Co prospívá a škodí přírodě ve městě

Aniž si to možná uvědomujeme, stala se chemie v nejrůznějších podobách součástí života. Kromě toho, že mnohdy zvyšuje naše pohodlí, přináší i mnoho rizik pro životní prostředí i pro lidské zdraví. V současnosti jsou známy miliony různých chemických látek a každý den jsou syntetizovány další a další. Abychom mohli mít z chemických látek kolem nás co největší přínos a co nejmenší škody, musíme co nejlépe znát jejich vlastnosti a měli bychom se snažit jejich využití regulovat svým rozumem a vhodnými zákony.

Negativní účinky chemických látek na lidské zdraví

Negativní účinky chemických látek na lidské zdraví jsou velice komplexní. Pro toxické účinky chemických látek je typické, že jejich projev závisí na dávce toxické látky. Pro akutní toxicitu platí, že účinky přicházejí i po jednorázovém působení (např. otrava houbami, oxidem uhelnatým atd.). Chronická toxicita se mnohdy projevuje při dlouhodobém působení (např. týdny, měsíce či roky) i velmi malých dávek chemické látky, které se mohou hromadit v těle (např. otravy olovem a dalšími těžkými kovy, působení dioxinů, polychlorovaných bifenylů, DDT nebo bromovaných zpomalovačů hoření aj.).

U toxických účinků medicína předpokládá, že existuje bezpečná dávka dané látky, která nemá žádný nežádoucí zdravotní účinek. U těchto účinků se předpokládá, že nezávisí na dávce. Zjednodušeně řečeno by i jediná molekula příslušné látky mohla teoreticky vyvolat onemocnění. Se zvyšující se dávkou se zvyšuje pravděpodobnost výskytu určitého onemocnění. Medicína také někdy hovoří o bezprahovém účinku, kdy neexistuje bezpečná koncentrace dané chemikálie.

Mutace a rakovina

Některé chemické látky mají schopnost způsobovat takzvané mutace neboli změnit genetickou informaci v jádru buňky. Buňka, ve které došlo k mutaci, může různým způsobem změnit své chování a zároveň tuto svou novou vlastnost předává všem svým „potomkům“, tedy buňkám dceřiným. Projevem mutace může být také nekontrolované množení buňky. Tak vzniká zhoubný nádor neboli rakovina. Naštěstí jsou buňky schopné mutace rozpoznávat a opravovat je, takže zdaleka ne každá mutace musí vést ke vzniku onemocnění, nebo dokonce zkáze.

Mnohé chemické látky mají také schopnost vyvolat zhoubný nádor neboli rakovinu. Proces, který ke vzniku rakoviny vede, je poměrně složitý a zatím není zcela prozkoumán.

Čtěte také: Příroda: co jí pomáhá a co ničí

1. Do této skupiny je zatím zařazeno několik desítek látek, jejich skupin nebo výrobních procesů, u kterých epidemiologické studie jednoznačně prokázaly, že u člověka vystaveného jejich působení dochází ke vzniku rakoviny. Mezi karcinogenní látky patří např. aflatoxiny, arzen a jeho sloučeniny, šestimocný chrom a jeho sloučeniny, tabákový kouř a další.
2. V této skupině jsou látky, u kterých se prokázala karcinogenita při pokusech na zvířatech nebo při jiných testech.
3. Do této skupiny může být zařazena jen látka, u které je důkaz nepřítomnosti karcinogenity u člověka i u zvířat.

Jde tedy o látky, u nichž nemůže moderní věda doposud jednoznačně říci, že jsou ani že nejsou karcinogenní.

Teratogeny

Některé látky mají velmi speciální schopnost poškodit plod vyvíjející se v děloze matky. Největší nebezpečí plodu hrozí obvykle v rané fázi těhotenství, zhruba v prvních osmi týdnech, kdy bohužel většina žen o svém těhotenství ještě neví. Mezi teratogeny se řadí např. nitrosaminy, chlorované uhlovodíky, aflatoxiny, alkylrtuť.

Alergie

Zjednodušeně řečeno je podstatou alergie přehnaná imunitní (obranná) reakce organismu. Říkáme také, že organismus je přecitlivělý k určitým podnětům. Alergenem může být např. Podle statistik v České republice roste počet lidí, kteří trpí alergickými projevy. Bohužel příčiny a mechanismy vzniku alergií nejsou dostatečně prozkoumány. Jednou z cest prevence je tedy omezit zbytečný kontakt lidí se známými alergeny (např. pyrolyzáty aminokyselin tryptofanu či kyseliny glutamové, které vznikají při nevhodné tepelné úpravě masa, např. chlororganické sloučeniny vznikající záměrnou chlorací vody, např. nežádoucí znečišťující látky kontaminující životní prostředí, např. výfukové plyny z automobilů a z dalších spalovacích procesů: např.

