Peněžní náhrady znečištění životního prostředí v České republice

Pojetí ekonomických nástrojů v ochraně životního prostředí začaly v České republice vznikat v polovině šedesátých let. Prvními z nich byly poplatky za znečišťování ovzduší a vypouštění odpadních vod do vod povrchových, případně za využívání přírodních zdrojů.

Ekonomické nástroje by měly zohledňovat pozitivně či negativně vztah k životnímu prostředí a současně být zohledněny i ve státem stanovovaných cenách.

Cílem ekonomických nástrojů je stimulace žádoucího chování subjektů, anebo naopak omezení chování nežádoucího (tedy stimulace k potlačení tohoto chování). Na základě toho je dělíme na pozitivní (např. dotace, některé daňové úlevy - pro stavby s ekologickým provozem apod.) a negativní (např. poplatky).

Principy a funkce poplatků

Základní funkcí a princip poplatků by měla být ekonomická motivace mající za cíl změnu v chování znečišťovatele. Pokud bude pro daný subjekt ekonomicky výhodné omezit znečišťování, bude to pro něj rovněž ekonomicky výhodné.

V oblasti vodního hospodářství byly sazby stanoveny tak, aby uhradily správcům vodních toků jejich náklady. Výjimkou jsou tzv. odběry povrchové vody, kde nebyla zavedena výraznější ekologická kriteria.

Čtěte také: Postupy Emise Akcií v ČR

Poplatky za znečišťování životního prostředí, které by měly mít vliv na chování subjektů, nejsou zatím výrazněji uplatňovány.

Přehled poplatků a odvodů

1. Poplatky za znečišťování ovzduší

Poplatky jsou stanoveny zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, a spravovány správou ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování. Při dodržení stanovených limitů se platí poplatek a při nedodržení i přirážka ve výši 50 %.

Poplatky se platí zejména za emise oxidu siřičitého (SO2) a skupiny dalších škodlivých látek. Podniky mohou získat až 40 % odklad v placení poplatku, pokud investují do zařízení na ochranu ovzduší.

Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí (u velkých zdrojů znečišťování) a obce (u malých zdrojů znečišťování). Poplatky za malé zdroje znečišťování zůstávají obcím.

Sazby poplatků by měly být přehodnoceny, zejména sazby za SO2. Měl by se zohlednit charakter postiženého území, dnes podle nesplnění emisního limitu). Pokud jsou rodinné a rekreační domky a mobilní zdroje, pak nejsou vůbec postihnuty.

Čtěte také: Případová studie: náhrady škod

2. Poplatky za vypouštění odpadních vod

Poplatky jsou stanoveny ve třetí části nařízení vlády ČSSR č. 91/1988 Sb. (úplné znění bylo publikováno pod č. 2/1989 Sb.). Změny pak byla provedena zákonem ČNR č. 281/1992 Sb.

Sazby úplat se stanoví podle zpoplatněných znečišťujících látek. Za překročení limitů se platí rovněž přirážka k základní úplatě. Prostředky jsou určeny na realizaci stanovených ekologických opatření a konečným příjemcem je Státní fond životního prostředí.

Poplatky by měly odpovídat nákladům na likvidaci příslušné znečišťující látky. Měly by v zásadě plnit svoji základní funkci - tj. ochrana čistoty odpadních vod.

3. Poplatky za uložení odpadů

Poplatky jsou stanoveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, za uložení odpadů. Provozovatel skládky může poplatek přenést na původce odpadu. Výše poplatku se liší podle konkrétního druhu (kategorie) odpadu.

Poplatek ukládá Česká inspekce životního prostředí a je příjmem Státního fondu životního prostředí. Část poplatku je příjmem obce, na jejímž území se skládka nachází.

Čtěte také: Jak se řeší ekologické škody

Výše poplatku zohledňuje náklady nutných k zajištění skládky pro příslušnou kategorii odpadu. Poplatky byly zavedeny s účinností od 1. dubna 1992. Cílem je snížení množství odpadů a znevýhodnění pro ukládání odpadů na skládky.

