Ekologické topení s PEPO a dalšími podpalovači

S příchodem chladných měsíců se mnoho domácností zamýšlí nad efektivním a ekologickým způsobem vytápění. Dnešní trh nabízí celou řadu podpalovačů různých skupenství, tvarů a kvalit. Nejznámějším podpalovačem je PEPO. V podstatě pevný suchý líh s vysokou hořlavostí dokáže zažehnout plamen z uhlí, koksu, ale i suchého nebo vlhkého dřeva.

Lisované kostky snadno odlomíte, vložíte do připraveného ohniště a zapálíte. Kostka prohoří odhadem za 5 - 10 minut, což je dostatečný čas pro rozšíření ohně. V podstatě pevný suchý líh s vysokou hořlavostí dokáže zažehnout plamen z uhlí, koksu, ale i suchého nebo vlhkého dřeva.

Současné trendy přejí víc ekologickým podpalovačům. Často doporučované jsou pevné podpalovače v podobě hranolků z dřevotřísky se špičkou, která se škrtne podobně jako sirka. Pokud se potýkáte s rozpálením větších a třeba i navlhlých polínek, pak jsou skvělou pomocí kostky. Lisovaná dřevotříska opět napuštěná parafínem se umístí doprostřed vyskládaného dřeva.

Důležité je samozřejmě zachovat dostatečné mezery pro proudění vzduchu, který hoření ještě uspíší. Zapomenout nesmíme ani na podpalovače, které se z lahve nebo nádobky aplikují přímo na papír, dřevo nebo brikety. Dávkování stačí odhadnout, jen je lépe chvíli počkat, až se látka mírně vsákne do hmoty. Veškeré jmenované podpalovače jsou běžně k dostání v hypermarketech nebo hobby obchodech.

Použitím výrobků na ropné bázi vznikají nebezpečně exhalace. Například na stránkách Severochemy, která vyrábí známé podpalovače PePo, se dočteme, že jejich tekutý podpalovač by se neměl používat v interiéru, protože vytváří jedovaté exhaláty. Při použití tuhého podpalovače PePo je to obdobné, například při podpalování grilu musíme vyčkat, až podpalovač zcela vyhoří, než nad plameny dáme jídlo - opět kvůli nebezpečným karcinogenním látkám.

Čtěte také: Pepo Varic – dovolená v přírodě

Jako o možné alternativě tekutého (ropného) podpalovače lze přemýšlet o biolihu. Tento téměř stoprocentní ethanol používaný jako palivo do biokrbů (interiérové krby bez kouřovodu) se při hoření rozkládá na vodní páru a oxid uhličitý, tedy látky běžně obsažené ve vzduchu. Vyrábí se na rostlinném základě - kvašením biomasy. Nicméně hlavní problém ethanolu tkví v jeho těkavosti a extrémní hořlavosti, jak mi sdělil Petr Novotný ze společnosti Mandy Zlín, s.r.o., která se zabývá prodejem biokrbů a podpalovačů.

V žádném případě nedoporučuje používat biolíh jako podpalovač: „Ethanol se okamžitě začíná vypařovat a při následném pokusu o zapálení by mohlo dojít až k výbuchu. Pokud pomineme i podpalovače gelové, které mají také ropný základ, i když fungují odlišně od tekutých - hoří na povrchu, musí se tedy zapálit pod palivem, dostáváme se k podpalovačům „ekologickým“. Jak jsem naznačil v úvodu, přívlastek „eko“ mají především díky použitým přírodním materiálům.

Dřevovláknité desky se uplatňují hlavně ve stavebnictví a nábytkářství. Vyrábějí se z dřevěných odřezků rozvlákněním na lignocelulózová vlákna. Vlákna se následně buď mokrým, nebo suchým způsobem stlačí a za pomocí parafínu (případně lepidel) slepí většinou v izolační desky, podobné například minerální vatě. Stejným způsobem vznikají i podpalovače. Jejich „ekologičnost“ tedy spočívá právě v použití přírodního materiálu, který se ovšem dost zásadním způsobem přetváří.

Jedná se o stejný parafín, který nám navozuje romantické chvíle při svíčkách. A jak tomu v dnešním světě bývá, i tento materiál se vyrábí z ropy. Co je ale zásadní, parafínové svíčky nevytvářejí dostatečný žár ke spálení všech rizikových látek, jimiž je především toluen a benzen. Podpalovače z dřevité vlny jsou na tom podobně, jelikož i ty jsou napuštěny parafínem.