Chemické látky v potravinách

Už po tisíciletí je známo, že množství a složení potravy a nápojů ovlivňuje zdraví. Velkou změnou procházejí potraviny a nápoje od doby průmyslové revoluce. Po tisíce let lidé jedli potraviny, které si až na malé výjimky (např. koření) sami vypěstovali nebo si je opatřili ve svém bezprostředním okolí. V posledních desetiletích však došlo ke zprůmyslnění zemědělství a potravinářství.

Do potravin se záměrně začala přidávat celá řada chemických látek, které mají změnit vlastnosti průmyslově vyráběných potravin, např. barvu, chuť, vůni, trvanlivost atd. Těmto látkám se často lidově říká „éčka“, odborně se nazývají aditiva a rozdělují se do několika skupin (např. barviva, konzervanty). Další skupinou chemických látek v potravinách jsou zbytky zemědělských chemikálií, které průmyslové zemědělství masově používá. Může jít o látky uvolněné z průmyslových hnojiv, ale zejména se jedná o nerozložené zbytky (rezidua) pesticidů. V případě potravin živočišného původu může jít o zbytky veterinárních léčiv (např. antibiotik).

Čtěte také: Doprava a emise škodlivin

Poslední skupinou chemických látek v potravinách jsou ty, které se používají jako průmyslové chemikálie a které se do potravního řetězce dostávají v důsledku znečištění životního prostředí. Jedná se o těžké kovy a jejich sloučeniny (např. olovo, organické sloučeniny rtuti nebo cínu), ale také o organické látky, které mají schopnost přetrvávat dlouho v životním prostředí a hromadit se v živých organismech. Odborně se o takových látkách říká, že jsou perzistentní a bioakumulativní. Patří mezi ně např. polychlorované dioxiny (PCDD/F), polybromované zpomalovače hoření (BFR), polychlorované bifenyly (PCB) a podobně.

Pesticidy a endokrinní disruptory

Název pesticidy se používá jako souhrnné označení pro látky používané k ničení, zabíjení organismů, které člověk z určitého důvodu chce zničit nebo potlačit. Liší se jak svým chemickým složením, tak cílovými skupinami organismů, proti kterým jsou určeny. Vzhledem k výše uvedené rozmanitosti pesticidů jsou i jejich nežádoucí zdravotní účinky velice široké. Od vlastní toxicity, podle které jsou rozdělovány WHO, přes schopnost vyvolávat rakovinu, mutace, vrozené vývojové vady až po schopnost narušovat nervový, imunitní nebo hormonální systém.

Poměrně nové je zjištění, že řada pesticidů zasahuje do chování lidských hormonů a může tak narušovat hormonální systém člověka. Vědci zjistili, že některé pesticidy (podobně jako jiné průmyslové chemikálie) mohou správnou funkci hormonů v lidském těla narušit různými způsoby. Pesticidy mohou hormony v těle napodobovat (imitovat), např. DDT nebo endosulfan mohou napodobovat účinek ženských pohlavních hormonů estrogenů. Ale také mohou funkci hormonů blokovat, jako např. vinclozolin, linuron nebo jeden z metabolitů DDT jsou schopné bránit buňkám přijímat signály androgenů - mužských pohlavních hormonů. Pesticidy ale také mohou bránit tvorbě hormonů v těle nebo jejich přirozenému rozkladu.

Doposud bylo prokázáno riziko endokrinních disruptorů zejména v době vývoje plodu v těle matky a raném dětství, kdy pohlavní hormony a hormony štítné žlázy hrají klíčovou roli. Ačkoli DDT byl prvním masově vyráběným a používaným pesticidem, je jeho používání ve vyspělých zemí světa zakázáno pro jeho negativní účinky už od 70. nebo 80. let 20. století. Přesto vědci objevují stále další a další zdravotní vlivy DDT.

Potravinářská aditiva

Pro účely značení se jednotlivá aditiva podle svých funkcí zařazují do příslušných funkčních skupin. Jedno aditivum však může v potravinách zastávat i více funkcí a záleží na výrobci, do které funkční skupiny na seznamu přísad příslušné aditivum zařadí. Kupříkladu oxid siřičitý může působit v potravině jako konzervační prostředek, ale také jako antioxidant.

