Návrat koně Převalského do přírody

Záchranný program Návrat divokých koní patří mezi rodinné stříbro pražské zoo.

Návrat koňů Převalského zpět do přírody Mongolska započal přesně před deseti lety poté, co mimořádně nepříznivé počasí způsobilo úhyn velké části místní populace.

O tom, jaký je současný stav posledních opravdu divokých a volně žijících koní, jsme hovořili s Miroslavem Bobkem, ředitelem Zoo Praha.

Poslední divoký kůň - kůň Převalského - byl v přírodě vyhuben koncem 60. let 20. století. Do značné míry zásluhou Zoo Praha se ho však podařilo zachránit.

Kůň Převalského (Equus przewalski) - poslední druh divokého koně vůbec - je světu znám od roku 1881. O necelých sto let později, na přelomu 60. a 70. let 20. století, byl však ve volné přírodě vyhuben.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí v zemědělství

Špatné zprávy máme tendence po čase zapomínat. Takže jak moc špatně na tom kůň Převalského vlastně před padesáti lety byl? Situace tohoto živočišného druhu začala být vnímána odbornou veřejností jako extrémně špatná po II. světové válce.

A to jednak vzhledem k tomu, v jakém stavu byly jeho populace v oblastech původního výskytu, v Mongolsku, tak i proto, jak vypadaly jeho chovy v lidské péči poté, co se Evropou prohnala válka.

Asi úplně nejhorší chvíle ve vztahu k jeho přežití ve volnosti se pojily s průběhem 60. Bylo už víceméně jasné, že ve volné přírodě byl asi vyhuben anebo v ní skutečně přebývají jen jednotlivá zvířata, která prakticky nemají šanci přežít.

S konkrétními čísly tu ale musíme opatrně, protože stav koní Převalského v přírodě byl jednou velkou neznámou. Dá se to trochu připodobnit například k situaci severních bílých nosorožců, u nichž se také spekuluje, že by se „možná mohli“ nacházet někde v Súdánu.

Faktem je, že ta poslední oblast výskytu koní Převalského, dnešní Přísně chráněné oblasti Velká Gobi B, ležela v oblasti mongolsko-čínských hranic a patřila v 60. letech k velmi obtížně dostupným.

Čtěte také: Film Pavel, Petr: detailní rozbor

Situace koní Převalského ve volné přírodě se tedy v 60. To ano, ale tou dobou už populace koní Převalských v lidské péči narůstala, a dalo se aspoň trochu přemýšlet nad strategií návratu.

I když k optimismu bylo pořád hodně daleko. Zvířata, která do padesátých let žila v lidské péči, měla dohromady jedenáct předků z přírody.

Chtělo to strategii záchranných chovů na nadnárodní úrovni. A to je zásluha pana doktora Cyrila Purkyně, který v roce 1959 sezval první mezinárodní konferenci, věnovanou ochraně koně Převalského.

Těch druhů zvířat, které byly nebo jsou v podobné situaci jako kůň Převalského, je vcelku dost. Jak to, že se tady podařilo mobilizovat zdroje a záchranu provést, a u jiných druhů se nám to zatím nedaří? Těch faktorů je opravdu hodně a nechci se dopouštět přílišných zjednodušení.

Ale řekněme, že úplně prvním předpokladem je, abyste ta zvířata vůbec měli kam vracet. Což u koně Převalského jde. Gobi B se nezměnila. To je okolnost, kterou u spousty ohrožených druhů nemáme.

Čtěte také: Koně a příroda blízko Prahy

Odchází a mizí právě proto, že je ničeno jejich přirozené prostředí. Druhým aspektem je třeba to, že kůň Převalského je zvíře „relativně“ snadno reintrodukovatelné.

Například se nemusí učit lovu od svých rodičů, což je zásadní problém u návratu velkých kočkovitých šelem. A velkou roli hraje i vůle, ochota bojovat za návrat takového zvířete.

Chce to instituci a člověka, kteří se toho chopí, ale také iniciativu na straně „příjemce“.

Co ten poslední aspekt, v kontextu Mongolska, obnáší? Například nebude ten proces návratu zatěžovat zbytečnou byrokracií; že vytvoří chráněné území se specifickým režimem; že tam budou dozírat nějací rangeři.