Dřevitá vlna se vyrábí hoblováním z méně kvalitního dřeva. Vzniklý produkt - dlouhé provazce podobné slámě - nacházejí využití nejen jako podpalovač, ale i jako vyplňující materiál u dřevostaveb, podestýlka pro zvířata či v zahradnictví. Oproti dřevovláknitým podpalovačům můžeme ale u dřevité vlny volit výrobce tuzemské, a podpořit tak lokální ekonomiku často drobných podnikatelů v podhůří různých hor.

Čtěte také: Vše o dýni obecné

Dalším plusovým bodem bývá certifikace PEFC (Programme for the Endorsement of Forest Certification schemes), která zaručuje původ dřeva v „udržitelně obhospodařovaných lesích“. Nicméně podmínky této certifikace nepožadují téměř nic víc, než vyžaduje český lesnický zákon, jak mi sdělil ředitel FSC ČR Tomáš Duda.

Alena Drábková z vedení PEFC ČR však namítá: „Je ale potřeba si uvědomit, že náš lesnický zákon je velmi dobře napsaný. Díky naší certifikaci má spotřebitel jistotu, že dřevo pochází z určitého konkrétního lesa a nejedná se například o ilegální těžbu. Pokud by však výrobci podpalovačů z dřevité vlny volili certifikaci FSC, která zaručuje „šetrné obhospodařování lesa“ (mezi podmínky patří například zákaz holosečí a monokultur či zohledňování ekonomického, environmentálního i sociálního faktoru při hospodaření), a navíc by si místo parafínu vybrali včelí vosk (který je i u svíček bezproblémový a navíc se jedná o přírodní produkt), mohl by podpalovač z dřevité vlny aspirovat na právoplatné používání přívlastku ekologický.

Proč ale vůbec nějaké podpalovače kupovat, když vám, dle měření Arniky, do schránek chodí až dvacet kilogramů reklamních letáků ročně? První důvod je praktický: papír vám podpálí jen proschlé třísky, kdežto s podpalovači třísky nepotřebujete. Nicméně recyklací papíru se uspoří až šestkrát více energie než jeho spálením, přičemž objem dřeva potřebného k výrobě papíru, který použijeme k podpálení třísek, je srovnatelný s objemem dřevité vlny, která zapálí rovnou výsledné palivo.

Navíc podpalování pomocí lesklých celobarevných letáků nám plíce nepročistí. Tyto letáky potřebují díky povoskovanému povrchu (včelí vosk to není) k dokonalému hoření daleko vyšší teplotu, než jsou samy schopny vyrobit. Navíc plno barevného inkoustu těžko říct jakého složení (což v podstatě není možné dohledat, jelikož každý výrobce může používat různé látky, někdy i těžké kovy), čistému vzduchu nepřidá.

Jakmile se propleteme spletí možných podpalovačů, zvážíme všechna pro a proti, zbývá už jen škrtnout… Ale i to má svá rizika. Ještě před pár lety bychom si mohli výskat nad lokálními zápalkami ze Sušic. Po roce 2008 se však tato firma transformovala na obchodní společnost SOLO MATCHES & FLAMES, a. s., a většina výroby se přesunula do Indie, takže najít environmentálně šetrné alternativy jde o poznání hůře.

Čtěte také: Obnovitelné zdroje a vytápění

Přesto se u nás dají koupit zápalky dokonce s FSC certifikátem, jejich výrobci Europe Match se ovšem zaměřují na reklamní využití (různé formy a barvy zápalek a škrtacích krabiček), takže cenou rozhodně nemohou konkurovat těm „česko-indickým“. Navíc škrtací hlavička a škrtátko na krabičce se vyrábí z různých pro životní prostředí nebezpečných látek (sulfid antimonitý či chlorečnan draselný).

Mimo zápalky a klasické zapalovače narazíme i na „ekologické“ kuriozity. Dá se totiž sehnat ekozapalovač ve tvaru flash disku. Tím si sice kamna nezapálíte, ale pomocí litinové baterie napájené skrze USB rozehřejete topné těleso, kterým si následně můžete zapálit cigaretu. Celý zoufalý teď přemítám, zda se raději pořádně neobléct a nenechat kamna vyhaslá.