Čtěte také: Snižování dopadů chovu krav na klima

S rostoucím rozsahem průmyslové výroby potravin a množství používaných přídatných látek se postupně objevily také obavy z možných negativních zdravotních účinků těchto potravinářských aditiv. V reakci na tyto obavy založily v roce 1955 Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Světová zdravotnická organizace (WHO) Společný výbor expertů pro potravinářská aditiva (Joint Expert Committee on Food Additives, JECFA) jako mezinárodní orgán, který má dohlížet na zdravotní nezávadnost potravinářských aditiv v zemích OSN.

Na seznamu potravinářských aditiv, kterým byl udělen kód v podobě E a příslušného čísla, jsou uvedeny pouze ty chemické látky, které schválil Vědecký výbor pro potraviny Evropské unie (Scientific Committee on Food, SCF) zřízený v roce 1974 jako poradní orgán Evropské komise. V roce 2002 byl zřízen speciální Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), který nahradil práci SCF. V České republice se vstupem do Evropské unie legislativa upravující potravinářská aditiva sjednotila s předpisy EU.

Těžba nerostných surovin a ochrana přírody

O těžbě nerostných surovin se zpravidla automaticky předpokládá, že přírodě a krajině škodí. Zcela jistě tomu tak ale není vždy a všude, s odstupem času je tomu téměř vždy právě naopak. K nejcennějším místům naší přírody patří skály a mokřady, jejichž nepřístupnost pro predátory a spásače umožnila nerušený vývoj živočichů i rostlin. Druhová pestrost těchto míst je dána také dynamickou nestabilitou a dlouhodobou existencí bezlesí s pestrými sukcesními stadii.

S přirozenými skalami a jezery se v naší přírodě často nesetkáme. O to větší význam má početná skupina skal a jezer vzniklých těžební činností. Těch je v naší krajině nespočet a často si jich ani nevšimneme. Zejména vodní plochy, které v lomech a štěrkovnách vznikají, dnes představují klíčová místa pro přežití druhů, které v krajině téměř vyhubilo agresivní zemědělství a postupující industrializace.

Důležitost lomů je nesporná, i přes rostoucí podíl recyklace si bez nich lze naše stavebnictví představit jen těžko. Příkladů, kdy těžba kamene přírodě prospívá, je ovšem řádově více. Štěrková jezera často vytvářejí biotopy, které jsou obzvláště ve srovnání např. s umělým lesem či chemicky obdělávaným polem mnohem vzácnější a přírodně cennější. Jejich nenahraditelnost spočívá mj. v tom, že jsou napájena podzemní vodou s mimořádnou čistotou, kterou již druhy závislé na kvalitě vody nikde jinde prakticky nenajdou.

Širší přínos jezer po těžbě štěrkopísků

Štěrková jezera totiž zvyšují vydatnost vodních zdrojů, zajišťují stabilitu podzemních vod i v době sucha a často je pitná voda čerpána i přímo z jezer. Jejich význam pro vodárenství, ale i pro ekosystémy navíc poroste s klimatickými změnami. Např. v povodí Mohanu v Německu, ale i u Moravského Písku jsou těžební jezera pro svou retenční schopnost primárně budována i jako protipovodňová opatření. Na soutoku Berounky s Vltavou se plánuje řízená těžba štěrků jako „nástroj pozitivních změn pro přírodu, rekreaci i protipovodňovou ochranu“ (Just et al. 2020). Snad nejčastěji se pak štěrková jezera stávají rekreačními oblastmi a nezanedbatelná je jejich role při tvorbě mikroklimatu a zadržování vody v krajině.

Při objektivním posuzování příkladů a neschovávání se za obligátní „předběžnou opatrnost“ nutně dojdeme k závěru, že na těžbu surovin nelze jen stereotypně nahlížet jako na činnost škodící přírodě a krajině. Bez nerostných surovin se neobejdeme, a bylo by proto chybou nesnažit se toho v ochraně přírody využít a ustrnout v dogmatu, že těžbu nerostů prostě nechceme. Namísto nic neřešícího odmítání je určitě užitečnější s těžaři spolupracovat. V mnoha případech by tak bylo od počátku zřejmé, že těžba nerostů nemusí krajinné funkce nutně poškodit, ale naopak může vést k jejich zlepšení. Paradoxně by pak někde mohli být iniciátorem těžby i samotní ochranáři, obdobně jako u programového budování malých vodních ploch. Zároveň by to napomohlo realizaci potřebných těžebních záměrů, které jsou dnes u odmítající veřejnosti prakticky neprosaditelné.