4. Úplaty za odběr vody z vodních toků

Nařízení vlády ČSSR č. 91/1988 Sb. stanoví úplaty za odběr vody z vodních toků. Na odběry důlní vody se úplat nevztahuje. Výše úplat je stanovena cenovými předpisy.

Úplaty jsou příjmem správců povodí a měly by hradit jejich náklady. Cílem je stimulovat k racionálnímu hospodaření s vodou.

5. Úplaty za užívání podzemních vod

Část nařízení vlády ČSSR č. 91/1988 Sb. stanoví úplaty za užívání podzemních vod. Změny a doplňky byly provedeny nařízením vlády ČSSR č. 541/91 Sb. a bylo publikováno pod č. 2/1989 Sb.

Nařízení stanoví plátce úplat, povinnosti pro plátce a sazbu úplaty. Úplaty jsou odváděny do Státního fondu životního prostředí. Poplatek je za odběrů podzemní vody.

6. Odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu

Odvody jsou stanoveny zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Plátcem odvodu je ten, v jehož zájmu byl vydán souhlas k odnětí půdy. Odvody jsou placeny jak za trvalé, tak i dočasné odnětí půdy. Existují výjimky z placení odvodů.

Sazby odvodů se mohou zvyšovat či snižovat. Odvody jsou vybírány prostřednictvím finančních úřadů. Z odvodů 40 % je příjmem obce a 60 % je příjmem Státního fondu životního prostředí.

7. Úhrady z dobývání nerostů

Úhrady jsou stanoveny zákonem č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). Změny a doplňky zákona byly provedeny zákonem č. 541/91 Sb., kterým byly provedeny změny a doplňky zákona č. 44/1988 Sb. Úplné znění zákona bylo publikováno pod č. 439/1992 Sb.

Sazby jsou stanoveny ve vyhlášce ministerstva hospodářství ČR č. 617/1992 Sb. a vybírány prostřednictvím obvodních báňských úřadů. Část plateb je za samotnou těžby a druhá platba znamená především odčerpání části diferenciální renty.

Zákon zohledňuje ekologická kriteria. Jsou vybírány za těžbu nerostů, které mají výrazné dopady na životní prostředí.

8. Daňové nástroje

Daňové diferenciace, úlevy či snížení a osvobození mohou motivovat činnosti nebo výrobků s pozitivním vztahem k životnímu prostředí. Sazba daně z přidané hodnoty může obsahovat ekologický prvek (tzn. sníženou sazbu pro služby s výrazně příznivým vlivem na životní prostředí). Daňové nástroje mají dopadů výrazný vliv na stimulaci k ekologickému chování.

Příklady daňových nástrojů:

• Snížená spotřební daň z pohonných hmot (např. kompenzuje vyšší náklady na bezolovnatý benzín).
• Osvobození od daně z nemovitostí (např. malých vodních elektráren do 1 MW, avšak jen do limitu 200 tis. tis. osob) nebo 2 % (u právnických osob).
• Daňové zvýhodnění staveb s ekologickým provozem.

9. Pokuty

Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ukládá pokuty za překročení emisního limitu a tmavost kouře. Pokuty jsou stanoveny i za porušení dalších povinností stanovených zákonem.

Pokuty ukládá Česká inspekce životního prostředí a okresní úřady. Pokuty v oblasti odpadů jsou stanoveny zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech. Pokuty ukládá Česká inspekce životního prostředí nebo orgány obce.

Pokuty jsou příjmem okresu a pokuty uložené obcí jsou příjmem obce. Pokuty mohou ukládat orgány ochrany zemědělského půdního fondu (tj. okresní úřady) podle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Pokuty mohou být uloženy podle zákona č. 61/1977 Sb., o lesích a zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, pokud v důsledku činnosti v katastru došlo k ohrožení nebo poškození životního prostředí v lesích. Pokuty ukládá orgán ochrany přírody (tj. správy národních parků a chráněných krajinných oblastí, okresní úřady a obce) podle místa kde k porušení předpisů došlo.

Pokuty působí jako sankcí za porušení stanovených předpisů a jsou důležitým nástroje.