Zbývá snad jediné, pořídit si křesadlo a čistě přírodní troud. To se ale dostáváme za hranici praktičnosti. Troudem může být suchá sláma, seno, piliny či větvičky. A k zažehnutí jiskry potřebujeme ocílku (uhlíkatá ocel) a křesací kámen (například křemen). Z rozdělávání ohně by se tak rázem stal téměř esenciální zážitek. Přece jen si ale můžeme pořídit křesadlo moderní.

Jedná se o několikacentimetrovou ocelovou tyčinku z hořčíkové slitiny, po které se přejede křesacím plíškem a vytvoří se mnoho velmi žhavých jisker (až 3000 °C - zápalka má v okamžiku zážehu 1500 °C), které s přehledem zapálí nejen troud, ale například i popisovanou dřevitou vlnu. Jedno takové křesadlo může vydržet až dvanáct tisíc škrtnutí, což z něj činí poměrně dlouhověký nástroj i při každodenním používání.

Jak moc praktické je používat křesadlo oproti zápalkám či zapalovači, nechám na posouzení čtenářů a čtenářek. Ono spojit environmentální aspekty a praktickou stránku věci zůstává obtížné i při rozdělávání ohně. Ale ať už zvolíte jakýkoliv výrobek či materiál, teplo domova žádné alternativy nemá. Vždy zůstane nenahraditelnou součástí zimy.

Tipy pro efektivní topení

• Na rošt položte klidně i opravdu velké kusy štípaného dřeva, nechte mezi nimi mezírku pro proudění vzduchu.
• Mezi velké kusy (nad mezeru) vložte menší kus dřeva a na něj podpalovač (PePo).
• Do stejného a také dalšího patra přidejte několik třísek (nebojte se třeba ani velikosti 2x2 cm, stačí naštípat nahrubo) právě kolem podpalovače, ideálně do kříže, jako když stavíte vatru.
• Zapalte podpalovač, zavřete dvířka, otevřete na maximum primární přívod vzduchu a kouzlo je hotové.

Žádná zdlouhavá příprava desítek třísek, pečlivé skládání novin a následná konstrukce třísek do tvaru rotačního kužele. Po chvilce se oheň "prohoří" směrem dolů až k větším polenům. S vyšší teplotou se začne čistit clona deflektoru. Podpalovač je prakticky korunová záležitost a na rozdíl od novin nezanáší kamna a spalinové cesty!

Alternativní systémy vytápění

Krbová vložka ENBRA E3 PEPO díky unikátní technologii spaluje dřevo až 18 hodin a ušetří vám tak nejen peníze, ale i práci. S dotací je pak zaručena i vysoká návratnost pořizovacích nákladů. Krbová vložka E3 PEPO zajistí bezobslužné vytápění s jedinečnou konstrukcí a technologií hoření dřeva - na jedno naložení spalovací komory získáte topnou vodu v akumulační nádrži (pro vytápění i ohřev teplé užitkové vody) až na několik dní.

„Krbová vložka E3 PEPO má celkový výkon 23 kW, palivo v ní hoří až 18 hodin, přičemž se optimálním nastavením ušetří až 30 % paliva.“ Jedinečná technologie bez přikládání a obsluhy - krbová vložka ENBRA E3 PEPO kombinuje spalování kusového dřeva s automatickým, regulovaným předáváním tepla.

Spalovací komora je vyskládána cca 70-80 kg palivového dřeva a na horní hraně je zapálena. Postupně dochází k prohořívání paliva cca 8-12 hodin a cca dalších 6 hodin probíhá žhnutí popela v bezroštové šamotové komoře, takže celková doba hoření dosahuje až neskutečných 18 hodin. Optimální nastavení vnějšího přívodu vzduchu ušetří až 30 % paliva.

Tepelný výkon 16 kW (70 % celkového výkonu) se s vysokou účinností kontinuálně odvádí přes integrovaný teplovodní výměník a ukládá do akumulační nádrže (povinné příslušenství, doporučená kapacita 1200-1500 l). Takto akumulovaná energie je následně efektivně využita pro vytápění či ohřev teplé užitkové vody s možností přesné časové a ekvitermní regulace.