Prostě že se o ty navrátilce bude někdo starat. Opravdu ho považují za zásadní zvíře. Nechci říkat, že je to pro ně úplně božstvo, ale rozhodně je to živočich, který má v jejich očích výraznou hodnotu.

Je to druh, který přitahuje pozornost. Jsem přesvědčen, že ano, má. Mongolsko navíc hodlá velkou část svých území navracet přírodě.

Limituje ve vybraných územích těžbu i pastevectví. A dnešní situace tam rozhodně není taková, jako po válce nebo v 60. letech.

Koně Převalského tedy zatím zachraňujeme. Na to je nesnadné odpovědět. Z definice bude zachráněným, když už nebude pod tlakem, který by mohl způsobit jeho vymizení.

A z tohoto úhlu pohledu je už „převalák“ téměř zachráněný. Přičemž se můžeme ještě trochu snažit o to, aby se vrátil šířeji na území Mongolska a vnitřní Asie. Já osobně si myslím, že zachráněný už je.

A proto také zvažujete přesun koní z Červeného seznamu ohrožených druhů na seznam Zelený? Tak, máme Červený seznam s různými kategoriemi míry ohrožení, které se většinou stupňuje do té míry, že zvíře je nakonec vyhubeno.

Ale pro případ zvířat, které se v rámci těch kategorií ohroženosti začaly přesouvat do těch nižších, ne až tak akutních, začal být připravován seznam Zelený. Víte, jako pozitivní zpráva.

To je obtížné… v obecné rovině to platné je, ale každý druh a každá oblast má svá specifika. Na základě „převaláka“ ale přesnou kuchařku neuděláte.

Nejprve se vyberou koně ve správném věku a kondici v evropských chovných zařízeních. Ti se dejme tomu na podzim přivezou do chovné a aklimatizační stanice v Dobřejově, kde jsou na opravdu velkých plochách a na české poměry v dost extrémním klimatu.

A tam si zvykají na přírodní podmínky. Pak následuje náročný transport do Mongolska, kde stráví další rok pod dohledem rangerů v aklimatizační ohradě.

Myslíte, že aklimatizace koní je dostatečná? Dzud, kruté zimy, bych s nedostatečnou aklimatizací nespojoval. V roce 2010 se namnoze jednalo o potomky už adaptovaných koní, dovezených dříve Němci a Švýcary.

To byla opravdu extrémní situace, a za oběť mu padli i koně velmi dobře připravení.

Na kolik tak asi přijde návrat jednoho koně Převalského? Pokud budeme hodnotit jen přímé náklady na transport koní, tak je to zhruba milion korun na cestu vojenského letounu CASA.

Jenže tady se hodí zmínit nadstandard, který máme díky Armádě ČR. Bez nich by to totiž nešlo, a spolupráce s armádou není věc, která by v ochranářském světě byla úplně běžná.

Zvlášť, když zvážíte, s jak velkým osobním nasazením - a hlavně osobním rizikem - do toho ti letečtí důstojníci šli. Už jen přistávání na nezpevněných plochách po dvacetihodinovém letu kdesi v Mongolsku.

My ale neděláme jen ten transport. Je to také o výbavě strážců, o autech a motorkách pro ně, o jejich zázemí. Renovovali jsme nemocnici, stavěli strážní posty. K tomu spolufinancujeme výzkum v Mongolsku, a to už nejen na koních.

Je toho hodně. Teď, kdy už můžeme dávat pětikorunu ze vstupu, z každého průchodu návštěvníka zoo turniketem do těchto in situ projektů, máme velké možnosti.

Před deseti lety, 16. června, vyrazil do Mongolska první transfer koní Převalského. Jak to dnes vnímáte? Tak já vždycky chci, aby všechno bylo lepší a větší… ale v kontextu toho, co děláme, považuju koně Převalského za něco, co se nám opravdu povedlo.

A připadalo by mi jako rouhání chtít ještě něco víc, než co máme a čeho jsme dosáhli. Nechci, aby to vyznělo nějak neskromně, ale u koní Převalského funguje všechno, i po stránce spolupráce s mongolskou stranou.

