědi a cínu - bronz, z něhož se zhotovovaly jak nástroje a zbraně (sekery, nože, šídla, meče), tak i ozdoby (jehlice, náramky). Jinak se způsob života zemědělského obyvatelstva příliš nezměnil. Jen jeho menší část se zabývala kovolitectvím, hrnčířstvím, tkalcovstvím a obchodem. V dobách společenského pnutí se projevila potřeba chránit se před nepřítelem a to vedlo v mladší době bronzové k budování opevněných sídel - hradisek na temeni Pavlovských vrchů, kam se lidé z okolí mohli při nebezpečí uchýlit.

Další období, nazývané archeology starší dobou železnou neboli halštatem (750 až 400 př. n. l.), znamenalo pro území pod Pavlovskými vrchy poměrně husté osídlení soustřeďující se podél řek. Poslední čtyři staletí před změnou letopočtu osídlilo území pod Pavlovskými vrchy lidstvo, které bylo nositelem laténské kultury a které můžeme označit za Kelty. Pro svoje sídliště si vybírali mírně vyvýšené polohy nad tokem řek, především Dyje. Díky zaměření archeologického výzkumu se ví, že sídliště tvořilo jen malé množství budov postavených ze dřeva a hlíny. Kolem poloviny prvního století před n. l.

Okolo přelomu letopočtu osídlili sledované území Germáni patřící do svazku Svébů, a protože se jednalo o důležité místo kontrolující přechod přes Dyji, jsou zde již v 1. stol. patrny sídelní aktivity nejen Germánů, ale i Římanů. Zvláště v době markomanských válek v druhé polovině 2. stol. se aktivita římského vojska projevuje jednak krátkodobými vojenskými tábory a pevností v trati „Hradisko“ nad bývalým Mušovem [7]. Na zatopeném území se podařilo objevit celou řadu sídlišť germánského obyvatelstva žijícího v mírně zahloubených chatách v podstatě čtvercového půdorysu s kůlovou konstrukcí.

Podstatná změna v osídlení území pod Pavlovskými vrchy nastala na přelomu 4. a 5. stol., kdy asi větší část germánského svébského obyvatelstva odešla a nová síť menších sídlišť se zde utvořila až kolem poloviny 5. stol. [8]. Po etnické stránce se jednalo o Germány, kteří již pohřbívali nespálená těla. Koncem 5. stol. osídlili jižní Moravu Langobardi, jejichž svéráznou kulturu známe především z pohřebišť.

Slované přišli do našich zemí v 6. stol. a představili se poměrně jednoduchou kulturou pražského typu, jejímiž nositeli bylo zemědělské obyvatelstvo. Z obou břehů dolního toku Dyje je známa velká koncentrace pozůstatků jejich sídlišť sestávajících z chat se zahloubeným dnem, takzvaných zemnic [9]. Také z následující doby od 9. do 12. stol. je známa celá řada sídlišť venkovského obyvatelstva. Kromě toho zde leželo i hradisko Petrova louka u Strachotína, opevněné dřevohlinitou hradbou s čelní kamennou zdí, sloužící v dobách nebezpečí jako možný úkryt obyvatelstva. V areálu hradiska býval i velmožský dvorec. Souvislost s přechodem přes Dyji v těchto místech je nabíledni.

Čtěte také: O Domu přírody Žďárské vrchy

Od přelomu 8. a 9. stol. Slované již pohřbívali nespálená těla a jejich hroby bývaly vybaveny keramikou, šperky i zbraněmi, jak o tom svědčí rozsáhlé pohřebiště u Dolních Věstonic. Po zániku Velkomoravské říše zde život neustal a přechod přes Dyji kontrolovalo hradisko Vysoká zahrada u Strachotína, známé z písemných pramenů jako Strachotíngrad, ležící však již mimo zaplavené území.

Podstatná proměna území pod Pavlovskými vrchy se stala ve 13. stol. za kolonizace, na níž se výrazně podílelo německé obyvatelstvo [10]. V tomto období obraz krajiny pod Pavlovskými vrchy doplňovaly lesy, řeky s mlýny a některé další vesnice, které ještě ve středověku zanikly. Řeka Dyje mezi Dolními Věstonicemi a Strachotínem byla přemostěna několika mosty a v Dolních Věstonicích se vybíralo mýto zemské, solné a koňské.

tags: #pavlovske #vrchy #ekologie

Oblíbené příspěvky:

• Příčiny a důsledky znečištění ovzduší v Katovicích
• Sklolaminátové bazény
• Determinace vztahu člověka a přírody
• Chemické znečištění atmosféry a jeho antropogenní příčiny
• Vztah ekologie a společnosti