Urbanizace a její vliv na přírodu

Urbanizace je jedním ze zásadních faktorů ovlivňujících přírodní prostředí. V současné době se urbanizace stává jedním z klíčových faktorů ovlivňujících biodiverzitu a ekosystémy na celém světě. Rychlý rozvoj městských oblastí přináší nové výzvy, ale také příležitosti pro ochranu přírody a udržitelnost. Zhoršená kvalita ovzduší a kvalita vody, velký zábor a degradace půd, ovlivnění krajinného rázu apod. jsou jen některé z dopadů urban sprawlu. Mezi další patří homogenizace bioty, fragmentace krajiny, zavlečení nepůvodních druhů, nebo světelné a hlukové znečištění. Tlak je vytvářen na zemědělskou půdu, která je degradována rozsáhlým záborem a zastavěním nepropustnými povrchy.

Vliv urbanizace na biodiverzitu a ekosystémy

Města, která jsou většinou považována za betonové džungle, skrývají překvapivě bohaté ekosystémy. Studie ukazují, že v mnoha městských oblastech se vyskytuje více než 1000 různých druhů rostlin a živočichů, včetně ptáků, motýlů a hmyzu. Tato rozmanitost je někdy vyšší než v okolních přírodních oblastech.

Rozvoj a rozšiřování měst ovlivňuje evoluci přírodních druhů důležitých pro člověka. V městských oblastech se podle srovnávací studie druhy měnily výrazně rychleji než v divoké přírodě. Může jít o změnu ve velikosti nebo stavbě těla, mohou se měnit vzorce chování i reprodukční mechanismy. Ve městech a jejich okolí dnes žije víc než polovina lidské populace a podle všeho toto číslo poroste.

Urbanizace a srážkové anomálie

Urbanizace má poměrně známý vliv na teplotu, jehož výsledkem je, že ve městech je často měřitelně tepleji než v okolních venkovských oblastech. Jedná se o takzvaný „efekt teplotního ostrova“. Méně se mluví o tom, že tento efekt má i protipól, jehož důsledky jsou podobně závažné. Jedná se o takzvaný „efekt srážkové anomálie“, který označuje skutečnost, že městský rozvoj viditelně ovlivňuje množství srážek, které spadnou v dané lokalitě.

V nové studii vědci z Texaské univerzity v Austinu shromáždili údaje o srážkových anomáliích v 1056 městech po celém světě, přičemž jejich analýzou dospěli k závěru, že ve více než šedesáti procentech zkoumaných měst prší více než v okolních venkovských oblastech, přičemž v některých případech jsou rozdíly ve srážkách významné. Výzkumníci konstatovali, že ze všech environmentálních a urbanizačních faktorů vykazuje se srážkovými anomáliemi ve městech nejvyšší korelaci velikost populace.

Kompaktní město versus sídelní kaše

Urbanizace bude vždy snižovat počet druhů. Zde ovšem navíc zjistili, že intenzita úbytku a to, jaké druhy mizejí, závisí na typu rozvoje města. Bylo porovnáváno tzv. kompaktní město (tj. nahusto vystavěné domy s velkými volnými plochami zeleně) oproti tzv. sídelní kaši (rozrůstání měst formou předměstí z rodinných domků). Kompaktní rozvoj prospívá hlavně na město citlivým ptákům, kteří jsou schopni najít si dostatek vhodného prostředí v ponechaných velkých zelených plochách. Naproti tomu sídelní kaše nejvíce vyhovovala nepůvodním druhům. Pokud tedy chce město co nejvíce snížit svůj ekologický impakt, mělo by mít vysokou hustotu obyvatel a velké volné zelené plochy.

Kompaktní rozvoj by tak měl být prospěšný hlavně tam, kde sídlí velké množství druhů na volných zelených plochách.

Doprava a růst měst

Vztah mezi dopravou a růstem měst je zjevný. Města vznikala na křižovatkách obchodních cest a jejich růst byl determinován technickými a ekonomickými možnostmi dopravy. Pokud chceme odpovědně předvídat a prognózovat rozvoj jak měst, tak dopravy, musíme mít představu, jak tento vztah bude vypadat v budoucnosti.

Doprava byla hlavním faktorem jak v procesu urbánní centralizace, tak v procesu decentralizace a rozrůstání města. Levná, rychlá a bezpečná doprava je sociální nutností. Zejména vztah osobní automobilizace a životního prostředí se stává v souvislosti s dosavadními formami urbanizace a suburbanizace předmětem praktického i teoretického zájmu urbanistů, sociologů, psychologů a dalších společenskovědních disciplin za značného zájmu zdravotníků. Jde o celosvětový problém, který je intenzívně zkoumán.