Krbová vložka E3 PEPO získala tato prestižní ocenění:

• Značka kvality CTI ČR pro rok 2010
• Čestné uznání na veletrhu Aquatherm 2005
• Chráněný užitný vzor (vývoj a výroba ENBRA)

Staré kotle na uhlí a aktuální legislativa

Kvůli energetické krizi způsobené barbarskou ruskou agresí bylo schváleno odložení zákazu provozu starých kotlů o dva roky. Do 1. Hlavním důvodem zákazu nekvalitních kotlů bylo omezení vypouštění znečišťujících látek z lokálních topenišť. V některých oblastech je lokální vytápění i příčinou smogových situací a obecně nízké kvality vzduchu během otopného období.

Pro jednodušší regulaci účinnosti a emisí se zavedla v roce 2000 povinnost zařazovat kotle do tzv. tříd dle příslušné normy (ČSN EN 303-5). Do tříd se zařazují pouze teplovodní kotle na pevná paliva (např. na uhlí, koks či dřevo), tedy kotle zapojené na ústřední vytápění. Bylo zavedeno 5 tříd.

Ale pozor, označení je přesně opačné oproti známkám ve škole: třída 1 je nejhorší a třída 5 je nejlepší. A pak je třeba vědět, že kotle nezařazené do tříd jsou ještě horší než třída 1. Nejdříve se ujistěte, že je váš zdroj tepla skutečně zapojen na ústřední topení a že spalujete pevná paliva. Třída kotle je uvedena na výrobním štítku.

Naleznete tam také jméno výrobce, typ kotle, rok výroby, schválené palivo a další informace. Případně tento typ informací naleznete v technické dokumentaci kotle. Zákaz nekvalitního spalování byl posunut na 1. září 2024, ale princip zákazu se nezměnil. Zákaz není vhodné obcházet. Za provoz starého kotle může být uložena pokuta až 50 tisíc Kč.

Plynové kotle již nejsou kvůli ceně a dostupnosti plynu populární alternativou. Ideálně starý kotel na pevná paliva můžete nahradit za nový na pevná paliva či můžete uvažovat nad tepelným čerpadlem. S výměnou zdroje tepla bývá spojena celková rekonstrukce otopné soustavy. V některých případech nicméně nemusí být přechod na nový zdroj tepla složitý.

Např. stále více výrobců tepelných čerpadel nabízí i tzv. vysokoteplotní tepelná čerpadla umožňující relativně nenáročnou výměnu. Investice do rekonstrukce otopné soustavy a do nového zdroje tepla samozřejmě něco stojí.

Zkušenosti s kamny Fikoterm U8

Kamna Fikoterm U8 skvěle fungují na uhlí Ořech I a ještě lépe na uhelné brikety, ale na ty malé (koupil jsem je ve stavebninách v pytli po 25 kg). Kamna roztápím třískami, pak suché smrkové dřevo, po vytvoření žhavé vrstvy přisypu uhlí nebo směs uhlí a briket. Nechám cca 20 min rozhořet s otevřenými dvířky u popelníku, pak trochu proroštuji a dvířka zavřu.

Osvědčilo se mi také do přikládací šachty dávat cca 50 cm poleno suchého dřeva a obsypat ho uhlím. Kamna pak hoří s menší spotřebou uhlí a krásně hřejí. Po řádném roztopení, naložení uhlím a přivření vzduchu vydrží topit 15 hod s tím, že i pak jsou žhavá a po přiložení se zase rozjedou.

U těch fikotermů je páčka která přestavuje "klapku" uvnitř kamen, kdy jedna poloha= kratší cesta spalin do komína např. pro zatápění nebo je-li venku ještě relativně teplo a tudíž mají kamna horší tah, po roztopení se páčka přestaví do druhé polohy a spaliny jdou o něco delší cestou čímž lépe předají teplo kamnům, tato druhá poloha se tedy využívá v době kdy jsou kamna a komín již "nahřáta", rozjeta, alespoň tedy u modelu 6kw tomu tak bylo.

Technické parametry krbové vložky E3 PEPO

tags: #pepo #na #topeni #ekologie

Oblíbené příspěvky:

• Apus apus: Vše, co potřebujete vědět
• Vodní aktivity pro děti
• Nejlepší destinace pro milovníky přírody
• Udržitelnější Domácnost ve Vsetíně
• Recyklace filtrů Brita