Sešlo se to opravdu dobře - lidi ze zoo, lidi z armády, mongolští kolegové. A ten výsledek - paráda. Kdyby mi někdo před deseti lety řekl, že to takhle bude jednou vypadat, sám bych nevěřil tomu, že je to možné.

„Kůň Převalského je pro Zoo Praha skutečně ikonickým zvířetem: naši předchůdci se zasloužili o jeho přežití a my pracujeme na jeho návratu do přírody. Myslím, že tak úplně vzorově naplňujeme poslání moderní zoologické zahrady,“ říká ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.

„Již řadu let se věnujeme reintrodukci koní Převalského v Mongolsku, ale loni jsme své působení rozšířili na Kazachstán. Dvěma letadly Armády ČR, která startovala z Prahy a Berlína, jsme do Zlaté stepi ve středním Kazachstánu přepravili prvních sedm převaláků. Transportu předcházely náročné přípravy a následovat bude aklimatizace koní, jejich pozorování a výzkum jejich vlivu na místní ekosystém.

„Sedm koní Převalského přepravených v červnu 2024 v rámci prvního transportu úspěšně prožilo svou první zimu ve stepi. V rozsáhlých aklimatizačních ohradách, kde jsou pod dozorem našich kazachstánských partnerů, si zvládli obstarat vegetaci ukrytou pod sněhovou pokrývkou a náročné měsíce prožili v dobré kondici.

Za uplynulý rok také utvořili stabilní sociální strukturu, neohrozili je paraziti ani choroby a nyní se připravují na vypuštění do zcela volné přírody. Tím se uvolní místo v ohradách pro další koně, které plánujeme přepravit do Kazachstánu již začátkem letošního června,“ upřesňuje Miroslav Bobek.

Návrat koní Převalského do Zlaté stepi (Altyn Dala) je součástí snahy o zachování a obnovu stepních společenstev, kam patří i velcí spásači. Na projektu se proto podílí i řada kazachstánských a evropských organizací ponejvíce z Německa a jeho cílem je během pěti let zásluhou Zoo Praha ve spolupráci s Armádou ČR do Kazachstánu přepravit alespoň 40 koní jako základ nové populace.

Aklimatizace převezených koní popírá tvrzení, že zvířata chovaná v zoologických zahradách neobstojí ve volné přírodě. „Tento dojem se snaží vytvářet aktivisté, ale na příkladu koní Převalského můžete vidět, že to není pravda.

Ostatně toto píšu cestou ze západního Mongolska, kde jsem měl možnost znovu sledovat, jak se naši převaláci adaptovali na život v divočině. A nejde jen o ně. Do přírody vracíme i řadu jiných druhů, například supy mrchožravé.

Samozřejmě to ale neznamená, že návrat zvířat chovaných v lidské péči do volnosti je jednoduchý. Tak to rozhodně není a v některých případech může být extrémně náročný odborně, časově i finančně.

Čtyřletá klisna Zina II, tříletá Grâce a skoro dvouletý hřebec Galvan odletěli díky pražské zoo armádním letounem Casa do země svých předků v Kazachstánu. Původně s nimi měl být na palubě ještě hřebec Wisky, kterému se však při cestě na letiště podařilo dostat z přepravní bedny ven.

„Čelili jsme většímu problému, než jsem si kdy dokázal představit. Upřímně to byl mocný zážitek, o který jsem nestál. Hřebec Wisky se v bedně rozepřel, vyrazil horní kryt a dostal se na silnici.

Díky velké pomoci Policie ČR se nám ho podařilo zastavit, uspat a následně převézt zpět do zoo. Tato konstrukce beden se používá více než 20 let, budeme ji však muset změnit - a zjevně nejen my,“ okomentoval dramatickou událost na Pražském okruhu Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha.

Zbylé tři převaláky se podařilo bezpečně naložit do letounu a odletět do oblasti Altyn Dala ve středním Kazachstánu do reintrodukčního centra Alibi.

tags: #převalský #kůň #návrat #do #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Odpadové hospodářství v regionu Frýdlant
• Definice kulturní ekologie
• Více o ekologické výrobě papíru
• Příroda v bakalářské práci
• Příroda ve městě: Prospěch a škody