Městská zeleň a zahradníci

Společnost obecně těžce nese, že romantická představa o přírodě ve městě je s naším životním stylem neslučitelná. Do určité doby fungovali ve městech městští zahradníci a do některých měst se začínají vracet. Dneska si musí města srovnat, nakolik potřebují městského zahradníka jako řemeslníka s osobní zodpovědností a nakolik krajinářského architekta, se kterým dlouhodobě spolupracují na koncepci zeleně. To jsou dvě různé polohy, vnitřní a vnější pohled nelze slučovat.

Za totality byl správou zeleně pověřen podnik Sady, lesy a zahradnictví. Ty se po převratu rozpadly a ti, kteří privatizovali jednotlivé segmenty Sadů a lesů, se stali dodavateli jednotlivých městských částí. Zvolna pak vypuklo to, čemu se dnes říká fenomén nejnižší ceny. Postupně došlo k vytlačení profesionálních zahradníků z městského prostoru a údržbu převzali velké korporace uklízecích firem se svými předlouhými a nevypověditelnými smlouvami. Firmy, které neměly profesi, vzdělání, etiku. Neměly důvod, který by je vázal ke kvalitnímu provedení.

Ve správě zeleně a ve výkonných organizacích je spousta talentovaných a oddaných lidí. Ale neexistuje nástroj, kterým by komunikovali nahoru. Oni potřebují se svým zadavatelem komunikovat. Vy potřebujete někoho dostatečně kvalifikovaného a nezávislého, kdo připomínky z terénu a z praxe vyhodnocuje, a dává je mandatorně úkolem městské radě. Protože zastupitelé tomu nerozumí. To není jejich poslání. Sadové komise. Tak to bylo kdysi.

Kosení a péče o zeleň ve městech

Letos zažíváme v Příbrami hluk motorových sekaček už od dubna. Proč vynakládají tolik prostředků na činnost, která škodí přírodě a ruší obyvatele města? Omezení této činnosti by bylo pro přírodu užitečnější, pro TS levnější a pro lidi ve městě příjemnější. Rostliny mizí a hmyz vymírá nejen kvůli zemědělství, ale i proto, že nedostanou šanci ani okolo lidských sídel, cest a jiných staveb právě kvůli častému sečení. Jen málokdy se dá dosáhnout nějakého zlepšení s menší námahou a za nižší cenu. Zde by to šlo.

Zeleň je v Příbrami na ústupu. Alej více než stoletých lip před bránou Březohorského hřbitova má již jen 22 stromů. Zbytečné a nadměrné solení, mnohdy i suchých silnic a chodníků se projevuje negativně nejen na zeleni. Na mnoha místech v Příbrami jsou rozježděné trávníky podél chodníků. Vrcholem tohoto přístupu je vyjetí hlubokých blátivých kolejí v travnaté centrální cestě na Březohorském hřbitově na začátku letošního května.

Návrhy na zlepšení péče o zeleň

• Solení komunikací (silnic a chodníků) v zimním období, pokud možno, co nejvíce omezte.
• Kácejte pouze jednotlivé a prokazatelně špatné stromy a náhradní výsadbu uskutečněte v nejbližším možném termínu podle vegetačního období.

V každé oblasti našeho života se setkáváme s nejrůznějšími názory a většinou jsou protichůdné. I místa dočasně nesečená mnohdy podléhají kritice. Zároveň jsme v otázce pravidelného sečení v souladu se zadáním zřizovatele. Na základě dalších podnětů můžeme dále rozšiřovat množství míst se sečí dvakrát do roka.

Transparentnost a kontrola znečišťovatelů

Jak uvedla Mladá Fronta DNES, lidé se na internetu dozvědí, jaké firmy škodí přírodě v jejich okolí. Registr největších znečišťovatelů vzduchu, vody či půdy, který je nyní možné sledovat na internetové adrese www.irz.cz, by měl podle Jana Maršáka z ministerstva životního prostředí přispět k důsledné veřejné kontrole chemiček či železáren. Než aby podniky snášely kritiku veřejnosti, začaly samy modernizovat své provozy. Údaje o vypouštěných škodlivinách dávají na internet sami znečišťovatelé.

Registr uvádí celkem 81 firem, které produkují tento skleníkový plyn.

tags: #co #prospívá #a #škodí #přírodě #v

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana fasády nad okny
• Obnovitelné zdroje a česká síť
• Jak překonat zaseknutí v misi Výlet do přírody
• Podpora recyklace OSN
• Vše o bioodpadu