10. Náhrada škody

Právo životního prostředí umožňuje uplatňovat na původci náhradu způsobené škody. Toto se uplatňuje ve větším měřítku u škod vzniklých na lesích a zčásti na zemědělské výrobě. Náhrady škod jsou obvykle v řádu tisíců korun.

Pokud by byla škoda hrazena ze státního rozpočtu, a to na úkor jeho zdrojů nebo jiných výdajů.

Veřejná podpora v oblasti ochrany životního prostředí

Poskytování veřejných prostředků na investice, jejichž účelem je zlepšení stavu životního prostředí nebo zvýšení míry jeho ochrany, může být relevantní z hlediska veřejné podpory, a to v případech, kdy podporu na environmentální projekty a aktivity získávají buď soukromé podniky, nebo také veřejnoprávní subjekty či domácnosti, které jsou ekonomicky aktivní.

Projekty související s ochranou životního prostředí, jejichž veřejného financování se pravidla veřejné podpory týkají, jsou například instalace filtrů k záchytu znečišťujících látek do ovzduší, půdy nebo vody, provádění sanací kontaminovaných lokalit, investice do účinnějšího užívání zdrojů energie, jako např.

ONBV umožňuje poskytovat veřejnou podporu bez nutnosti jejího schválení ze strany Evropské komise. Administrace opatření podpory (programu nebo podpory ad hoc) dle ONBV je díky tomu relativně jednoduchá, což je na druhou stranu vyváženo o něco restriktivnějšími podmínkami než v případě notifikace opatření Evropské komisi podle Pokynů.

Základním principem využití ONBV je limitace výše jednotlivých podpor na základě tzv. Kategorie podpor souvisejících s ochranou životního prostředí upravuje ONBV zejm. v článcích 36-49.

Veškerá opatření podpory na ochranu životního prostředí, na něž je aplikováno ONBV musí respektovat rovněž ustanovení společná pro všechna opatření ONBV. U určitých typů environmentálně zaměřených projektů lze uvažovat o využití podmínek jiné kategorie ONBV, např. pokud jde o environmentálně-vzdělávací projekt, vhodná bude spíše aplikace podmínek kategorie podpory vzdělávání, pokud jde o projekt výzkumu nových environmentálně příznivých technologií, může být financovatelný v rámci kategorie podpory výzkumu, vývoje a inovací.

Environmentálně blízký charakter má také kategorie podpory na náhradu škod způsobených některými přírodními pohromami. Níže uvádíme výčet kategorií podpor na ochranu životního prostředí dle článků 36-49 ONBV.

K notifikaci opatření veřejné podpory dle Pokynů CEEAG je nutno přistoupit v případech, kdy na něj nelze aplikovat ONBV ani jiný typ výjimky. Půjde zejména o případy, kdy podpora jednotlivému projektu překročí maximální strop celkové výše podpory dle ONBV; zamýšlený program či schéma podpory má být zaměřen na kategorie, které jsou zahrnuty pouze v Pokynech CEEAG a nikoli v ONBV.

Je třeba upozornit, že oproti aplikaci ONBV má notifikace a související řízení s Evropskou komisí nevýhodu ve vyšší časové a administrativní náročnosti. Notifikace opatření veřejné podpory se provádí prostřednictvím Úřadu.[3] Evropská komise v rámci řízení o notifikaci posuzuje soulad notifikovaného opatření s vnitřním trhem na základě podmínek stanovených v Pokynech.

Většinu investičních i provozních typů podpor souvisejících s ochranou životního prostředí je možné financovat rovněž v režimu de minimis (podpory malého rozsahu) v souladu s nařízení Komise (EU) 2023/2831 ze dne 13.

Některé environmentálně zaměřené služby a s nimi související investice lze ze strany veřejných orgánů financovat také v režimu vyrovnávací platby za výkon služby v obecném hospodářském zájmu (SOHZ). Jde o zvláštní typ služeb poskytovaných v zájmu široké veřejnosti, jejichž kvalita a rozsah je přímo závislá na veřejném financování, tzn.

V oblasti ochrany životního prostředí mohou tento typ služeb představovat zejm. odpadové nebo vodohospodářské služby v oblastech, kde tyto služby nejsou komerčně zajímavé. U SOHZ v jiných odvětvích (např. zdravotnictví) lze jako součást vyrovnávací platby financovat také ekologické záměry spojené s jejich poskytováním, např.

Nová EU směrnice o čistším ovzduší a náhrady škody

Nová EU směrnice o čistším ovzduší zavádí povinnost platit odškodnění za znečištění ovzduší. Kromě strukturálních investic proti zdrojům znečištění se budou také platit náhrady škody. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu byla schválena 23. října 2024 a nabyla účinnosti již 10. prosince 2024[4] (dále také jako „EU Směrnice o ovzduší“ či „Směrnice“). Většina nových povinností stanovených Směrnicí bude muset být splněna již do 11. prosince 2026.

EU Směrnice o ovzduší stanoví nejen jednotné evropské cíle kvality vnějšího ovzduší dle doporučení Světové zdravotnické organizace (dále jen „WHO“), ale také jednotné metody a standardy měření. Obdobné limity a opatření sice platí v EU a ČR již nyní, nicméně nedodržují se. Přístup nové Směrnice o ovzduší je jiný v tom, že je represivní.

Směrnice především nově stanoví povinnost zavedení odpovídajících právních institutů, na základě kterých mají mít „příslušníci dotčené veřejnosti“ nejen právo přístupu ke spravedlnosti, ale také právo získat odpovídající náhradu „újmy na lidském zdraví“.

Podle Směrnice případné stanovení promlčecí lhůty pro podání žaloby o náhradu újmy nesmí začít běžet dříve, než je dané porušení ukončeno, a než se osoba požadující náhradu újmy dozví nebo než lze u ní přiměřeně předpokládat, že se dozvěděla, že jí porušením byla způsobena újma. Tato povinnost přijmout odpovídající právní úpravu má být ze strany členských států splněna nejpozději do 11. prosince 2026.

Imisní limity jsou nyní zakotveny v našem právním řádu, tj. ve vyhlášce č. 330/2012 Sb., o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší, která je prováděcím předpisem k zákonu č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, vše ve znění pozdějších předpisů. Tyto právní předpisy sice již nyní stanoví závazné limity, které svojí výší již rámcově odpovídají nové EU Směrnici o ovzduší, nicméně problémem je, že jsou na mnohých místech dlouhodobě násobně překračovány.

Stávající limit podle českých právních předpisů a také podle nové EU Směrnice o ovzduší pro benzo(a)pyren je shodný, a to 1 nanogram na metr krychlový (1 ng/m³) jako roční průměrná koncentrace v ovzduší. Nicméně, jak ukazují data průměrného znečištění ovzduší v roce 2023 (podle bodů umístění měřících stanic), publikované na webu EEA - Evropské agentury pro životní prostředí[6], byl tento limit na mnoha místech, včetně hlavního města Prahy a okolí, významně překračován, někde až pětinásobně. Jak přehled ukazuje, podobné problémy má Slovensko a Polsko. Ostatní země EU jsou ale řádově méně zatíženy.

Roční průměrná koncentrace PM10 (pevné částice o průměru menším než 10 mikrometrů) podle aktuálně platných českých právních předpisů nesmí přesáhnout 40 mikrogramů na metr krychlový (40 µg/m³). Denní průměrná koncentrace podle českých právních předpisů nesmí přesáhnout 50 mikrogramů na metr krychlový (50 µg/m³). Podle nové EU Směrnice o ovzduší pak má být nejpozději do 1. ledna roku 2030 dosažena roční průměrná koncentrace těchto prachových částí maximálně do 20 mikrogramů na metr krychlový (20 μg/m3).

tags: #peněžní #náhrady #znečištění #životního #prostředí

Oblíbené příspěvky:

• Znečištění ovzduší a obnovitelné zdroje
• Ochrana přírody v Česku
• Valašské Meziříčí - autobusové nádraží
• Makarská: Přírodní ráj
• Nebezpečný odpad Nymburk